2014

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

Ahoj  pravidelní čtenáři našich stránek.........vzhledem k dlouhodobé zaneprázdněnosti naší vrchní překladatelky do psí řeči jsme nuceni vám předkládat naše články tak trochu v syrovém stavu. Doufáme, že nezanevřete na strohost psaných vět a díky své fantazii se přesunete do našeho psího světa jako naše tlumočnice. 

                         

*************************************************************************************************************************************************************************************************

VOŃAVÝ MĚSÍC PROSINEC A UDÁLOSTI U NÁS

Je tu poslední měsíc v roce, zimní pauza už je v plném proudu, ale bohužel sníh nikde žádný. Jo vlastě jednou napadlo asi tak 2-3 cm, ale to nic není. A já měl takovou radost, když jsem ho viděl. Já mám sníh totiž tuze moc rád, hlavně kukličky a velký hroudy. Ale za dopoledne bylo po sněhu a sním i moje radost. 

Ale co se u nás děje? Chodíme trénovat flyball, protože jde trénovat venku v  tomhle zvláštním počasí bez sněhu. Musím pochválit Exíka, hodně se zlepšil a dokonce už běhá bez plůtku kolem dráhy a už zvládá běhat se psíkem na vedlejší dráze. Otočky na boxu super, jen teď pořádně všechno zkoordinovat......občas mu upadne u boxu míček, jindy je strašně překvapený, že proti němu někdo běží a on pak stojí v nemém úžasu s startovky a kuoká a kouká. Až na jaře začne běhat za tým CB , ale zatím mu to ještě neříkejte, bude opravdu dobrý. Dracoušek mu předal vše potřebné co potřeboval vědět a Exík  ho nechce zklamat. Je opravdu dobrý. No a dokonce začal s tréninkem flyballu i náš mistr Mejzí. Ze začátku to vypadalo, že bude všechny jen pást, ale on se nějak zamyslel a dokonce zvládá otočku na boxu, celou dráhu a na posledním tréninku i psíky na vedlejší dráze. Ještě hodně práce s ním bude, ale kdyby Týna chtěla, bude z něj flyballák. A já, jáu starej mazák jen chodím trénovat fyzičku a zdokonaluji se. 

Na pasení teď chodí jen Exík a jdem mu to podle videa, které mi Baruška ukázala opravdu skvěle. Až jsem se musel hambou červenat, jak mu to šlo a já jsem takový čudla, co jen pobíhá kolem oveček dokola a místo mozku má tenisák a frisbee. Nu což, ne všichni jsme se narodili pro pasení. Já jsem předurčen pro jiné sporty :) .

Paničky chodí pravidelně každou sobotu trénovat frisbee do tělocvičny na Nechálově s jejich dalšími členy TURNOFF DOGFRISBEE. I oni se musí pilně připravovat na další sezonu a vymyslet nové tiky do freestylových sestav, nové hody a tgaké trénovat na distanční disciplíny. Marcela začala trénovat i na Quadruped, prý bude házet s Exíkem, když mě se nechce běhat tak daleko. 

A také jsem zapomněl napsat, že Mejzík a Exík chodí každou neděli na poslušnout. Na tu nechodím, protože víte jak to se mnou a tou otravnou poslušností je, ale podle toho co si říkají holky když přijdou domů tak pan Mejza je skvělej. Jeho to prostě baví a když pracuje na poslušnosti, ta radost z toho z něj sálá na dálku. Je to porstě šikulka a doufám, že na jaře přidá do své sbírky další zkoušky. 

A Exík? On sice vypadá, jako nekňuba co neumí do pěti počítat, ale je tak moc šikovnej. na poslušnosti mu to jde den ode dne lépe a lépe a i on s paničkou na jaře přidá první zkoušku na svoje konto úspěchů, a pak další a další a další...... prostě jim to oběma moc přeju, aby jich složili co nejvíce s co nejlepším počtem bodů. Ale to až na jaře. 

Teď je tu ten voňavý měsíc prosinec, kdy se peče cukroví, zanedlouho přinesou domů stromeček, nazdobí ho a bude ta skvělá vánoční nálada, pod stromečkem snad i nějaké dárky pro nás a hlavně zasloužené volno pro Marcelu s Kamilem. A také určitě spoustu výletů a kešek. Na to se těším ze všeho nejvíc. 

                                                                                                                                                                                                                

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

******************************************************************************************************************************************************************************************************

LISTOPADOVÉ DĚNÍ U NÁS VE SMEČCE A 23.11.2014 STOPAŘSKÝ SEMINÁŘ

No a je to tu, skončila závodní sezona a nám se pomalu začíná stýskat po tom všem shonu, šrumu, balení a nervozitou před závody. Jo , jo. Ale nebojte se ani paničky ani my nezahálíme......přes týden trochu odpočíváme a malinko trénujeme s paničkou Marcelou na balonech, poslušnost a různé tríčky do freestylu. Nezapomíná ani na frisbee a občas nám hodí pár disků, prej aby jsme to nezapomněli . V rámci naší kondičky s námi jezdí Týna na kole....tedy jen se mnou a s Mejzíkem, protože Gerry je lenoch a nechce snáma běhat u kola pořádně rychle jako my. A hlavně ho to prý nebaví. No vůbec neví o co přichází. Jeho hlavně baví, když Marcela nebo Kamil vezmou házedlo a my se jdeme prolítat za tenisákama. To teda musím říct, že baví i mě i Mejzíka. To je panečku paráda.....v rámci kondice nám to panička občas pošle i do kopce, je to trochu dřina, ale také to zvládáme. 

Já s paničkou chodíme pravidelně pást ovečky k Doubrafce. Jednou jsme s sebou vzali i Gerryho, ale nepřejte si vidět, co tam u těch oveček vyváděl. Jak říkala Doubrafka, on po tátovi není a pást nikdy nebude. No se mnou je to prý na lepší cestě, ale občas mám svojí hlavu a malinko zlobím. Tak na mě bude muset bejt panička občas trochu tvrdší a já to prý pochopím. Dokonce už i Mejzík pase ovečky celkem obstojně a neštěká jako blázen. Občas ho také vezmeme s sebou. 

STOPAŘSKÝ SEMINÁŘ S JAROSLAVEM PETRÁČKEM

V neděli 23.11.2014 jsme společně s Mejzíkem, Marcelou a Týnou vyrazili na stopařský seminář do Ústí nad Labem. Vůbec jsem nevěděl, co si pod tím mám představit...... stopařský seminář....... to nás asi budou učit dávat tlapky za sebou a my budeme stopovat? Jsem na to velice zvědavý. 

Nejdříve byl seminář pro lidičky a tam jim ten pán říkal, jak se má stopovat, jaké pamlsky používat..... no prostě co všechno mají dělat, aby to nám chlupáčům šlo a bavilo nás to. A pak přišla na řadu praktická část a my nastoupili do auta a vyrazili ke krásné louce. Já se těšil, jak si na ni zadovádíme, ale Mejzík mě hned vyvedl z omylu a vysvětlil mi, že tady se nehraje, tady se právě stopuje.Už malinko , ale opravdu jen letmo tušil, co je to stopování. Bylo to zvláštní pozorovat lidičky jak dupou po louce a za každým krokem něco dávají na zem. A pak na mě přišla řada. Panička mě vyndala z auta a dovedla mě k takovému místu, kde to táák krásně vonělo a byla u toho taková divná zapíchnutá věc v zemi. Pak mi to bylo mejzíkem vysvětleno, ale já se vrátím k tomu co mě čekalo. No na tom místě, co to tak krásně vonělo ( odborně se tomu prý říká nášlap, jak mě informovala Barča, když jsme přijeli domu) byly na zemi párečky a já je měl vyčmuchat a sníst. A pak byly za tím nášlapek za sebou vždy nalevo, napravo a mým úkolem bylo je všechny postupně najít a sníst. A na konci zase hodně párečků a dokonce i ty naše voňavé granulky, co dostáváme jako pamlsky. A jakou měla panička z toho radost, když jsme došli až na konec a já všechno našel a snědl. Myslím, že mě bude stopování bavit :).  Mejzík už malinko věděl co a jak a také si užíval párečků a odměny na konci. A šlo mu to také skvěle, podle pana lektora. 

když takhle dostopovali všichni psíci co byli na semináři jeli jsme ještě ke klubovně kde se konal seminář, paničky se zahřálli čajíkem a my s mejzou si v autě povídali o tom, že se těšíme, až zase půjdeme stopovat, to bude super zábava a ještě s párečkama. A pak jsme vyrazili k domovu a rovnou do Turnova , aby Týna stihla vlak na internát. 

                                                                                                                                                                                                           

******************************************************************************************************************************************************************************************************

********************************************************************************************************************************************************************************************************

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

27.-28.9.2014 MAJETÍN

Po předešlém flyballové víkendu nás čeká ( jak hlásí Barča už od středy ) předposlední frisbee víkend této sezony. Tedy jen Gerryho, protože JÁ úžasňák Mejza 1.10. odlétám na MS dogfrisbee do USA. Ale o tom vám určitě napíšu víc, až se z poza té velké louže vrátím :o) .

V pátek kolem 15,30 odjíždíme s Marcelou směr HK , kde nabíráme Týnu. No to vám ale byla cesta :o( , samá práce na silnici, semafory a kolony. Po 5-ti hodinách jsme byli rádi, že jsme na místě. A znáte to....stavění stanů, venčení , večeře a pak paničky vyrazili do bufetu se zaregistrovat a zapařit. A že se jim to ale dneska povedlo. Dokonce i Marcela šla spát déle ( skoro až nad ránem) než noční pták Týna. A ráno jsem se divil. Byla celkem čilá.

V sobotu jako vždy na pořadu SMD a DD. Já s Týnou jsme v prvním kole SMD naházeli moc málo. Jen 12,5 bodíků. Soro všechno bylo krátké a něco jsem ještě k tomu pokonil já a podskočil ho. Marcela s Gerrýškem na tom byli o trochu lépe a to 14 bodů.

A DD? Já s Týnou jsme uhráli mizerných 150 bodů a Marcela s Gerrýškem jen 140 bodů a to na další postup fakt nestačilo. A tak z toho nakonec bylo pro Týnu se mnou 18.místo a Marcela s Gerrýškem hned za námi na 19.místě.

A druhá kola SMD. Veliká škoda, že mi to Týna v prvním kole tak hezky neházela, malinko jsme se posunuli a tak z toho nakonec bylo 21.místo z 45týmů. Marcela s Gerrýškem opět 14 bodů( paničce se to moc nedařilo házet a Gerry občas něco odpink, jak mi tu hlásí Exík) a tak si spolu vyházeli 25.místo .

Večer byla Týna přihlášená do TRIKOKLÁNÍ a na to jsem se moc těšil, vím že si s diskama umí moc dobře pohrávat...... spočívalo to v tom předvádět tríčky s diskem a přehrát všechny ostatní. A tak tríčkovali až zbyla jen Týna s Míšou Androvou. No jak jsem psal na začátku, Týna byla super a dokonce vyřadila z boje i Ivetu Chomátovou a ta s disky předvádí neuvěřitelné věci. A tak Týna obsadila 2.místo :o)

A večer? Opět delší procházka abychom se pořádně protáhli a vyblblli, večeře a šup na kutě. Ráno na mě čekal Quadruped a PTT a na Gerryho PTT.

Co napsat o Quadrupedu? Prostě paráda. Dle mého názoru Týna nebyla tak moc nervozní a házela skvěle. Jen já to občas zkazil nějakým nechyceným nebo podskočeným diskem. A tak jsme se probojovali až do finále : s kým jiným než s Luckou Schonovou a Dixinkou. A ty nás opět porazili i když Týna měla nejdelší hod celého dne. Ale o tom Quadruped je, v každém kole dokázat, že umíme :o) . No což, tak jim to natřeme na BBS. A 2.místo je parádní :o).

A PTT? Nevím co se to stalo ale do dalších bojů jsme s Týnou postoupili s druhým nejrychlejším časem a to 17,44 s. To se nám ještě nikdy nepovedlo. A Gerrýšek se svým otáčením disků postoupil s osmým časem ( moc by mě zajímalo jaký čas by měl bez toho jeho zlozvyku)

A tak jsme šli na to, nejdříve Gerry – a nevím na co myslel, ale vyrazil hned dopředu místo toho, aby paničku oběhnul jako vždycky a tak jak se ve frisbee hantýrce říká „ ulil start“ a tak ho Marcela musela vrátit a a tyhle ztracené vteřiny bohužel na další postup nestačili, protože vedle ve dráze byl pejsek stejně rychlý jako Gerry. A já? No nevím, nastoupil jsme, Týna hodila...první hod celkem v pohodě ale ten druhý nevím co se stalo a já chytil disk a při zpáteční cestě jsem se pořád koukal vedle do druhé dráhy a tak trochu pásl fenečku od Míši Andrové a přdstavte si, že mě předběhla, i když jsem disk chytil dřív než ona. A tak i pro mě skončil PTT hned po prvním kole v semifinále. A výsledky? Já s Týnou 9.místo z 44 týmů a Marcela sGerrýškem 12.místo.

Ale i tak to opět byly super závody a já už se nemůžu dočkat až s Týnou vyrazíme do toho USA na Mistrovství světa v dogfrisbee....... jaké to tam bude..... jiné? Lepší? Větší?

                                                                                                                                                                                                              

**************************************************************************************************************************************************************************************************

TURNAJ SLADKÝCH NADĚJÍ 20.21.9.2014

 

No to si představte, v pátek k nám přijela Věruška ( kamarádka naší paničky z práce). Panička měla odpolední a tak obě přijeli spolu. No to vám ale bylo překvapení. Všichni jsme jí s takovou radostí přivítali, až z toho dostala tak silnou alergickou reakci, že nám jí až bylo líto. Nějak jí ty prášky nefungovaly. No ale my měli tak ohromnou radost, že ji po tak dlouhé době vidíme.......

Až pak nám Baruška prozradila, že do Mělníka, kam jela Věrka na relaxační pobyt pojedu v sobotu jen já a to proto, že se tam potkám se svým tátou ACEM. Jinak v sobotu běhali CB II a CB III. K velké smůle v jedné divizi. Běhali dobře, ale na bednu to nebylo....... umístili se na 6. a 4. místě. A dokonce pro 4.místo byl i malý dortík. Super, tak si páníčkové dali malinko cukříka na nervy :)

.

Mě hlavně zajímalo a moc jsem se na to těšil, jak bude běhat můj táta. Byl jsem celý nedočkavý a napnutý, až se s ním potkám, ale on se se mnou vůbec nechtěl kamarádit, asi byl zrovna nervozní ze závodění. Jak jsem tak na něj koukal, moc si přeju, abych běhal tak rychle jako on...4,08.... panečku to je super čas.

Ke konci dne jsme si udělali společnou fotku ale i s paničkou a Liborem, aby mě ten můj taťka nešežral :o(  No ale musíte uznat, že svého tatínka prostě nezapřu  .

  

Večer jsme vyrazili domů a já přemýšlel o tom, jak to jednou dokážu a bude ze mě střela.

No a v neděli ráno nás mě, Gerryho, Kamila a Marcelu nabrala Štěpánka a zase jsme vyrazili do mělníka. V nedělli ůtotiž běhala II.divize , ve které září naše hvězda Gerry. Docela se rozběhal a ještě chvilku a bude tgak dobrý jako byl náš Dracoušek. Poslední dobou na něj moc myslím, na jeho cenné rady i na to, jak jsme si spolu hráli a on mě učil spoustě věcem, které se mi teď hodí. Protože nebyla s CB I ani Linetka a ani Metaxa tak jako posily přišli Zef a Hugo z Kosatek. A tím pádem nebyla snižovačka a tgak celý turnaj museli naši borci odběhat na 35 cm překážkách. A Gerrýšek? No já vám na něj koukal, jakej je z něho rychlík, opravdu se začíná přibližovat Dracouškově rychlosti. Já jen doufám, že to tam odshora všechno vidí a je na něj taky tak moc pyšný jako já. Čas 4,20 na 35 cm překážkách je super!!!! Ale i když Gerry běhal jako blesk, bohužel to stačilo pouze na 6. místo. Nu což, příště bude líp. Jsem moc rád, že mě panička bere s sebou na turnaje a moc se těším na příští sezonu, jestli už také budu běhat v nějakém Crazy týmu. Na tréninku jsem se podle paničky hodně zlepšil a přes zimu to doladíme a já budu konečně moct běhat jako táta ACE.

                                                                                                                                                                                                               

********************************************************************************************************************************************************************************************************

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

23.-24.8.2014 MEMORIÁL JINDRY PECHÁČKA, MĚSTEC KRÁLOVÉ

Tak tu máme další víkend a s ním opět frisbee víkend.Tentokrát distanční a to v městci Králové.pro nás úleva, konečně po dlouhé době závody, na které jsme dojeli za 1,5 hodiny. Někteří z nás jsou z toho věčnýho cestování celkem unavení. Počkejte v zimě, to se budeme nudit a jak rádi by jsme někam jeli.

Na místo jsme dorazili kolem 17.30 a tak paničky v klidu postavily stany a pak jsme šli obhlídnout místní les. Pak jsme zalezli do pelíšků, Týna nám naservírovala večeři a my šli spát. Holky jako vždy vyrazili na polec s ostatními.

V sobotu ráno byli na programu jako vždy SMD a DD. Obě paničky se uvolili a pomáhali rozhodčímu. Týna na startovce a Marcela na středovce. A tak šla Marcela s Gerrýškem jako první. Ještě nebylo vedro a paničce se dařilo hezky házet. Tak za první kolo 17,5 bodu. Což je na Gerryho super výkon. Musím ho pochválit, asi si vzal Dracouškova slova k srdci a začíná se snažit. Pro všechno běžel a většinu i chytil.

No a pak Týna s Mejzou. Naházeli podobně jako Marcela. Jen Týna ne a ne trefit středovou zonu. A občas to Mejza podskočil, asi úděl za to, že začíná skákat, ale on se časem určitě zlepší.

Po obědě přišlo na řadu DD. Ani jedné z paniček se moc nedřilo a tak to na postup do dalších bojů nestačilo.

A večer na nás čekala pěkně vyečená hra. Jindrovo DD. Nahlásil se tým a ten se pak rozdělil na hráče a psa a ti se pak losovali, tak že nakonec nikdo nehrál se svým vlastním psem. A řeknu vám že spousta takto vzniklých týmů hrálo lépe než se svými psi nebo páníky.

Asi tomu osud chtěl a Marcela si vylosovala Gerrygo sestřičku Gypsi. A její panička si vylosovala Gerrýška. A Anka házela s Gerrym skvěle a do dalších bojů šli z 1.místa. Ale pak se bohužel nedařilo a tak skončili na 5.místě. Marcela s Gypsi se snažila, ale moc jim to nešlo a moc toho nenaházeli. Nějak se nedokázali sladit. Ale hra to byla velice hezká a výtěžk z tohoto DD putoval na krmení pro Jindrova psa RO, který tu chuděra po Jindrově smrti zůstal sám. To na jeho počest toto byly již čtvrté závody.

V neděli na Týnu s Mejzíkem čekal quadruped. V kvalifikaci se házelo porti větru a Týna to poslala do autu. A tak vůbec netušia s kým bude ve skupině. Ale tou nakonec proplula celkem v pohodě, protože se pak otočila startovní čára a házelo se z druhé strany. Od rána fouklal tak strašně silný a boční vítr, že to šlo nejlépe házet levákům, pravákům to moc nešlo. A co myslíte...... jakou rukou háže Týna? Ale do fináe se probojjovali.

Pak byl na řadě PTT. Kvalifikace se povedla jen Marcele s Gerrýškem a to na 3 hody. A tak se potom utkali s pavlem Kosem a polobráškou Coffeem. Ale protože je Gerry ťuňta a pořád si otáčí disky tak byl Coffee o trochu rychlejší a postoupil dál. Tak panička mohla dál pomáhat při quadrupedu a měla od házení klid. A Gerry mohl zpytovat svědomí.

A jak dopadla Týna s Mejzou? Musím napsat, že ji hodně bolelo rameno a že moc daleko neházela. Mejza je kabrňák a když bylo potřeba máknout tak zabral a disk doběhl. Musím je oba moc pochválit, jsou SUPER DVOJKA.

A tak z toho nakonec bylo 3.místo a s ním i drahocenné body do celoroční soutěže. Zatím se Týna s Mejzíkem drží na průbežném 3.místě.

Doufám, že jim to vydrží i po dalších závodech, které se budou konat na Moravě.

A výledky jsou takové:

SMD Týna a Mejza 5/53

        Marcela s Gerrym 13/53

 

DD    Týna s mejzou 24/52

         Marcela a Gerry 30/52

PTT    Týna a Mejza 13/41

          Marcela a Gerry 18/41                                                                                                                                                       

****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

16.-17.8.2014 HECKENBROICH, POSLEDNÍ ŠANCE A FINÁLE NĚMECKÉHO POHÁRU

 

Je pátek a panička přišla z ráce o trochu dřív. Docela jsem se divil, ale pak nám to došlo. Vždyť jedeme do Německa na poslední šanci a finále německého poháru. Barča zpravodajka nám to hlásila, ale v tom zmatku jsme na to zapomněli.

A tak vyrážíme v 15.00 z domova, veze nás Kamil do Prahy. Tam máme sraz s M. Urbáškovou. Exík jel na výlet s námi, ale pak jel domů, protože už by se do auta nevešel. Je před námi přes 700 km. V Praze jsme všechno naložili do auta a už frčíme směr Frankfurt n M.a dál. No co vám budu povídat, bylo to dlouhé. V 1.30 jsme konečně dorazili na místo. Rychle postavit stan a šup do pelíšků. Ráno jsme se šli vyvenčit a obhlídnout situaci. Místo to bylo parádní..... a ta travička, prostě luxus.

V sobotu byla na programu poslední šance. To znamnalo poslední šance kvalifikovat se na nedělní finále. Panička Marcela a Gerry ve freestyle a Týna se mnou do SMD.

Marcela byla úplně v klidu a tak i Gerrýšek si to užíval. Šlo jim to náramně, občas nějaký nechycený disk, ale krása. Marcela si dala závazek, že by chtěla být do 10.místa. A jak to dopadlo? Po minidistance k freestyle (která se jim celkem povedla 16 b) nakonec skončili na 5.místě a tím se na nedělní finále kvalifikovalli. Dostali úžasnou medajli a panička byla moc spokojená. Ještě nikdy se s Gerrýškem tak krásně neumístili. A kdyby jim rozhodčí napočítal ten první hod v minidistance jako chycený určitě by byli na bedně.

A Týna a já? Na nás v sobotu čekela SMD. Od té doby, co se jsem se naučil skákat to občas není úplně ono ale na to, aby jsme se kvalifikovali na na nedělní finále to stačilo.stačilo. No prostě sobota byla úžsný den . Večer jsme šli na procházkku, pak večeře a šup do pelíšků. Zítra nás totiž čeká FINÁLE !!!!!!!

V neděli ráno venčení, snídaně a pak Týnuška s mojí maličkostí  2 kola SMD a obě paničky 2 kola freestyle a jedna minidistance k freestyle.

První kolo se ani jedné z paniček moc nepovedlo. Obě dostali mínusové body ….já za  za crash a Gerry za to, že u dogcatche vyskakuje až do oblak a panička ho pak špatně chytá. No občas se to stane, tak si na to holky a i my chlupatci dáme  příště větší pozor.

V minidistance k freestyle naházeli obě skoro stejně, tuším kolem 16,5 bdu. A do druhého kola jsme s Týnou nastupovali  z 19.místa a Marcela s Gerrýškem z 15.místa.

Druhá kola byla o poznání lepší, i rozhodčím se líbila a tak to nakonec dopadlo takto :

Týna a Mejza 19.místo z 31 týmů

Marcela a Gerry 12.místo z 31 týmů.

A Týna a SMD? Občas jsem  to zkazil já, občas Týna a tak z toho nakonec bylo 19.místo z 29 týmů.

No a pak už jen balení a ta strašně dlouhá cesta domů. Ale příští rok se tam opět moc těšíme, bude se tam totiž konat ME.

Ráno po 5 té hodině ranní jsme byli doma. UF!!!!

                                                                                                                                                                                                    

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

 

EUROPEAN CHAMPION CHIPS MADARSKO, KAPOSVAR 8-10.8.2014

 

Je to divné, ale my odjíždíme na závody již ve čtvrtek ráno, no pak nám to Barča vysvětlila, že jedeme až do maďarského Kaposváru a ten je 700 km daleko. No řeknu vám to byla ale cesta, jeli jsme strašně dlouho, když jsem se pak podíval na hodiny když jsme dorazili na místo trvalo nám to 12 hodin...... občas nějaká objížďka, práce na silnici........ nu což, hlavně že jsme dorazili v pořádku. Tak hned postavit stany, pak večeře a šup do pelíšků. Všichni jsme toho měli plné zuby.

V pátek ráno šli paničky na registraci a pak přišel na řadu Quadruped a s ním rozhoz do skupin a během dne pak skupiny. Týna s Mejzíkem skupinami proplula jen na pár hodů a tak si Mejza ušetřil síly na SMD a na sobotní freestyle.

V SMD to té naší mladé dvojce v pátek i v sobotu šlo celkem dobře a tak z toho bylo 30 místo ze 72 týmů.

No a to Mejzu ještě čekala freestylová premiéra na ME. Loni měl premiéru jako mlaďoch v Quadrupedu a neumístili se špatně. Kdo pravidelně čtete naše články tak víte že byli 5. Jejich freestyle byl hezký, dokonce ho pochválil i japonský hráč Shaun Hirai a to je co říct. Minidistance k freestyle se také povedla a tak na nedělli Týna nastupovala celkem v pohodě z 16.místa.

Já s paničkou jsme si  freestyle opravdu užívali a bylo to vidět. Panička si dala předsevzetí, že by chtěla skončit do 30 místa a myslím, že po sobotním freestyle a minidistance to bylo práve 30.místo. Ale to před námi byla ještě neděle a vyhlídky na lepší umístění.

      

Když se zrovna neházelo, tak lidičky fandili naší početné české výpravě a nebo si zašli na procházku a s námi vyvenčit. Kamil s Vojtíkem a Myžu celé dny keškovali a brali s sebou i Exíka, ten toho z Maďarska z nás psů viděl nejvíce. V sobotu večer lidičky vyrazily na noční výpravu za zmrzlinou a prý to stálo za to :)

No a neděle byla ve znamení druhého kola freestyle a hlavně finále Quadrupedu.

Nejdříve byl na řadě freestyle a ten se oboum paničkám a nám chlupáčům celkem povedl a konečné výsledky jsou tyto:

Týna a Mejza 19.místo ze 45 týmů a Marcela a Gerry 23. místo z 45 týmů. No a to jsme měli vekou radost, protože předsevzetí bylo do 30 místa a to se povedlo :)

  

         

No a Quadruped? Tak ten se Týně a Mejzíkovi moc nepovedl a ve finále vypadli hned v prvním rozhozu a tak skončili na bramborovém 4.místě. Ale příští rok už to té Lucce konečně natřou :)

No a tak si to ta naše mladá dvojka užila na stupních vítězů alespoň při vyhlašování European Quadruped series, která byla celoroční soutež......a oni věřte nevěřte vybojovali 1.místo :)

 

Jen musím napsat, že dvounožci byli strašně otráveni z organizace a vůbec celkového průběhu závodů, ty maďaři to nějak nezvládli :( A tak snad to příští rok v Německu bude o hodně lepší.  

                                                                                                                                                                                                           

****************************************************************************************************************************************************************************************************

********************************************************************************************************************************************************************************************************

II DISCO GOG DISTANCE MÁNIA SLOVENSKO, HORNÉ SALIBY 26.27.7.2014

 

Tak po skoro týdenním frisbee táboře vyrážíme ke slovenským sousedům na distanční závody. Hlavně kvůli Týně a Mejzíkovi, protože je tam poslední ze závodů European Quadruped serires.

Cesta nám utekla celkem rychle a na místo jsme dorazili se západem slunce. A tak opět stavění stanů a pak večeře a spát.

Ráno je na řadě SMD a DD. Nejprve bylo na řadě SMD, výkony standartní pro oba týmy, jak Týnu tak i Marcelu a tak  po druhém kole to dopadlo takto Týna a Mejza 12.místo z 27 týmů a Marcela s Gerrýškem 17.místo z 27 týmů.

No a DD. V kvalifikaci naházela Týna nejvíce bodů a tak měla jistotu v semifinále, Marcela s Gerrýškem naházeli cca 160 bodů a to bohužel na semifinále nestačilo, i když jen o vlásek.

Kamil s Vojtíkem a a se mnou  vyrazili na výlet po okolních keškách a přišlli až k večeru :), užívali si to dostatečně.

No večer lidičky  poklábosili, ugrilovalli nějakou tu zeleninu a pak jsem se byli podívat na noční freestyle. Ten byl moc povedený a trochu jiný :) Ani jeden z nás ale přihlášený nebyl, tak jen kukanda.

V neděli Týnu hned po ránu čekala kvalifikace na Quadruped a pak skupiny. S Mejzíkem bojovali statečně a probojovali se až do finále.

Potom následoval PTT a Marcela s Gerrýškem se probojovala do semifinále, a dále bojovali skvěle, na to že před tím byla bouřka a všichni víte, jak je na tom Gerry s bouřkou....... panička si myslela, že to nedají, ale Gerrýšek je pašák a tak bojovali a nakonec bohužel z toho bylo jen 4.místo. Ale i tak je to skvělý výsledek s přihlédnutím na to, že je Gery posera a bojí se bouřky.

No a finále Quadrupedu? Týna s Mejzíkem se snažili a snažili a díky tomu z toho bylo 2.místo. V posledním rozhozu s Luckou a Dixi se Týně moc nedařilo a házela tak trochu šidky......málo poklopila disk a on se na konci vždycky stočil. Ale i tak je to skvělý výsledek. Jsou to prostě oba šikulky :)

Já s kamilem jsme opět vyrazili na výlet Vojtíšek fandil našim hafíkům.......asi se mu v tom strašném vedru nikam nechtělo.

