2013

Lidičkové, psíci !!! To je vám nuda!!!

Panička Marcelka nám naordinovala klidový režim, sama chudinka nastolila kurýrovací režim, a že prý musíme nabrat sílu, odpočinout si hezky od staré sezóny a připravit se na tu novou, která bude nejspíš stát za to! Alespoň Barča naznačuje, že se máme na co těšit. A ještě víc se těší ona sama, protože tu bude mít od všech víkendový klidový mecheche. Gerry si jí tudle dobíral, že určitě budeme mít nějaké mimino z jara, protože Exík už je velkej kluk, tak ať se netěší na žádný leháro. . Kdyby jste jen viděli  její blesky v očích J. To byla sranda! Uraženě odcházela směr kuchyně a než seběhla schody, ještě se na Gerryho otočila a procedila mezi zuby : „Tahle banda už stačí! A i kdyby to měla být pravda, budu to do posledního dechu na internetu sabotovat! Já už chci mít svatej klid!“ a jen to dořekla, z počítačový místnost vykoukl Exík a za zády Barče zaburácel : „Ámen!“ Chudák Barča nám málem do té kuchyně rovnou spadla. Sotva jsme zadržovali smích.

Jinak se tu opravdu moc neděje a čím dál tím víc pociťujeme, že nám ty závody a semináře neskutečně chybí. I Exík se už kolikrát ptá, jak dlouho to ještě bude trvat, než se uvidí s brášky a sestřičkami, nebo s taťkou a s novými kamarády co si našel, když s námi byl párkrát ještě jako mimino. Jedinou aktivitu tu má ale právě on a Mejzí. Mejzí chodí na obranu a poslušnost. Exík  má ještě základy, ale je to kluk šikovná. No a občas se vyrazí i na pasení. Nikdo to nečekal po prvních hodinách, ale nyní už je vidět, že Mejzí nachází vlohy pasteveckých psů a začíná mu to opravdu jít. Jak tam byli naposledy, tak prý ani na ovečky neštěkal a  chvílemi je opravdově pásl…prý radost pohledět. S Exíkem to nechci ale srovnávat, je ještě malý, ale posledně už dovedl vyhnat ovce z košáru a pásl je s náležitou důležitostí ve tváři a nakonec je i hezky zahnal zpátky do košáru. Šilkulka je to naše.

Jen chudák Exík smutně kouká na nebe a čeká až bude padat bílý chumel. Tolik jsme mu navyprávěli o zimě a zimních radovánkách, ale letošní zima je opravdu podivná. Ani zima není, ani sníh není, ještě jsme pořádně nepotkali ani zamrzlou kaluž. Exík naše okolí viděl pomoučený od sněhu jen jeden den a druhý den už bylo bláto. Už si nás měří pohledem, jestli jsme mu nevyprávěli jen nějaké babské báchorky.

Každý den chodíme na procházky a i když máme nastolený klid, vezme sebou Marcelka  i tenisáky a frisbee, abychom nezapomněli jak to vypadá J

Jo a taky doma poctivě cvičíme na míčích a posilijeme tím různé svaly a také trénujeme koordinaci a výdrž. To vám je panečku sranda. Takže vlastně se ani tolik nenudíme…ale závody jsou závody! Ta atmosféra nám prostě všem chybí.

Jako další vzrůšo byl Štědrý den. Exík chodil jak omámen, všude to něčím vonělo a všechno se tu načančalo a prckovi jen oči přecházeli z celé té vánoční atmosféry. Pod stromečkem jsme našli krásnou házečku na tenisáky a plnou tašku dobrot. Samé kostičky, buvolí kostičky a nějaké pamlsky. To byla vůně a jak skvěle chutnali. A tak jsme si teda řekli, že jsme opravdu museli být hodí…jinak bychom toho nedostali tolik J

 

Mezi svátky  jsme vyrazlili na výlet s Pavlou a Cawikem. To vám byla skvělá procházka. Vzali jsme s sebou i Exíka a ten byl ze všeho tak vykulený. No jak Alenka v říši divů. Všude všechno zkoumal, čmuchal,,to bylo zážitků. Musíme ho pochválit, byl statečný a všechno ušel a dokonce našel i svou první kešku. Protože výlet bez kešek by nebyl výlet a očividně ho to i naprosto uchvátilo. Je to prostě náš kluk! To se pozná!

Nakonec přišel poslední den v kalendáři a s ním i Nový rok. Oslava byla prima, ale někteří jsme se báli těch ohnivých gejzírů na obloze….všechno hezký, ale proč to musí dělat takovej rámus, to nikdo nechápeme. Jsme ale silní a jen tak se něčeho nelekneme, a tak i toto jsme překonali. A ještě před tou bombardovací akcí jsme si s páníčkama našli 7 kešek!  Byl to krásný prosincový čas. I když bez sněhu  a bez závodů….ale!   Barča zaslechla, že snad od ledna by jsme měli opět začít s tréninkem flyballu, pomalu a po kouskách, ale alespoň něco, abychom neztloustli jak Otesánci a pak by jsme nic neuběhli. To víte, byli vánoce, pořád nějaká mlska a to by mohlo špatně dopadnout.

S Exíkem panička poctivě cvičí poslušnost, trénují a připravují se spolu na frisbee a flyballovou kariéru………cvičí i různé prvky z DD, které se budou hodit do frisbee sestavy. Je opravdu moc šikovný, jen u toho nemůžeme být my ostatní. To ho pak zajíma všechno kolem a ne to, na co by se měl soustředit. Asi mu bude muset někdo  trošku promluvit do duše J

A nejlépe hned……takže jako pan rada nejstarší a nejmoudřejší…. jdu na to 

                                                                                                                                                                                                               

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

PROSINEC

******************************************************************************************************************************************************************************************************

24.11.2013 VÝROČNÍ ČLENSKÁ SCHŮZE FLYBALL KLUBU, PŘEDÁNÍ CEN PURINA PROPLAN CUPU 2013

Tak když tu pořád píší články jen naši psíci, rozhodla jsem se, že jeden napíšu i já. Je totiž neděle ráno a my s Kamilem vyrážíme bez psíků směrem Sedlec u Prahy na výroční flyballovou schůzi. Probrali jsme spoustu flyballových věcí, poklábosili s ostatními ale co bylo nejdůležitější. Vyhlášení celoroční soutěže Purina Proplan Cupu 2013. A družstvo Crazy Balls II se umístilo na úžasném 3. místě ve II divizi. Kdyby nám to v Budějovicích tak skvěle neběhalo, možná by jsme si udrželi 1. místo ve  III divizi. Jsem za to moc ráda, protože Dracoušek i po tom všem co má tento rok za sebou bojoval velice statečně. Celé družstvo si vedlo po celou sezonu skvěle, moc jim díky za to, že nad Dracoušem nezlomili hůl a nechali ho se svým týmem běhat. Myslím, že se to vyplatilo :)

Jen škoda, že nás na schůzi nevyrazilo víc, byla by větší psina. Ale i tak díky všem členům družstev Crazy Balls za úžasnou sezonu, prima zážitky a už teď mám veliký absťák a těším se na další sezonu. Přes zimu budeme pilně trénovat, posilovat aby ta další byla ještě lepší!!!!!!

                                                                                                                                                                                                                                                                   Marcela

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

FLYBALLOVÝ SEMINÁŘ S TÝMEM LAVINA 23.11.2013

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

10.11. RANNÍ POSLUŠNOST NA PSOLE A ODPOLEDNÍ PASENÍ U DOUBRAFKY

Tak vám řeknu vážení, to zas byla jednou psina! Vlastně už týden před inkriminovanou nedělí! Exíkovi jsme nahlásili, že jde zase v neděli do školy do Psoly,  potrénovat poslušnost a tak a že si tam pohraje rovnou s ostatníma miminama J.  Exík se těšil…jak jinak…i když horečnatě tvrdil, že nejsou žádný mimina.A jestli jsme ho opravdu něčím dostávali do vytáček , tak to tím,že když  na to přišla řeč, za rozhovorem jsme na něj udělali béééééé. Vždycky vykulil oči a nemohl za nic na světě přijít na to , co to má znamenat. No a pak přišla neděle a on už se nemohl na Psolu dočkat. Baruška nás šla vyprovodit a mezi dveřmi povídá směrem k Exovi : „ Tak si to hezky užij ve škole a pozdravuj …béééééé..“ Začal jsme se hrozně smát a smál jsem se ještě víc, když za oknem horního patra jsme zaslechli tlumeně béééééééé a šklebili se tam na nás dvě hlavy – Gerryho a Draca. Exovi to viditelně nešlo z hlavy. Jak jsme v kročili na cvičák….nebylo po zadumaném ksichtíku vidu ani slechu. Byla tam i teta Terezka s Jackem. A ten nasadil všemu korunu! Nejdřív jsem  na něj zamyšleně koukal, po chvíli mě napadl skvělý plán a tak jsem  k němu přistoupil a žďuchnul do něj čumákem. Ten se na mě podíval a já se ho zaujatě zeptal : „Hele, Jacku, jak dělaj vaše ….ty takový ty kudrnatý…jak se z něj pletou svetry?“  Exík nechápavě koukal, o čem je řeč a Jack se světácky ušklíbnul a vypadlo z něho : „No přece béééééé….“  To už bylo na Exe moc. Uraženě se k nám otočil zády a zabrblal „ opakovaný vtip není vtipem! Když je to takový tajemství, tak si ho nechte!“

Když bylo po cvičáku, nasedli jsme do aut a všichni i s Jackem jsme vyrazili směrem k Doubrafce. Exík zpozorněl a jak viděl, že opravdu ujíždíme úplně na druhou stranu než je náš domov, zeptal se : „Mejzí!!? Kam jedeme? Nevím o tom, že bychom měli jet na výlet?!“ A to byla chvíle pro mě a Jacka, kterému jsem vše vysvětlil a tak bez zaváhání jsme jednohlasně pronesli : „Béééééééééé….“ Exík se chtěl strašně naštvat, ale ve finále při pohledu na nás se začal strašně smát….: „Tak už mi to kluci řekněte…co to pořád s tím béééééčením máte?“Ale my mlčeli a jeden na druhého se culili.