No a pak už jen hodně rychlé vyhlášení výsledků protože to na nebi vypadalo tak, že přijde konec světa. A taky skoro přišel....... jen co jsem naložili poslední věci do auta začala tak velilká bouřka a průtrž mračen, že ani stěrače nestíhali.

Na Slovensku bylo krásně, ale moooooc velké vedro. A tak pokud ještě někdy k sousedům pojedeme, snad bude lepší počasí.

 

                                                                                                                                                                                                       

***************************************************************************************************************************************************************************************************

 

FRISBEE TÁBOR ŠTARNOV 21.-25.7.2014

Tak vám nevím, jak to jen napsat…. Vyrazili jsme na psí tábor do Štarnova. Ale skoro to vypadalo na rodinou dovolenou. Byli jsme tu úplně všichni, jen Barča s babičkou zůstali doma. Někdo doma musí zůstat a Barču jsme po výletě k jezeru už nedokázali přesvědčit o tom, že by to byl fajn pobyt … Možná kdybychom zapřáhli za auto vozík a naložili její křeslo od babičky…to by pak možnáááá….možnáááá!!!...slevila a přesvědčit se nechala.

Ale chudáci paníčkové! Těch bylo na cestu moc! A to znamenalo : moc zavazadel. Mačkali se tam jak sardinky. To mi měli bájo poležení celou cestu. Ale cesta to byla tak dlouhá , že jsme i tak nakonec z auta vylezli rozlámaný stejně jako dvounozí. Ale oni to měli stejnak lepší…je boleli dvě nohy, nás rovnou čtyři.

Tak moc jsem se těšil na všechny tipy a triky, co se tu naučím, že mi doba stavění stanu a následné vybalování připadalo jako celou věčnost. Hlavně jsem už chtěl mít své věci na svém místě a modlil se, aby nenašli co pašuju. Mezi podšívku mé kenelky jsem si zastrčil úplně nový notes na poznámky, který mi daroval Dracoušek. Jak slíbil, za zdí našeho tajného úkrytu, o kterém jsme věděli jen my dva, zanechal pro mě mnoho cenných věcí. Nejen jeho zápisník s poznámkami a postřehy, ale taky tento zápisník, úplně jenom můj, úplně čistý a s Dracovým věnováním, kde stálo : - Milý Exíku, byl jsi pro mne jako vlastní syn a pevně doufám a věřím, že jsem i já byl trošičku tvým otcem a učitelem. Nyní už musíš jít svou cestou sám, ale poslední radu ti ještě dám : Věř svým instinktům a svým páníčkům….nikdy tě nezklamou…. Věř mi…. Tvůj Draco

A pak taky ještě krabičku s různými památečními věcmi a tak, ale to jsem nestihl všechno prohlédnout a sebou jsem si to už vzít nemohl, protože by se mi to nikam nevešlo A tak musím celý týden čekat…nejspíš prasknu zvědavostí . Draco pro mě znamenal víc než opravdový táta a jsem hrozně moc rád, že ani já jsem pro něj nebyl míň.

Ale už k táboru. Gerry byl fit a tak jsem se úpěnlivě modlil, abych mohl trénovat víc než na předešlém táboře. Tam jsem měl to štěstí v neštěstí samotného Gerryho, který se zotavoval po špatném došlápnutí na flyballových závodech, a tak jsem za něj mohl občas jít i na odpolední trénink.

Nakonec uznali, že nejsem zas až takový hejhula a že to dám s přehledem. No fyzicky jsem to dával, to jo…ale hlavička mi to všechno často nepobírala. Ale od toho to byl tábor, abych se tu všechno naučil a ne závodiště, kde je už pozdě se něco učit. Dokonce jsem byl ve stejné skupině s Gerrym. Na starost nás měla Míša Andrová. Hotová pohádková studnice plná rad a nápadů. Trénovali jsme míjení, multiple, overy, cestu kolem světa a občas i jiný hod než BH. Jen doufám, že už to mám všechno sepsaný a na nic jsem nezapomněl. To by byl průšvih! Ale Gerry říkal, že až bude větší klid mrknem nato spolu. Když bude něco chybět, společně to se mnou doplní.

Jeden den jsme měli i skokovou techniku, pak taky cvičení na míčích, ale to už znám, to doma děláme s paničkou a moc mě to baví a pak jsme taky jeden den dokonce trénovali triky do freestalové sestavy bez disků…….já jsem se naučil naskočit na nohu a pak, až to budu umět pořádně tak tam paničce na noze udělám panáčka. Marcelka říkala, že se to brzo naučím, ale já bych to myslím i dal, kdyby mě pořád Gerry nerozesmíval. …Snažil jsem se soustředit a nic neslyšet a nevidět…pak jsem se rozeběhl a skočil…a v letu slyším, jak si Gerry pobrukuje : „ a ladným to skokem náš Exík skočil paničce na nohu, zatřepotal křidélky a spadnul na tlamu“ nebo… „a závodník se rozbíhá, ano, odráží se….a …..s tvrdým dopadem minul….“ No kdo by vydržel panáčkovat?! Už jsem se těšil, až ho po tréninku za to proženu…jen si musím dávat pozor na elektrické sloupy, abych to zas do nějakýho nenapral Naposled mi takhle uhnul doma kousek za barákem a já měl od betonovýho podstavce pěkný jojo nad okem. Ale i tak jsem mu to statečně vracel, když přišel na řadu on a jeho tam dusili kvůli tomu otáčení disků. Nejdřív nechytil ani úplně obyčejný disk, protože jsem na něj volal: „Gerry chyť mouchu, chyť!“ To nečekal, začal se smát a minul…na to já hned „ Gerrýškovi uletěla….“ Pak už stačilo jen v příhodnou chvíli spustit : „ Bzzzzzz“

Dál jsem ho už neprovokoval, protože přeci jenom běhá mnohem rychleji než já. Ale je mi líto, že jsem nebyl u toho, když trénovali triky do sestavy, protože dokonce vyskočil paničce na nohu, což je u něj nadpsí výkon a udržel se. Asi chtěl ukázat, že to umí líp než já :-D

Trenérka Míša mě moc chválila a panička ze mě měla ohromnou radost, že jsem už docela víc než dost zapálený pro talíře. Ze začátku to se mnou nebylo takové, vím…ale to chtělo asi čas. Teď to vidím úplně jinak.

Marcela s Míšou během týdne pořešili i sestavu s Gerrym, dopilovali nějaké chybky a tak už se těším, až je uvidím na ME v Maďarsku Teda doufám, že mě nenechaj doma! To bych vážně byl nerad

A nesmím zapomenout na Mejzíka s Týnou. Ti byli ve skupině s Verčou Urbáškouvou a ti kromě stejných cvičení jako my ostatní hlavně dopilovávali a pozměnovali sestavu, protože Mejzu čeká nejen ME ale i MS a tam bude moc velká konkurence. Ale on je moc šikovný a pevně věřím, že se umístí na tom nejlepším místě

Tábor byl opravdu moc fajn. Jen škoda, že tu s námi nemůže být i Draco. Ale tak nějak cítím, že je pořád někde blízko nás. Určitě se dívá na nás shora a musí mít z nás radost, jak nám to jde. A když nám to nejde, určitě se tiše směje pod vousy

  

Rozhodně musíme s Gerrym a s Mejzou nějak ukecat paničku, abychom sem jeli i příští rok. Možná, když ukážeme a povyprávíme, co jsme tu dělali Barče, tak nakonec obměkne a pojede s námi.

Fotečky z celého týdne tady :)

Co myslíte? Nechal bych jí i místo u okna. I když s jejím vzrůstem z něj asi těžko něco uvidí…. :-D                                                  

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

 

17.7.2014 RENGENY GERRYHO A MEJZÍKA + VÝSLEDKY

Chvíli po tom co nás opustil Dracoušek mě a Gerryho panička naložila do auta a společně s Týnou jsme vyrazili do Liberce na veterinu k doktoru Grégrovi. Barča vyčmuchala, že jdeme na RTG. Docela jsem se báli, vůbec jsme nevěděli co nás čeká.

Jako první šel na řadu Gerry a dostal narkozu. Uspali ho, aby ho potom mohlli položit pod takovou divnou věc co nás prosvítila skrz naskrz. Pan doktor udělal několik snímků..... lokty, kyčle a ramena. Je to nutné pro uchovnění a také aby paničky věděli, jestli je vše v pořádku.

No s Gerrýškem to s uspáním byla sranda.......dostal narkozu a vůbec nechtěl usnout, tak musel dostaj ještě jednu navíc a pak spal jak miminko.

Zato já dostal injekci a zachvílil jsem spal jak dřevo. Taky mi vyfotili lokty, kyčle a ramena a dokonce i pánev. Po probuzení jsme si s Gerrýškem oba připadali jako po nějaké osalvě, oba jsme se motali a pak byli jak mátohy. Ale bylo to potřeba a udělat a my se modlíme, aby bylo všechno v pořádku.

 

Když jsme byli na táboře, tak přišly výsledky:

 

Gerry

DKK 1/1

DLK 0/0

OCD nepostižen

 

Mejzík

DKK 2/2

DLK 0/0

OCD nepostižen

 

Moje výsledky prý nejsou nejlepší, ale když budu posilovat a pořádně cvičit, nic mi nebráí dělat frisbee i nadále.

                                                                                                                                                                                                

****************************************************************************************************************************************************************************************************

                                                                                                                                                           

BRNĚNSKÉ PSÍ DNY 12.-13.7.2014

Tento článek mi byl svěřen, protože jsem momentálně nejstarší sporťák ve smečce, který mohl odjet spolu s Týnou, Marcelkou, Vojtou a samozřejmě s Mejzím a Exem. Chtěli jsme to odpískat hned na začátku. Draco měl z ničeho nic zase v pátek záchvat. Barča si nás ale svolala na rodinou poradu. Aniž by na cokoliv čekala, vyhrkla na nás rázně : „Koukejte balit pánové, jedete do Brna! Nebo si snad myslíte, že z vás bude mít Draco radost, když se vykašlete na takovou příležitost?!“ Jak příkladné němé tváře jsme si šli bez řečí zabalit. Museli jsme jí dát za pravdu. Odjížděli jsme ale s těžkým srdcem…a nejen my, ale i paničky. Kolem třetí hodiny odpolední jsme vyrazili. Dokonce s námi vyrazil i Vojta. Cesta byla dlouhá…všichni jsme mlčky leželi a mysleli na Dracouška. Jestlipak nám Barča dá vědět? V podvečerních hodinách nás ze zamyšlení vytrhlo couvání a kličkování… nic nového pod sluncem! V Brně Marcelka někde zase špatně odbočila a tak jsme bloudili a hledali cestu správným směrem. S klukama jsme se dohodli, že příště až pojedeme, tak si vsadíme, jestli už to konečně dají napoprvé bez bloudění. :-D

Když jsme dorazili a Marcelka nám otevřela dveře, zamyšleně jsme se na ní podívali a ona jako by nám rozumněla , povídá : „ NO co no…někde pod tou silnicí v Brně je bludná cesta a já přes ní vždycky přejedu a pak se nemůžu najít na zeměkouli….no…“ Ušklíbli jsme se na sebe a vyrazili do táboření. Jenže během chvilky jsme zase utekli zpátky do auta, a to všichni! Stan se nestačil postavit včas a překvapil nás liják. Koukali jsme na tu průtrž dobrou půlhodinu z okna, až se nám všechna zafuněla do mlžného oparu. V již mírnějším dešti dílo dostavěli a my se už jen vydali na krátkou procházku, rychlou večeři a šupky dupky do pelíšků.

V sobotu ráno byl na programu SMD a první kolo Freestyle. Hodili jsme se do klidu a snažili se soustředit na závody. Mejzík s Týnou si vystřihli jedno kolo SMD s …… body. Pak přišel na řadu freestyle a jako první z rodiny na řadu jsem šel já s Marcelkou. Do poloviny to byl super zážitek, skoro všechno jsem odchytal, ale pak se to nějak zvrtlo a přestalo se mi dařit . Jako zázrakem jsme spolu i s minidistance skončili na průběžném 20. místě.

Video Gerry zde

Pak nastoupila Týna s Mejzou a já mohl být jen rád, že jsem šel jako první , protože jim začalo docela dost foukat a to já bych neměl šanci chytit snad ani jeden. Ale Týna s Mejzou nějaký ten fukavec nemůže rozhodit a zmákli to v klidu a s přehledem. I s minidistance tak byli na průběžném 9.místě.

Video Mejzíka zde

Den utekl jak voda a my stále neměli žádné zprávy z domova. Nakonec jsme byli u toho, když Marcelka volala domů. Z hluboka jsme si oddychli. Draco další záchvaty už neměl a dokonce vyrazli s Kamilem a s Myžu na výlet. Hned jsme měli lepší náladu. S radostí jsme se vyrazili po jídle projít a vykoupat. Byli jsme ale tak unavení, že jsme z vody utíkali co nejrychleji do pelíšků, abychom mohli hodit záda a pořádně si pospat. První noc byla hodně bezesná…

V neděli ráno jsme měli na programu DD a druhé kolo freestyle. Bohužel kvalifikace na DD u Týny a Mejzy bylo cca 80 bodů a to už jsme věděli, že určitě na další postup stačit nebude. Já jsem s Marcelkou dal zhruba 150 bodů. Ale bohužel ani to nestačilo. Byla to opravdu mizérie.

Ve druhém kole freestyle jsme s Marcelkou nastupovali mezi prvními, protože jsme byli po prvním kole na konci startovního pole. Exík se na to raději už ani nedíval. Opravdu se nám to moc nepovedlo. Skončili jsme na 22. Místě. Marcelka ani nelamentovala. Týna na tom s Mejzím byli lépe, dokonce měli jen 2 nechycené disky, ale i na nich byla vidět jakási potemnělá nálada. Nakonec dopadli o mnohem líp než my a to na 12 místě.

Nejraději bychom ani nečekali na vyhlašování výsledků. Něco nás pobouzelo, abychom zabalili a jeli co nejrychleji domů. Nikdo to nechápal. Zhruba uprostřed cesty si potřebovala Marcelka oddychnout a tak zastavili u MC Donalda v Hradci Králové. Místo odpočinku nás tam zastihla špatná zpráva, která se nad námi celý den stahovala jak mračna. Dracoušek byl od rána hospitalizovaný na veterině a kolem 18.00 si ho Kamil vyzvedl, ale již v 21.00 přišla další série záchvatů a tak ho opět odvezl na veterinu, s tím, že tam zůstane do rána.

Poslední půlka cesty se odehrála v naprostém tichu. Nikomu nebylo do řeči……

Tušili jsme něco zlého…. Něco moc zlého….                                                                                                                                       

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

****************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

14.7.2014 DRACO ZA DUHOVÝM MOSTEM

Byla jsem pověřena celou naší smečkou vám dát na vědomí smutnou zprávu …..

Dnes 14.7.2014 se s námi navždy rozloučil náš milovaný Draco, po dlouholetém boji s epilepsií. Před pár dny jsme spolu dlouze mluvili o tom, jak jsou naše všechna „štěňata“ velká a jak je na ně moc pyšný. Mluvili jsme spolu dlouho a mě skoro až naskakovala husí kůže z jeho vět. Jako by rekapituloval celý svůj život a snažení. Tu noc mi předal úhledně a nedobytně zabalený balíček, tak abych ho mohla prý hravě schovat. Prý ho mám rozdělat až ve chvíli, kdyby se mu něco stalo… L

Vůbec se mi ta jeho řeč nelíbila, nechtěla jsem si ani kouskem mysli připustit, že by se komu koliv mělo něco stát, ale i tak jsem měla už dávno stín na svý dušičce.

Co se nám Draco to osudné pondělí nevrátil domů, po víkendu silných epileptických záchvatů, jsem tvrdě pochopila jeho slova. Sama jsem nemohla žádné nalézt. Bylo nám jasné, že i když se každý sám topíme ve svém smutku po tak velké ztrátě a musíme se s tím nějak vyrovnat, je potřeba to dát na vědomí všem našim přátelům a známým.  Nikdo neměl dost sil to udělat a odkládali to, až bude líp.

Vzpomněla jsem si na úhledně zabalený balíček, který jsem pečlivě schovala. Když jsem ho o samotě rozbalila, vykoukl na mě úhledně napsaný dopis od Draca….a já mu tímto chci moc poděkovat, protože nikdo by to lépe nenapsal….

                                                                                                                                                                                                           

Moji nejdražší…

Až budete tento list číst, již nebudu mezi vámi. Již dlouho cítím, že jsem všechna poslání, co jsem v tomto životě měl, splnil a vykonal. Když jsem se narodil, maminka mi říkala, že až něco málo vyrostu, příjde si pro mě ta nejúžasnější panička, jakou jen může pes mít J. A taky že si mě odvede do domu, kde budu žít s dalšími úžasnými páníčky, kde mě budou nade vše milovat a já jim to budu oplácet svou láskou a oddaností. A věřte nebo nevěřte, byl to překrásný život, i když kratší než jsem čekal. Poznal jsem s nimi  tolik lidiček a jejich věrných čtyřnohých přátel, že by mi nestačila ani tlustá kronika na jejich výčet. A tak mě omluvte přátelé, že vám budu věnovat vzpomínku hromadně a ne po kouskách J

Baruško…chtěl bych ti moc poděkovat B, jak jses o mě starala, když jsem byl ještě malý kluk. Jsi skvělá mamča, i když ti občas už říkáme babča Barča. Bez tebe by byl život napůl prázdný. Jsi statečná, trpělivá, chápavá a je mi líto, že už ti nebudu moct s naší smečkou pomáhat. Ale ty to zvládneš! O to nemám strach. A když už té bandy bude i na tebe moc, nezapomeň na Vojtíka! To je skvělý parťák na zabavení celé smečky, abys si mohla odpočinout. S Vojtou je zaručené, že se nemusí pracovat a trénovat. S ním si můžeme jít kdykoliv hrát a nebo si přijít jen tak pro pohlazení. I pro tebe má to správné pochopení, ví že už nejsi nejmladší. Rozhodně se na něj můžeš spolehnout

Gerry…nyní nejstarší sporťák rodiny! S tebou se člověk vážně nenudil! Takovej náš maskot a manekýn! Pořád si myslím, že jsi se ve sportu minul povoláním a měl jsi  jít radši k filmu J Ale ty to v sobě máš! Jen to najít! Se svým páníčkem Kamilem jsi toho už hodně i našel….to musíš uznat. Hezky ho hlídej a poslouchej. Budeš toho tady mít hodně na práci…než nám úplně vyroste Exík, prosím postarej se o něj a o Marcelku. Nikomu jinému bych je nesvěřil, vím, že ty jim teď dáš všechno to, co potřebují, až tu nebudu.

Mejzí…náš divoký Mejzí… prosím šetři Barušku se svými vtípky. J Bude se mi stejskat po tvých vykutálených rošťárnách, po tvé energii a po tvé kariéře. Bral jsi od začátku má slova vážně a vyplatilo se to. Jen škoda, že nemám vlastní konto, abych ti dopřál i tu cestu za velkou louži na mistrovství světa. Budu ti alespoň držet palečky. S Týnkou si to za tu tvrdou práci zasloužíte. Jste skvělá dvojka. Hledali jste se asi stejně jako já s Marcelkou. Fungujete skoro jako jeden. Čeká vás ještě hodně úspěchů. Moc vám to přeji.

Exík….nemohl jsem tenkrát  uvěřit, že jsme tě dostali do rodiny. Dokud jsem neviděl všechny papíry o tom, že jsi opravdu náš, nevěřil jsem. Jsi jako boží dar! Co víc si přát, než mít vedle sebe svého šikovného následníka a pokračovatele. Odcházím odtud s vědomím, že tu Marcelku nenechávám úplně samotnou a že všechny vědomosti a znalosti a tajné triky jsem ti mohl předat a to včas, kdy jsem ještě měl dost sil. Jen jsem si nebyl úplně jistý, jestli jsi si všechno z dlouhých věčerů pod kuchyňským stolem, zapamatoval. A tak jsem vše zapsal do mého pamětního notýsku. Najdeš to na našem tajném místě v kůlně za kamennou zdí….však víš…. J Jsem rád, že jsi to právě ty, kdo mě vedle Marcelky vystřídá…vím , že jste si souzený a že spolu zažijete víc dobrodružství, než jsme stihli spolu. Opatruj mi ji prosím jako nejcennější poklad na světě, protože to ona je….

Moje drahá Marcelko, chtěl bych ti moc poděkovat za to, že  jsis pro mě přišla jako pro malýho šmudlu do  Temného hvozdu. Nemohu ani pořádně popsat, jak jsem šťastný, že jsem to byl zrovna já. Vyplnila jsi smysl mého života a mého poslání a já se snažil vyplnit ti tvůj život oddanou láskou. Vždy jsi měla ke mně pochopení, i když začátky asi nebyli nejjednodušší. Oba jsme se navzájem přitáhli ke sportu, který se u nás v rodině strhnul jak lavina. Takový život jaký jsem mohl žít s tebou bych přál každému psíkovi na světě. Miloval jsem ten život doma na venkově, výlety po okolí a víkendové cesty na závody ani nemluvě! Je mi líto že má sportovní kariéra rychle upadla s mojí nemocí, ale i tak to bylo super.  Nevím jak ti poděkovat za to , že jsi mě tak dlouho držela nad vodou, abych neklesl na mysli a dál bojoval den za dnem s tou prokletou nemocí. Nevím jak poděkovat za to, kolik probdělých nocí jsi strávila u mě, v mých nejtěžších chvílích. Je mi líto, že za to všechno co jsi pro mě udělala, tě musím opustit. Ale přišel čas… Jediná věc na světě, kterou nezastavíme… Ale odcházím s vědomím, že tu nezůstaneš sama, protože Exík tu pro tebe zůstává…a kdykoliv se ti zasteskne po starouši Dracovi…budu blízko….….i když jen jako mlžný opar či letmá vzpomínka…..

 

               Já na vás nikdy nezapomenu…                                                                                                         Váš     

****************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

 

NÁVŠTĚVA LVT VE SMRŽOVCE 8.7.2014 ANEB EXÍK V ŘÍŠI DIVŮ

Normálně se u nás přes týden nic neděje. Odpočíváme na víkendové závody, něco málo trénujeme a tak… Jediné co je teď jiné je, že Týna a Vojta jsou doma. Mají lidské štěněcí prázdniny. Celé dva měsíce! Jsem za to rád. Je tu celý takový jakoby plno a občas i sranda! Takhle jinak Vojta brzy ráno šel do školy, Kamil do práce….někdy celý den a Marcelka chodila na směny. Takže někdy s námi byla celé dopoledne, někdy celé odpoledne. Nestačil jsem to nikdy sledovat, jak to šlo za sebou a já lezl bráchům na nervy s věčně se opakujícími otázkami : Kde je Marcela? Kde je Vojta? Proč už tu tak dlouho nebyla doma Týna? S Týnou to bylo vůbec zlý! Jezdila přes celý týden do školy do Hradce a Mejza trpěl jak „pes“! Hlavně v pondělí s ním někdy nebyla řeč. Ale za to v pátek byl už zas jak utržený ze řetězu a lítal od okna k oknu, od dveří ke dveřím a poslouchal zvuky v domě, jestli ji už neuslyší přicházet.

No a tohle úterý, kdy měla panička odpolední směnu, jak jsem si vzorně přečetl na vzkazu pod kuchyňským stolem, abych se nemusel zase ptát…. Marcelka vstala hrozně brzy ráno. Ani jsem to nepostřehl, Draco mě přišel vzbudit. Vyskočil jsem, jako že se jdeme venčit , ale místo toho mě poslal za Marcelkou a že jedem na výlet. Ani jsem se nestačil rozkoukat a protáhnout a já seděl v autě úplně sám, jen s Marcelkou a s Týnou. Takový překvapení?! Co se to děje? Koukal jsem kam jedeme, nic mi nedávalo smysl. Celý kufr auta jen pro mě?! Paráda!

Viděl jsem jen známou cestu do Smržovky. Ahááááá… Jedeme za Katkou do Speedy Dream. Ale očividně začala Marcelka bloudit, Týna navigovala, sem tam se otáčeli a vraceli…. Co si o tomhle mám jenom myslet? A pak už jsme dorazili na nějaký cvičák. Otevřeli mi kufr a já z té výšky jako prvního okamžitě poznal svýho bráchu Erzu!

„Erzíku!!! Halooo! Tady jsem!“ a hned jsem mu běžel vstříc. Viděli jsme se nedávno na Lukášovským drakovi. Byl moc rád, že mě vidí! Bylo toho tolik , co jsem mu chtěl vyprávět! Tolik se toho stalo, za dobu, co jsme vyprovokovali Draca, aby ukázal, co v něm ještě je a začal zase běhat!

„Počkej s vyprávěním na později! Je tu i naše ségra Ellie!“ vykřikoval Erza a já se otáčel jak holub na báni a ne a ne ji najít. Malá sestřička Ellie! Tak moc dlouho jsem ji neviděl! Kde je? Poznal jsem hned její paničku Janičku a v hloučku jsem zahlídl známý kožíšek. Oba jsme se hned rozběhli za ní, abych ji patřičně přivítal.

Ale jak moc jsme se oba mýlili! Přiběhli jsme k ní a ona místo úsměvu a radosti, že nás vidí, začala na nás cenit zuby a vrčet. Stál jsem jak opařený a nechápal jsem, co to do ní vjelo. Tohle mi Draco nevysvětlil. Udělal jsem něco, co by nebylo slušné? Co by jí proti mně popudilo? Marcelka mi šla hned na pomoc a říká mi : „ pojď, nelíbí se jí to, půjdeme pryč…“, ale než to dořekla, ta potvora Ellie ji hryzla do ruky! Měl jsem chuť ji hryznout za to taky, ale panička mě odvlekla a Erza velel ústup taky. Snad jí to brzo přejde! Co to do ní jen vjelo? Nic jí nikdo neudělal!

„Tak aspoň jsme tu spolu my dva!“řekl jsem smutně…

Erza se na mě pobaveně podíval …: „jen my dva? A co ségra Eilyn? A brácha Enjoy?“

Nechápavě jsem se podíval za sebe, kam čumákem ukazoval Erza.

No ne! My jsme tu všichni z Éčkovýho vrhu! Vrhli jsme se do vítání! Nejdřív jsem se přee Eillyn zdráhal, ale očividně nás i ona ráda viděla a tak bujaré zábavě nic nebránilo. Uprostřed her jsme s Erzou dostali nápad. Mrkli jsme na sebe a zaštěkali na povel : „povinné focení….TEĎ!!!!“

Všichni změnili směr k jednomu nejlepšímu místu, kde jsme nepřekáželi nikomu dalšímu a páníčkové se nás snažili uklidnit, aby z toho společného focení vůbec něco bylo. Hrozně jsme se nasmáli. Marcelka už házela oči v sloup a skoro to vzdávala, ale nakonec se jim podařilo nás vyfotit pohromadě na hromadě :-D

Po focení jsem se Erzíka ptal, co tu vůbec všichni dělají. Řekl mi, že přijeli na letní výcvikový tábor a snaží se tu dopilovávat agility. Divil se, proč tu taky nejsem nahlášený. Vysvětlil jsem mu, že na agility mě moc neužije. Mám prostě rád flyball a frisbee. Byl jsem dlouho dost nerozhodný, nevěděl jsem co chci, dokonce mi bylo několikrát vytknuto, že jsem hroznej lenoch. Ale teď to prostě vím… Agility pro mě není.

Neuběhli ani dvě hodinky a Marcelka na mě volala, že je čas jet domů. No jasně…musela do práce. Rozloučil jsem se všemi, dokonce i letmo s navrčenou Ellie, která se už jak takž netvářila jako by ji chtěl někdo ukrást nos mezi očima. Marcelka s Týnou se loučili s dvounohými účastníky tábora a já po doběhnutí k autu ucítil mooooc známou vůni. Otočil jsme se tím směrem a viděl povědomou kenelku. Táta Ace! V nestřeženým okamžiku jsem se vypařil jak pára nad hrncem a namířil si to rovnou k němu. Letmo jsme se pozdravili a než na mě začala Marcelka zase křičet, stačil mi jen říct, že páníčkové jsou na výletě a on si před obědem dal dvacet. A že doufá, že se sejdeme jindy a že by jsme se určitě měli spolu vyfotit, protože naše podoba je opravdu neuvěřitelná. A taky říkal, že prej rostu jako z vody.

Víc jsme nestihli. Musel jsem běžet. Tak snad příště. Štěkli jsme si na pozdrav a já upaloval. Marcelka s pochopením počkala, aniž by hubovala a ze zadního okna jsem všem bráškům a sestřičkám zamával.

Tak takový vytržení z prosté nudné týdenní rutiny jsem vážně nečekal! To budou doma koukat, až jim to všechno budu vyprávět. :-D a taky jim ukážu fotky! Bez taťky teda, ale i tak bude na co koukat!

                                                                                                                                                                                                       

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

30.6.-4.7.2014 DOGFRISBEE TÁBOR S LUCKOU SCHONOVOU

Upřímně jsem se děsil následujících 5 dnů. Já a náš nejmladší ňouma Ex na táboře! To jsme to schytal! S miminem…. Už v autě jsem se na něj zdlouhavě zadíval a přemýšlel, co si tam s ním jen počnu?Když si to tak vezmu, vlastně jsme spolu moc času netrávili sami dva. Vždycky s námi někdo byl. Buď Draco nebo Mejza. Ale jestli bude prudit, zabalim ho do krabice a pošlu ho domů poštou! Olíznout známku svedu jedna báseň!

A tak jsme vyrazili na dlouhou cestu v pondělí brzy ráno , vstříc táboru na frisbee , až za velký Olomouc, do vesnice Černotín. Ex celou dobu spal. Asi ho zdrtila včerejší Dracova přednáška o slušném chování.  Nebo ho uspávalo bubnování deště do kapoty auta. Když se cesta blížila k cíli, začalo pršet čím dál víc. Ex najednou vyskočil na všechny 4 a vyděšeně koukal kolem sebe. Když se zorientoval, jen si oddechl : „Ufff. Byl to jen sen!“ Pak kouknul z okna, ze kterého viděl jen provazy deště. Shodli jsme se spolu na tom, že v tomhle se nám teda trénovat nic nechce. Po příjezdu na místo jsme vykoukli přes prostor auta směrem k volantu. Panička měla opravdu nerozhodný výraz ve tváři. Pak jen pokrčila rameny a vyrazila ven do toho deště stavět stan. Exík za ní koukal a povídá : „Naše panička je statečná holka! Viď?“ Než jsem stačil alespoň pokývat hlavou, rychle dodal s vyděšeným výrazem ve tváři : „Neřekl jsem nic nevhodnýho, že ne?!“ Vyprskl jsem smíchy. Ten si teda lekci slušného vychování bere hodně k srdci. :-D Ubezpečil jsem ho, že to nebylo nic nevhodnýho a než jsme to stačili rozvést dál, tak nám Marcelka, celá zmáčená, otevřela dveře a nahnala nás do stanu do kenelek. Sama ještě nosila z auta věci do stanu.

Bohužel ani odpoledne déšť neustával a tak Lucka, vedoucí tábora, a učitelka a trenérka v jednom, rozhodla, že nebudou ztrácet čas a vyrazí do boje. Řekli jsme si, co všechno potřebujeme vědět a umět, co kde poladit a jak se naladit a jak často se také chceme zúčastnit. Vzhledem k tomu, že Ex je ještě štěně, tak já jsem se přihlásil na ráno a na odpoledne každý den. Exíkovi úplně do začátku stačí výcvik 1x denně a to dopoledne. Bylo by toho na něj moc. Jenže to jeden pes a paničká míní a zranění z války to změní. Tento víkend jsem bohužel byl z posledních rozběhů na Crazy capu stažen, protože jsem se majznul o jednu překážku a špatně došlápl na boxu a začal kulhat. Myslel jsem, že je to už fajn, nic to nebylo, ale ozvalo se to záhy po prvním výukovým odpoledni. Exík nade mnou zkroušeně stál a očividně mě od srdce litoval. Opatrně se mě zeptal večer, jestli by mi vadilo, kdyby šel na výuku místo mě a já bych zatím mohl odpočívat. Souhlasil jsem nerad, ale potřeboval jsem opravdu klid, abych se dal dohromady. Jen jsem mu kladl na srdce, aby se zbytečně nepřemáhal, že toho je na něj moc 2x za den a nehodlám doma poslouchat, že jsem ho uhnal záměrně. Ale on se ukázal jako silnej pes! Dal to všechno a s úplným přehledem.Nechápal jsem ,kde se v něm bere tolik energie. Měl tu na táboře to štěstí, že se to tu mohl učit od začátku a všechno hned dobře. Já se tu neučil, ale odnaučoval . Myslel jsem si jak je to krásný, když se vracím s diskem, který je dnem vzhůru. Moc hezky se to nosí…. Pohodlněji….Ale bohužel jsem dostal párkrát bububu od páníčků, že tím ztrácím hrozně moc času. Tak jsem se nad tím teda z hluboka zamyslel a dopiloval to k dokonalosti. Jenže paní rozhodčí si to vůbec nemyslela a Marcelka od ní dostala dokonce na posledních závodech vynadáno . A neprávem!!!! Vůbec za to nemohla. Ona mi ty disky házela dobře. Ale já jsem si je ve vzduchu otáčel, abych paničku nezdržoval tím, že si je otočím na zemi. Čas byl fajn,ale moje skoky vypadali, jako bych se měl v letu roztrhnout vejpůl, nebo sebou švihnout o zem a už nikdy nevstát. 

Tak jsme se s Marcelkou rozhodli vymyslet něco, abych to dělal dobře. Ale mám to v sobě už tak zafixovaný, že si nemůžu pomoct a když na to přestanu myslet , tak to prostě automaticky udělám zas.  Tak snad mi pár lekcí pomůže to zvládat. A jednu věc se zase musela za těch 5 dní naučit i Marcelka. Trénovali jsme freestylové hody, některé jí moc nejdou. Moc jsme si navzájem pomáhali. Ona hlavně hodně mě.

S Exem jsem se za těch 5 dní hodně sblížil a hrozně jsme si to užili. Hlavně jsme se hodně nasmáli, třeba jako když zkroušeně přišel ze cvičáku, zrovna z odpoledního, když byl místo mě a smutně mi povídá : „ Učej mě číst disky. Asi nejsem ten správnej pes pro paničku. Tohle se nikdy nenaučím “

Vzpomněl jsem si na své neslavné začátky : Nevěš hlavu prcku! Znáš Dracův nápad století?

Evidentně ho neznal, protože na mě koukal, jako by čerstvě spadnul z višně. Rozesmál jsem se a z hloubi mé paměti jsem slavně odříkal říkanku, kterou jsme si říkali i s Mejzím :

„Kdo zná drakův nápad století,

Pozná vždy kam disk poletí!“

Až jsem se musel uculit, že jsem to nezapomněl… a pokračoval :“ Tak dobře poslouchej: Nápad století ti pomůže od jara do podzima. Potřebuješ k tomu okřídlený cíl!“

Ex se zhluboka zamyslel, dlouze přemýšlel a smutně povídá :“ Gerýšku, to já ale nemám “

Nenechal jsem se odbýt a pokračuju: „Seď klidně….přiletí ti sám…“ Se zájmem na mě hleděl a se zvědavostí tiše seděl a skoro nedýchal. Seděl dlouho a nic, až na mě tázavě, aniž by hnul jediným svalem na těle, zvednul obočí.“

„Hmmm, tak teď to vypadá, jako bych si s tebe dělal legraci. Musíme jít ven.“ Šel za mnou před stan a tam se zase poslušně sednul a čekal. Nečekal ani minutu, když jsem mu s úsměvem oznamoval : „ už letí…“ Kroutil očima kolem dokola a pak upřel oči v sloup směrem k nebi. Kolem nosu mu proletěla moucha a on po ní vztekle chňapnul. A chytil!

Nadšeně jsem vyskočil a volal : „No vidíš! A pak že neumíš číst disky!“ Nechápavě na mě koukal , ale pak mu to docházelo. Když dokáže chytit mouchu v letu, která často mění směr, proč by nedokázal zjistit i dráhu letu disku! Celé pozdní odpoledne jsme se pak honili za hmyzem. A šlo mu to báječně! Úplně mě nakazil svým nadšením a lítal jsem tam s ním jak pominutej 

Večer, když jsme po večeři zalehli unavení do svým pelíšků jsme si pak ještě dlouho povídali a já mu pak už jen mohl konstatovat : „ Vidíš? Nemusíš si to složitě propočítávat, jak rychle upalovat, kdy brzdit, kde zahnout….máš to v sobě. Sám mi musíš dát za pravdu.  Draco na to přišel už jako puberťák. Díky Barče, kterou pořád otravoval, že si chce s ní hrát a ona chtěla jen v klidu odpočívat .“

„Draco je hrozně šikovnej, viď Gerry? Máme ohromné štěstí, že s ním můžeme být a učit se od něj.“

Na druhý den jsem byl celý zmátožený a tak si vzal odpolední trénink zase Ex. Byl jsem se na něj alespoň podívat a byla to opravdu podívaná! Trénovali i krátké hody, rychlé vracení a dokonce i míjení a cik cak! Byl jsem na něj pyšný, jak jen starší brácha může být. Nikde nebylo ani památky po tom, jaký to byl donedávna lenoch. Poslední den v pátek šel jen tak ze srandy na SMD a DD. Nesl se jak profík a většinu disků pochytal skoro bez váhání.

Ale celý tábor nebyl jenom o dřině a učení. Taky jsme si užili výlety! Marcelka s Pavlou se domluvili třeba na výletě do Zbrašovských argonitových jeskyní, pak taky na výlet na koloběžce do Teplic nad Bečvou pro minerální vodu přímo od pramene….no ta nám moc nechutnala, nevím proč si nad ní ty dvě tak rozplývali, i Ex si hlasitě odplivnul se slovy : „Tfuj, a pardon, vím, že to není slušný, ale nemohl jsem jinak, zlatá bžunda z louže před domem!“ , a taky si někdy jen tak zahráli Kan Jam…to bylo něco pro nás dva, komentovali jsme to jako rodilí rozhodčí a udávali jim body :-D A rozhodně taky uměli odpočívat! To zas bylo fajn pro moji zmátoženou tlapku, která byla den ode dne lepší a lepší.

   

Vážně nechápu, proč jsem měl takový strach z tábora s Exem. Byl to super parťák a bylo mi docela líto, že už je pátek a musíme jet domů. Ale horší by bylo, kdyby byl Ex jen kámoš z tábora, kterého možná už nikdy neuvidím. Odjížděli jsme spolu domů a čekala nás určitě ještě mnohá společná dobrodružství.

Musím tu taky vzpomenout na jeho skvělý nápad, který mi nedal celou cestu domů spát. Vedle nás tekla řeka. …..… Ehm…….no……Bečva? Jo, myslím, že Bečva! Chodili jsme se tam koupat. Ex se tam během pár chvil konečně naučil plavat, už kolem sebe necákal, jak když máchá velké prádlo J Jako štěně jsem taky rád plaval, ale raděj si teď už jen smočím nohy a štěkám na pohybující se kameny po dně. I když už mi často bylo vysvětleno, že se mi to jenom zdá, že je to optický klam, co dělá tekoucí voda a odrážené světlo. Ale mě se to hrozně líbí…nemůžu si pomoct :-D No a tak jsme tam spolu blbli ještě poslední den, když se najednou ke mně Ex došplouchal a jen tak mimochodem zamyšleně povídá: „ A Gerry? Proč vlastně ty tak přemýšlíš nad tím chytáním disků a prostě je jen nechytáš jako mouchy, aniž by jsi je otáčel křidýlkama v letu k zemi? Oni nejsou akrobatický letadla!“

Nečekal na odpověď a zmizel několika málo tempy za hozeným klackem od paničky.

Na večer jsme zabalili, skočili do auta a vyrazili směr domov. Exík zase usnul jak miminko, ale já nemohl zamhouřit jediné oko…….proč vlastně ty disky nechytám jako letící mouchy? Vždyť to nejsou akrobatický letadla?! ….jak jednoduchý….pořád v tom hledám vědu a zatím je to tak prosté…

Jednou z Exe bude lepší frisbee pes než ze mě. Budu se muset od toho štěněte asi hodně učit! 

                                                                                                                                                                                          

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

27.-29.6.2014 CRAZY CUP SVIJANSKÝ ÚJEZD

Nadešel den D pro CrazyBalláky! Pro mě to do poslední chvíle nebyl ale vůbec žádný důvod k radosti. Barča na mě vrčela celej tejden, za tu poznámku v posledním článku o hasičích. A když jsem se jí chtěl omluvit, ještě jsem si pohoršil . A to jsem se ji to snažil tak hezky vysvětlit, že se na to jako musí koukat úplně z jiného pohledu, že nejsem žádnej lump a poberta a že ty hasiče bych ji zavolal a rád, protože ji mám mooooc rád a určitě by ji mezi těma balíkama bylo bez pomoci smutno a těsno…… Dál jsem nepokračoval, protože se na mě podívala takovým způsobem, že jsem vůbec nevěděl co si mám v tu chvíli myslet. Draco u toho byl náhodou taky, bůh ví, kdo mi ho seslal. Stoupl si mezi nás, na mě zavrčel ať zmizím a Barušce něco dlouze vysvětloval mezi čtyřma očima.

Nakonec za mnou přišel sám Draco a povídá: „ Už se nikdy nezmiňuj o hasičích, a svém posledním článku, radši se ani nesnaž něco dál vysvětlovat, o tom jak se máš chovat k dámě si povíme po závodech. Teď máš jedinečnou šanci si to vyžehlit tím, že si vezmeš Barčin notes a půjdeš sepsat dění na závodech, aby se tam s námi nemusela pachtit! Čelem vzad a pochodem chod! Musíme naložit auto a hlavně na nic nezapomenout.

Když jsme všechno donakládali a sami naskákali do auta, přišla za námi Barča, v tlamě notes a podávala mi ho. Hned jsem ji moc poděkoval: „Díky Baruš, že jsem to všechno nemusel tahat do Újezda pěšky. A neboj, všechno do notesu zapíšu, na nic nezapomenu, vím že už nejsi nejmladší, tak ať se tam nemusíš pacht…!“ A v tom mě Draco čumák přitiskl na dno auta, ani jsem to nedořekl a Marcelka akorát zavřela dveře. Co jsem zase řekl špatně? Nechápal jsem. Gerry s vytřeštěnýma očima zíral na vývoj situace, Mejza venku dusil smích. Tušil jsem, že večer bude další vysvětlování… a nebude moc příjemné… Ach jo….

Ale do večera daleko, tak se vraťme na bojiště. Na místě jsme byli dřív než by se řeklo švec. Nejhorší bylo pro mě vybalování cen. Draco mi to svěřil jako ten nejdůležitější úkol, a že prej jestli najde jediný zub v poháru, tak mě nezachrání před zubama Barči večer. Tak jsem si dal opravdu záležet. Poháry byly nádherný, byl jsem u toho , když je panička po nocích pletla z papíru. Bylo to naprosto fascinující pozorovat, jak z ruliček dokáže svýma rukama vytvořit tak nádhernou věc! Ale bohužel jich bylo moc a moc toho nenaspala kvůli tomu. 24 pohárů je prostě hodně. A Věrka od Freny zase dávala dohromady 250 medailí pro všechny zúčastněné jako vzpomínku. Přípravy na tento víkend byli v plném proudu snad už měsíc předem.

Ale vše se stihlo a já se už těšil, až uvidím Gerryho a Draca na place. Gerry vyrazí hájit barvy CB I a Draco nastoupí opět v plné síle za CB II. Je až k neuvěření, jak se srovnal s léky a běhá jak za mlada.  A na to, že se dušoval, že už kariéru věší na hřebík, si ani nevzpomene. A vlastně je to díky mě a mému bráchovi! Tak trochu jsme ho vyprovokovali na Lukášovském drakovi. Od té doby nemůže přestat :-D

Přijelo opravdu hodně hostů. Celá organizace byla pěkně sehraná, všichni se snažili , aby průběh závodu byl plynulý a bez problému. Ale pro naše dvounožce to byl opravdu pěkný záhul. Nevěděli kam dřív skočit. To závodní čtyřnožci měli úkol jediný : zaběhnout dobrej čas a rozdrtit protivníka již před startem bojovným štěkotem. A že se dařilo! Nemá smysl popisovat závod za závodem, všichni jeli na 100 %. Občas se někdo nechal druhým družstvem vykolejit a udělali nějakou tu chybu, ale v dalším rozběhu už byli zase napnutí jak tětivy luků a neznervóznila je sebemenší nejapná poznámka od vedlejší party uštěkaných protivníků. Našli se tu i party, které našli úplně jiný nesportovní způsob, jak vykolejit soupeře ze soustředění a to své spolubojovnice. A rozhodně to fungovalo, protože když se na startovní čáru postaví krásně načesaná fenečka, která na vás mrkne koutkem oka, ten ve vedlejší dráze je prostě vedle a není schopen ani zaregistrovat, že už měl před hodinou běžet. Někdy to bylo nervy drásající a někdy to byla hodně rychlá prohra, ale takový flyball je.

Ale co nesmím zapomenout napsat je to, že se na nás přijela podívat paničky maminka s tatínkem a těm se to na závodech moc líbilo. A jako další překvapení : Marcelce dokonce přijel fandit i její bratr Petr se svou rodinou. Jen škoda, že na ně Marcela neměla čas, ono když něco pořádáte, k tomu v jednom družstvu nabíjíte a v dalším běháte, ani se nenadějete a je tu večer a vy padáte únavou do postele ani si nestihnete sundat boty .

Ale po této sobotě padli do postele bez bot a to v umístění: CB I 2.místo a CB II 4.místo. Jen ještě po závodech měli překvapení pro Renatku z Koasatek, přijel kvůli ní speciálně i Mejza s Týnou a předvedli svůj freestyle, kterej se jim moc líbil. A to si Mejza mezi přihlížejícími vůbec nevšiml Danielky Rájový :-D. To je panička jeho tatínka. S dojetím na něj hleděla a byla z něj nadšená a pyšná. No a pak přišla mela večera! Dlouhodobě slibovaná hra : FLY RACE …….. to vám byla bžunda  ….ještě nikdy jsem neviděl lidičky se tak elegantně klouzat po břiše na igelitu s pivem a brčkem v ruce, pak pivo otevřít, vypít tím dlouhým brčkem a pak přeskočit flyballovou překážku, nohou spustit box a s tenisákem v ruce přezkočit překážku zpět a opět po břiše rybičkou zpět. A takhle to štafetou museli udělat všichni tři lidičky z jednoho týmu. Přihlásilo se jich hned 12. To bylo srandy! Lidem se to moc líbilo a my psíci se z kenelek také nasmáli jak jim ten tenisák z boxu pořád padal a nešel jim chytit. To my jsme daleko úspěšnější …možná to bude i tím, že nepijeme pivo brčkem :-D Byla to taková super chvíle, kdy najednou všichni přestali bojovat proti všem, ale tvořili jsme ucelenou bandu, která se dobře baví a nikdo ze sousedů nebyl protivník. Často jsem ten večer slyšel : tohle až budu vyprávět doma, tak mi ani neuvěří! Krásný večer ale taky jednou musel skončit a my se museli jít odpočinout na druhý soutěžní den. Byli jsme všichni mooooc unavení.

V neděli ráno opět vstáváme hodně brzo a já byl na nohou úplně první. Když jsme večer dorazili, Barča už byla u sebe v pelíšku u babičky. Slyšel jsem ji jak chrápe už venku, měli otevřené okno. Teď jsem stůj co stůj musel nějak proklouznout, abych ji nepotkal. Naštěstí všichni spěchali, tak jsme se minuli. Dorazili jsme meui prvními a bylo na čase připravit parkur a nachystat vše, aby se v 8.00 mohlo začít běhat. Naši kluci i ostatní členové CB týmů běhali statečně , někdy to bylo tak napínavé, že jsem zapomněl i dýchat ,ale jsem rád, že jsem to mohl sledovat. Těším se, až budu moct s nimi běhat taky a přemýšlel jsem, ke kterému týmu bych se asi mohl přidat. Pevně věřím, že budu tak skvělý jako Draco a Gerry. I když Gerry bohužel v neděli běžel jen jednou, protože pokulhával a tak panička zakročila a on pak už jen odpočíval. Moc se mu to nelíbilo, ale může si za to sám. Už začíná být horší než Draco. Vidí míček v boxu a skoro by se pro něj přerazil, jen aby u něj byl nejrychleji, jak jen může. Ale v pondělí ráno jedeme na frisbee tábor, tak se musí šetřit. Jinak by ten týden byl úplně k ničemu. Když už měl stop, tak aspoň fandil z plných plic. A určitě to taky moc pomohlo, protože vybojovali skvělé 2. místo ve 2 divizi. A to je moc dobré uhájení místa z minulého víkendu.

A Dracouškovo CB II? Ty vyběhali 3.místo ve 4 divizi. To mezi tolika týmy bylo taky super!

No a pro upřesnění ještě CB III . Tak bych asi řekl, že bych chtěl jít k nim. Dosáhli až na příčku nejvyšší!

Je fakt naprosto skvělý, když už jsme to tu pořádali, že jsme získali všechna ocenění. Docela jsem se bál, že ty krásný poháry, co Marcelka napletla, už uvidíme jen na fotkách. Za tyto kreativní ocenění Marcelka dostala pochvalu. Za krásu, originalitu a i ekologické zpracování. A já to viděl!!! Fakt!!! Normálně se červenala jak malina a na tvářích se ji dělali ďolíčky :-

Po vyhlášení výsledků nás čekalo dlouhé a smutné loučení se soutěžícími, a ještě smutnějším a únavným dlouhým úklidem. Nemělo to konce! Dnes do mě večeře zapadne na jedno hltnutí.

 

……………..pokud mi nezaskočí, až se u té misky potkám s Barčou :-(                                                                                              

******************************************************************************************************************************************************************************************************

HAPPY MÍČEK 14.-15.6.2014 KRUPKA

Super! Draco mě moc pochválil a dovolil mi napsat i o tomto vákendu. Nějak se mu zalíbil závodní ruch, od Lukášovskýho draka je jak na trní a s Barčou hned po příjezdu a po krátkém odpočinku vyplňoval startovní obsazení v Krupce. A tak tu máme další z flyballových víkendů, v čele s nervózním Dracem a ještě nervóznějším Gerrym, který zrovna nerad závodí ve stínu tak slavného rychloflyboláka jako Draco byl a je. Tentokrát jsme vyjeli až v sobotu časně z rána. Panička má odpolední a stavět stany pod světli baterek není žádná sranda. Dokonce tu byla i taková varianta, že my pojedeme s Kamilem už v pátek, ale Marcelka by musela nechat auto v Liberci, tak to nakonec nekomplikovali a nechali to na brzký ranní výjezd.

Do Krupky jsme přijeli kolem 7.15 . Na nic se nečekalo a během chvilky se stavěli stany, boudičky a hned šli na registraci. Docela fofr…nestačil jsem uhýbat, pořád jsem se někde pletl. Draco se kolem našeho tábořiště doslova nadnášel nadšením z toho, že zase protáhne nohy na překážkách. Po schůzkách kapitánů a rozhodčích zhoustnula atmosféra. Mohlo se začít běhat! S těma dvouma se už vůbec nedalo mluvit. Byli jak smyslu zbavení, plně soustředění a Draco zas začínal mít tenisákový úchylný pohled. Byl to vážně zážitek vidět Draca v plné síle na startovní čáře. Nikdo by nepoznal, jak moc nemocný je. Trochu jsem jen nechápal paničku. Jak to všechno jen dneska zvládne? S Dracem šla na start, Věrka ji pak svěřila na start Frenu, do toho musí ještě zvládnout nabíjení a dokonce rozhodcování. Barča mi dobře kladla na srdce : „Marcela toho má dneska víc než dost na starost, tak koukej sekat latinu a pokus se ji nenaštvat! Kluci tě nemůžou ustavičně vodit za ťapku!“

Všechny tři CrazyBallové týmy musím ze svého ještě skoro štěněčího pohledu pochválit. Všem to běhalo opravdu skvěle, někdy byli vidět trošku nervy, jindy zase znervózňující pohoda pro nepřátelský tým hned vedle nich . No ale to jinak u flyballu prý nejde. A Marcelka se bála zbytečně, že to nebude stíhat. V jednom rozběhu měla pouštět Draca i Frenu, ale Kamil ji pomohl a vzal si Frenu na starost. Nakonec si ji ukradl pro sebe a už ji nedal. Marcelka závistivě koukala, ale nejen ona…Gerry taky zahlížel jakoby o páníčka přišel. Ale nikdo z nich nic nenamítal…Kamil vypadal náramně spokojeně a co víc si přát, než mít spokojeného páníčka….

Sobota uběhla jako voda. A jak to všechno pro tento den dopadlo?

CB I ve kterém běhal Gerrýšek skončilo na 3.místě a CB II ,ve kterém běhal Draco bylo na 4.místě. No kluci prostě váleli . Moc se mi to líbilo.

Večer jsem byl ale celej dřevěnej.Celej den jsem jen přešlapoval kolem závodiště, poléhával po tábořišti v době, kdy kluci odpočívali, už jsem toho měl skoro tak akorát dost. A tak jsem byl šťastnej jako blecha , když jsme po sobotním závodění vyrazili na pořádně dlouho procházku a já se mohl taky protáhnout. Jooooo , kdyby tu byl Mejza a Týna, tak by jsme určitě byli věčně v luftě, ale takhle jich tu bylo na mě málo  . Nedá se nic dělat, musím vydržet. Příští rok už budu moct taky běhat. Ale kdo nám pak bude psát články? Barča řekla, že s náma už nikdy nikam nepojede, že ten podvod s jezerem v Německu ji stačil do konce jejího života.  Zajímalo by mě, jestli by ji bavila taková bžunda, jako jsme objevili na louce za cvičákem. Byli tam srovnané balíky sena. Kluci neváhali ani chvilku a už byli nahoře. Mě tam musela trochu pomoct panička. To vám byl výhled! A ten pocit dívat se páníčkům z příma do očí  .  I když nevím, jestli by se mi z té výšky nezačala motat brzo kebulka…a už vůbec na

dvou nohách. Uspořádali jsme divokou honičku! Skoro se mi ani nechtělo dolů. Ale slíbil jsem, že nebudu dělat potíže a budu sekat latinu, tak jsem poslušně slezl s pomocí Kamči dolů a způsobně šel do tábora. Tak mě tak napadlo, že pro Barču by to asi nebylo. Nahoru by ji tahali jeřábem, dolů by ji museli slaňovat a kdyby nechtíc zapadla mezi balíky, museli by jsme zavolat nejmíň 2 hasičský auta, aby ji vyprostili. To by byl drahý výlet…….

Večerní venčení na balíkách se protáhlo, tak jsme se moc dlouho nezdržovali s večeří a rychle zalehli do kenelek, abychom si odpočali na další zápolení. Teda já maximálně z tužkou v ruce. :-D

V neděli ráno se již na první starty vyráželo v 8, takže tu byl v táboře slušný maglajz, hlavně díky těm, co tu dlouho debatili do noci a ráno díky tomu zaspali.

Kdo si přivstal, v klidu v týmu mohl probrat strategii proti protivníkům, které si očichali minulý den na hřišti, v klidu si rozhodli sestavy, ve které budou běhat a úplně nakonec, i s opozdilci , připravovali boxy k drahám. Když jsem tak v koutě opodál stál a pozoroval to, šla mi z toho hlava kolem . Musí to být hodně těžké se tohle všechno naučit správně nakombinovat, něco nevynechat a na nic nezapomenout. Přišel čas a já se přesunul blíže, abych měl nejlepší pozici a výhled na dění.

CB I nastupovali z celkem dobré pozice a tak se nemuseli stresovat, že potřebují vyhrát.

Zato v CB II bylo potřeba, aby vyhráli a nespadli na spodek tzv. pavouka, v kterém já neustále tápu, ale Draco mi to vždycky přelouská. Jenže bohužel se vyhrát nepodařilo a tak se museli statečně probojovávali pavoukem úplně odspoda. Nedával jsem tomu moc velkou šanci. Jenže nemožné je tady úplně normální a CBII si vyběhalo úžasné 2.místo ve čtvrté divizi.

CB I - to vám řeknu, to byly nervy. Když jsem viděl Gerrýška, jak před posledním během trošku zakulhal, říkal jsem si, že je to konečná pro celé družstvo. Běhali totiž jen v pěti psech a bylo to na Gerrýškovi znát, že odběhal všechny běhy. Skoro ani nemluvil. I Kamil zvažoval, zda ho na poslední běh nasadí, ale Gerry zatnul zuby a dal Kamilovi najevo, že prostě musí běžet, protože jinak pojde hanbou! Nechápal jsem kde se to v něm sebralo, najednou byl úplně ready a i ten poslední rozběh odběhal. Byl z toho ale utahanej až hrůza a hlavně to bylo 2 : 3 . 5 běhů v kuse unaví i lepší borce a to můžete neběhat celý víkend. Prostě je to pašák a Draco do něj obdivně žďuchnul čumákem .

Po skončení závodů se vyhlašovali výsledky a všechny naše Crazy Balls týmy se mohly dmout pýchou nad vybojovanými 2. místy. Jak jinak, že? Proč by se to tu asi jmenovalo Happy, kdybychom z toho nemohli být alespoň trochu štastní, ne?!

Prostě super víkend. Už jen proto, že jsme všem ukázali, co v nás je, a mohli se tak začít předem bát dalšího flyballového turnaje, který budeme konat my - CrazyBalláci a to hned vedle nás, kousek od domečku , kde bydlíme, ve Svijanském Újezdu.

 

                                                                                                                                                                                          

 

Tak a průšvih.  Barča zrudla vzteky nad poznámkou o hasičích. Bez debat prý o dalším víkendu pěšky odnesu všechno vybavení na flyball. A mám při tom hooodně přemýšlet o taktnosti chování ke

staršímu členovi smečky….  Snad jsem toho zase tolik neřekl, ne? Nebo jo? Každopádně nevím, jak moc se mám na další flyballový víkend těšit….

******************************************************************************************************************************************************************************************************

FFFF POHOŘANY  7.-8.6.2014

Je pátek ráno a Draco za mnou přišel po ranním venčení, že si na tento víkend mám určitě zabalit tak jak minulý pátek, že jedeme hoooodně daleko a na celý víkend. On sám zůstává doma s Barčou, že takové počasí by ho prý doslova utlouklo. Nebylo se čemu divit, začali panovat neskutečná vedra. A tak celej schvácen dřív než jsem vůbec začal něco dělat, jsem zase začal nosit na hromádku. Po minulém víkendovém flyballu se tento měl nést ve znamení frisbee v duchu Freestyle. Odpoledne ve čtyři jsme se nalodili do auta, i když se nikomu moc nechtělo, protže bylo opravdu hrozný vedro. Draco mi ještě rychle donesl notes, že mám všechno sepsat, protože ty naše 2 hvězdy, Gerry a Mejza, se potřebují soustředit na samotné závody. Úplně jsem to chápal a bral to jako velmi důležitý úkol a hodlal ho plnit víc než svědomitě. Z hluboka jsme se nadechli před zabouchnutím dveří a vyrazili směr Oloumoc a ještě kousek za něj , do Pohořan. Nakonec to vyšlo na 3 hodiny jízdy. Klimatizace v autě jela na plné obrátky, ale nemohli jsme to přepnout na -10, abychom pak venku v tom teplotním rozdíle nedostali kolaps. Takže i tak nám bylo vedro. A do toho poslouchat ty dva chytrolíny….to bylo vážně úmorný. Bylo půl devátý večer, když jsme dorazili na místo konání. S ohromnou chutí jsme sebou plácli do stínů do boudiček a rozvalený ve večerním průvanu čekali, až paničky postaví stany a my se pak půjdem před spaním provětrat a zmapovat okolí. Za prvním rohem na mě Mejza s úšklebkem koukal a povídá: „Kde máš honáka?“ Nechápavě jsem na něj koukal a tak pokračoval: „No honáci přeci značkují svá dobytčata, aby poznali své kusy ve stádě…“ a to už přiběhl Gerry zjistit co se děje a oba propukli v bouřlivý smích. Mrknul jsem směrem kam ti dva koukali a musel jsem se smát taky. V tom vedru jsem v autě celou dobu ležel na notesu od Draca a byl takový hic, že mi vytekla tužka a na kožichu mi udělala kaňku. Ještě že to naše drsné jazyky zvládli. Novou štípnul Týně Mejza, ale že ji musíme vždycky přes den vrátit, aby na to nepřišla… S troškou chladného nočního vzduchu jsme zalehli a spali jak miminka. Ani pořádně nevíme, v kolik se nám paničky vracely z pokecu od sousedů, jen jsem v polospánku zaslechl, jak je Marcelka po celém tom týdnu a té jízdě v horku unavená.