Než jsme řekli švec, byli jsme u Doubrafky , která na nás čekala i s Qwertem. Vystoupili jsme a než jsme se srovnali před autem, přiřítilo se díky Qwertovi  stádo oveček i s jehňátky a když na našeho Exe udělali : BÉÉÉÉÉÉ ….posadilo ho to na zadnici. J Týdenní záhada pro Exe byla vyřešena J A já se málem potrhal smíchy. Nebudu tu teď komentovat, jak mě záhy přešel…..

Qwert kývnul hlavou na pozdrav směrem k nám a velmi vážně pronesl: „Tak tady máme tu novou posilu k pasení ovcí! Hmmm….!“ a usmál se.

Já jsem  s ovečkama  už pásl, ale jako  malý štěně…3 měsíce mi myslím tenkrát byly…no a jako pokročilejší jsem šel na řadu jako první. Bylo to vzrušující …. Jooo fajn, Ex by mě stejně naprášil, tak se tu teda přiznám dobrovolně : ze všeho nejvíc mě  zajímalo vše okolo, musel jsem přeci  vše očmuchat, počůrat i nějaký ten bobek jsem ochutnal…pravda..já ale myslel, že jsou to granule J, no ale  pak jsem pomalu začal pracovat i s ovečkama….nechtěl jsem je nějak poplašit. Jsou to takový křehký stvoření…že jo? No….no….. no dobře…..byli ty mrchy větší než jsem si je pamatoval…..fakt jsem se zděsil, že jich je na mě tolik, a když mě něco nesedí, tak furt žvaním. Prej jsem ale štěkal jak pominutej. Celej tejden házím hřívou jako profík a teď bych skoro řekl, že Exík mě předčil.? Ale nakonec celého mého pasení  jsem začal cítit krev mích předků jak mi koluje v žilách. A fakt jsem se snažil je všechny sehnat do kupy, aby mi žádná neutekla.

 

No a pak přišel na řadu Jack s Terkou, ten už ovečky viděl doma, tak se jich nebál a jak moc pěkně mu to šlo. Je vidět, že to má v sobě, ostatně stejně jako všichni ovčáčtí psíci.  Terka dostala od Doubrafky instrukce co a jak,  a pak se snažili trénovat i stranové povely  a podobný triky. Opravdu šikula!

No a pak přišel na řadu náš Exík. Když běžel za Marcelkou, otočil se za námi a s pitvořivým úšklebkem na nás vypláznul jazyk a naprosto dokonale na nás udělal : „Bééééééé“. Než ho stačili navigovat co a jak, zopakoval seznamování s novou věcí stejně jako Mejzí….vše řádně očmuchat, sežrat pár bobků….hrozný zdržování, věřte mi….. J Nemusí se přeci zdržovat opičením se po mě…. J

Vypadal pořád trochu vykuleně…přeci jen ty ovečky byli daleko větší než on sám a viděl je úplně poprvé, ale jak s Marcelkou celé stádo hezky obešli, byl klidnější. Asi se ujistil, že to nebude až tak hrozný. Moc se mu líbilo, když mu Marcelka vytáhla ze stáda jehně a on ho pak mohl zahnat zpátky do stáda….bylo jasný, že  pochopil, co má dělat. Schválně jsme mu nic neříkali…nic o tom kam jedem, co tam budeme dělat, co tam po něm budou chtít….ten kluk to má prostě v genech, jako my všichni…teda až na Barču…bylo by naprosto zbytečný mu něco ládovat do hlavy. A on si to pasení  vážně užíval. Pásl nakonec celé stádo a viditelně ho to bavilo.

No a pak přišlo na řadu druhé kolo a to bylo ještě lepší, i mě to šlo a už jsem toho snad ani tolik nenaštěkal a snažil jsem se v klidu a s rozvahou pracovat. Doubrafka udílela rady a všichni se snažili, co to  jen šlo. Když přišel na řadu Jack, byla to sranda. Občas vběhl do stáda a chtěl si s ovečkama  hrát a tak na něj Terka pohrozila takovým střapcem a on z toho měl pěknou srandu a pořád do něj kousal.  No bylo na něm v druhém kole znát, že je již unavený od rána ze cvičení poslušnosti a pak ještě z oveček. Na štěně toho bylo za ten den víc než dost.