V sobotu jsme vstávali v 6:00 ráno. A hádejte co bylo? Neuhodnete…. Vedro! Úmorný vedro… Kluci předem protáčeli panenky. Gerry to měl jednodušší. Ten měl na seznamu jen freestyle. Ale Mejza i SMD. Marcelka říkala, že SMD pro Gerryho je zbytečně drahá sranda, protože to sabotuje dřív, než vyjde na plac. Až budu jednou soutěžit já , budu dobrý ve všem . Draco mi to klade pořád na srdce : Uč se, a uč se i od Gerryho a jeho příkladných chyb, abys je ty neopakoval! Tak dnes se učit asi nebudu z jeho chyb .

Jako první na řadu šel Mejza v SMD. Ještě že to Draco neviděl. Až mu to budu vyprávět, trochu to zkusí přikášlit, protože to byla opravdu katastrofa. Možná by ho v tomto klání předběhl se svým uměním i Gerry. Kdyby to Týna házela jako psovi kost, zabodovali by to lépe. Možná za to mohlo i vedro co tu panovalo a nebo taky to ostré slunce. Kdyby si Týna umyla ruce od toho hatlapatla co si na sebe natírala ,aby se nespálila, taky by to určitě bylo také lepší. Takhle to po prvním kole bylo 10 místo.

Jako další na řadu přišla první kola Freestyle a s ním i naše jediná zástupkyně Turnoff Dogfrisbee v kategorii Starters – Gerryho mladší sestřička Grejsi, alias Hearth z Temného hvozdu spolu s paničkou Anetkou. Jestli jednou budu taky tak dobrý na prvním výstupu tak jako oni, budu se dmout pýchou. Na poprvé to bylo krásné, i když sem tam nějaké zaváhání a drobná chybička…teda aspoň to říkala Marcelka, ale na první dojem to bylo prostě super. Po prvním kole byli na 6 místě.

Bylo pořád na co koukat, ale naši dvounozí toho moc nevydrží a potřebují pořád nějaký pauzy a tak nás teď zdržovali s obědovou pauzou. Byla to celá věčnost. Když už jsme se dočkali, začala kategorie Open a to teprve začalo být zajímavější, protože nastupovali i Gerry a Mejza. Gerry měl v této kategorii premiéru. Nevěděl jsem co mám čekat, raději jsem nečekal nic. Panička Marcelka se dovolávala před zahájením jejich čísla těch nejvyšších inštancí a moc od toho neočekávala, ale nakonec jsme se shodli na tom, že to vlastně i při menších chybách bylo vlastně dobré. Třeba ne úplně dobré, ale ne nejhorší. A taky trochu jiné, než měli ostatní. Ale na konci vystoupení si ji zavolala jedna rozhodčí. Nejdříve jsem nechápal co tam probírají , rukama a nohama se tam dorozumívali, Marcelka se snažila něco vysvětlit a pak dlouze poslouchala a pokyvovala hlavou. Když přicházela, vůbec nevypadala nadšeně a na Gerryho se dívala naprosto zoufale. Týně pak vysvětlovala o co jde. Prý disky hází nebezpečně u flipů a voltů. Jenže zkušenému oku nemohla ujít, že to nebyla vina Marcelky, ale našeho kašpárka Gerryho. Rozhodl se ukázat nemožné a všechny disky si začal obracet za letu na upsidedown. Bohužel na druhý den hrozilo, že se za to budou strhávat body a tak místo poklidného večera u stanu se trénovalo jako o život, aby se sehráli a o body nepřišli. Nakonec to vymysleli a utahaní zalezli oba do hajan. Gerry na mě jen kouknul a povídá: „Tak tohle jsem dneska vážně přehnal!“ a doslova padnul za vlast.

Za to Mejza vážení, to byla pastva pro oči! Týna z placu po představení šla skoro nad zemí, s úsměvem od ucha k uchu, se svatozáří nad hlavou a nadšeně konstatovala, že to byl zatím jejich nejlepší freestyle.

Nebudu to dlouho popisovat, mrkněte na odkaz, co vám sem nainstaluje Barča, protože já jsme schopnej tak akorát vymazat internet ze světa. Sami uvidíte a sami posoudíte : Týna a Mejza FFFF 8.6.2014.

Tuto sobotu to bylo nabyté …nesměl chybět ani minidistance do Freestyle. Nejdříve šel na plac Gerry a já nevěděl s Mejzou jestli máme koukat, nebo se raději

otočit. Nakonec nám to nedalo a jsme rádi, že jsme o to nepřišli…Vedro nevedro, Gerry makal jak o život a nebudete věřit, pro všechny disky doběhl. I když je Marcelka hodila jen do dvojkové zóny. Nejspíš si vzal k srdci varování rozhodčí na Openu. 15 nachytaných bodů chtěl večer oslavit, ale to ještě nevěděl, že bude makat s Marcelkou na nápravě na nedělní soutěžní den. Mejza, jako vždy nejlepší….s Týnou naházeli bodů 20. Suma sumárum, za tento den: Marcela a Gerry 15.místo a Týna s Mejzou 5.místo.Bylo toho dnes opravdu hodně a tak jsem byl rád, že zbyl čas i na mě a zaběhli jsme si na delší procházku. Ehm…no…tak jo…přiznám se…nebyla to zrovna free procházka, dostal jsem pěkně vyhubováno. Mejza se mi smál, že prý se ve mně projevili lovecké buňky našich předků. Nemohl jsem si prostě pomoci. Ta podivná věc co přede mnou utíkala v lese mi pomátla smysly svou neznámou vůní… Daleko za mnou jsem pak zaslechl své jméno a na to tata jsem byl zpátky všema čtyřma nohama na zemi. Hned jsem věděl, že mám průšvih. Po cestě jsme se ještě vykoupali v nádrži. To vám byla úleva! Osvěžení vodou a nočním vzduchem jsme pak spokojeně usnuli ..teda až na Gerryho. Ten se převaloval a vypadalo to , jakoby si opakoval novou sestavu, kterou s Marcelku dřeli celý večer na druhý den.

V neděli ráno o sobě dávalo slunce znát už prvním paprskem. Zůstat na stejném místě bez hnutí, snad by nám chytil kožich. Na procházku jsme šli už v 6 ráno a po snídani se začalo s přípravami našich medailistů na druhá kola Freestyle.

Marcelka se u snídaně nechala slyšet, že vzhledem k tomu, že jsou s Gerrym v Openu, nehodlá se nervovat, protože tam nemají nejmenší šanci získat ani bramboru. A jak to bylo panečku znát! Bez nervů, v klídečku, oba uvolněný…. Oba si to tam užívali. Vedro ale dalo během chvilky znát na Gerrym únavu a sama Marcela zapomněla v tom hice co má dál házet a pak uznala, že mu už neměla házet další dlouhý hod na rozmyšlenou, ale spíše nějaký multiple nebo volt. Rozhodčím se očividně celá série i tak líbila, protože jim naúčtovali o 4 body více než den předtím.

A co Týna s Mejzou? Na začátku dobrý… ale pak se ta „Máňa“, jak ho Týna vztekle nazvala, rozhodla, že nebude pouštět disky a završil to tím, že když vyskočil ke konci sestavy Týně na záda, tak jednou upadl, jednou se netrefil a pak, když už se mu to konečně podařilo, tak si lehl. Bylo to právem k naštvání a já se nemohl ubránit tomu, abych se nezasmál, protože alespoň z mého pohledu to vypadalo dost komicky. Všichni jsme si mysleli , že se propadnou s umístěním přinejmenším do Japonska

„Radši bych tam už pro samou ostudu ani nelezl….“ Zavrčel Mejza, kdyš šli s Týnou na druhé kolo SMD. Ale řada přihlížejících očividně chtěla vidět výkon a neočekávali cirkusové vystoupení, tak se oklepal a díky Týně, která měla ruce dočista do čista to naházela naprosto skvěle do čtyřkové zóny a i sám Mejza, říkal, že disky chutnaly lépe než ty sobotní od hatlapatla krému . Nakonec z průběžného 10.místa se posunuli na 6.-7.místo se stejnými body jako Verča Urbášková.

A jak dopadl freestyle? Docela neuvěřitelně. Marcela s Gerrym uhájili 15.místo z 24 týmů a byli oba maximálně spokojení a Týna s Mejzíkem dopadli nad očekávání všech. Představte si to, uhájili 5.místo a kvalifikovali se na MČR ve frisbee, které se bude letos konat místo v Nymburce v Brně. Zase taková dálka! Ale rozhodně to stojí za to! Jen doufám, že mě vezmou sebou. To bych vážně nerad prošvihnul. A taky doufám, že nebude takovej hic jako tento víkend. Věřte, že jsme s nadšením naskakovali do naší pojízdné chladírny a posílali vzdušná přání, aby panička strhla teploměr ještě aspoň o 2-3 stupně.

No a než se zase ozveme, mějte se fajn a těšte se na víkendové povídání z Krupky! Rozjedem to na flyballu!

                                                                                                                                                                                                     

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

LUKÁŠOVSKÝ DRAK 31.5.-1.6.2014

S přicházejícím víkendem jsme všichni byli naprosto v klidu. Až na Exíka :-D Ten nás všechny opravdu pobavil svým vybavením. Už v pátek odpoledne si nosil na kupičku hromady věcí, jako by vyrážel na tříměsíční dobyvačný útok na severní točnu. Pobaveně jsme na něj koukali a večer, když se nás zeptal, jestli bude stačit jedna deka….jsme vybuchli v bouřlivý smích. Nechápavě na nás koukal a my byli tak rozjařený, že jsme nebyli schopný cokoliv mu vysvětlovat. Uraženě procedil mezi zuby : „ No hlavně za mnou nechoďte, až vám bude něco přes víkend chybět! Ráno vyrážíme a vy jste ještě ani nezačali balit!“ To už bylo na nás moc. Baruška, jakožto nejrozumnější členka naší rodiny, mu šla vysvětlit víkendové závody v Lukášově, s příhodným názvem : Lukášovský drak. Asi tak po půlhodině trucování v kuchyni vylezl po schodech s první várkou nanošených věcí z hromady, uštěpačně se na nás podíval a procedíl z napůl plné tlamy : „ taky jste mi mohli říct, že Lukášov je pár kiláků za humny a že se spát bude doma!“ A uraženě šel ukládat vše na své místo. Dole bouchly dveře na znamení, že panička je doma a jde se ven. Vyběhli jsme jak střely a počkali jsme s další salvou smíchu až na konec zahrady J

Očividně byl Exík rozladěn a bez ladu a skladu své věci naházel jen tak na hromadu. Dokonalý bugr!...řekl by Vojta …. Jenže o malinko později ten večer jsme na příjezdové cestě zaslechli auto. Nadšeně jsme vyrazili přivítat Martina s Erzíkem….s bráškou Exe. Barča na Exe na začátku schodiště nechápavě koukala : „ Ty nejdeš bráchu ani pozdravit?“ Ex vytřeštil oči a štěknul : „Nikdo mi neřekl, že přijede brácha! Proč jste mi to neřekli?! Šmankote a já tady mám takovej binec! Co si o mě pomyslí?!“ pomateně začal běhat sem a tam a nemělo to hlavu ani patu. Všichni už stáli v pozoru u dveří a čekali. Barča sešla pár schodů a zavelela : „ Kluci, nástup! Ex potřebuje helfnout!“ Tak jsme všichni vyběhli nahoru, vyprášili jsme mu ten bugr do úhledného uklizeného štěněčího koutu a jen jsme narovnali jeho milovanou deku, už byl dole slyšet šramot. Exík s vyplazeným jazykem už se zmohl jen na : „Díky bráškové!“ a mazali jsme dolů jako o závod, přivítat návštěvu.

Bohužel neuběhlo ani čtvrt hodiny a došlo mezi omladinou na vrčení. Barča hodila oči v sloup a spustila : „ Ach ta puberta! Kolikrát já ji tu budu muset ještě trpět?!“ Přistoupila k Exovi, žďuchla do něj, Draco do Erzíka a dvojhlasně zavrčeli: „Klid pánové! Tady se k sobě budete chovat slušně!“ Oba vychladli a nakonec si spolu náramně rozuměli. Večer před spaním jsme se srotovali do jednoho hloučku a ještě si dlouho povídali. Erzík tomu ale nasadil korunu! Načlo se téma Lukášovský drak a Erzík upřeně zíral na Draca a dychtivě se ptá: „ A Draco? To je závod na tvou počest? Slyšel jsem , že jsi býval rychlý jako střela! A proč už nezávodíš?“ Draco mu tlapou přitiskl hlavu k zemi, aby nespustil další nekonečnou řadu otázek. A pak na vysvětlenou spustil: „Lukášovská drak je starší než já. Nemá to se mnou nic společného, i když mám jméno Draco :-D  A už jsem běhání nechal vám mladším. Nejsem nejstarší, ale ne nejzdravější..!“ V jeho očích se ale cosi zalesklo. Jenže zalesklo se i Erzíkovi a Exík jen přikládal pod kotel. Začali do něj zapichovat všetečné otázky nepříjemné pro jeho kožich.Světák Mejza jen kroutil hlavou jako při tenisu…na Exe s Erzíkem  a na Draca….na Exe s Erzíkem a na Exe…. Draco po pár minutách otázek tipu : a proč teda neběháš? A budeš ještě běhat? A uběhl by jsi to? ….totálně vybuchl. „A dost omladino! Ráno se brzo vstává, koukejte mazat do kutlochu! Konec debaty! Já vám ještě ukážu! Do starýho železa mě teda cpát nebudete!“ A na půl tlamy se nemohl ubránit úsměvu. S Barčou pak ještě šli na válečnou poradu na internet. Očividně něco kuli…. Vše se totiž odehrávalo za zavřenými dveřmi.

Ráno jsme vyskočili jak střely snad všichni kromě Barči, která se odstěhovala včera v noci k babičce, aby měla návštěva místo na přespání a ona svatý klid. Draco se totiž tiše přiblížil k Erzíkovi a Exovi  a zaštěkal jako na lesy : „ Je ráno a oni tu chrápou! Už maj bejt dávno na cvičišti a oni se tu válí! Než napočítám do tří, budete v pozoru na startu! HAF!“ Ti dva vylítli jak za války při náletu. Jeden do druhého zmateně naráželi a očividně nevěděli, co se děje. Už dlouho jsme neviděli Draca tak pobavenýho a spokojenýho. Když jsme zamířili k autu, zeptali jsme se Exe, jestli si to nerozmyslel a nechce si raděj vzít tu včerejší výbavu sebou. „To opravdu nechci!“ odsekl, pyšně a uraženě nakročil směrem k autu a těsně po doskočení se mu smekla tlapa a poroučel se k zemi. To se už smála a lidská část smečky. Bylo to opravdu ráno jak se patří! Než se za námi zavřely dveře auta, povšimnul jsem si, jak Draco s Barčou na sebe mrkli a Barča potutelně zahalasila : „Draco, zlom vaz!“

Po cestě do Jablonce nad Nisou jsem přemýšlel a začal tušit. Ušklíbl jsem se na Draca a už už jsem chtěl něco říct, ale ten mě zastavil zamračením a zakroucením hlavy. Tak jsem se jen na něj očima smál a věděl svý…Draco poběží, ale mrňata to ještě neví. Dorazili jsme na místo co by dup. Než se stačil dostavit stan, už se běželo na schůzku kapitánů a pak ještě rychlá schůze rozhodčích. Docela frkot…za nás běhaly  všechny 3 týmy, takže kdo chce vědět kdo s kým, kdy a jak, bude lepší, když si to najdete v historii Lukášovksého draka. Všechna družstva běhali ST, tak nám všem záleželo na tom, aby zaběhli co nejrychlejší čas. Byli to neuvěřitelné boje. Všichni jsme jeli na doraz. Adrenalin se po hřišti nesl jak morová nákaza a naši bratříčkové – Ex a Erza – jen nevěřícně koukali na tu šílenou hru, při které jim vstávali chlupy a nutilo je ke štěkání, aby popohnali právě vyrážejícího člena družstva vstříc magickému balonku v boxu. Kdyby je páníčkové nedrželi zkrátka, byli by snad schopní vyběhnout na hřiště a ukázat jim, že taky uměj běhat s větrem o závod! Nemohl jsem se dočkat až příjde Dracova chvíle. Celou dobu seděl s nimi a pozoroval jak se závody vyvíjí. Pak nastoupila CBII, Marcelka si pro něj došla a než vyrazili směr startovní čára, otočil se za vykulenými kluky a štěknul na ně : „A teď se dobře dívejte, jak stará vojna umí běhat s větrem o závod! Já ještě nepatřím do starého železa!“ A vyrazili…. Kluci otevřely tlamy a nevěřili. Upřeně zírali na to, jak se CBII rovnají do šiku a pak spustil výstražňák a první rozběh… Když vyrazil Draco, oba vyskočili na zadní a štěkali jako pominutí. Takovou rychlost ještě neviděli. Draca vůbec nepoznávali. Takový mírný a rozvážný pes. Během sekundy se z něho stal tasmánský čert neznající fyzikální zákony. Skoro to vypadalo, jakoby chtěl box roztříštit na cimprcampr. Panička Marcelka při jeho dobíhání pro míček až zatajila dech, protože Draco byl opravdu neřízená střela. Ale ustál to a box taky…ten zůstal naštěstí na svém místě. Kluci by skoro přísahali, že ho přes ty překážky odnese sebou i s tím míčkem. Nejrychlejší čas na 20 cm překážkách mu byl naměřen 4,19s. Když se Draco vrátil pyšně zpět, ušklíbil se a povídá : „Tak co prckové? Umím běhat?“ Okamžitě se na něj sesypali  a bombardovali ho svými poznatky a otázky. 

A tak do nedělního DE nastupovali CB I n nej časem z 3.místa, CB II s nej časem ze 7.místa a CB III s časem z 4.místa.

Ve volných chvílích si šel Drakoušek raději lehnout a odpočinout,  Exík s paničkou vyrazili na procházku a dokonce přijela i jeho sestřička Eilin a tak si i malinko pohráli a Soňa s Radkem všem fandili. Nesměli chybět ani společné fotečky. Jen panička Marcelka si moc neodpočinula, musela jít nabíjet, běhat a sedět jako startovní rozhodčí. Šlo jí to náramně!

Večer jsme se už moc těšili, až se vyblbneme na zahradě, mělo se grilovat a povídat. Ale páníčkové, a to úplně všichni, odpadli už v 10 večer. Tak jsme se ještě slezli na špitanou v kuchyni pod stolem a rozebírali uplynulý den.

V neděli ráno opět vyrážíme k Jablonci a čeká nás druhá část turnaje. Některá naše družstva nastupovala z posledních míst a tak bylo nutné, aby se první rozběhy vydařili a družstva vyhrála. U CB II to bylo celkem napínavé. Měla být nasazená sestava na vysokých překážkách a tak Dracouška ani nezkoušeli, i když si myslíme, že by to dal. Jenže hned při přípravě začala Cofeenka blbnout. Zřejmě se s někým pohádala a tak začala stávkovat. Narychlo nasadili prcka Sáru a tím pádem i 20cm překážky. Jenže nikoho nenapadlo tam nasadit Draca. Byl až příliš velký zmatek těsně před startem. Bohužel první rozběh prohráli. Poslední šance v posledním rozběhu bohužel už neustáli ani když Coffee přesvědčili. Celá parta tím byla rozrušena a sem tam  někdo v rozladěnosti udělal chybu. Takže celé nedělní zápolení pro ně tímto končilo.

CB I běhali super, dokonce si zlepšili i čas družstva na 17,65 s. Marcelka stála u boxu a nemohla tomu uvěřit. Přes radostné štěkání nic neslyšela a tak si od boxu odběhla, aby se na časomíru podívala a divže neskákala 2 m vysoko, jakou měla radost. Jenže to ji hned přešlo, protože dostala od rozhodčího napomenutí. Nevšimla si totiž, že ještě neodpískal konec běhu…ale kdo by se neradoval, že jo?

I já jsem se celkem zlepšil a zrychlil. Na 32,5 překážkách běhám 4,29 s. Ještě 10 a neženu Drakouše! Ale to budu muset ještě hodně dlouho na sobě makat! Marcelka mě moc chválila a já se z toho málem celej rozplynul J

CBI do toho dávali hodně, statečně se prali s časem a nakonec se vyšplhali na pomyslnou bednu!

Na CB III nesmíme zapomenout, také bojovali statečně a myslím, že si také zaběhli lepší čas, než kdy jindy, ale to si nejsem tak jistý .

No a jak to tedy dopadlo?

CB I 3.místo ve 2 divizi

CB II 7.místo ve 3 divizi

CB III 5.místo ve 4 divizi

Večer když už jsme všichni byli doma, návštěva odjela a my odpočívali, přiběhla Barča s úsměvem od ucha k uchu a halasila na celej barák : „Gerry! Nechceš náhodou zapracovat na tom čase? Nepotřebuješ náhodou pořádně zabrat v běhu? Běž za Marcelkou a vem Exe. Dostala super věcičku k narozkám!“

Houkl jsem na Exe a mazali se dolů podívat. Tam na nás už čekala Marcelka a dosti hladově a dychtivě po nás dvou pokukovala. Instinktivně jsem couvnul. Tady je konec srandy! Možná z toho panička má radost, ale proč já z toho mám mít dřinu? Ani jsem se nenadál a už mě lapila do postroje, který se připíná k pásu páníčka a on tak může spolu s psíky chodit běhat a jezdit na kole. Ex byl v sedmém nebi! A já jen doufám, že po pár kilometrech ho to přejde, tak jako mě teď! Má kariéra modela v reklamě je nejspíš definitivně v troskách L Kdo by chtěl točit s umrousaným, upoceným a uslintaným Gerrym, s jazykem táhnoucím se po zemi…že ano?

                                                                                                                                                                                                   

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

                                   

DCDC WROCLAW 31.5.-1.6.2014

Vážení moji příznivci. Budete muset omluvit mé chování, protože naši Barču, ač je to již dáma, ke které je nutné chovat se slušně a způsobně, PŘETRHNU JAKO HADA!!!!!             Takhle si ze mě vystřelit! Ale já jí to spočítám. Já to jen tak nenechám! Nenene!

Ale k věci. Měli jsme naplánované s Týnou odjet do Polska na závody. Do světa zkusit štěstí… Ale pak v pátek přišla Barča s náhradním plánem. Že prej slyšela Marcelku telefonovat s Týnou. Polsko se ruší, Týna přijede pozdě z praxe z Ústí nad Labem a už by nestihla jiný odvoz za hranice, protože původně to bylo domluvené s kamarádem Pavlem. Dost mě to naštvalo. Tak jsem se moc těšil! Jenže to roztomilááááá  Báááruška ještě přisadila : hoď se do gala, Marcelka tě bere do LB k zvířecímu doktorovi, prej si v noci kašlal. No a to už bylo na mě moc! Jak já mám teď vysvětlovat, že jsem to v noci nekuckal já? Ex vyňufal někde ve svý skrýši rozžvýkanou kost, že se mi až žaludek obracel a přišel za mnou potajmu, jestli prý nechci…no poslal jsem ho do háje, ale on s takovou nechutnou chutí mi jí tam žvejkal doslova u čumáku. Samozřejmě mi to dělal naschvál a tak dlouho se dusil smíchem nad mojím opovrženým výrazem, až se celej zakuckal. Kost mu zaskočila a celou noc ho z toho lechtalo v krku. A na mě teď tady hážou, že jsem omarodil! To je tak nespravedlivý!!!!!

Nedalo se nic dělat, chtě nechtě jsem musel jet. Zabité celé odpoledne! Skočil jsem do kufru a pěnil jsem ještě víc, když jsem viděl věci původně připravené na náš výlet do Polska. Ještě  je ani nestačili vybalit. Vařila se ve mně krev. Cesta uběhla rychle. Do Liberce to byl kousek. Panička mi otevřela dveře a já s opravdovou náladou pod psa vyskočil ven. Tam jsem zůstal jak opařený. Byli jsme na velkém parkovišti a přede mnou stála Týna! Trvalo dlouho, než jsem se probral! Vyrazil jsem za ní a řádně ji přivítal. Nechápal jsem co se děje…. Že by změna plánu? Než jsem to domyslel, už se vytahovali věci z auta a nosili se k Pavlovi do auta. Všichni vypadali úplně v pohodě….žádné vzrůšo ..…a mě pomalu všechno docházelo…Barča mě napálila! Ale teď je to jedno……hlavní je, že jsem s Týnou a jedeme do Polska!

Kolem deváté večer jsme dorazili do kempu. Týna postavila stan a začal mi připravovat poležení. Jak jsem zahlídl svou kenelku, vjela do mě další vlna zlosti. Nebyl jsem vůbec připraven na cestu do Polska! Zapomněl jsem si propašovat plno věcí do auta. Dobrůtky, hračku a v neposlední řadě mého milovaného plyšáka, mého maskota!

Náladu mi spravila až kamarádka Terka s Lotkou, které se nám nastěhovali do stanu. Bude nás víc a snáze si to tu zadejcháme a bude tu mít příjemně teplíčko. Večer byla docela sranda, ale museli jsme jít brzy spát, ráno nás čekali závody.

V sobotu brzy ráno jsme se s Týnou vyhrabali s pelíšků a šli se podívat do parku, kde se měli konat závody. Zaprezentovali jsme se a vyčetli, že první na řadu mělo přijít SMD. Bohužel se nám první kolo moc nepovedlo a odcházeli jsme jen s 18 body. Po SMD přišel na řadu Freestyle. Zabodovali jsme na naši normální úrovni….tzn. že nic světoborného , ale taky nic podprůměrného. Já říkám : za to může Barča, nespal jsem se svým ňuňánkem a teď budu mít nakonec celé Polsko zkažené….nesmím na to prostě myslet. Po zbytek dne jsme s Týnou chodili po závodišti a fandili českým týmům.

Po závodech na sklonku dne jsme se vrátili do kempu. Já si šel lehnout opodál a odpočíval jsem, Týna si s ostatními povídala  a grilovali si dobrůtky. Ani nevím, kdy jsem usnul. Bylo tu tak krásně a takový klid…že jsem až zapomněl na tu podlost od Barči J Jenže další šok mě ještě čekal….

Přišla neděle a já se už těšil na freestylovou minidistance. Ještě jsem napůl spal, když jsem vyrazil s Týnkou na vyvenčení. Pak  jsme přišli zpět do tábora a já čekal, až si vezme potřebné věci a že vyrazíme do parku. Týna začala tahat věci ze stanu, rolovala si spacáček a začala nosit věci do auta. Zpanikařil jsem. My přece ještě nemůžeme jet domů! Co se stalo? Nechápavě jsem pobíhal kolem a hledal náznak odpovědi. Týna pak spokojeně po natlačení poslední batožiny do auta spráskla ruce a vítězoslavně prohlásila : Hotovo, můžem vyrazit na závod! Uf, to vám byla úleva. Tenhle víkend byl pro mě opravdu psychicky náročnej. Nejdřív Barča, pak plyšák, teď zas tohle…. No hrůza! Po cestě do parku  jsem se snažil hodit do klidu. Bohužel bez značného výsledku. Freestylová  minidistance se nám moc nepovedla , pouze 17 bodů L .

Ale i tak měla Týna moc velkou radost. A doslova ze mě J Podařilo se mi ve dvou případech odlepit od země mojí zadnici a pro disk si vyskočit. Terapie mi holt pomáhá, to se musí nechat. Ve druhém kole Freestyle se to taky moc nepovedlo, ale to byl jen náš pocit, dostali jsme totiž lepší známky než v prvním kole. Ve druhém kole SMD jsme obstáli lépe než v tom prvním a připsali jsme si 20,5 bodů. Dosáhli jsme tak na 15 místo a ve Freestyle jsme skončili na 13 místě.  Nebylo se až tak čím chlubit, ale já za to nemůžu! Já ne! Za to může Barča! Kdybych tu měl svého maskota, budu soustředěnější… :-P

Rozhodně jsme si další víkend s Týnou moc užili, moc se nám tu líbilo a kdyby jen bylo malilinko možné, rádi se sem zase vrátíme a pokusíme se být mnohem lepší, než tento víkend.

                                                                                                                                                                                                            

***************************************************************************************************************************************************************************************************

 

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

DISC DOG CHALLENGE NĚMECKO, KAUFBEUREN 24.-25.5.2014, EUROPEAN GUADRUPED SERIES

Hlásí se opět velký cestovatel Mejza, tentokrát z Německa J

Kluci už mi doma začínají závidět….ale rozhodně mi to přejí. Dlouho se o tom doma rozhodovalo, jestli pojedeme nebo ne, ale Marcelka nám za každou cenu chce umožnit takovou úžasnou příležitost, někam to dotáhnout a posbírat zkušenosti, tak se nerozhodovalo moc dlouho. Jedinou komplikací byla Týna a její praxe v Ústí nad Labem. Odjezd směr Německo byl naplánován asi tak na 13:00 hodinu z Prahy. Ale nakonec díky velké pomoci paničky Marcelky jsme to zvládli a už o půl druhé se panička cpala na parkovišti oběděm v McDonaldu. Po chutném obědě s plným bříškem jsme s holkami Urbáškovými vyrazili na dlouho cestu. Myslel jsem si, že uvidím nějaké výrazné změny, když přejedeme přes hranice, ale jediné co bylo jiné, byla podivná řeč a neznámé prostředí. Na místo jsme dorazili asi tak kolem osmé večer. Postavili se už jen narychlo stany, povečeřeli jsme všichni společně  a šli si srovnat záda na zítřejší utkání se státními sousedy německými.