Když na druhé kolo přišel na řadu  náš Exík ,už to bylo taky mnohem lepší, ovečky ho zajímaly hned od začátku. Dokonce jednu vyhnal ze stáda a honil jí. Ale to jsme mu pak vysvětlili, že to se nesmí. Že se musí opravdu držet hezky u sebe.  Dál jsme mu museli vytknout, že jsou to živý tvorové, ne žádný hračky, že do oveček se prostě nekouše! Horečně přikyvoval a přísahal, že už to nikdy neudělá. Hlavně byl pro něj velkým vzorem sám Qwert, který nám všem hojně pomáhal, protože kdyby to nechal jenom na nás, tak ty ovce honíme po okolí ještě o vánocích. Exík se zájmem poslouchal i rodinou historii ….dozvěděl se, že Qwert  je Gerryho tatínek. A také tam Doubrafka měla Gerryho sestřičku Yorinku. A těšil se, až bude doma Gerryho od taťky pozdravovat J

Nyní doufá, že zase co nejdříve  pojedeme, protože ho to moc baví. A taky pevně doufá, že si panička příště pořádně nabije foťák, aby ho mohla natočit. Chtěl Barče ukázat, jak mu to moc hezky jde….Výsledkem je, že  natočila jen Jacka s Terkou a pak ji došla baterka L …..

Ale my určitě pojedeme! To jsme mu slíbit mohli.                                                                                                                                     

**************************************************************************************************************************************************************************************************

 

3.11.2013 MEJZÍ SKLÁDÁ DALŠÍ ZKOUŠKU -UPR 1

Vážení věrní čtenáři, toto je doslovný přepis toho, co Exík viděl a zažil, když byl s Mejzím na skládání zkoušek. Je to jeho první vlaštovka a příspěvek do našich stránek a doufám, že co nevidět už bude ťukat články sám…pouze s dohledem na pravopis J A buďte prosím shovívaví… naši velcí sportovci zmizeli kamsi na procházku a já Barča informátorka tomu nerozumím, tak nevím jestli mi to diktuje dobře….:-)

Že máme ale hodnou Barušku…že jo? Kluci na mě neměli  čas a Baruška se mě ujala a trpělivě tu píše můj a Mejzího nedělní den ve Frýdlantě.  Tak jak to všechno bylo… Hned v neděli ráno jsme vyrazili. Mejzí a Týna měli složit zkoušku UPR. Mejzí říkal, že je to jako zkouška na poslušnost jako u IPO 1, ale ale beze stop a obran. Doma cvičili a z mého pohledu to bylo vážně super. Jen nechápu, proč všichni mají tak málo zkoušek…jen tuhle Mejzí  nacvičoval  pouhých 14 dnů a kdybych se na to podíval matematicky, tak by museli mít za rok…no hodně moc zkoušek. Ale Barča říkala, že normálně dělají zkoušky tak, že se na to připravují opravdu dlouho a poctivě. Jen na tuhle zkoušku se Týna rozhodla jít na poslední chvíli a Mejzí se rozhodl, že ten rychlokurs dá za každou cenu, že je to výzva  a i když tomu moc nerozumím, řekl bych, že to dá jedním štěknutím.

Přijeli jsme tam a nakonec jsem zjistil, že nebudu jenom přihlížející, ale taky učinkující! Měl jsem za úkol chodit kolem uvázaných psíků - to je jeden ze speciálních cviků ve zkoušce BH.

Rázem nám ale přestalo přát počasí. Kolem půl deváte začalo docela dost pršet a přes provazy vody nebylo vidět na ty, co cvičí kousek od nás. Vůbec jsem jim nezáviděl. Já jsem to mohl pozorovat alespoň z auta. Tam bylo sucho a teplo.

Než přijel pan rozhodčí, Týna si to s Mejzím zkusili a šlo jim to skvěle.

                        

Mejzík si opravdu dával záležet. Byl z toho po celých 14 dní trochu nervózní. A ještě to počasí…. A pak přijel nějaký pán a mě bylo jasný, že se jede na ostro. A když na ostro tak naostro. Byli tam i výstřely jako při kovbojce v televizi! Při tom prvním sebou Mejzí trhnul, ale jen malinko a při druhém už šel dál bez zaváhání. Zrovna jim dost pršelo a tak se to Mejzíkovi asi moc nelíbilo.  A pak mu ten pan rozhodčí strhnul nějaký bodíky za to, že křivě předsedal při aportech. Copak neviděl jak lije? To nebylo spravedlivý! Teda alespoň já si to tak myslím. Jenže pak přišla katastrofa v podobě aporty přez překážku a aport šplhem. Dle mého soudu je to doslova nadlidský i psí úkon tohle přelízt, natož přeběhnout či přeskočit. Problém nastal právě při aportu šplhem, kdy postavený áčko oběhl a i při cestě zpět to vzal okolo. Stálo je to 15 bodů a Mejzí byl očividně zmaten. Když zahájili tzv. vysílačku, měli už skoro vyhráno, ale přiznám se, že při posledním úkolu…odložení…jsem měl v autě vytažený krk jak žirafa a zafuněl jsem skoro celé okno. Bál jsem se zbytečně….Měl to prostě zmáknutý! Však s ním trénovali ještě Týna i Marcelka v sobotu dopoledne. Rozhodčí  udělal poslední zápis do notýsku a bylo jasné, že Mejzí prošel, i když ne s plným počtem bodů….ale zvládnout tohle všechno za 14 dní je opravdu výkon!!!! Kdyby na to měli více času, nestačí jim bodová tabulka! Tak by byli dobří!

 

Tak a za Exíkem se už jen zaprášilo…kluci přišli domů…Snad mi nadiktoval všechno ,  ale až si to sám Mejzí  přečte, dohlásí mi sem  úpravy :-D 

                                                                                                                                                                            

****************************************************************************************************************************************************************************************************

LISTOPAD

********************************************************************************************************************************************************************************************************

UŽ ZASE TA POTVORA EPILEPSIE     28.10.2013

Opravdu mě nebaví psát o smutných věcech. Kluci se tu na stránkách vždycky rozepíší o skvělých zážitcích na závodech a o svých triumfech a na mě zbývá vždycky to smutné.

V pondělí v noci totiž opět udeřila Dracouška epilepsie. Bylo něco kolem 22.30 hod. A tak Marcela s Kamilem v hluboké noci odvezli Draca opět do Liberce na veterinu. Mysleli jsem si, že ho nechají zase u pana doktora, aby na něj dohlédl. Během té krátké čtvrthodinky dostal 8 záchvatů. A podle toho co si páníčkové říkali dole v kuchyni, když bez něj přijeli, tak ještě jeden záchvat měl v autě. Nechali ho tam u pana doktora a my doufali, že ho pustí co nejdřív domů.

Celý večer před jeho záchvatem byl Mejzí nesvůj. I Draco měl takový jiný oči…nikdy jsme si toho nevšimli. V předtuše šli  Gerry s Exíkem  spát dolů do kuchyně. V jednu chvíli, kdy byl v místnosti jen Draco, Mejzí a Marcelka, to Mejzí nevydržel a zavrčel na Draca, že něco je ve vzduchu a že neví co a vůbec se mu to nelíbí a hrozně ho to znervózňuje. Marcelka to asi v tu chvíli pochopila jako Mejzíkovo nevhodný chování. Ale nebylo to myšleno zle. Mejzí měl takový divný pocit, jako když železným drápem někdo skřípe po skle. Až se z toho ježil.

Když se ta potvora epilepsie v noci dostavila, byl Draco v ložnici už jen s Marcelkou. Asi jsme v Mejzím našli nejlepší detektor na záchvaty. Rozhodně tentokrát nám to vyšlo, a byli jsme rádi, protože jsme toho chtěli uchránit našeho prcka. Naposledy to špatně nesl. Ještě večer jsme  se dozvěděli, že si pro Draca Marcelka  dojede kolem jedné odpoledne, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, až pojede z krve. Než páníčkové usnuli, potom co Draca odvezli , bavili se o chování Mejzího a o tom jak byl Draco takový divný. Vítězoslavně jsem to musela jít oznámit všem chlupáčkům dole. Teď jsme na předčasnou identifikaci záchvatů v přesile. Marcelka to pochopila taky!

Teď už jen čekat, aby se nám vrátil v pořádku domů. Nikdy nevíme do předu jak na tom bude.

Když přijeli následující den, usoudili jsme, že uvedení do umělého spánku mu asi opravdu hrozně moc pomáhá, že to ten jeho mozeček uklidní a tolik ho ty záchvaty nezatěžují.

I když co přišlo, jsme vlastně tak úplně nečekali, doslova mi běhá mráz po zádech ještě teď, když si na to vzpomenu ….zaslechli jsme přijíždět Marcelino auto a tak jsme seběhli všichni dolů. Otevřeli se dveře kuchyně, do kterých vstoupil skleslý podroušený Draco s unavenýma očima…. Na prahu se roztřeseně zastavil a s naprosto příšerným nepřítomným výrazem ve tváři pohlédnul na Exe, který nebyl daleko k tomu, aby se rozplakal. Ale pak jak mávnutím proutku se Draco rozesmál na celé kolo, rozběhl se směrem k Exíkovi a křičel na něj : „Zahnal jsem epileptickou příšeru,

                                                                                   A teď si za ní hledám náhradu !!!!!!!“

Prohnal prcka až na konec místnosti a pořádně mu pocuchal jeho miminkovskej kožíšek. Exík se zase smál a my tam seděli jak pecky, oči vyvalený, čelisti na podlaze a v duchu přemýšleli, co tomu rošťákovi za takové divadlo provedeme J Rozdejchávali jsme to hodně dlouho…..

 

Za tři týdny půjde Draco na krev, aby mu mohli přeměřit hladinu léků v krvi a pak se uvidí co dál. A tak se jen modlíme, aby bylo vše v pořádku a náš Dracoušek se nemusel trápit….a my s ním….

                                                                                                                                                                                                         

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

 

BBS  26.-27.8.2013  DVŮR KRÁLOVÉ

Je sobota ráno a my nabíráme směr východ : Dvůr Králové na BBS. Máme tu poslední  frisbee závody sezony.