Když jsme se ráno registrovali, udělala mi Týnka jeden škrt ze seznamu a to SMD. Měl jsem naplánovaný Freestyle ale i quadruped a bylo potřeba, abychom se moc neunavili. Ale fandit jsme jít museli! To jsme si ujít rozhodně nenechali. Čas uplynul jako voda a my nastoupili na náš freestyle.

Na první kolo jsme nastupovali s pohodovou náladou, samo sebou nějaká ta nervozita byla, ale nebylo to tak strašné. Hned po freestylech nastupovala freestylová minidistance. Ta se nám hodně povedla a já měl za nás oba strašnou radost, protože jsem si odnesli 21 bodů z 22,5 možných! Prostě jsem borci! Zároveň jsme byli jediný team, který naházel přes 20 bodů. Což je víc než dobrá reprezentace českých freestylistů J No nemyslíte?

 Po minidistance následovaly skupiny v quadrupedu, kde jsme postoupili do finále, jinak to ani nešlo, ale na finále samotné jsme si museli počkat do neděle.

Při procházení se závodištěm Týna zaslechla, že už jsou předběžné výsledky Freestyle a tak jsme vyrazili zjistit, jak jsme na tom. Panička zabodla prst na konec výpisu dlouhé řady zúčastněných a já sledoval, jak čte a jede směrem nahoru a ani jeden ne a ne najít naše jména. Už jsem se bál, že na nás úplně zapomněli, ale pak jsme se s úžasem zastavili na 3 pozici od shora. Nejdřív jsme nechápavě na sebe koukali  a pak propukli v jásot. Ano! Je to černé na bílém! Průběžné 3. místo!

Dojmů za ten den na mě bylo až až a tak jsem byl rád na jednu stranu, že se Týna přihlásila na turnaj v KanJamu společně s Verčou. Jak mi sama večer říkala : všechny nepodrtili, ale někdy není důležitý zvítězit, ale zúčastnit se. Teď nevím, jestli se tohle heslo naučila od Gerryho, nebo Gerry od ní J. Rozhodně se odreagovala od celého napjatého závodního dne. Ještě jsme pak večer chvíli poseděli pod altánem, než jsme šli společně spát a nabrat síly do dalšího dne.

Neděle začala doslova vyvalováním se ve stanu. Na závodišti se začínalo poslední šancí v quadrupedu, který se nás netýkal a tak jsme to všechno poslouchali z pohodlí stanu.  Nás v poslední nedělní den čekalo druhé kolo Freestyle a finále guadrupedu.

Jako první na řadu přišel krátce po poledni freestyle. Bohužel po top 10 se udělala pauza a na Týně začala být znát stoupající nervozita. Já jsem se obrnil a říkal si pořád dokola : nesmím se nechat strhnout, jsem silný a vůbec nejsem nervózní…ne ne…co nejsem?...nervózní nejsem…co nebudu…nervozní nebudu… Kdyby mě Týna nevytrhla z téhle samomluvy a nešli se rozházet, nejspíš bych se dostal do stavu hypnózy nebo totální paniky. Po rozhozu už bylo znát, že je Týna klidnější a mě bylo hned lehčeji. Pak to ale přišlo : jdeme na věc! Přišla na nás řada. S Týnou bylo zle, propadala náhlé panice a už nepomáhalo ani uklidňování od Verči a Marky. Soustředěně jsem na ní zíral a dodával ji odvahy. Týna se otočila a zamávala na hudbu. Hudba se spouští…..už není cesty zpět..jen kupředu. Dělal jsem co jsem mohl, více jsem ani nemohl. Nemohli jsme to dát líp…řekl bych. Ale Týna z našeho vystoupení měla smíšené pocity. Pořád má pocit, že nebýt mě, neměl by jí kdo zachraňovat, ale kdybych zase neměl já jí…kdo by zachraňoval mě? My dva jsme prostě dvojka, kterou nemůže nikdo nahradit. Rosteme jeden pro druhého. Jen škoda, že jí to nemůžu takhle říct, že psí řeči nerozumí. Ale jednoho dne to pochopí..možná to už i sama ví.

Po freestylu jsme hned měli jít na finále quadrupedu, ale domluvili jsme se že první půjdou chlapi, protože ve freestylu nebyli tak vysoko.

A pak přišlo finále. Málem jsme se ani nedostali do finále, protože Týna házela tak trochu….jak bych to jen řekl….strašně, takže ani jeden chycený, ale pak se na nás usmálo štěstí a postoupili jsme a vybojovali 1.místo a připsali si další body do quadrupedové série! Bylo to vážně o nervy! Když přišlo na řadu vyhlášení, moc jsme se netěšili na nějaké zázraky. Postupně se vyhlašovali disciplíny. Konečně  je to tady : pořadatel vyhlašuje od 10.místa kvůli kvalifikaci na Německé finále. Jména ubíhají, místa ubívají …. A vyhlašuje se páté místo…nic….čtvrté místo….nic…L  Vyvolali 3 místo. Po krátké odmlce k němu vyvolali naše jména!!!

 Uffff…jak říká s oblibou moje panička…je to prostě super, masakr, boží!!! Prostě hustý!!!  J Skoro jsme tomu nemohli ani uvěřit. A to není vše….  zároveň jsme se kvalifikovali na dvě finále na to Německé a na Mistrovství světa to USA!

       

Hrozně moc jsem to chtěl hned dávat vědět našim domů, ale za takový malý tiátr to stálo, tak jsem se celou cestu držel, abych nepraskl nadšením dřív, než dojedeme domů. Rozloučili jsme se s místními a okolními, novými přáteli a hurá směr Praha. Tam jsme dorazili kolem jedné ráno….ani nevím jak se mi to podařilo, ale usnul jsem a museli mě budit, když jsme dorazili. Tam už  na nás čekala Marcelka.

Bohužel jsem doma na celé čáře pohořel s přetvářkou drtivé porážky JVšichni už dávno věděli od telefonátu s Týnou, že jsme jedničky. Ale věřte mi, že jsem měl takovou radost, že by na mě stejnak hned poznali, že pěkně kecám. Exík říkal, že jsem zářil jak sluníčko, že bychom doma mohli ušetřit za svícení J

Byla to bezesná noc…dlouho do rána jsem jim vyprávěl všechno do detailu a i Barča nás vyjímečně nehnala na kutě a se zájmem poslouchala moje vyprávění. Ráno jsme se pak probudili až s Vojtíkem, který šel do školy. Našel nás všechny nahromadě pod kuchyňským stolem, jak spokojeně spíme po probdělé noci J

                                                                 

****************************************************************************************************************************************************************************************************

                    

VOLNÝ VÍKEND, VÝLET K NĚMECKÉMU JEZERU A SPOUSTA KEŠEK

Tak jsem vypravila část naší sportovní rodiny do boje. Týna a Mejzí odjeli směr Praha a tam se měli sejít s dalšími účastníky, aby se vypravili na velké dobrodružství do Německa na freestylové závody a na Quadruped. Všichni jsme jim drželi tlapky a palce. Naše většina však neměla žádnou jinou aktivitu v kalendáři. Docela jsem se bála, jak to s tou bandou tady vydržím, ale Marcelka najednou přišla s plánem spolu s Kamilem, že vyrazí na výlet. Hned jsem pookřála…můj velký gaučing byl v dohlednu. Brali sebou jen lehká zavazadla. Já hlídala, aby nikdo nezapomněl nastoupit. Nakupili se všichni pomalu do auta, Exíka už taky nalifrovali ke klukům do jejich automobilového ležení a já jim popřála hezký výlet. Hodila jsem krásný úsměv a pomalou couvačku směrem k babičinýmu  království s vidinou měkkého gaučíku. Kamil ale vyrazil směrem ke mně a tak jsem k němu ještě přiběhla, abych se i s ním rozloučila, ale ….EJHLE! Popadl mě a hodil mě k sobě do auta, položil na podlahu a zabouchnul za sebou dveře. Ani jsem se nezmohla na protest. Vykuleně jsem na něj zírala a když se auto s námi rozjelo, zachvátila mě panika. Je po gaučinku! Neměla jsem šanci…

Podle řeči v autě jsme vyzjistila, že jedem taky do Německa někam k jezeru. Na kešky! Já a na kešky! Museli se zbláznit! Ze zadu bylo slyšet tlumené pochychtávání. Netěšila jsem se, až se s nimi setkám před autem. Po slově od paničky : jezero, se strhlo v kufru nadšení. Zřejmě se těšili na koupání. Já jen rezignovaně stočená do klubíčka přemýšlela, co si tam počnu L

Kolem půl deváté jsme v Liberci nabírali Myžu. Možná by to mohla být spása! Ta jediná mi rozumí! Hned jak nastoupila, tak spustila : všechno bude super, mělo by být slunečno a krásně! Tak budu doufat, že to tak bude a snad si to taky užiju. Netrvalo dlouho a byli jsme na místě. Doslova jsme se vylodili! Hned nás vypustili směrem k vodě a i já jsem se za doprovodu nejapných poznámek našich čtyřnohých s radostí smočila ve vodě. To vám byla nádhera! Té vody bylo tolik, že jsem ze svých krátkých nohou neviděla na konec. Páníčkové vytahali nějaké hračky a začalo dovádění. Řekla jsem si, že takhle to ale vůbec není špatný. Jenže než jsem to stačila domyslet, tak jsem zaslechla Marcelku : „tak to celé obejdem a dojdem až zase sem zpátky k autu…..“ no a víc jsem slyšet nemusela. To snad ani nemohli myslet vážně! Vždyť tohle nemůže nikdo ujít! Chtěj mě snad zabít?! Hledal jsem spásně nějaký volný batoh, ale všechni účastníci zájezdu už měli batožinu na zádech. L Kluci se mi smáli. Jak jinak. Ale v zápětí jsem jim to vrátila, protože hrám bylo konec, všichni dostali vodítka a bylo po volném běhání. Nacházeli jsme se totiž na stezce plné cyklistů a bruslařů. Volné pobíhání zakázáno. Hned jim zklaplo… uličníkům!, ale mě taky, když nasadili keškové tempo. Po pár stech metrech  putování jsme se sebou vždycky radostně trhli, když jsme slyšeli pípnutí GPS, která nás varovala před blízkou keškou schovanou poblíž. V tu chvíli bylo jasné, že nás na chvilku pustí, my se můžem smočit v jezeře a bude odpočinek. Teda hlavně pro mě. Kluci lítali jak blázni! Nechápala jsem, kde berou tu energii!

 Náš dvounohý nejmladší člen Vojtík se těm ďáblům v kožichu věnoval naprosto suprově. Házel jim kameny a klacky do vody a mě bral naprosto příkladně! Věděl, že jsem už dáma v letech a nechtěl po mě, abych se potápěla do hlubin. Kdo by mě taky chtěl zachraňovat asi? Že? Padla bych na dno jak kámen a naši kluci nemaj na zachraňování potřebná cvičení a výcvik. Možná by jim to neškodilo J

Za doprovodu neustálého slovního pošťuchování jsme došli až na druhou stranu jezera. Sama jsem musela uznat, že jsem vážně statečnej pes! Hrdě jsem se nesla, aby to na mě nikdo nepoznal, ale začínala jsem toho celého výletu mít  plný zuby a že je mám ještě všechny vážení! S upřeným pohledem někam do dáli jsem marně hledala naše auto. Copak se tu nenajde nějakej rozumnej turista mezi námi a nevezme mě do báglu? Ale já to jen tak nevzdám! Já jim ukážu! Já to dám! Všem natrhnu kožichy a s úsměvem…ten se ale každým krokem měnil v pěkně kyselý úsměv a i kluci se mi instinktivně přestali dobírat. Po další kešce přišla rána! Velitelé šiku rozhodli, že na další kešky pojedem příště. L Vracíme se. Abychom nešli tou samou stranou , vybrali jinou cestu. Docela by mě zajímalo, čí to byl nápad, protože bych ho za to zakousla! No dobře….tak maximálně do lýtka s mou výškou nebo do kotníku, ale ta cesta byla naprosto příšerná! Dokonce nás pustili z vodítek, ale pro mě to nebylo žádné ulehčení. Nikdo mě netáhl a já musela jít sama. Začala jsem mít neskutečnou představu o tom, jak to musí vypadat na Sahaře. Představovala jsem si peklo na zemi! Ne o moc horší, než byla ta cesta, kterou jsme teď šli. Skoro nikde žádný stín, teda vlastně tři. Pánové chechtálkové se kolem mne už taky plížili jak hyeny na lovu v pravé poledne na rozpálené sahaře v tetelícím se vzduchu. Chvílema bych mohla odpřísáhnout, že jsem viděla niagarské vodopády a rozbouřené moře v dáli. Páníčkové nás honili na trávu, abychom nešli po rozpáleném asfaltě, ale já už nerozeznávala rozdíl. Jako další fata morgána se mi před očima objevila silueta našeho auta. Že to nebyla fata morfána jsem zjistila záhy, když jsem vrazila do dveří z plechu. Ano!!! Byla to skutečnost! Jsme u cíle! Vojtík na mě zavolal, abych šla s klukama za ním. Kluci během sekundy zmizeli ve vodě. Já už jen došla na kamenitý kraj , stoupla jsem si do vody po kolena a těžce zalehla na dno. Slyšela jsem jak mi jde pára kolem uší až to syčelo! Vojtím mě probudil po chvíli a já uznala, že jestli chci jet domů, musím uschnout. Ani nevím jak jsem z toho velkýho jezerního bazénu vylezla do stínu auta. A už vůbec nevím, jak se stalo, že jsem se probudila v půlce cesty u Kamilových nohou v klimatizovaným vzduchu  mé poslední záchrany v podobě našeho auta. Ani vzadu u zlosynů nebylo slyšet jediné pípnutí. Když jsme dorazili domů, kluci byli zas jak znovuzrozený. Já už nebyla schopná ani vyskočit z auta. Exík se mi posmíval, ale při poslední uštěpačné větě na mé chrápání v autě ho Draco spražil a udělali mi  širokou uličku směrem k domu. Tento den jsem měla poslední fata morgánu : babiččin gauč……

Zlatá moje rodinko, chtěla bych vám touto cestou poděkovat za možnost s vámi vyrazit na výlet a strávit s vámi čas. Moc si toho vážím. Ale věřte mi, budu si vážit více toho, když příště na vás budu moct počkat doma…

                                                                                                                                                                                                       

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

                                                                         

DISC DOG FUN WEEKEND NYMBURK 10.-11.5.2014

Nymburk! Jak mi Barča  řekla, že jedu s Týnou do Nymburka, nemohl jsem se dočkat. Trochu mě překvapilo, že jedu jen já a Týna, ale to mi na radosti mohlo tak akorát přidat. Užiju si své paničky do sytosti! Je to pro mne trochu víc než náročné, když je pořád pryč. Je mi jasné, že se musí učit…..ale….. Vidíme se často jen na závodech o víkendech a to nepočítám to, že jezdíme celá rodina, jak psí tak lidská, a tak než si dovypráví se všemi o všem co se kdy událo během týdne na škole, tak na mě zbudou jen večerní chvilky před tím než jdeme všichni spát, venčení a samotné závodění. Už se těším, až ji nastanou prázdniny. Ale to už je zase jiná… Teď chci psát hlavně o super víkendu v Nymburce. Vyrazili jsme už v pátek a dorazili na místo kolem 6 hodiny. Postavili se stany a během několika málo chvil už zavonělo oblíbené grilování. Já se celý den tak těšil, že mě ta cesta normálně odrovnala. Přijela i Domča s Besovou, tak jsme společně vyrazili na večerní venčící  procházku, pak jsme šli s Týnou potrénovat nějaké ty skoky a večeři jsem už skoro ani nevnímal…. Šel jsem na kutě a Týnu jsem pustil ke stánku s občerstvením.  V sobotu ráno jsme trochu zmatkovali, nevěděli jsme co dřív … Ale na sobotní kolo SMD jsme dorazili včas a odnesli jsme si z něho 20,5 bodu. To zatím bylo průběžné 5. místo. Týna mě u Domči moc chválila, že jsem makal na jedničku a dokonce jednou i vyskočil. Vím..mám s tím problémy L Ale lepším se a lepším se!

Dogdartbee – no…….radši se ani nebudu zmiňovat, protože jsme naházeli jen 40 bodů, takže jsme zůstali někde na konci startovky. Jak Ex říká: lepší na konci než uprostřed, aspoň se nemusíme tak dlouho hledat v tabulkách J Ale mě z toho do smíchu moc nebylo. Do druhého kola SMD jsme nastupovali skoro jako poslední a to čekání a nervozita zapříčinila, že se nám znovu moc nedařilo. Sice jsme měli 5 chycených hodů a z toho jeden daleko, ale byl v out zoně a ten druhý jsem pak taky chytil v outu a tak jsme odcházeli s mizernými 13,5 body. Doběhli jsme si tak pro 12. místo z 46 teamů. Někdo by řekl, že to není vůbec špatný, ale já hledím na ta nejlepší umístění. S tímhle se nespokojíme! Nakonec mě překvapilo, že jsme z tohohle boje neodešli s prázdnou. Neuvěřitelné ! Získali jsme medaili a pytel granulí za nejlepšího juniora v SMD. Tak to mi docela zvedlo náladu a Týně očividně také.

Večer jsme vyrazili ještě na krátkou procházku a pak už jsem se těšil na kutě. Jen Týna byla plná elánu a tak se opět vytratila směrem k občerstvení, kde hrála diskotéka. Říkal jsem si, že si to aspoň pořádně užije..ale ouha! Prý tam byl mizerný DJ. Říkal jsem si, že je nějak brzo zpátky..ale to jsem jen vnímal na půl oka. Mimo domov se mi prostě tak krásně spinká…

Ani jsem se nenadál a byla tu zase neděle plná frmolu. Rychle vyvenčit,snídani, zuby… až svištěl vzduch kolem nás J A svištět nepřestal! Na nedělním sportovním jídelníčku byl quadruped. A podle směru větru, co nám čechral kožichy, byl vítr víc než příznivý! Už při rozhozu to lítalo za 70m hranici. My jsme nakonec v kvalifikaci hodili a chytili 62 m a to do začátku nebylo vůbec špatné!

Když přišli na řadu skupiny, nervy začali pracovat. Hlavně U Týny…až se mi z toho ježili chlupy na hřbetě. Říkal jsem si, že to nebude vůbec dobré. Ve skupině jsme byli v obležení PraHAHA! Bohužel ve finále skupiny jsme neměli ani jeden chycený. Jenže pak přišla ještě jedna naděje : poslední šance. Jen jsem se ušklíbl, jak se Týně blísklo v koutku oka. Prvním hodem jsme proklouzli zpět do finále… To by nebylo, abychom to my dva nezdramatizovali J

Ve finále jsme se střetli s Nikčou Vízkovou, Domčou Stárkovou, Pájou Hejralovou a Dominikou Chudobovou.

Úplně na závěr jsme bojovali o přední místa v řebříčku s Domčou Chudobovou, ale řeknu vám, napětí by se dalo krájet a nervozita se proměnila v živelnou chuť ze sebe dostat všechno, i to , o čem jsme neměli ani ponětí, že v nás je!  J

Prvním hodem jsme hodili asi 65 metrů. Při druhým hodě  tiše špitla, že zkusí otočku. Připravil jsem se a po výhozu jsem pelášil co to šlo! Chytil jsem na 76,5 metru! Prostě hustý! Dokonalý! Nakonec jsme si vyházeli 1.místo a připsali si tak důležité body do evropské quadrupedové série!

Poslední na řadu přišel Timetrial, noční můra za bíleho dne! To bylo něco opravdustrašného. Naházeli jsme asi na 5 hodů takže jsem zase okupovali zadní pozice startovky. Ale radost z prvního místa nám to opravdu nezkazilo.

Byl to naprosto dokonalý víkend a já očima popoháněl paničku při balení stanu a všech potřebných věcí. Nemohl jsem se dočkat, až budeme doma a já se jim budu moct pochlubit.

Jen v koutku srdíčka mě mrzelo, že mi zítra zas odjede na školu. Co naplat. Ještě chvilku a budou prázdniny! Musím myslet pozitivně :-D

                                                                                                                                                                                                     

*************************************************************************************************************************************************************************************************

EAGER´S CUP ŽAMBERK   10.-11.5.2014

Přišel dlouho očekávaný pátek a já jako maskot týmu : Draco v celé své kráse, honim kluky po domě, Barča stojí u gauče, kde má nejlepší výhled a jen se směje. Dvojka Gerry a Ex je prostě hrozná! Nevědí kde mají hlavu a kde patu, Natož výzbroj a věci ke hraní. Nevím jestli jsem se nenazval maskotem našeho rodinného týmu nadarmo. Komorník, trenér a zlá úča v jednom by mi sedělo líp.

Než jsme všechno dostali do auta, trvalo to nekonečně dlouho a taky to mělo katastrofický následek, protože notýsek, kam jsem si chtěl zapisovat potřebný údaje, abych na něco nezapomněl , až budu psát tento článek, jsem nechal doma pod mou madrací v herně. Konečně jsme se dočkali flybalové sezóny, já se konečně dostávám z domu ven a …zapomenu si notes. A tak celou cestu až do Žamberka, kam jsme vyrazili na Eager’s cup, jsem přemýšlel, jak to udělám. Vážení příznivci našich webových stránek…neuvěříte, odkud čerpám poznámky k tomuto textu! Já totiž možná jsem epileptickej, ale ne hloupej! Ba naopak! Po cestě jsem to vymyslel a pak v nestřeženém okamžiku jsem se stal zlodějem a ukradl jsem našim dvounožcům jednu z jejich  nejdůležitějších věcí na světě, bez které si nedovedou představit svůj život! Odmotal jsem si kousek toaleťáku. Předem chci jen upozornit, že dvounohým účastníkům se nestala žádná újma na zdraví a ani jsem tím neohrozil celou naší výpravu, bylo ho dost a ještě zbylo :-D Jen pro příště by si měli kupovat na takové výpravy nějaký tužší, tenhle se při psaní trochu trhal a u každé tečky se mi udělala díra skrz, ale jako záchrana dobrý J

Měli jsme vážně kliku, když jsme přijeli na místo konání, že nepršelo. Modlili jsme se taky celý týden! Tak aby to nebylo od tak početné bandy nahoře vyslyšeno, že? Na místě, kde jsme měli postavit stan, jsme nechali mužskou část, ať ukáže, jestli ho postaví líp než naše paničky. Marcelka si nás zatím vzala na poznávací procházku. Hnedle kousek za humny jsme potkali dobrou známou Katku ze Speedy Dream a pak hned ještě další Kačku s Exíkovým bráškou Enjoyem. Vřelé přivítání z obou stran následovalo dlouhým hraním a ještě delším vyprávěním o všem za dobu, kdy se neviděli a to nejen v řadách čtyřnohých ale i dvounohých. Když jsme pak přicházeli zpátky do tábora, Gerry se začal šklebit směrem k našemu stanu. Podívali jsme se tím směrem a propukli jsme ve sborový smích. Páníčkové ještě  zatloukali stanové kolíky do země :-D Holčíčí část týmu je prostě rychlejší :-D

A tak abychom nemuseli nějak moc extra dlouho čekat, tak nám Marcelka vybalila pelíšky a já nahnal Gerryho hned spát, aby byl na zítra fit. Jen jsem mu ještě před spaním podotknul, že když to zítra nedá, tak mu hlavu neukousnu, ať se nestresuje celou noc. Ale že mu můžu ukousnout druhou část těla jsem si nechal do rezervy, kdyby to po dobrém nešlo. Jenže nešlo tady o freesbee, ale o flyball, takže by neměl být žádný problém. Gerry byl celý týden natěšený, protože tohle je sport, při kterým vypíná myšlení a jen běží jako o život za pevným bodem, který mu neutíká a neuhýbá ze směru díky větru.

Ráno nás z pelíšků vytáhlo sluníčko za čumáčky ven! To bylo radosti v táboře! Loni se tento turnaj dokonce musel pro déšť zrušit. Na ranní venčení jsme šli s Kamčou a Vojtíkem, Marcelka se biflovala flyballová pravidla, aby si připomněla  všechno co musela znát a na nic nezapomněla, protože dnes měla premiéru jako startovní rozhodčí alias hospitant. Jakožto přihlížitel celé atmosféry na kolbišti jsem si nemohl nevšimnout, jak jí to jako paní rozhodčí šlo! Byla úplně ve svém živlu a nikde neudělala žádnou botu!

Ale přejděme taky dění mezi samotné soutěžící. Dnes běhali všechny naše Crazy týmy, to znamená I. , II. , i  III. Ještě že všichni na jednom parkuru.

CB I běhali ve 2 divizi, CB II v divizi 5- té a CB III v 7 divizi.

Gerry po loňské sezoně opět závodil za CB I. Je to nejen velkej šikulka, kterej všechno běhá bez chyby, ale dokonce se i zrychlil, skoro tak jak jsem běhal za své éry já. Dělá mi jen samou radost. Aspoň v tomhle odvětví ano J Jediným problémem je, že tento sport je týmový a tak i když Gerry běžel hvězdně, tak díky drobným chybám Endyho, Metaxy a dokonce Linetky, skončili v sobotu na 5.místě s nejlepším časem 18,60. Nejspíš to všechno bylo zaviněné tím, že byli příliš natěšený a nepozorný. Bohužel ani v neděli si moc nepolepšili a tak zaparkovali na konci startovního pole 7.místo ve 2 divizi , ale sezóna je v začátku a budou moct ještě všem ukázat, jak moc jsou dobrý! Po zimně je to vždycky tak trošku horší, než se všichni nastartují do správného tempa.

To CB II byli o trošku šikovnější. Mají skvělou posilu – Cofeenku od Věrky a taky jim moc pomohla Frena, kterou pouštěla Marcelka, i když si nebyla zrovna jistá, protože dlouho nikoho nepouštěla na startu a s Frenou ani netrénovali! Ale dopadlo to skvěle, holky se obávaly zbytečně. Do nedělního DE nastupovali ze 4.místa. V neděli bojovali jak lvi! Řeknu vám, že mě stáli chlupy na těle, skoro jsem až běžel myšlenkama s nima….doběhli si nakonec pro krásné  3.místo v 5té divizi .

Ale to samozřejmě není  ode mne  všechno…nesmím zapomenout na CB III, kterým to o tomhle turnaji šlo nejlépe J  Někdy až moc dobře a to tak, že dvakrát zaběhli rychlejší čas než měla jejich divize a to vůbec nebylo dobré. Kdyby se to stalo ještě jednou, tak by doběhali turnaj jen exhibičně, což by byla velká škoda. Příště si jejich tým musí najít více času na to, aby si změřili časy, protože žádné průběžné nemá a jde jen velmi těžko napsat správný čas pro divizi.Občas to teda byly nervy, to vám povím…….. nakonec to ale ustáli a CB III nastupovali do nedělních rozběhů z 2.místa. V neděli běhali opět jak střely a museli se hodně krotit! Nakonec se doběhli na příčku nejvyšší a to na 1.místo v 7-mé divizi. Kdyby jste jen viděli jak jim stoupnul hřebínek!  Jen doufám, že jim to dlouho vydrží a budou běhat stejně dobře!

Byl to super víkend jako vždycky! Když měla Marcelka volno, tak jsme se s Exem sbalili a šli si sní zahrát fresbee. Exík trénoval poslušnost. Chudáček neví, že brzo půjde složit svoji první zkoušku a to ZOP.  Ale je šikovnej a jde mu to. Nebudeme ho zbytečně stresovat! Kolem poledne se Marcelka a Exík potkali s Katkou Kovaříkovou, majitelkou Speede Dream a nemohla z Exe spusti oči. Naposledy ho viděla v loni v září v Mladé Boleslavi a teď je z něho už velkej kluk a taky bylo vidět, že si ji Ex musí pamatovat, protože jí přivítal s ohromnou vřelostí a s velkou radostí se s ní pomazlil. Až mi z toho pohlednu na ně zvlhli oči a Marcelka měla taky na mále. Po delší rozpravě bylo jasné, že  Kačka měla ohromnou radost, že už se trošku probudil a začal s větší radostí a zájmem pracovat, no prostě potřeboval dozrát, jak říká panička. Ex bude super pes, jen je trochu víc teoretik. Všechno ví, všechno zná, všechno jsme ho naučili a teď pomalu zkouší vše postupně v praxi. Chce bejt prostě dobrej a nedělat žádné chyby.

No a já jsem si to tu taky užil! Fresbee jsem dlouho nehrál a když jsem viděl jak tam blbnou, tak jsem přišel a mrknul na Marcelku ať mi taky něco hodí. Moc jí překvapilo, jak krásně jsme skákal a vůbec  mi to nedělalo problémy, jako kdysi. Cejtil jsem se dnes opravdu v kondici. Je možný, že se moje tělo pomalu zvyká na tu dávku léků, nebo nevím, čím by to mohlo být. Pevně věřím, že to tak je, ale že bych se vracel na výslunní…na to už vážně moc nepomýšlím. I když mi všichni do nekonečna opakují, že to bude zase fajn a že se z toho dostanu a ať nezahazuju šanci. Jednou jsem prostě epileptik a musí se s tím všichni smířit. Mojí největší disciplínou života prostě bude, abych už nedostával další záchvaty, protože všichni jsou z toho potom moc smutný. Chci být v pohodě, ale vyžaduje to prostě trochu klidu. Na tohle poletování po hřišti už vážně nemám tolik sil. Ale maskota, komorníka, trenéra, redaktora  a úču budu dělat moooooooc rád. Však co by jste ještě po mě chtěli? To bych se pak musel už rovnou rozčtvrtit! :-D

Rozhodně budu rád, když mě na konci května zase vezmou sebou na kukandu. Pokud možno s notýskem a s pevnějším listem na psaní poznámek ….. :-D

 

                                                                                                                                                 Za celou bandu

                                                                                                                                                                 Váš nezlomitelný       

**************************************************************************************************************************************************************************************************

SEMINÁŘ S MELISSOU  HEETER 5.- 6.5.2014

Moje panička Týna přišla v sobotu s tím, že tu bude v Přáslavicích seminář s Melissou Heeter. Úplně jsem viděl, jak jí září očička. Nechala se slyšet, že by byla paráda, kdybychom na tomto semináři mohli být. Jenže to jsem ještě netušil, jak moc si to přeje :-D

Po dlouhém uvažování, přesvědčování a vyptávání se nakonec její sen uskutečnil a my po závodech zůstavali tady a mohli se těšit na super seminář s kapacitou nad kapacity! Myslel jsem, že to do pondělí ani nevydržím.  A určitě jsem nebyl sám. Ještě jsem šel štěknout na pozdrav odjíždějící rodince a pak jsme osiřeli.