Vyrazili jsme v notné přesile : dva človíčci proti čtyřem hafanům :-D Panička Marcelka s Týnou a my všichni chlupáčci kromě Barči. Ta dostala pro tento víkend úplné volno, protože neměla jedinej den v klidu. Teď bude doma sama a jak ji známe, bude makat na své kondičce díky světově uznalému sportu : gaučinku. A věřte, že beze strachu. Viděl jsem moc dobře, když nám panička do kufru pomáhala vysoukat našeho prcka Exe, že si nás řádně přepočítala, jestli jsme v kufru všichni a nikdo nechybí. Jednou si to neohlídala a Mejzí jí udělal z kožichu popelářskou kutnu. Už si to vyříkali a odpustili, ale od té doby je Barča ve střehu. J

Exík nás po cestě zase zavaloval neskutečnými otázkami, až jsem ho sám musel chytit za krk a vyžádat si ticho. Dnes to byla první Mejzíkova premiéra v ČR, protože konečně dovršil věku 18 měsíců. A bylo nutné mu toho hodně klást na srdce, aby se ukázal v co možná nejlepším světle. Exík nakonec zklamaně ležel v koutku a jen poslouchal. Mejzí házel namyšleně hlavou u každé třetí věty co jsem mu kladl na srdce,  jako že už to přeháním, že už všechno ví. Gerry byl jasně na mé straně. Nechtěl jsem nechat nic náhodě. Jak se tyto závody blížili, byl Mejzí čím dál tím víc nervózní, až na nás všechny  jednu dobu hnusně vrčel. Už si toho všimla i Marcelka. Ale on se srovná. Každej jsme byli nějakej, když šlo o první oficiální závody…

Když jsme dorazili na místo, byla skoro ještě pořád  tma. Naše paničky rychle postavili výstavní stan, rozložili naše klícky a kenelky a Týna pak vyrazila s námi ven na procházku. Marcelka byla nahlášená jako pomocník  a tak šla stavět hřiště a vůbec dělat všechno potřebné kolem. Samozřejmě, že jak jsme přišli na místo konání my…..bylo všechno už naprosto dokonalý a na svém místě.

Jako první přichází na řadu SMD a Gerry mezi prvníma. S ním jsme dlouho probírali ty jeho nešťasný chytačky. Od paničky dostal zákaz činnosti a příkaz k dlouhému odpočinku, od nás po delším úsudku dostal zákaz psaní článků ve dnech, kdy sám závodil, protože jsem si mysleli, že se dostatečně nesoustřeďuje na své výkony, ale místo toho se snaží zapamatovat všechno co se děje kolem. A řeknu vám , že to asi nebylo marný! Musím ho pochválit! Skvěle pracoval a chytal co se dalo. Pro všechny disky doběhl, co mu Marcelka poslala. Jen škoda, že nám rozhodčí neuznával ty jeho číšnícký disky! Ani my, ani Gerry neví, proč to dělá, ale je to vážně hrozný! Letí za diskem , chňapne ho, položí si ho na přední, otočí si ho spodkem nahoru a pak teprve běží zpátky. Exík tudle jednou večer pronesl, že bychom mu mohli čepovat půllitry a on by mohl roznášet v hospodě. A třeba by jsme vydělali nějakou tu kačku na větší auto. Šikulka ten náš Ex. Myslím, že po jednom půllitru na disku by si to Gerry rozmyslel, zdržovat se s otáčením disků, protože by mu nejspíš váhou upadla čelist.  J Ale jinak na tento nápad s číšnickým psem přišel nejspíš  proto, že mu Mejzí bulíkoval do hlavy, že až bude velkej, bude nám auto všem čtyřem malý. A když se Exík zeptal, co jako budem dělat, tak mu s vážnou tváří říkal: „Nejmladší poběží vedle auta…“ Jeden horší než druhej…..ale jasný je, že Gerryho to musíme nějak odnaučit. J

Dál jsem ten den přišel na řadu já a Týna. Dal jsem do toho vše, jak jinak, že jo? A v prvním kole jsem nachytal 18,5 bodu. Chvíli po mě šel na řadu Mejzí. Týna dobře házela něco do 3 bodové zóny, něco málo do 4. Celkem to bylo také 18,5 bodu. Běhal fajnově, skoro bych řekl, že nervozitu zapomněl někde ve stanu. Takže suma sumárum bylo, že se nám první kola celkem povedla. Jen škoda, že mě a Týně utekla kvalifikace na MČR 2014 o pouho pouhé 3 bodíky.

Během celého dopoledne probíhali kvalifikace na DD, do kterého byla přihlášena Marcela s Gerrýškem a Týna s Mejzíkem . Marcela naházela 210 bodů, ale bohužel jim semifinále uteklo o 20 bodů. Ale i tak z toho bylo skvělé 12 místo z 84 týmů. Skoro až nemožný…prostě skvělý.  A Týna s Mejzíkem naházeli …… a skončili na ……místě. Jsme prostě šikovná rodinka.