Přišlo pondělí a my jako zkušení a otrlí Robinsoni zvládli všechno ráno na jedničku…procházku, baštu a všechno kolem a pak už hurá na travnatou plochu plné zábavy a poučení.

Celý seminář začal společnou fotografií všech zúčastněných.

Následně na to jsme se vrhli na freestylové kolo a mohli si i sami říct, na co jsme se chtěli zaměřit. Týna mi řekla, že v prvním kole se budeme zaměřovat na flipy. Když jsme ukázali co v nás je, tak na nás Melissa spustila lavinu slov, které mě naprosto vykolejili…. Vydávala úplně stejný zvuky jako jakýkoliv jiný člověk, ale vůbec jsem tomu nerozumněl. Opodál přihlížející čtyřnohý účastník tohoto semináře na mě štěknul. Otočil jsem se na něj a on s lehkým úsměvem prohodil…..chválí vás. Mluví anglicky, tak jí asi nerozumíš. Neboj , zvykneš si J

Tak teď jsem to teda pochopil…to je ta řeč, co musíme dávat do překladače, když se chceme na netu něco dozvědět. No tak to je teda průšvih…Melissu do překladače asi nenacpu J

Nezbylo mi nic jinýho, než se hodně soustředit na Týnu a dělat co mi řekne. A snad i pochopím něco nového, protože jí jsem opravdu rozumněl jen : Super! OK! No…. Yes ….

Rozhodně jsem pochopil její náladu v hlase….i to hodně pomáhalo. Hned po tom, co jsme jí s Týnou ukázali i náš dogcatch, byla úplně mimo z toho, jak to dobře umíme. Tu radost a příjemný překvapení v hlase jsem nemohl přeslechnout. Doslova mi to pak přeložila Týna, když jsme byli z hřiště pryč, že prý říkala : „hezčí flipový dogcatch jsem  ještě neviděla.“  Chápete, co to se mnou udělalo? Tohle slyšet od největší kapacity v oboru?! Neuvěřitelné!!!  Dál jsme se taky mořili se skokovou technikou, která nám díky mě nejde a Melissa nám řekla, čím to je. Poradila nám, jak správně dělat overy a taky Týně poradila pár fíglů, jak mě odlepit od země. Doporučila i chiropraktika…vysvětlila, že ho potřebuju kvůli svým kyčlím, ale že to nebude nic vážného, že je to prý běžný….No já nevím, já o tom teda nikdy neslyšel a moc se na toho podivného pána s ještě divným jménem moc netěším.  Ale zas na co se těším je masér!!!! Ano vážení, čtete dobře! Prý mám svalový uzlík na lýtku…a já si nožičky masírovat nechám rád….to zas jo! J V druhém kole jsme trénovali overy a tam mě Melissa zachránila, protože Týně zakázala dělat ten její plácaví over. Většinou jí ten disk uletí pokaždé jinam a já bych se někdy vážně přerazil, abych ho dohnal. Mell to řekla hezky : nedokáži si při tak složitém overu upravit krok…no prostě bych se někdy přerazil sám o sebe :-D

Chýlilo se k večeru a já měl tolik zážitků za sebou, že jsem se už těšil do pelechu, až si odpočinu a stočenej v klubíčku si budu moct jen tak ledabyle přemýšlet nad uběhlým skvělým dnem. Týna se chystala někam pryč s holkama….a něco říkala o Nepálu. Nedávno jsem viděl v televizi o Nepálu dokument. Tak doufám, že jsem to přeslechl, protože to bych tu na ní mohl čekat taky měsíc, než se vrátí….. Ale když pro ní přišli, tak někdo říkal něco o jídle a tak….no a to mě už bylo jedno, najednou jsem usnul a nevěděl o sobě. Později Týna přišla a mě bylo tak blaze…byl jsem odpočinutý a když k tomu panička přidala misku s dobrým jídlem, tak k dokonalosti nechybělo nic. Vyprávěla mi pak před spaním, že byli s holkama v Nepálské restauraci, že si tam hezky popovídali a opravdu nebyli ani moc dlouho a pryč a už jsem ji měl zase u sebe. Jak jsem se najedl, přepadlo mě znovu spaní a tak jsme si každej zalezli do svého koutku, zavrtali se a usnuli jak dvě utahaný štěňata.

Druhý den mi bylo skoro až líto, že je s Melissou dnem posledním.  A asi ani nezapomenu na tento den, protože si mě vážně vychutnala. Hned ráno jsme začali pracovat na skokové technice. Říkám vám…kdyby mě viděli kluci…tak se potrhaj smíchy. Normálně mě strčili na trampolínu! Chápete to? Ukazovala mi spoustu skokových cvičení, které když budeme cvičit, tak prej já začnu skákat s klokany první ligu. Ještě že tu hrůzu nemáme doma :-D 

V druhém kole toho dne jsme se zaměřili na freestyle a to konkrétně na volty. Po prvním voltu jsem hned pochopil po Melissiným rýzným „ No!“, že něco je špatně. A taky hned věděla co je špatně. Týně vysvětlila co a jak. Já teda nerozumněl ani slovo, ale nemusel jsem. Týna hodila a to vám byla paráda. Perfektně to vycházelo!  A aby toho nebylo málo, tak nám vymyslela novou flipovou sekvenci zakončenou dogcatchem. Ale všechno obráceně na druhou stranu. Chvíli jsem na to koukal jak telátko, ale pochopil jsem po chvilce co a jak. Pak jsem si ale myslel, že vystojím důlek. Týna si to ne a ne v hlavičce popřerovnat a ne a ne hodit. Melissa se smála a já pak už taky, ale nakonec jsme to oba dali . Jak Týna sama pak říkala, moc nás chválila a že prý mám skvělý drive a že jsem moc dobrý pes. 

Potom co mi to Týna všechno přeložila, abych taky věděl co se tu vede za řeči mezi nimi, si klekla ke mně na zem,  vzala mi hlavu do dlaní a řekla  : „ to mi Melissa ale nemusela vůbec říkat, protože vím, že jsi nejlepší pes na světě, co se pro frisbee narodil. Nikdy bych tě nikomu nedala. Jsi můj nejlepší přítel. „ a mlaskla mi pusu na čumák.

To jsou chvíle vážení, pro které je opravdu dobrej důvod žít a dělat našim pánečkům jen a jen samou radost…No nemám pravdu?

Věřím, že tenhle seminář nás hodně posune. Moc nám pomohl a ještě určitě hodně pomůže!!!

…………………………………………………………………………………………..

 

Malá prosba pro  všechny mé příznivce : Prosím držte za mne hodinu smutku L

Doma si Týna popovídala s paničkou Marcelkou a tu trampolínu mi chtějí koupit L

Jdu se zahrabat někam hluboko, abych nebyl vidět……

                                                                                                                                                                                              Váš létající čtyřnožec        

***************************************************************************************************************************************************************************************************

8.KDDF 3.-4.5.2014  PŘÁSLAVICE

Je páteční odpoledne a všichni : Marcela, Týna, Gerry, Mejzík a Exík, odjíždíme směr Olomouc, do vesničky Přáslavice, s malou zastávkou v Hradci, kde jsme nabrali Týnu z intru. Čeká nás opět frisbee víkend, tentokrát první freestyle v sezoně. Fotbalové hřiště bylo super! To se jen tak nevidí. Ale už co jsme přijeli na místo, tak neskutečně foukalo. Kejvnul jsem na Mejzího a prohodil jsem  k němu : „jak v tomhle budeme hrát?“ No řeknu vám..mlčeti zlato…. Prej si aspoň nemusím zbytečně vymýšlet, proč jsem nic nechytil, že to jednoduše můžu svést na uragán.

Paničky vykonali mistrovský rekord ve stavění stanu ve futeřenici. Nachystali nám pelíšky, stan řádně zajistili proti nechtěnému odletu, udělali jsem si malou procházku a pak po večeři jsme hned zalezli na svá místečka a odpočívali na ranní frmol. Paničky ještě šli poklábosit, ale byla taková zima, že byli brzo zpět a hezky rychle se zavrtali do spacáků, že jim ani čumáčky nebyli vidět :-D Bylo opravdu chladno.

Se sobotním ránem přišel nejen neúnavný vítr, ale bohužel i déšť. Nikomu se nám nikam nechtělo, ale venčení bylo za noc vážně nutný a tak se nedalo nic dělat. Byli jsme rádi, že jsme zase zpátky pod střechou a že jsme dostali snídani a mohli zase zalézt do pelíšků. Pršelo vydatně a tak se i začátek posunul o hodinu a na dějišti jsme se tak všichni sešli až v 11.00 hodin.

Začínalo se prvním kolem SMD, na který jsme šli já, Gerry, a Marcelka. Myslel jsem si, že potom, co jsem skoro probděl noc díky meluzíně a silnému větru co se opíral do stěn stanu , budu jak mátoha, ale očividně jsem byl v pohodě nejen já, ale i Marcelka, která hned na první pohled vypadala klidně a vyrovnaně. No a díky hloupé poznámce Mejzího včera při příjezdu, na mé chytačské umění , jsem byl v nebývalém střehu….nějak mě to přes tu dlouhou noc strašilo v hlavě….a výsledek? Donesl jsem všechny disky, vážení! Veřte, nevěřte…je to tak 17 bodů jsme  nahráli a to je panečku v mé kariéře opravdu slušný výkon. Ani nevím jak se mi to všechno povedlo. Nejradši bych se rozskočil radostí na všechny strany, ale zadržel jsem to a  hodil jsmem ledabylý výraz samozřejmosti v mé tváři a prošel kolem vykuleného Mejzího jakoby nic. To byl pocit k nezaplacení!!! J A tak jsme se po prvním kole  probojovali mezi TOP 10 a druhý den nastupovali z 8.místa.

V tento den ještě přišel na řadu freestyle, nejdříve kategorie starters. Na náš první freestyle v sezoně jsme nastupovali jako poslední a já se skoro nemohl dočkat.  Panička házela suprově a mě to hrozně bavilo. Úplně jsem zapomněl, že se vyskytuju na hřišti, kde na mě kouká tolik lidí a psích kamarádů a především na Mejzího kritický pohled, který hledal kdejakou chybičku.

Vysloužili jsem se ocenění za  nejlepší freestyle s  32 body  a nějaké drobné k tomu.

A pak už bych se raději neviděl……L !!! SMD…. Konečná…vystupovat L Běžel jsem pro 3 disky, ale když už jsem se vracel s tím druhým, tak mě něco pláclo přes čumák. Doběhl jsem k paničce, ta hodila další disk a já znovu ucítil takovou podivnou vůni….naprosto mě fascinovala a probouzela v mé hlavičce nepředstavitelnou fantazii a touhou poznat tu podivnou věc. No to se vážně nedalo, musel jsem se jít na to místo podívat, očichat to, zjistit co to je, ale stálo nás to tolik času, že jsme nemohli víc udělat a my skončili ve freestyle  na průběžném 4.místě….

Odpoledne nastoupili na první kolo freestyle  Týna a Mejzí. Jsou vážně sehraný a jejich hra byla hezká…ale taky Mejzí nebyl perfektní…našlo se pár zaváhání, něco malinko i nechyceného, ale jestli něco vypadalo ošklivě, tak to, jak Mejza sejmul Týnu a ta z toho teď má modřinu jako trám.   Nakonec z toho bylo průběžné 16.místo. I  SMD se jim celkem vydařila naházeli …….  bodů.

      

Ke konci sobotního dne jsme vyrazili ještě na procházku, ale nebylo tu pořádně kam. Kousek za vsí jsme se tedy alespoň mezi poli vylítali a nejen my čtyřnozí, ale i páníčkové se už těšili do svých pelíšků protože byla opravdu zima a vítr nám ten chlad vháněl do kožíšků a pod bundy neuvěřitelnou silou. V noci mě zase probouzelo kvílení větru…..ano…větru…..protože to, do čeho jsme ráno vstali , bylo i na vichřici slabé slovo. Sluníčko sice na nás vykouklo, ale to nás vážně moc nezahřálo. Chvílema to byl takový náraz, že nám to málem odneslo stan.

Nemohli jsme uvěřit, že se pokračuje…. Ale statečně jsme se sebrali a šli, s vidinou toho, že jestli nějaký disk ztratíme z dohledu, už ho nikdy v životě nenajdeme, protože zákonitě musel skončit někde v oblacích, nebo kde to ten vítr vůbec bydlí. Exík prohlásil, že jestli nás to s tím diskem bude chtít odnést, tak nám vyskočí na pomoc a bude fungovat jako závaží. J

A tak jsme vyrazili na druhé kolo freestyle. . No moc dobře jsem se nevyspal, ale snažil jsem  se co to šlo. Ale když ono to nešlo L.   Jak to jen  naházet  v takovém počasí? Panička z toho byla už nešťastná.  Snažila se mi to házet tak ,abych to chytil, ale ten vítr to občas odnesl úplně do pryč. Tak jsem z toho byl trošku  vedle  a bylo to vidět i na mém snažení. Ex se mi smál, že jsem tam pobíhal jak postřelený zajíc. Tohle kolo se nám opravdu nepovedlo, ať jsem dělal já nebo Marcelka proto cokoliv. Ani jsem se nechtěl jít podívat na listinu pořadí, myslel jsem si, že spadneme ještě níž , než jsme byli doopravdy. Marcelku to moc mrzelo a byla na sebe naštvaná. Ale za to ona určitě nemohla. Když jsem viděl ty její slzičky, co skrývala před ostatními, šel jsem a celou jsem jí po svým osušil, až jsem na ní vyloudil krátký úsměv. Nikdo nic neviděl…bylo to jen naše malé tajemství.

Jako další na řadu šel Mejzík s Týnou, ale povím vám, že na to jak se tu nade mnou neustále povyšoval, tak se teda vážně předvedl jak začátečník. Choval se jak pubertální střeštěnec a snažil se snad některé prvky udělat i po svém, aby co nejvíc zabodoval, ale Týnu to natolik rozhodilo, že zapomínala na některé prvky. Mejza akorát docílil toho, že byla na sebe naštvaná a smutná, protože vážně dřeli a pak ten střeštěnec udělá tohle  a spadli na 17 místo.

Při druhém kole SMD jsme já Gerry a Marcelka nastupovali z 8 místa. Jenže jsem tak usilovně přemýšlel nad těmi našimi rodinnými nezdary, že jsem po třetím disku už zapomněl běžet pro ten další. Vážení, já vám byl natolik mimo, že jsem vůbec nevěděl, proč tam a za čím běhám. Hodila mi jeden krátkej, to si matně pamatuju, ale ten další už jsem byl zas myšlenkama mimo a jak Ex sám řekl…..: “běžel jsi jak lemra líná, nedívím se, že jsi nedoběhl. I já bych byl 3x tam a zpátky ..“ Nechtělo se mi ani na oči mojí paničce….tak moc jsem se hanbil, že jsem se nechal zviklat a uvrhnul nás tak na 18 místo. Děsivý propad…

Ale čekala nás i světlá chvíle tohoto dne….panička tušila, že jsme se umístili na bedně, ale nevěděla kam. Ale její tip byl nakonec správný a skončili jsme na 3.místě. Moje poslední umístění ve freestyle s pohárem v zubech…. :-(  Tímto umístěním jsme se totiž dostali do kategorie Open a tam jsou vážení už jiná esa, která nevyhrávaj jen tak náhodou…. Takže mi asi nezbude nic jinýho než se zamyslet a tu minidistance asi začít pořádně chytat, jinak budem první od konce už navždy L

   

Týna a Mejzí se umístěli na 17.místě, ale dostali ocenění za nejlepšího nováčka v kategorii Open. To byla pro Týnu doufám slušná záplata za to Mejzího přemrštěné vystoupení skončené fiaskem. Pro příště je ponaučen a doufám, že jim to půjde a ještě víc se sehrajou. Je to prostě týmová práce a nemůže si tu člověk a pes dělat každej po svém co chce. Mezi námi je tenká nitka komunikace….mi svým páníčkům rozumíme každě slovo, každý pohyb, každou sebemenší gestikulaci, ale našim myšlenkám a psímu štěkotu rozumnějí přeci jenom malinko….rozhodně ne tak, jak jsme my schopný psát tyto články, aby tomu rozumněli všichni, nejen páníčkové, ale i naši čtyřnozí kamarádi a rodina.

Než jsme stačili zbalit, přílitl Mejzí za mnou, abych pozdravoval doma a že tu s Týnou zůstávají. Úplně jsem nechápal, co tak najednou, ale Exík špicoval po celou dobu uši a tak mi to všechno vysvětlil po cestě domů.  

Jasné je, že další článek bude psát Mejzí. Zůstává v Přáslavicích s Týnou na seminář s Melisou Heater.

Jen mi není jasné jedno…..jak se tam vlastně ten náš ťulpas dorozumí?  :-D 

                                                                                                                                                                                                     

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

DRACO ZLOBÍ, KVALIFIKACE NA MS A TURNAJ DVOJIC V LITOMĚŘICÍCH 25.-27.4.2014

Netradičně vás zdravím já, Barča,s nepěknou novinou. Naplánovala jsem klukům celý víkend, napsala seznam všeho co nesmí zapomenout sebou  vzít a pak stačil jeden večer a všechny plány se zhatili. Přišlo páteční ráno a Draco dostal  po půlroční pauze záchvat. Byl sice slabší, ač delší, ale zažehnali ho doma dvěma tubami diazepamu. Skoro jsme až věřili tomu, že se ta potovou epilepsie už nikdy nevrátí a teď tohle. L

Marcelka okamžitě rozhodla, že frisbee závody v Helvíkovicích s Gerrym s okamžitou platností odpískává, že tu nenechá Vojtu s Drakýskem samotného, kdyby se chtěly záchvaty opakovat.  S dřívějšími zkušenostmi bylo naprosto nepředstavitelné, aby Marcelku někdo donutil na závody jet. Nebylo se čemu divit. Kdyby se další záchvat nedal zastavit tak rychle jako v pátek ráno, tak kdo by pak odvezl maroda k doktorovi? Kolik přemlouvání jí stálo, aby jen Týnu v pátek odpoledne hodila s Mejzím do Prahy na vlak! Ale to je zase jiné povídání…to musí Mejza sám… Rozhodně následující den  v sobotu kolem 6 hodiny ranní, odjel Kamil jako nabíječ dvojic s ostatními do Litoměřic na turnaj O kosatčí ploutev. Hodinku na to se Marcelka vzbudila a se zděšením vlezla pod postel, kde je Draco, protože po domě byl nevídaný klid. Viděla že je v pořádku a tak začala uvažovat, že by si všichni mohli udělat výlet za Kamilem.

 Když by měl Draco záchvat opět dostat, tak určitě po tomto stresu na turnaji. A tak ta velká klučičí banda, kde počítám i Vojtu,  v čele s paničkou Marcelkou , vyrazili kolem 9.30 směr Litoměřice .  A tady předávám slovo Dracovi, protože jakmile usedl na cestě zvýřený prach od rychlého odjezdu výletníků, tak já vyrazila na sportovní klání : skočgaučink.

                                                                                                                                                                                                              

…………………………………………………………………………………………………….

Tak vás po dlouhé době zdraví star sporťák Draco J

Trochu jsem pokazil naplánovaný víkend, ale když to já nerad….ono to tak nějak samo L

Ale i tak to bylo náramně super! Po dlouhé době jsem si připomněl tu napjatou atmosféru na turnajích, když jsem ještě závodně běhal i já. Nevím jestli si to všichni uvědomují, ale budu jim prostě muset vysvětlit, že závodní kariéra je už za mnou a k vrcholovému sportu si už prostě nepřičichnu. Neustále mě povzbuzují, že zas budu kápo na startovní čáře, ale já vím už dlouho, že na tohle už prostě nemám. Nechci je tím nijak stresovat a dlouze jim promlouvat do duše a ani nechci slyšet, že já to vzdávám a že musím víc věřit. A proto touto cestou to napíšu stručně a jasně, aby si to každej sám po přečtení přebral v hlavičce a smířil se s tím ,  a to rychle, protože já s tím smířenej jsem a víkendový sport s Barčou : skočgaučink, taky není vůbec k zahození J . Takže vážení bratříčkové a mamčo Barčo, oficiálně ukončuju vrcholový sport a hlásím se na post maskota týmu! Jestli mě nevezmete, tak vám ráno k snídani nic s Barčou nenecháme J.

A dost smutnění….  Já si to o víkendu náramně užíval. A chci vám všem povyprávět jak nám tam bylo.

Ale neužíval jsem si to jenom já, ale taky hlavně náš nejmladší poberta Ex! Na závodech se zjevil jeho brácha Erzo. Hned se poznali a celá závodní scéna jim byla naprosto ukradená J Vyblbli se spolu a spolu s páníčky si pohráli fresbee. Zahlídl jsem tam i Kačku od Dog Dragons, ale ta Exíkova brášku sebou neměla….velká škoda! Ale vím něco, co ještě Ex neví a ani Mejzí s Gerrym…..za 14 dní jedou na první flyballový turnaj v Žamberku a tam se všichni uvidí.

Rozhodně to byl pro mne krásný víkend. Byl jsem moc rád, že jsem zase mohl vidět známé tváře a vůni tenisáků na startovním poli. Doufám, že mě jako maskota zase někdy sebou vezmou. Pokud nebudu zrovna muset tvrdě trénovat s Barčou J.

Ať tak, nebo tak, budu té naší bandě držet tlapky.  A teď bych chtěl dát slovo Mejzímu, protože ten má opravdu co vyprávět….to se vážně pobavíte J.

                                                                                                                                                                                                       

………………………………………………………………………………………………….

HAAAAAF!!!! Velký lovec zážitků Mejza je tu! J

V pátek nás, mou velikost Mejzu a mou sličnou paničku Týnu, odvezla Marcelka do Prahy na vlakáč, odkud jsme měli vyrazit směr Slovinsko. Ano, čtete dobře: Slovinsko.  Měli jsme se tam utkat na kvalifikaci na MS ve freestyle, ve Slovenské Bystrici.

Jenže to mi Barča neřekla, čím pojedu! Že vlakem, jsem se dovtípil těsně před odjezdem autem. Pak mě ale zavedli do takovýho hangáru, kde jsem ze všech stran čichal vůni oleje a neskutečného množství tlačících se a spěchajících lidí. Pak jsem slyšel přes to hučící stádo lidí takový podivný svištící zvuk se směsicí kovového skřípění. Ani jsem nestačil do nozder nasát ten podivný pach z míst, kde ode mne ležela taška s nákupem a už se v tom hangáru zničeho nic zvednul vítr a v dalším okamžiku se přiřítilo něco, co bylo vlaku trochu podobné… Přiřítil se takovou rychlostí, že jsem se bál, aby nám vůbec zastavil. Lidi se začali mačkat tam a zpět, jakoby nevěděli kudy kam. Já byl z toho celej popletenej, nevěděl jsem jestli tam mám vůbec vlízt, ale Týna vypadala v pohodě, nijak jí ta plechová obr příšera nerozladila, tak jsem se tedy protlačil dovnitř a sedl si do kouta těsně k ní. Najednou se zavřely  dveře, nějaká hlasitá paní nás požádala o ukončení nástupu a výstupu a celej kolos se hnul, až jsem se lekl a ani jsem nestačil štěknout a už mi z oken zmizel výhled a vrhli jsme se někam do tmy. Trochu mě to zaskočilo a po chvíli jsem si začal myslet, že se musíme vznést. Mašina nabrala tak ohromnou rychlost, že mě až zaléhalo v uších a něco mě lechtalo na žaludku. Pak jsme začali zpomalovat a s šíleným skřípotem jsme zastavili v dalším osvětleném hangáru. Dveře se otevřely, někteří  vystoupili a další zas přistoupili, a už jsme frčeli vstříc další tmě….fascinující pachy se linuly kolem nás a já si koutkem oka všiml, že mě pozoruje jedna psí slečna, ležící v elegantní taštičce paničce na klíně. V tu chvíli jsem si uvědomil, že musím vypadat jako řepák z řepákova. Sedl jsem si proto rovně a nahodil nejinteligentnější  výraz jaký  jsem  jen uměl. Na jednom zastavení jsme vystoupili a že jdeme na jiný metro..tak tomu říkali …metro! Nemohl jsem si vzpomenout  jak se ta plechová potvora jmenuje :-D. A tak jsme  teda jako šli a zastavili se před něčím, co jsem ještě neviděl! Úplně normální schody jako u nás doma, jen kovové, ale samy  chodily. Údajně eskalátory….ale to je úplně jedno. Mě se to teda vůbec nelíbilo a panička vypadala zcela rozhodnutě, že jako jinudy cesta nevede. Podíval jsem se do toho dlouhého tunelu, které odváželi lidi v hustém zástupu kamsi do nebes a sbíral odvahu vstoupit tam taky.  Nebýt Týny, tak tam vážně nevlezu, ale přesvědčila mě, že to není nic špatného. Vážení, já měl málem v kalhotách…ještě že žádný nemám. Sedl jsem si na zadnici a snažil se nemyslet. Týna mě najednou postavila na všechny 4 a povídá: „budeme nahoře vystupovat, tak neseď, ať se ti chlupy nezamotají  do schodů. „ A to už byla konečná…já se přece nenechám něčím sežrat můj krásnej kožich! Když jsem viděl jak schody rychle přede mnou mizí v podlaze, tak jsem pochopil….jeden skok a byl jsem z toho pryč. Nakonec jsme dorazili až na hlavní nádraží, kde na nás čekala Markéta a Iveta s Berri. S úlevou jsem si sedl do vlaku a hodlal  Berri  vyprávět ten šílenej zážitek s metrem. Říkal jsem si, že než dorazíme do Olomouce, tak už se mi nemůže nic hroznýho stát, ale nevěřte svým domněnkám…to vám říkám! Jeli jsme v kupé a tam byl s námi i nějaký angličan. Jenže se nějak vlak zakodrcal a ten nešika mě polil pivem L Berri se mi hrozně smála, že prej budu mít po pivu krásnou srst. To měla možná pravdu, ale smrdět jako pivovarský valach?! Za co jsem si to zasloužil!

Cesta hrozně rychle uběhla a my v půl osmé měli už naložený auto a vyráželi směr Slovenská Bystrica. Ani jsme se nenadáli a byli jsme na místě. Bylo snad něco kolem půldruhé ráno. Nikdo nebyl zrovna nadšený z deště, ale po té pivní sprše jsem ho já vyjímečně uvítal.

V sobotu ráno nebylo po dešti ani památky. Po snídani a ranní hygieně jsme  vyrazili na krátkou procházku. Myslel jsem si, že tu bude něco hrozně jinýho nebo tak, ale příroda bylo tady prakticky úplně stejná. Draco a Gerry mi vyprávěli, jak to vypadalo na místě, kam jeli na dovolenou k moři, ale tady vážně žádný extrém v dohlednu nebyl. Vlastně byl…….neuvěřite, co jsem potkal na cestě! Bylo to mrňavý jako naše ještěrky, ale celý takový tmavý a baculatý a po těle to mělo žlutý fleky. Koukal jsem na to jak puk. Taková prťavá zavánějící příšerka… Týna říkala, že u nás jsou taky, ale já je nikdy nikde nepotkal.  

Ale abychom se taky dostali k tomu, kvůli čemu jsem tu dlouho cestu absolvoval….

V Bystrici jsem tu sobotu začínali v prvním kole freestylem , ale bylo to od nás takové celé rozlítané. Týně se po první sekvenci ve tváři zračilo totální okno a já nevěděl, jak jí nahodit paměť….ale kdo by se divil, že jo? Šlo tu o hodně, dlouhá cesta za námi, dlouhá před námi…..no nepovedlo se nám to…Pak přišlo na řadu SMD ke freestyle a to jsem se až zastyděl, protože 15,5 bodu je na nás hodně podprůměrný.

Druhé kolo freestyle už bylo o hodně lepší, Týna nebyla už tak nervózní a dokonce nám vyšly i triky co jsme s Týnou chtěli udělat. Jááááá, jako její nejlepší nej nej pes na světě, jsem se fakt snažil  a co šlo, tak zachránil. Vybojovali jsme mezi 14 týmy 9.místo. Na to, že to byl náš první freestyle v kariéře, si snad od vás zasloužíme pochvalu…no ne? Večer jsem toho měl za ty 2 dny vážně plný zuby…byl jsem tak utahaný, že mě už jen zajímalo něco málo do žaludku a moje sladká líbezná kenelka, kde bych si mohl na pár chvil zdřímnout. Má tajná přání byla vyslyšena, jen Týna toho neměla ještě dost a tak vyrazila s ostatními na zmrzlinu a pár kešek v okolí.  Alespoň jsme si každej odpočinuli po svém na neděli.

V neděli bylo na programu SMD a DD.  V prvním kole SMD jsme naházeli 19,5 bodů, ale pořád to bylo na nás ještě málo, víme, že umíme ukázat víc. V kvalifikaci na DD to ale s 80 body na 6 hodů bohužel nestačilo. Nakonec druhé kole SMD bylo ještě o trošku horší než to první, pouze 18 bodů.  Ale já fakt makal jak o život, Týna to může potvrdit a taky říkala že se lepšími při předávání disků.  Já říkám furt, že to s Týnou jednou někam dotáhnem hooooodně daleko. O tom jsem se přesvědčil hned vzápětí… Přišla za námi Verča U. a že máme jít na rozhoz v SMD o kvalifikační místa na MS s dalšími dvěma týmy. 

Tramtadadáááááá:  hodili jsme 4 body a ono to stačilo a tak se Týna a má maličkost Mejzík kvalifikovali jako první náhradníci na MS !!!!!

Co více dodat…po vyhlášení vítězů přišlo na řadu balení a cesta zpátky do Olomouce. V 11 v noci jsme dorazili na místo a já začal pomalu plašit, kde je vlak, v hlavě se mi honili myšlenky na jezdící schody a rychlometro….ale všechno bylo jinak… Přespali jsme u holek Urbáškových!!!! Pak jsem zaslechl, že zítra ráno pro nás dojede Kamil…takže má noc byla klidná a slastná, plná myšlenek na mistrovství….

Ani jsme se nenadáli a pořádně dlouhý víkend s Týnou byl u konce…..Kamil nás přivítal s gratulací, já se uvelebil v kufru, který mimochodem byl dost prostorný na lenošení a po cestě domů jsme ještě zastavili na pár kešek….  V 16.00 nás pohostilo teplo domova . Čekalo mě velké přivítání a miliony otázek. Tak doufám, že tímto soupisem jsem odpověděl na každou z nich a na nic jsem nezapomněl …

                                                                                                                                                                                                          

***************************************************************************************************************************************************************************************************

AMAZING  " Mejzí" CLOUDY RANČ DRŽITELEM SVĚTOVÉHO REKORDU V QUADRUPEDU !!!!!!!!!!!!!!!!!

20.4.2014 se stali Mejzík s Týnou držiteli světového rekordu v ženském Quadrupadu a to s hodem dlouhým 81,5 metru .

*********************************************************************************************************************************************************************

19.-20.4.2014 CALIBRA DISC DOG CHALLENGE  ŽIDLOCHOVICE

Dnes se vám hlásí EX! Moc vás všechny zdravím. Dostalo se mi cti, napsat o brášcích všechno, co vyčmuchám a uslyším. A nebylo toho zrovna málo, takže hurá na to a doufám, že nenasekám moc chyb, aby se Barča nechytala za hlavu, až to bude opravovat.

Tento víkend jsme vyrazili až k Brnu do vesničky Židlochovice. Jen jsme se v Hradci ještě zastavili pro Marka Lehutu s jeho fenkou Fatimou. Roztomilé stvoření ! Zpříjemnila nám cestu povídáním o závodech a o své rodině a výletech. Skoro nás nepustila ke slovu. A že jsme měli hodně času na povídání, protože k Brnu to bylo neskutečně na silnicích zacpané. Nebylo se čemu divit. Všichni někam na velikonoce chtěli utéct.

Bohužel jsme dojeli na místo konání ve chvíli, kdy nám chtěla vyprávět zážitek na jednom závodě. Slíbila, že nám to dovypráví po cestě zpátky a zmizela za páníčkem, pomoct postavit stan. My raději jen přihlíželi jak  ho staví naše paničky. To by dopadlo! Čím víc rukou  a pacek na stanu, tím hůř J  Týna a Marcela jsou ale ve stavění stanu přebornice, i když foukal docela silný vítr a tak jsme se ani nestačili nudit, když jsme vyrazili společně na obhlídku, vyvenčení a nutné očmuchání nejbližšího okolí. To vzdálenější necháváme na večer. Jako bonus tohoto dne byla dobrá večeře a pak naše pelíšky, kde si musel Mejzí a Gerry odpočinout na druhý den, kdy je čekala SMD a DD. Jen paničky vzali roha k Mattymu do stánku, na něco úžasného z jeho kulinářského umění a taky pokecat se známými tvářemi a i s těmi novými. Nás zatím ukolébalo šumění větru do plachty stanu. Ani jsem nevyčíhl, kdy ty dvě přišli.

Bohužel se sobotním ránem se povětří neuklidnilo. Jako první na řadu šel Mejzí s Týnou a díky tomu povětří se jim nedařilo. Za první kolo naházeli jen 9 bodů. Brácha Gerry s Marcelkou co  dodat..žádná velká změna. I když 4 hody dal celkem v pohodě, ale pak se zase Casanova zamyslel a z hřiště šli se 14 body. Málo, ale u bráchy maximum :)

V DD se Marcelce a Gerrymu taky nedařilo, hlavně teda Gerrymu. Marcelka teda konečně začala házet dobře a zase Gerry začne blbnout. Jsem zvědavej jak je to hodlá ještě dlouho bavit. Nějak se nemůžou sejít ty dva.

Za to Týna se proházela  s Mejzím do semifinále. Jenže ještě lepší byla bohužel Alena Kolaříková s Gepem a tak obsadili  nakonec  5 místo. Marcela a Gerry byli někde na konci startovního pole, prý to raděj nemám ani hledat.

Tento den ještě přišlo na řadu druhé kolo SMD. Týně a Mejzímu se v té futeřenici očividně dařilo lépe, ale na to aby se posunuli  až na stupně vítězů to nestačilo. I větší kapacity, co hází běžně 24 bodů dnes házeli málo. Povětří bylo neúprosné pro všechny. Jooooo, u Gerryho to bylo ale jiné …. Tomu by neprospěla ani krytá hala! Marcelka na něj chtěla vyzkoušet novou fintu : dva hody, roler a odchod. Fouknul bohužel vítr a tak z toho bylo : nepodařený hod, druhý v poho a roler-radši ani nemluvit. Gerry nedostal ani tu zaslouženou odměnu co pro něj měla, protože pro třetí se mu už ani běžet nechtělo.  Marcelka ale věří, že když nebude příště žádný vítr, že to dají. A my čtyřnozí doma zase říkáme : chtěli by jsme mít její víru! :-D Suma sumárum : šampion Gerry a silně věřící Marcelka  21.místo a Týna s Mejzím 18.místo.

Za ty nervy to chtělo zaslouženou procházku na uklidnění. Vrátili jsme se až večer, vylítaný a spokojený, okolí jsme stihli celé propátrat, došlo i na babu a já vyhrál! :-D Ve stanu jsme se zase uvelebili po dobrém jídle ve svých pelíškách. Paničky si u našeho stanu ještě rozložili s ostatními účastníky závodů  židličky a dlouho do noci si povídali. Nás ke spánku ukolébali jejich hlasy mizející po vlnách větru.

Nedělní ráno k nám přifrčelo na snad ještě silnějším větru než byl včera. Bejt tu snimi tak před půl rokem, tak mě to snad odnese. V neděli naše sportovní dvojice čekalo následující : Týna a Mejzí  -Quadruped a  o obě paničky s Gerrym a Mejzím  -  PTT. Začalo se nepovedeným rozhozem do skupin. Hned v první skupině skončili silné konkurentky a to Pavla Hejralová, Týna s Mejzím, Dominika Chudobová a Zuzka Kratochvílová. Bylo jasné, že Pavla s Dominikou nebo Týna  půjdou do poslední šance.

Další na řadu přišla  kvalifikace do TT a Marcela s Gerrýškem hodily na dva hody s časem 21,09 s a to stačilo na průběžné 7.místo a tak postoupili do semifinále. Ještě jednou podotýkám, že opravdu píšu o Marcele a Gerrym!  Týna a Mejzík  naházeli na xxxx hodů a tak se nikam neprobojovali.  Holt….stane se někdy. Ale tak třeba se Marcele s Gerrym zadaří v PTT.

Ale jako hřeb celého tohoto dne bylo klání v Quadrupedu! Týna s Mejzou proplouvali celou skupinou, až zbyli jen s Pavlou a Cawikem. Poslední 3 hody vám ale byla MELA!!!! Nezmohl jsem se ani na štěknutí, Gerry jak by smet! Prvním hodem si Týna zlepšila svůj osobní rekord na 68,5 metru! Druhý hod s otočkou sice Mejzí nechytil, ale i ten byl na hranici 70 metrů! Pak přišel na řadu 3 hod….disk letěl s Mejzím o závod. Bylo vidět, že do toho dala Týna všechno a pak do toho dával všechno Mejza. Běžel jako by mu šlo o život! Zdálo se mi, že je to ale nějak moc daleko. Řadami přihlížejících se zvedala vlna napětí a povyku, lidi ze stánku vybíhali ven se podívat a všichni s napětím čekali, jestli Mejzí chytí. A vzápětí to věděli všichni, protože hřištěm prošla vlna úžasu a jásotu .Brzy všichni slyšeli neuvěřitelnou cifru :  81,5 metrůůůůůů!!!!! Týna tam stála jak bez duše, skoro to vypadalo, že neví co se stalo. Byla to ale jen chvilička. Mejzí dobíhal zpátky s diskem  a to už ho vítala s otevřenou náručí, s úsměvem ve tváři a slzičkou dojetí v oku. Týna a Mejzí se stali držiteli nového SVĚTOVÉHO REKORDU V QUADRUPEDU!!!  Tímto hodem přehodila  stávající světový rekord 72 m Lucky Schönové o 9,5 m.

Pak přišla na řadu mužská část a těm se otočil vítr a oni celou dobu házeli proti větru L. I tak to byly skvělé výkony. Poté přišlo na řadu finále ………..a tak se rozhodlo,  že se otočí start a bude se házet z druhé strany, ale mezitím  se vítr opět otočil a tak všichni házeli proti větru.  A tak Týna s Mejzíkem bojovali a postoupili až na příčku nejvyšší. Tak tedy  1.místo v Quadruedu  již bylo jen třešničkou na pomyslném dortu.  No nejsou ty dva prostě skvělý?

Nakonec přišla  na řadu PTT a Gerryho šance zazářit, ale……. Zazářilo trochu na obloze a občasný déšť s bouřkou  Gerryho nedonutil  za diskem ani vyběhnout. Škoda, mohlo to být lepší umístění než 10.místo.

Jsem opravdu hrdý na to, že jsem dnes s nimi tady byl a že jsem byl poctěn možností o všem napsat. Bylo to neuvěřitelně vzrušující víkend, to mi dají za pravdu určitě i bráchové. Doufám, že brzy vyrazíme na další takový víkend a že se už brzo dočkám a budu moct taky poprvé stoupnout na závodní trávník a vybojovat našim páníčkům lesklou medaili  a radost ve tváři.

A taky doufám, že příští závody bude počasí lepší. Balili jsme v dešti, cesta domů dlouhá a bouřková. Nemám rád, když jedeme autem a pro hustý provazy vody není pořádně vidět ven z okna. Ještě že jsme měli krásnou společnost….slečnu Fatimu. Tentokrát ale nedošlo na povídání od ní, ale horečně poslouchala naše zážitky z tlamy Mejzího…držitele světového rekordu v Quadrupedu.

                                                                                                                                                                                                

****************************************************************************************************************************************************************************************************

3. MDDD MAJETÍN 5.-6.4.2014

Tak jsem rozluštil po delší době hádanku nad hádanky, zapeklitou a snad nejsložitější co jsem kdy měl možnost vidět.   V sobotu jsme měli jet na závody, dle datumu v notýsku Barči, ale nikdo nemohl dát do kupy kam a proč. Já jsem to ale nevzdal a jako zkušený egyptolog jsem dal do kupy písmenko po písmenku až z toho nakonec vyšel Majetín! Naše Baruš  dává veškerou agendu dohromady, stará se o nás vzorně, ale ten její škrabopis je vhodný leda tak  pro kočky. Zbytek rychlopsopopisu by mělo jít o friesbee.

 Majetín si pamatuju z loňského podzimu. Matně jsem si vzpomínal, že to bylo hrozně moc daleko. Takže nebylo divu, že si panička Marcelka vzala v pátek při odpolední 4 hodiny volno a už v pátek jsme kolem 19:00 vyrazili směr Olomouc. V autě vládlo vzrušení z nadcházejícího víkendu, které se ale po pár desítkách kilometrů změnilo v hlasité kolektivní chrápání ….. Ale i tak nás cesta tak zmohla, že jak jsme dorazili na místo, něco málo před 23 hodinou noční, už jsme se viděli zase ve svých pelíšcích. A tak hned jak se dostavěly stany a my slupli svůj díl večeře, zalezli jsme do svých boudiček a během chvilky nevěděli o světě. Nechápal jsem, jak se ještě mohlo paničce chtít jít do bufetu , když celou dobu řídila, ale holky se dlouho neviděly a tak chtěly pokecat . Netrvalo ani moc dlouho a vrátila se..musela si taky odpočinout před nastávajícím závodním dnem.

Následujícího rána kluky čekala SMD a DD. Málem to čekalo jen Mejzího… :-D Doma byla velká porada, protože Gerry měl být ještě dnes na  flyballovém semináři pro startovní psi s Kamilem . Nakonec panička vyhrála…ale myslím si, že s Gerrym to prohrála na celé čáře a měla tu ostudu raděj nechat jet s Kamilem na ten seminář… Po rozhovoru s Markétkou Urbáškovou  Marcelka rozhodla, že po tom co Gerry předvedl dnes, mu i tak dá ještě jednu šanci. Dostala tip , tedy spíše lest , na to, aby začal Gerry podávat lepší výkony.

Ale už k závodům…předem říkám, že se o Gerrym nebudu moct zmiňovat, ať  to Draca zbytečně psychicky nezatěžuje, protože ho to dokáže vždycky děsně namíchnout.Hnedle z kraje šla jako první na řadu Týna a Mejzí. Už jsou to vážně profíci...je to vidět i z toho jejich sebevědomého nástupu … a taky to bylo vidět na bodech….20,5 bodíků. To je fakt slušný! Mejzí zraje jako psí víno a Týna už není tak nervózní jako kdysi. Okolo ní by se tenkrát nervózně tetelil i vzduch :-D Dnes nehne ani brvou. Jako druhý šli Marclka s Gerrym………………….píííííííííííííííííííííííp……super 6,5 bodů  .---/.//-/---///--/---/..-/.-../.-   

Další disciplínou bylo DD. Marcelka s Gerrym 80 bodů, s velkým přispěním paničky,  protože to podvědomě nejspíš vzdala po první sérii s naším mistrem.  Šmankote! I já bych to nachytal lépe!      Týna a Mejzí  hrdě naházeli 180 bodů, což jim krásně stačilo na postup do semifinále, ale bohužel i s Luckou Schönovou a Linchem…ty jsou jim snad souzený! Nakonec ale Týna hodila víc a postoupila i do finále.

Po krátkém obědě jsme odpočívali , čekalo je druhé kolo SMD. Já ležel ani nepípnul. Kdysi bych je otravovat, aby si šli se mnou hrát, ale teď už jsem větší a chápu, že je potřeba, aby měli svůj klid ve správnou chvíli a čas na hraní bude ještě víc než dost. SMD bylo prokládáno finálovým DD a na Mejzím už bylo znát, že toho má nad hlavu. Ale je plný síly a mladistvosti a tak to dal s jazykem na vestě a postavil se na krásný pomyslný stupínek slávy a vítězů…na 3 místo! Jejich první výhra v DD!

V SMD ve druhém kole  byl Gerry asi nejlepší! Dosáhl 3 bodů a vyhrál 33.místo z 37 týmů.. Doufáme, že ta lekce co vymyslela panička s Markétkou pro Gerryho a s předsevzetím Marcelky o tom, že každý den musí chodit trénovat hody jak na SMD tak i na DD, budou k něčemu a odrazí se to i v tabulkovém hodnocení. Jinak vážně nevím. Je to ostuda. L   Ale Týna a Mejzí …nezklamali. No, nezklamali, spíše vyrazili dech :-D Hlavně teda Mejzí! Minulý týden si nás Draco všechny trochu podal a domlouval nám co a jak děláme špatně a co dobře a tak, a Mejzímu neustále kladl na srdce to jeho chytání disků. Má prostě problém se odlepit od země a ztrácí tak na bodech. No a tento sobotní den se stal zázrak a z ničeho nic se při jednom disku odlepil ze země a vyskočil. Nejdřív mě to překvapilo, pak jsem se musel tiše pousmát, protože první výkon ve výskoku vypadal tak trochu jako ze špatného komiksu :-D Taky že ho ani nechytil …a dost ho to rozhodilo. Zbytek pak chytal hezky při zemi, jak byl zvyklý, aby už nic nepokazil, ale bylo na něm vidět, jak je takový celý napnutý a zamyšlený…a nakonec poslední hod a Mejza s naprostým zaujetím a soustředěním  běžel, vyskočil!!!!!....a CHYTIL!!! Neuvěřitelné…ale chytil! 22,5 bodů bylo jeho sladkou odměnou. Z37 týmů doslova skočil na 7.místo a jestli bude takhle skákat dál, tak si doskočí i na jedno místo z třech nejhlavnějších…má prostě našlápnutou kariéru.

Odpoledne po závodech jsme vyrazili na procházku, abych se konečně i já dostal ke slovu a mohl se trošku zařádit a jak Draco rád říká : „utahejte toho malého zlotřilce, ať mám alespoň večer od něj  chvíli klid!“ J Bylo to fajnový. Šli jsme kolem pole a byl tam takový umělý nájezd, pod kterým byla velká betonová trubka. Snad tím má téct voda odkudsi… Naše paničky vymysleli , že budeme tou trubkou běhat jako při agility. Něco jsem o tom už slyšel, ale myslím, že jsem to ještě pořádně neviděl. Gerra mě šťouchl a štěkal : „pojď prcku, ukážu ti to!“ No a zmizel v trubce na druhou stranu. Jasný jako facka! Poskočil jsem si a letěl za ním. V té trubce to tak zvláštně dunělo…byla to bžunda J     Mejzík stál před trubkou, koukal do ní jak husa do flašky a nechápal, proč by tam měl lézt. A to jeho panička Týna na něj z druhé strany volala. On nic.  A tak Marcelka šla za ním, sehnula se k němu a chtěla mu to vysvětlit, že má jako proběhnout za Týnou, ale on si ji nevšiml a ve stejnou chvíli co se k němu skláněla, on vyskočil, že to přes ten přejezd k Týně přeběhne. No co vám budu povídat…rána jako z děla! Mejzí v tu chvíli viděl všechny kostičky světa a jako další myšlenka mu prý hlavou proběhla na to, když jsem to prý do toho sloupu narval já před časem, když jsme se spolu honili na procházce. Na rozdíl ode mne, byl z toho jen přepadlej. Já utržil krvavej šlinc. A na rozdíl od toho sloupu, co tam i po té šlupce zůstal stát a nic se mu nestalo, tak Marcelka vypadala opravdu špatně. Říkala, že vidí všechny svatý, to nemůžu soudit, já žádný neviděl, ale co jsem viděl bylo, jak ji z nosu teče malinovka L Skoro by jsme i řekli, že jde o zlomený nos, ale nakonec to bylo jen naražený. Trvalo jí dlouho, než usnula. Týna zmizela za holkama do bufetu a my si všichni ještě dlouho do noci povídali o nadcházejícím nedělním dni, co nám asi přinese.

 Povídali jsme si tak dlouho, až jsme najednou otevřeli oči a neděle byla tu J V plné polní na nás čekal Quadruped a PTT. Teda na kluky s paničkami, já se jen díval.

Nejdřív se rozhazovali bez psíků pro Quadruped  a pak po skupinách.  Tentokrát Týna nastupovala v první skupině a bez problémů přehodila všechny svoje soupeřky a postoupila do finále. Jako další přišel na řadu PTT a s ním i….no….Gerryho šance řekl bych? Ale Mrcelka to nedala a veřte, že po včerejší řachanici s Mejzím se divím, že vůbec nastoupila. Rozhodně jejich snažení na semifinále nestačilo a tak to teď bylo na Týně a Mejzím. Ale ani jim se nezadařilo a a tak se umístili někde na konci startovního pole 31/35 a Marcela s Gerrym někde za polovinou. Přesně ji  21/ 35 týmů.

Mejzí se na chvíli uchýlil do kouta a něco si tam mrmlal. Pak pro něj přišla Týna a šli na finále Quadrupedu. Směrem ke mně hodil oči v sloup a povídá: „ občas vidím ještě kostičky ze včera, ale já to dám, já se seberu…! Drž mi tlapky!“ A vyrazili.

Vzduchem svištěly disky, jednou dokonce i Mejzí, při dalším nepovedeném skoku, ale ta jejich sehranost byla prostě tak strašně znatelná, ta jejich připravenost a Týnina vypracovaná profesionalita, že to nestačilo jen na Luckou Schönovou. Nebýt té na těchto závodech, určitě by byli místo nich na prvním místě. Takhle obsadili, ale zaslouženě 2.místo.

Byl to jako vždy super víkend. Tedy jak pro koho…Gerry se nechal slyšet : „klucíííí, když se bude Draco ptát, nebudete to moc rozvádět, že ne?“

My to slíbili, ale on se stejně podkecne sám. Však ho známe J A vzhledem k tomu, že ho čeká poslední šance alias tvrdý trénink a tajnej tip od Markétky, ajk na něj…bude dostatečně za tento víkend potrestán …

Jen mu přejeme, aby to překonal a všechno zvládnul.

Aby byl alespoň z poloviny tak dobrý jako Mejzí.

                                                                                                                                                                                                     

******************************************************************************************************************************************************************************************************

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

WELCOME SUMER DDFW 22.-23.3.2014

Ani  jsme se nestačili rozkoukat a už se balíme na další závodní víkend. V pátek za námi přijela teta Helenka. Je to kolegyně z práce naší paničky Marcelky. Barča nám mockrát ukazovala její krásný fotečky co dělá a taky nás už fotila i na pasení a proto není divu, že se moc těšíme na záběry z naší sobotní akce, protože zítra jede s námi J. Tááák…a já vlastně nevím ani kam jedeme…kde má Barča ten svůj zápisník? Nikde žádný v dohledu L  Tak to musím nejdřív najít Barču. Určitě bude zase vychrupovat u babičky.

Hurá, Barču jsem potkal na schodech, dělala si nějaké poznámky a hned mi ho nesla zpátky. A tak tady zjišťuji, že jedeme do Dvora Králové. Jéééé….frisbee!!! Super! To mi máme rádi. Doufám, že se tam Helence  bude líbit. Tam je moc hezky. Na to, že je to velké město, tam kam jedeme je opravdu krásně….všude zeleň, louky, potok…tak na ten se obzvlášť těším…vodu tu já rád…tuze rád….a nejn já…. I Draco nahlas závidí. Zůstane zase doma s Barčou. Říká tomu výpomoc Šípkové Barušce a ona na něj za to vrčí..ale jen tak z legrace…Draco je stále unavený, tak víme, že budou doma doslova Šípkové duo.  S námi by byl hrozně unuděnej…celý den budou paničky poletovat po závodišti, protože se nahlásili jako pomocníci. Doma mu bude líp a pohodlněji.

V sobotu ráno jsme vyrazili v 6.00 a už v 7.15 jsme mohli začít počítat pomocníky na hřišti, jak lajnují dráhy, chystají ceny a dělají všechno možný i nemožný, aby velký závodní víkend  mohl v 9.00 vypuknout. A taky že se vše stihlo na jedničku s hvězdičkou a začalo se rovnou se SMD. Jen jsem ještě nezažil, že by nastoupilo 90 týmů!!!!! Šel jsem s Marcelkou  na řadu až 86 a Týna s Mejzím už 20. Tak si dovedete představit, co jsem si zase vyslechl, než jsem přišel na řadu já. Minulý závodní  víkend mám na talíři ráno k snídaní, pak něco málo k obědu a večer naštěstí dostávám granule… J

No a tak vyrazila Týna s Mejzím do boje a i já si musím s potěšením do Mejzího rejpnout. Týna házela skvěle, ale bohužel ne středovky a Mejzí prostě neumí skákat, jak už jste se možná dočetli nebo i viděli a tak rozhodčí Marek posuzoval jeho chycené disky jako chycené bez výskoku.  A tak se sice trefili, ale jen do 4 bodové zony, se  žádnmý výskokem a žádným středem.  Jinak musím fakt mlčet, protože on je vážně borec. Prakticky si začínám myslet, že je nemožný, aby něco nechytil!  Je hrozně soustředěný a pozorný. Později šla Týna s Mejzím na DD, ale to se jim vyjímečně moc nedařilo a tak naházeli jen 90 bodů.

        

S Marcelkou jsme se nakonec taky dočkali a frontu si vystáli na DD, ale byl jsem tak nervózní a tak moc dlouho nervózní, že jsem tomu moc nedal a naházeli jsme společně jen 70 bodů. Mejzí uznal, že tentokrát nebyla chyba jen na mé straně, ale že ani paničce dlouhé čekání neprospělo. Sama to uznala a slíbila, že bude chodit ještě víc trénovat.  Rozhodně pro postup do semifinále to nestačilo.

Nevěšeli jsme hlavu, celý den bylo plno práce a tak jsme si závodní den stačili užít i na procházce s tetou Helenkou, podle neustálého cvakání fotoaparátu to vypadalo slibně pro náš článek, protože Helenka umí zachytit úžasný okamžiky. Marcelka hodně pomáhala jako rozhodčí a i když si Exík myslel, že má zase dneska padla, udělala si čas a potrénovala s ním frisbee. A že mu to šlo…štěněti jednomu! Už zvládá i dogcatch.

       

Málem jsem při tom množství aktivit zapomněl na SMD. Chvíli jsem na paničku koukal co chce a pak mi svitlo. Úplně jsem zapomněl. A bohužel jsem se zapomněl i potom…začátek byl pohodový, ale pak jsem se celej popletenej 2x zapomněl a nakonec i Marcelka mi hodila disk 2x špatně a tak z toho bylo jen 11,5 bodu. Jak Mejzí řekl : náš standartní výkon L

Byl to krásný soutěžní den, pohodička….pěkná organizace….žádnej stres. Teta Helenka pobíhala z místa na místo, kochala se přírodou, sledovala závody a lidičky kolem, tvářila se neskutečně spokojeně a neustále někde něco zaměřovala svým fotoaparátem. S paničkou Marcelkou zašli i na kafíčko a na palačinku….pak si udělali chvíli odpočinek v křesílku na sluníčku a tam už to na ní bylo moc a normálně nám tam usnula jako to miminko. Jak to Mejzí…lump všech lumpů zjistil, začal se shánět po foťáku….to jsme si nemohli nechat ujít……. J

Druhé kolo SMD se šlo v opačném pořadí…od nejhoršího k nejlepšímu. S Marcelou jsme šli z 65 místa, tak jsme nemuseli dlouho čekat. I když jsem se s Marcelkou opravdu snažili, nestávkoval jsem jak mi to s oblibou všichni říkaj a běžel jsem opravdu pro všechny disky, jen jsem jich malinko pár nechytil, tak z toho byl opět můj standart – 11 bodů.

Z 22 místa vyrazila bojovat Týna s Mejzím a společně sesbírali 21,5 bodů. Celkem tedy 41,5 bodu a z toho bylo úžasné 14. Místo z 90 týmů……pak dlouho dlouho nic……….a já Gerry a Marcelka na 74 místě. Ale tak je to radost ne?  Nemusíme být všude první…. Máme radost i bez medaile., protože to děláme pro radost.

Odpoledne jsme vyrazili s Pavlou a Cawikem ještě na další procházku, kde jsme se pořádně vylítali a vyblbli. Už nás čekala jen  finále DD. Kterého se nikdo z nás neúčastnil, ale chtěli jsme to všichni vidět.

Exík měl vůbec dobrý rozhled, protože seděl Marcelce na klíně a hověli si tak oba na židličce. A já měl s Mejzík ještě lepší výhled právě na Exe a naši paničku Marcelku a jsem rád, že jsme nepřišli o tu podívanou, kdy oba tak usilovně fandili naší nové člence Turnoff dogfrisbee – Aleně Smolíkové, až se pod nimi ta židlička zlomila. My jsme se nasmáli až až, ale těm dvoum do smíchu moc asi nebylo.

Den byl u konce a my vyrazili postavit stan Týně a Mejzíkovi. Zůstávali tady na nedělní Quadruped.

Popřáli jsme mu hodně štěstí a já Gerry , Exík a Helča a samozřejmě panička jsme odjeli domů vzbudit šípkové princezny. Týna vyrazila pařit s ostatními do klubovny. Snad to Týna s Mejzím neodmarodí, protože od rána pršelo a byla docela zima.

 Další pokračování přenechám Dracovi….má nejlepší pozici k dostání se k telefonu, protože celé nedělní klání se budeme dozvídat jen po SMS.

 

                                                                                                                                                                                               

 

 

Neděle

Tak mě tu zas po dlouhé době máte…. Kluci jsou v psaní zodpovědný a tak jim teď přenechávám hodně prostoru k tvorbě, ale zastesklo se mi po tom, tak mi to půjčí alespoň na dnešní den….co si budeme povídat…mé zbarvení je velmi nenápadné a jsem vyšší než Barča, tak budu chodit dělat online opisy z nedělního boje o medaile. Moje panička byla na školení flyballových rozhodčích, takže to bude opravdu stručné, protože nám k tomu budou chybět její komentáře na situaci. Je to vážně divný takhle nemít nikoho, kdo by objektivně viděl co se děje na dráze. A pozor….slyším první zacinkání…jdu zjistit co a jak….