No pak přichází na řadu druhé kolo SMD a ani v něm se nikomu nevedlo zle. Gerrýšek se překonal a pochytal opět skoro všechno a pro všechny disky běžel, až na ten poslední,to opět zastávkoval jako na několika minulých závodech, ale i tak mu to odpouštíme, protože to co předvedl tento den o proti ostatním minulým závodům, tohle bylo naprosto neuvěřitelný.  I Marcela odcházela velice spokojena. Týna s Mejzíkem i se mnou  házela opět dobře, já to chytal úžasně až na jeden disk, který jsem nedopatřením podběhl a nedopatřením mi spadnul na hlavu, což Exíka rozesmálo tak upřímným smíchem, že jsem se musel začít smát s ním. Až se mi dostane na tesáky, zlechtám toho šklebílka až k smrti!!!!  Mejzík ukázal svou šikovnost, snažil se doběhnout všechny disky a taky je chytal s velkým přehledem, jako by to byl ostřílený mazák. Na to jak je mladý, je vážně moc šikovný. A tak Týna a já jsme  skončili na 28. místě a Týna a Mejzí  o kousek před námi  a to na 25 místě.

Konec tohoto závodního dne jsme ukončili venčením, dlouhou procházkou a dobrou večeří. Paničky nás nahnali do pelechů a šli se bavit vedle s ostatními. Když vyrazili do obchodu pro pizzu a zmizeli z doslechu, vystřelil jsem jako střela, srazil Exe na záda a tak dlouho jsem ho lechtal a pošťuchoval, až hlasitě přísahal : „Už se ti nikdy nebudu smát! Přísahám! Přestaň!“ a smál se na celé kolo. Mejzí mi jen taktně naznačil, že je ještě hodně malej a jestli si smíchy načůrá do pelíšku, tak si ho laskavě budu hostit ve své  kenelce. J No to jsem vážně nechtěl…to mi věřte. Já mám svý pohodlí rád J. Ještě jsme si chvilku povídali a pak šli spát. Zítra čekal Gerrýška PTT a Mejzího Quadruped.

Krásné nedělní ráno přineslo kolotoč s venčením, snídaní, Dracovi léky a pak čekání na kvalifikaci do Quadrupedu. V kvalifikaci hodila Týna 53 metrů a byla zařazena do 3 skupiny. Bojovala s Mejzíkem statečně, ale bohužel rovnou do finále se neprobojovala. A tak na řadu přišla naše slavná poslední šance. A když poslední , tak poslední, Mejzí s Týnou nastupovali na poslední šanci úplně nakonec. Týna s naprostým klidem vyhodila disk, do Mejzího jako když střelí a disk nepustil ani na okamžik ze zorného pole. Sám ani netušil jak daleko běží. Až když Týna vítězně vykřikla po jeho stisknutí disku mezi zuby věděl, že finále bylo jejich! Jeden jediný hod a všechny přehodila. Dmul jsem se píchou. Skoro to vypadalo, jako by Týna pouhým pohledem pošeptala přesnou dráhu letu. A že si ten letící disk uměl dobře přečíst! Chytal vážně skvěle! A jak to dopadlo?Mejzí si udělal svůj osobní rekord ! 63,5m !!! A to jim ani nefoukalo! No a rekordem to končí, protože ta naše hlava veliká, ten náš Mejzí navrčenej a za ty týdny udřenej, ten náš nováček mezi ostřílenci…. skončil s naší Týnou na 1. místě!!!! A do třetice všeho nejlepšího : Týna se s Mejzím kvalifikovala na MČR 2014 v Quadrupedu. Komu by se tohle všechno za jediný den poštěstilo!

Musel jsem ho veřejně přede všemi pochválit. Udělal mi velkou radost. Myslím, že tímto jsem splnil své poslání, abych někomu předal pomyslné žezlo, když už půjdu co nevidět do důchodu. Jako další příjde na řadu Exík. Ještě má čas, ale i z něho hodlám za přispění zbytku rodiny udělat hvězdu nejjasnější!

Bohužel po tomto výkonu Marcelu čekala kvalifikace do PTT. Bohužel říkám proto, že Gerryho rozhodil úspěch Mejzího, skákal kolem něj jak blázen a pak už se samou radostí nesoustředil sám na sebe. A tak ten náš ‚pingl‘ Gerry pochytal na 5 hodů něco přes 60 s a tak se dalo předpokládat, že na semifinále to nebude a umístí se na konci startovního pole. Nakonec z toho bylo 51místo z 60 týmů. Ani panička moc nezaválela, ale celé dopoledne posuzovala Quadruped a neměla čas se rozházet. Spočítal jsem 2 hody na rozházení a to je jako nic. Příště musíme zapracovat i na organizaci co kdo kdy a kde…..

Ten den už jsme čekali jen na vyhlášení výsledků. Paničky nakonec zabalili, rozloučili jsme se se všemi co tu ještě byli a pak jsme vyrazili k domovu.