Super! Mám čerstvé zprávy o tom, se Týna a Mejzí dostali v kvalifikaci do třetí skupiny z 5. Dokonce porušili svou tradici a postoupili do finále rovnou ze skupiny a ne z poslední šance. Pavla se s Cawikem dostali taky rovnou do finále a po urputných bojích si Pavla vylepšila rekord z 58 m na rovných 62 metrů! Tak teď už jen čekat co bude dál..jsou to ale nervy…

Než se dozvíme něco dál, tak to bude ještě trvat…. Ale jak tak koukám na předešlý zápisy od Gerryho a použil jsem teď slovo urputný, tak jsem si uvědomil, že se Gerry úplně zapomněl pochlubit o našem malém nezbedovi Exovi…a že se na to těšil. Náš Ex totiž urputně zápasil se sloupem elektického vedení J To vám vážně musím na něj prásknout …to si nemůžu nechat pro sebe. Panička měla tento týden dovolenou a když už bylo tak hezky, tak nás všechny vzala na velkou procházku. Exík s Mejzím byli jak pytel blech, neustále se pošťuchovali a blbli spolu a nakonec se rozvášněně začali honit. Exík už je dost velký pes a Mejzího stíhal jak stíhačka. Držel se mu těsně za patama a už už ho by ho býval chňapnul a dal mu babu, když náhle Mejzí uhnul těsně před elektrickým sloupem . Ex bez šance na dobrždění  to plnou parou narval do sloupku, co držel samotný dřevěný sloup, a co čert nechtěl..levou stranou oka do šroubu. Až to zadunělo! Ex se zakymácel, sednul zemskou přitažlivostí na zadek, podíval se k nebi a počítal hvězdičky. Bylo jich prý nepočítaně! Panička k němu hned běžela a počítala škody na kožichu…malinko roztržená kůže nad levým okem a mini odřenina kousek blíž.  Mejzí  zíral jako blázen kam Ex zmizel a nestačil se divit, co se stalo. Gerry doslova brečel smíchy v křoví, protože to viděl všechno od začátku do konce. Já nevěděl jestli se mám smát nebo mít obavy…..dneska už se tomu teda směju…ale při takové šlupce bych se nedivil, že by měl otřes mozku. Dokonce dělal hrdinu..jako že to nic není, ale když viděl jak k němu doma panička míří s lahvičkou Betadyny, začal couvat J  Naštěstí všechno v poho….i po té nehodě byl k nezastavení a pořád někde vynálezal lotroviny.

Ha!!! Slyším další zprávu z boje….jdu na průzkum…..

Tak tomu neuvěříte!!! Týna a Mejzík  2 místo!!!

Pawla s Cawikem 3 místo !!!!!

Moc děkujeme za fotky Ondrovi Uhlířovi  z vyhlášení vítězů a jednu z nedělního Quadrupedu.

 

V takové konkurenci to snad ani není možný! Vždyť tam hrála i Lucka Schönová a ta si tam vylepšila svůj světový rekord ze 70 m na 72m! Na ní prý mít ještě dlouho nebudou ….ale já věřím, že je to jen otázka času a nebude jim brzo stačit postavená dráha J

A ještě další zpráva……co by nás mohlo ještě překvapit?

Tak přeci!  Ještě jeden rekord padl a to v mužském Quadrupedu kde Jiřka Piskoř také vylepšil svůj evropský rekord z 88 metrů na 91 metrů.  No prostě parádní víkend s tou nejlepší partičkou. A už se všichni opět těšíme,  na další závody J

 

Tak a teď omluvte nejen mě, ale i zbytek naší psí rodiny, musíme jít připravit uvítání…

Páni! To je prostě něco.

Jsem na všechny tak strašně moc pyšnej!!!!!                                                                                                                                    

 

Tak jsme se všichni večer nachystali na přivítání našeho nedělního bojovníka, připravil jsem si pro něj jako nejmladší člen řeč za nás za všechny a dopadlo to skoro až ošklivě …

Mejzí přilítl domů, ani pořádně nepozdravil a na Draca hned začal vrčet.  Ten mu řek jen ahoj a že gratuluje a že by jako měl brzdit, že mu já chci něco za všechny říct.

Šlehl po něm opravdu hnusným pohledem a vrčel dál : „ kde je Marcela?!“ Gerry máchl packou a dal se na ústup. Barča v závěsu. V tom přišla Marcelka a jak viděla chování Mejzího, hned ho usměrnila.

Byl nervózní jak pytel blech. Pak si ho panička prohlídla a beze slova odvedla na chodbu. Šel jsem s Dracem hned ke dveřím zjistit, co se bude dít. A hned se celá situace vyřešila! Marcelka popadla Mejzího, kterej byl tak promrzlej a skřehlej, že nám ani na pozdrav nemohl odpovědět a hodila ho do vany. Pustila mu teplou vodu a vanu zašpuntovala, aby si Mejza mohl ohřát packy. Z koupelny bylo slyšet jen tiché : „ teploučká vodička, fajnová vodička, paráda…brrrr…. venku je taková zima…tady je fajn…víc teplé vodičky…víc….“

Když pak vylezl, už se jen usmíval a všem se omluvil . No…omluvil….řekl : „……se nedivte, sami si jedete autem domů už v sobotu a co já? Mě jste nechali v takové zimě jít pěšky po svých! Taky by jste byli naštvaný! Takhle mě nechat vymrznout!“ a šel si lehnout  na svůj flek. My jsme se na sebe ušklíbli, šli za ním, celýho jsme ho oblehli a zahřívali ho svými kožíšky. Po chvíli mlčení Mejzí řekl : „stejně mám ale  báječnou rodinu…no vážně…..díky, že vás mám…“ Draco mu položil packu na hlavu, Gerry mu dal hlavu na rameno a během chvilky jsme se všichni  propadli do říše snů.

                                                                                                                                                                                                    

 

 

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

O FRISBEE DĚDY MRÁZE 1.3.2014

Sláva nazdar výletuuuuu

Už jsme tady, už jsme tuuuu!!!! HAF!!!

Jsme na místě činu! Časně z rána jsme vyjeli s paničkami  do Hradišťka u Sadské. Konečně jsme se dočkali prvních  závodnů v  sezóně!  Od pátku jsme jak na trní. Draco zůstal doma, není mu nejlépe po lécích, ale paradoxně nadělal nejvíc paniky ve smečce J Než jsme se ve složení já Mejzí, Gerry a přihlížitel Ex dostali do kufru auta, normálně nás z něj a z Barči začala bolet hlava.  Když se za námi zabouchli páté dveře, tak jsme si hlasitě odfrkli, ale i tak jsme nepřeslechli dvojhlas Draca a Barči :

Draco : Exíku nelelkuj tam a uč se! Mejzí , dej na něj pozor! Gerry, dej do toho všechno a nespi!

Barča : Máte všechno? Tahadla, pamlsky, deky, vodu, doklady, stan….  a víc už jsme neslyšeli, protože panička nastartovala a my se jen z okna dívali, usmívali se na ně  a souhlasně pokyvovali hlavou aniž jsme slyšeli  od nich jediného slova J

Jestli budou takhle plašit při každém výjezdu, vyštěkáme si špunty do uší, to přísahám!

 

Hned jak jsme dorazili na místo, byli jsme úplně vedle sebe! Občas jsem nestíhal hlídat Exe, ale pak jsem si říkal, že paničky si ho ohlídají sami, já jsem se s Gerrym musel soustředit na protivníky. Exík tu byl s námi kvůli tomu, aby načichnul atmosférou, oprášil si nějaké ty věci z loňského podzimu, kdy byl ještě vlastně malé štěně a moc si z toho nepamatuje a hlavně taky přiučit se novému.

 

Hned z kraje nás čekají dvě disciplíny a to SMD a TT. Jdem na řadu jako první já a Týna….takže budu pokračovat za chvilku ….. Joj, jak já se těším !!!!!  Pádím…..

 

Vážení jsem tu a jsem nadšen….fuj, ale že  jsem se nalítal! Ale krásně jsem se nalítal! Moc se mi to líbilo. Týna házela moc krásně. V prvním kole jsme si vyházeli a vyběhali 21,5 bodu.

Další na řadu jde  Marcelka s Gerrym tak jsem zvědavej. Doma jsme mu dělali doslova odborný psychologický přednášky…takže…a pozor..už letí první….aha…tak vážení tohle nevypadá dobře, jdu se na to podívat blíž….

 

Tak výkon pod psa vážení. S Týnou jsme ještě byli Marcelce a Gerrymu radit, že by ten disk měl spíš dobíhat, že by to pak krásně chytil a ty disky by si neobracel jak číšník podnosy, ale než to sehráli jak má z nich kdo vyběhnout a disk vyhodit, zbývalo pouhopouhých 0,5 minuty ke konci. V prvním kole 3,5 bodů. L Kdyby šli výsledky spojovat, měli bychom to za plnej počet!

No nebudu se rozčilovat, od toho tu máme Dracouše, já jdu s Týnou  na první kolo TT. Doufám, že mi tu Exík nějaké poznámky nevygumuje :-D

Miminko je unavený, půjde hajat :-D

 

…..Zpravodaj se vrací zpět na základnu přímo z bitevního pole. S Týnou jsme se nikdy nehlásili na TT, protože ty naše předávky nejsou zrovna slavné, ale byli jsme pochváleni, bojovali jsme statečně, zvládli jsme to statečně a odcházeli jsme pod minutu! Zrovna vyrazil Gerry s Marcelkou, tak jsem zvěda,v jak to dá….nechápu jedno : packá to tu, ale vypadá jako mistr světa. Nehne brvou, veselej, vysmátej…mě by hanba štěkala do uší! A pozor vážení…..Gerry právě vybíhá a já vám předem říkám, že to položí! Chňap! Disk chytil! A je to tu…..disk si pan číšník otočil, znovu vzal do tlamy a běží zpět….to je přeci nemorální vůči celé naší smečce!!!! Na co myslí ten kluk ušatá! Au moje nervy!

Ještě že Ex vedle spí…radši ať to nevidí…

Tak jejich kolo u konce. Kdyby si to ten šmudla neotáčel, měli by krásnej čas.

Teď zas celej rozvášněnej a usměvavej a spokojenej  běží k nám…normální zasněný andílek! L

Doma z něho bude padlý andílek…. to mu garantuju….

Už mě bolí tlapky, tak další sepisování nechám na později, ať si taky trochu užiju sportovního ruchu našich protivníků. Beztak bych tu jen láteřil nad neúspěchy jednoho našeho člena…..uklidním se a pak budu pokračovat snad ve veselejším duchu.

 

Tak máme za sebou druhé kolo. Po prvním kole se to bralo podle umístění…..tak nemusím komentovat, že Marcelka s Gerrym šli na řadu mezi prvníma… Marcelka už to měla vychytaný, jak to Gerrymu hodit, tak šla sebevědomě do toho a však zbytečně…. Gerrymu se zase pro pár disků nechtělo či co…nakonec z toho bylo 7 bodů L Vím..je to lepší než minulé kolo, ale i tak by tenhle výkon zaběhla i zatoulaná kočka! Na nějaké super umístění to ani náhodou nebylo. A tak z 35 týmů se dostali na krásné 5 místo …od konce ale…. Jak jinak to napsat, aby to vypadalo hezky, že?  J

Já šel s Týnou na řadu úplně poslední, protože jsme se dostali po prvním kole na 1.místo.

A jak už jsem říkal…Týna je skvělá! Házela mi skvělý disky, všechny jsem je pochytal a ve druhém kole jsem si doběhl pro 22 bodů. A jak to dopadlo?

Úžasně!!!!!!

 S tou mojí nejlepší, nejšikovnější, nejkrásnější a nejúžasnější  paničkou jsme obsadili 1.místo!!!!!!!!!  Moje první místo v této disciplíně. Panečku, to vám byl pocit, že jsem se málem rozskočil do všech světových stran zároveň.

 

Nesmím zapomenout na druhé kolo TT, teda vlastně možnost vylepšit si čas z kola prvního. Týna se mnou ho vylepšila  a nakonec jsme obsadili 10. místo z 33 týmů. I Marcelka s Gerrym měli našlápnuto  na vylepšení času, ale po cestě zpátky mu jeden disk upadl a ztratil s tím spoustu drahocenných vteřin.  Nakonec se jim zázrakem podařilo obsadit 8. místo.

 

Ale rozhodně tu nehodlám opěvovávat jen mé úspěchy!

No pro náš frisbee team Turnoff dogfrisbee to byl veleúspěšný víkend J

Jak v SMD tak v TT všechna pohárová místa obsadlili členové Turnoff dogfrisbee

SMD    1.místo   Kristýna a Mejzí

            2.místo   Pavel Kos s Cofeem

            3.místo  Pavla Hejralová s Cawikem

 

TT    1.místo   Pavla Nešetřilová s Mauglím

        2.místo   Pavel Kos s Trixiem

      3.místo  Pavla Nešetřilová   s Gypem

 

No prostě na začátek sezony parádní úspěchy.

Už se nemůžu dočkat, až pojedeme na Welcome Summer .

 Tak se těšte na další zprávy… musím rychle dolů do kuchyně… mizím…Draco chystá Gerrymu přednášku a u toho opravdu nesmím chybět… 

A nakonec jedna společná všech, kdo byl s náma z Turnoffáků na závodech, i když někdo jen na kukačku . Já na fotkách nejsem, protože se nemusím s klukama od Kosáků. Ale mě to nevadí, hlavně že jsem byl PRVNÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!!

                                                                                                                                                                                                               

****************************************************************************************************************************************************************************************************

********************************************************************************************************************************************************************************************************

EXÍKŮV VÍKEND 

Po domě je naprostý klid,marodi odpočívaj a doléčují se, a  tak jsem si zase dovolil zasednout a napsat vám moje dojmy. Prostě se musím někomu svěřit nebo exploduju jak přefouknutej heliovej balónek. Našinec psinec mě ale vůbec neberou vážně. Jen doufám, že mi tenhle článek nesmažou, až na něj přijdou. A že na něj přijdou…. Všechno co jde do éteru mezi vás, musí jít přes cenzuru. Nejčastěji to dělá Barča. Je pravda, že je tu nějakej ten prográmeček či co  a všechno špatný mi podtrhává, ale já na tom kolikrát i v noci študýruju a ne a ne přijít na to, co tam mám špatně. Barča párkrát poťuká po klávesnici a červený podtržítka jsou fuč. Tak se budu modlit, aby nepoťukala na DELETE…protože jsem prej už jak omletá deska. Ale když já mám tolik radosti z toho bezvadnýho víkendu!

Marodi měli zákaz náročných věcí, mohli jen na procházky. Přišla sobota a já přemýšlel, jak se budu zase dál nudit s těmi chrchlouny, když najednou panička na mě mrkla a zavolala si mě, že jdem jako ven. Barča otevřela jedno oko a zafrkala : „ Měli jste jet na ovce. Ale takhle asi ne…..“

No opravdu místo procházky Marcelka otevřela auto a po cestě jsme naložili Pavlu s Cawikem. Cawik se mě pak v autě místo pozdravu zeptal : „Tak co mrně, pamatuješ si ještě něco z pasení?“

A to mě docela šokovalo. Opravdu jsme jeli na pasení. Nejdřív mě potěšilo, že mě panička sebou vzala, když ostatní nemohli, ale pak mě přepadla panika, protože jsem si nemohl vzpomenout pořádně ani na ksichtíky líných ovcí  zhluknuté do malého stáda.

Když jsme dorazili do Hrádku k Alence na její hospodářství, bylo krásné slunečné počasí. Jen co jsem vyskočil ven z auta, hned mě do čenichu praštilo milion známých vůní. V hlavě mi doslova přecvakla vyhýbka a jak mě pustili do akce, tak jsem bez rozmyšlení naháněl ovečky sem a tam, dovnitř a ven a byl to opravdu suprový pocit, když nemusíte dolovat z hlavy co máte dělat, když jedna běží úplně jinam než ty ostatní a nevíte co děláte, na tož ještě poslouchat rozkazy paničky a do toho to bečení hloupých ovcí…. I Alenka říkala, že na to jak chodíme málo, tak mi to jde moc dobře a že by to chtělo častější docházky a budu super pastevec! Hrozně moc mě to potěšilo. I Cawik po cestě domů mi složil pochvalu…

Tu sobotu to ale nebylo všechno. Večer měli paničky trénink na frisbee a na něj přijela i Jana s Ondrou. Ale nebyli sami! Přivezli si sebou moji sestřičku Eilin. Sice byla tma, protože jsem ji viděl až po tréninku, ale i tak jsem si s ní stihnul popovídat, dokonce jsme lišácky spolu zdrhli a proběhli se spolu a hlavně!!!! Jsem se dozvěděl, že se odstěhovali a to nedaleko nás …takže se určitě uvidíme na fresbee trénincích v Turnově.  Pak už nezbývalo moc času, musela zase jít se svými páníčky do auta a Jana s Ondrou ještě šli na návštěvu a popovídali si s páníčkama. Bohužel kvůli našim marodům nemohla jít taky dál, aby se taky neroztonala.Jen škoda, že si panička na internetu nenašla, jestli jsou všichni marodi ještě nakažliví. Mohli jsme si udělat i skvělé fotky s Eilin. No tak snad se uvidíme co nejdřív a já vám je sem hodím.

Ale řeknu vám…vyrostla z ní nádherná tmavohnědá slečna.

Jenže to nebylo všechno! Přišla neděle. Nádherné počasí…..marodi se váleli po všech koutech….ale to jen proto, že už z toho odpočinkového režimu byli líní až to hezký nebylo. Já běhal s páníčkama, kteří po nás uklízeli naše hromádky a bylo mi blaze. Najednou Marcela vyrazila k autu a dala mi pokyn, abych šel s ní. Skočil jsem do auta a nechápal kam to vlastně jedeme. Jeli jsme opravdu jen kousek a to na Příšovickou pumpu. Tam jsme se zastavili a čekali. Najednou přijelo auto, řidiči si dali znamení a to auto pak jelo celou dobu za námi až domů. Vyběhnul jsem směrem k tomu podezřelému vozidlu a z něj už vyskakovala další mladá slečna. Chvíli jsem se na ní zaraženě koukal a ona na mě taky. Pak z mé paměti vyšlo jediné jméno : Ellie!!!! Moje další sestřička. A poznala mě téměř zároveň co já jí.  Její páníčci Soňa a Radek si šli popovídat s našimi páníčky a my  jsme měli moře času na sebe. Za ten den jsme se tolik nalítali spolu a nadováděli….bylo to moc  fajn. I kluci s Barčou měli z návštěvy radost a jejich zbídačené pohledy se rázem změnili na veselé a zdravé psíky….Najednou byli plní energie a elánu… Odpoledne, hned jak se naši dvounožci najedli a odpočinuli, jsme vyrazili na procházku. Na večer už mě až boleli ťapky, ale ještě jsme stihli Soně ukázat nějaké triky a cviky na fresbee a taky si trochu pohráli s diskem  a pak Ellie ukázala co umí a já musel jen smeknout a konstatovat, že na její rychlost teda opravdu nemám. Bude hrozně moc šikovná a já vím, že musím ještě hodně přidat….

  

Už teď ale vím, že když se potkáme někde na fresbee závodech , tak nebudeme závodní rivalové, ale především bráška se ségrou, kteří budou jeden druhému držet  tlapky.

Tak to byl můj úžasný víkend. Kluci na mě byli trošku nakvašení, protože kolem nich nikdo moc nelítal, ale nakonec mi to odpustili a museli uznat, že sami by taky rádi uviděli své sourozence,tak není se co divit, že se kolem nás strhla o víkendu taková pozornost.

No a znovu tu ještě připomínám, že příští víkend začne nová sezóna, tak doufám, že všichni co se budou účastnit nechají rýmičku a kašlíček doma a nastoupí v plné síle…mají ještě pár dní na to, aby z nich byli závoďáci a ne chcípáčci  :-D

                                                                                                                                                                                                              

*****************************************************************************************************************************************************************************************************                         

 

ÚNOROVÉ DĚNÍ V NAŠÍ SMEČCE

Vzhledem k nastalé situaci u nás doma, jsem byl pověřen, napsat vám pár vět o únoru. U nás doma je totiž katastrofa. Ale nejdřív to nejlepší!

Měli jsme skvělý výlet! Já Ex a Mejzí  jsme spolu s Marcelkou a Týnou vyrazili do Litoměřic na cvičák ke Stáně. Taky s námi vyrazila Věrka s Frenou a Coffenkou. S holkama jsme se vyblbli, poklábosili…jsou hrozně fajn.  Samozřejmě, že jenom kvůli cvičáku jsme tam nejeli…. Chtěli jsme si to tam vyzkoušet, protože Týna chtěla jet na závody. Bohužel ale pak vyplynulo, že se závody nekonají. Ve stejný termín je i školení freestylových rozhodčích pro frisbee a to si nechce nechat Týna ujít. Úplně jí chápu. Kdyby to zvládla , bude z ní oficiální rozhodčí!

Po cestě zpátky jsme se ještě stavili pro pytle s granulema. Povim vám, že se nám s Mejzím zbíhali sliny.

Jinak se zrovna moc neděje v tom krátkém měsíci únoru. Pravidelně stále chodíme na tréninky flyballu a snažíme se dostat do nějaké fyzičky po tom odpočívání zimním a taky hlavně trénujeme správné otočky na boxu. No já se teď hlavně učím běhat přes ty menší překážky…velký mi ještě zakazujou a proto taky trénuju  na shootu. Ale i tak je to pěkná dřina vážení…po takovém tréninku přijdu domů a plácnu sebou na nejbližší pelech a nehne se mnou nic. Draco mi říká, že nejde všechno honem honem. .. Že tak jak zraje pomalu ovoce na stromě, tak i já potřebuju čas k tomu, abych dozrál.

Doufám, že pak nespadnu jak shnilá hruška. To bych nerad.

No a nesmím zapomenout taky na trénování poslušnosti a obrany! Mejzí je mooooc šikovnej…jsem sice ještě štěně, ale já to i tak poznám! A taky jsem slyšel co jsem slyšel…že jo? Tudle ho chválili, že zas pěkně spravil své pořádné zákusy a skvěle vyštěkává. A Mejzí mi zas na oplátku říkal, že zas slyšel od jiných, že jsem jak když se probudím ze snů a že jsem teď hodně akční J Tak to mě teda hodně potěšilo. Ale tak měli mi říct, že mám bejt víc hrrrr…já se bál, abych někomu nenatrhl kožich. Ale nejsou vůbec z cukru, tak jsem teda přidal. A ono se jim to líbí! Prej na to jaký jsem ještě mimino….že válím…někdy Marcelka úplně zapomíná, že ještě nejsem velký pes J

Baruška mi taky něco říkala, že mám připomenout, že se nám blíží první závody. Ale snad by to tu mělo být někde v nějakých záložkách. Má tu notes, ale ten její vyštěkaný škrabopis je naprosto k nepřečtení. Jen doufám, že se tu nesnažím přelouskat psí  těsnopis…...skoro to tak vypadá.

A to by bylo snad vše. Vážně se zatím moc neděje. Je mi docela líto, že není tolik sněhu, jak mi kluci slibovali. Trochu ho napadlo v lednu a něco málo zůstalo i do února. I to málo stačilo k radosti. Já měl největší bžundu z Gerryho. Celá psí rodina mi toho už vyprávěla o něm hodně, ale když to jeden pes vidí na vlastní oči, tak je to mnohem lepší J Sám nám nedokáže vysvětlit, co mu v té jeho hlavičce přeskočí a proč na ten sníh skáče, štěká na něj a hrabe v něm jak krtek. Neřeknu …my taky rádi skočili po hozené kuličce, ale na Gerryho nikdo neměl. No a pak byl asi ten sníh náš rodinný problém  : párkrát se v něm všichni vyváleli…někteří ho i dost snědli…jako v případě Draca a jednoho večera se nám rozkašlal. To co bylo druhého dne už bylo k nevydržení a kdo mohl, utíkal v noci z ložnice, protože se tam nedalo v tom rámusu spát. Té noci jsme se ale v kuchyni pod stolem probudili s Barčou díky pokašlávání Gerryho  a Mejzího.  A tak panička naložila všechny marody do auta a jelo se k panu doktorovi. V životě jsem nic takového neviděl. Až mi z nich přestávalo chutnat.  Verdikt pana doktora : psincový kašel.  A prej bohužel přenosný. Ale ne na mě, protože jsem byl na toto jako štěně očkovaný. Takže díky těm žroutům sněhu zase byl nastolen klidový režim a marodi lupou jedno antibiotikum za druhým. S Barčou jsme zvolili ústup do kuchyně, ať si spí sami v ložnici, protože tam člověk nestačil zamhouřit, aby se nějaký tuberák ze tmy neozval svým kašláním až z paty…a že maj psi 4! Další noc jsem se už nevyspal ani já….Barča to chytla od nich taky. Když jsem viděl ráno paničku s kruhama pod očima, chtěl jsem ji říct, ať jde spát se mnou místo Barči dolů do kuchyně, ale nevěděl jsem jak ji to vysvětlit, aby to pochopila. Musela si chudinka vytrpět hodně bezesných nocí.

Když už jsme si mysleli, že je po útoku bacilů, vylezli jsme ven, trochu si popoběhli, ale ta banda uchrchlanců to prostě neustála a dávila se celou cestu domů. Řeknu vám…nuda až mě packy svrběly. A myslíte si, že to bylo všechno? Dracovi to  s Gerrym bylo málo a tak si odněkud přitáhli i rýmu! To vám byl v noci koncert! Barča chrápe takhle normálně, do toho se dusí kašlem, ty dva přizvukovali  kejcháním do Mejzíkova doznívajícího kašle…no HRŮŮŮŮZAAA!!!!!

Ale jsem optimista a doufám, že to všechno brzo odezní a panička zase vezme ten svůj batůžek a do něj nacpe tenisáky a míčky a přibalí házedlo! Už se těším

No páni! Teď tu byla Baruška, co mi tu prej tak dlouhá trvá a prozradila mi ten datum na závody! 1.3.2014 – fresbee !  Jestli někdo z té uprskané a ukuckané smečky bude schopný vystrčit nos na závodní pole….nevím nevím…. Ale rozhodně vím, že se zázraky dějí a tak se už předem těším a doufám, že se do nové závodní sezóny pořádně opřou.

                                                                                                                                                                                                        

******************************************************************************************************************************************************************************************************

**********************************************************************************************************************************************************************

CO  JE NOVÉHO V LEDNU?

Milý dvounozí  přátelé a páníčkové! My všichni jak jsme tady…Barča, Draco, Gerry, Mejzí a Exík….bychom vám chtěli do Nového roku vyštěkat  kopu zdraví, zavýt spoustu lásky z hůry, vyčmuchat zakopané štěstí a popřát klídeček a pohodičku.  Ať jste všichni v tomto roce plní elánu a chutě do života a to hlavně s pozitivním přístupem. Prostě : ať nám v tomto roce stačíte ….. J

 

 

Společně s páníčky a jejich kamarády jsme oslavili příchod Nového roku. Pro nás to byl úplně obyčejný den, jen ty rachejtle nás trošku děsili. Ale vše jsme ve zdraví přežili.

Barča stále zapisuje do kalendáře nové a nové akce a my se už nemůžeme dočkat , až skončí ta zimní odpočinková pauza.  NO a jak jsme na to koukali, opět toho bude hoooooooodně J

Bojíme se, že vám v zimních měsících toho moc tady nezdělíme.  Ale taky se bojíme, že až začnou závody, nebudeme stačit psát všechno co jsme kde prožili a kde všude zvítězili a že se nám z toho  obrousí polštářky na tlapkách.

Zatím je ale klid….teda jak pro koho….

Kristýnka s Marcelkou chodí pravidelně trénovat s jejich Turnoff frisbee týmem do školní tělocvičny na Nechálově, aby nezapomněli tríčky s diskama a sestavy. Kdo ještě nezavítal na jejich web stránky, tak  ZDE je odkaz. Tam my nemůžeme a tak jsme rádi, že chodíme na dlouhé procházky a sem tam s sebou panička vezme disky a hodí nám jen tak pro radost. O vánocích jsme dostali krásný dárek, takové to házedlo na tenisáky. To je vám vymyšlenost vymyšlená!!!! Můžu vám říct, že páníčkové s ním mají neskutečně dlouhej odpal a taky si přestali stěžovat, že je bolí ruce od házení. Kolikrát už na nás vrčeli jako naše Barča : „Dejte už pokoj s tím házením, máme vykloubenýho celýho člověka !“ J Tak teď už je to všechno minulost….páníčkové hážou jak ta mašina na tenisovým kurtu a to je opravdu paráda!  Spokojenost na obou stranách.

No ale málem bych zapomněl na to nejdůležitější  :  od ledna opět začaly tréninky flyballu. Sice neběháme zatím na drahách jako na závodech, ale trénujeme otočky na boxu, běháme přes překážky na kondičku a posilujeme doma na gymbalech. Takže zas až taková nuda to není.

Jen Dracoušek nám dělá starosti. Po lécích je tak malátný a zmatený,  že mu už i otočky na boxu dělají velké problémy. Ani my, ani on, to nevidíme na to, že by letošní sezonu běhal. Sám tudle říkal, že ho asi budeme muset poslat do frisbee a flyabllového důchodu. Ale panička Marcela říkala, že se opět spolu pustí do poslušnosti a složí  ještě nějakou tu zkoušku. Aby se nám Draco neunudil k smrti.  Ale on se neunudí. Pořád je to náš kápo, kterej ze všech ví tolik věcí, že by mohl napsat z fleku moudrou knihu. Jenže mi si tajemství našich úspěchů necháme pro sebe J  A hlavně jsme zajedno v tom, že se mu ty léky ještě srovnaj v těle, tak jako už několikrát a ještě nám ukáže svůj kožich v prachu! Zatím musíme na něj dávat pozor. Aby se mu něco nestalo. I panička Marcelka mu hází tenisák jen krátkou vzdálenost.  Ale jak říkám, věříme, že to bude zase dobrý! Chce to čas.

No a dokonce začal na tréninky chodit i Exík a je to s ním týden co týden lepší. Asi ho to bude hooooodně bavit, podle toho jak se  jeví. Ono mu to dojde a pak z něj bude super flyballák jako jsou Draco a moje maličkost..Gerry. Po večerech  s Dracouškem  rozebírají každej detail tréninku a Exík má doslova našpicovaný uši. No já vlastně taky J To vám jeden pes neví, co mu v mládí uteklo za důležitou informaci, že jo? Dokonce ho vzali , prcka malýho už 2x na obrany! Je čím dál víc pozornější a šikovnější. Trochu nám dozrál a už se mu to asi i líbí a u poslušnosti chodí s větším nadšením, dokonce z toho má i radost. No je mu už půl roku a roste z něj šikovnej a krásnej hafík…velká radost našich páníčků… 

                                                                                                                                                                                                            

 ****************************************************************************************************************************************************************************************************                                                

********************************************************************************************************************************************************************************************************