Exík zářil z celého závodního víkendu jak majáček. Bavilo ho to. Pořád nacházel nové a nové věci. Ale nakonec to byl on, co nám novou věc přistrčil k čumákům. Unaveně jsme polehávali a odpočívali, když se Exík posadil, hrdě nad námi vztyčil hlavu a pronesl do zvuku motoru : „A proč když jsme taková banda, nemáme svůj vítězný a válečný pokřik?“

Zaujalo to nás všechny. Pořád jsme někam cestovali, vyhrávali i prohrávali, ale nikoho nenapadlo, vymyslet si válečný pokřik. A ani nás nic kloudnýho nenapadávalo. Dohodli jsme se, že budem přemýšlet a doma dáme hlavu dohromady a něco sesmolíme. Moc se nám Exíkův nápad líbil J

Nezamhouřili jsme po cestě ani jedno oko. Usilovně jsme přemýšleli. Až do chvíle, kdy jsme byli asi v polovině cesty a Mejzí vyskočil a zahartusil : „A co takhle pokřiky pro každou situaci zvlášť? Mám tu první :         

 Vyhráli jsme co se dalo,  

 a teď už jedem domů,

 koukej vstávat milá Báro,

stáhneme tě z gauče dolů J

Všichni jsme se nasmáli až jsme se za břicha popadali. Rozhodně tohle heslo nebudeme prozrazovat naší Barušce………..

                                                                                                                                                                                                 

****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

BUDĚJCKEJ EXTREME 12.-13.10.2013

A máme tu konec flyballové sezóny. V koutku srdce trochu smutek, ale o to víc jsme se těšili, že bychom mohli zazářit a všichni by si nás tak mohli pamatovat jako největší borce, a to přes celou zimu až do prvního závodu sezóny, kdy bychom jim mohli dokázat, že jsme ještě lepší a naše rezervy jsou bezedné…. Ale sny stranou, čeká nás dlouhá cesta do Českých Budějovic. A jsme opravdu zvědavý nejen na to, jak  bude všechno vypadat, ale taky jak budeme my vypadat, protože celý pátek odpoledne pršelo a po cestě ne a ne přestat. Exík kroutil hlavou sem a tam a pozoroval velký mrak nad námi, ze kterého vytrvale pršelo a pak řekl : „ Ten mrak  je ale velký! Takovou dálku jsme urazili a ještě pořád nevidím konec :-o!“ S Dracem jsme se po cestě vsázeli, jestli se do Exíkova kožiku líp vsákne voda nebo bahno… Má pořád takovej kožíšek miminkovskej a dost ho chrání, ale běhat bychom v něm přes překážky nemohli. Hlavní bylo, že závody nezrušili.  Snad se tam nebudeme koupat jak na začátku sezony v Žamberku L.

Cesta se trošku protáhla, protože jsme stáli skoro hodinu v koloně, prý nějaká hromadná bouračka, ale nikde jsme nic neviděli i když jsme přes okýnko šmírovali. Do kempu jsme dorazili kolem 20.00, Marcela rychle zaplatila a pak hurá do Stromovky na procházku. To zas bylo nových vůní a věcí! Exík nevěděl kam dřív s očima. Pak jsme šli přes park do Kauflandu nakoupit nějaké jídlo pro naše dvounožce. Taková ztráta času! Místo toho jsme mohli být někde v okolí a zkoumat nový prostory. Kdyby páníčkové taky jedli granule jako my, nemuseli by ztrácet tolik času zbytečným nakupováním. Z obchodu jsme šli rovnou do kempu, všichni se najedli a šli brzo do hajan. Zítra nás čeká důležitý turnaj, tak musíme nabrat sílu. Za to páníčci i s Vojtíškem na chvíli odešli do vedlejší chatky na pokec na domluvení strategie a tak jsme si i s Dracem mohli v klidu popovídat o zítřku. Pro CB II to bude rozhodující turnaj, protože se drží na průběžné první pozici v celoroční soutěži Purina Proplan Cupu ve III divizi. Tak bude potřeba, aby se umístili co nejlépe. Moc bych jim to přál, protože Draco se rozběhal zase jako před tím, než ho skolila ta zrádná epilepsie. Nemohl být v lepší formě! Exík seděl vedle nás a špicoval uši. Pak nám začal do rozhovoru skákat, pořád se na něco ptal a nás dva to tak utahalo, že jsme usnuli jak mimina a ani jsme nezaregistrovali, že přišli zpátky páníčkové z bojové porady.

V sobotu jsme vstali celkem brzo ráno. Nejdříve jsme se nasnídali a pak vyrazili přes stromovku na parkur. Proběhli nezbytné prezentace, schůzky kapitánů a rozhodčích a pak konečně přišla řada na nás! Jde se běhat! Všechno bylo na svých místech, nervozita by se dala krájet a páníčkové s psíky přes sebe pokřikovali tak, že nebylo slyšet vlastního štěkotu. CB I ve druhé divizi na jednom parkuru a CB II v páté divizi na druhém parkuru.  Obě družstva běhala speed trial, to znamená, že potřebovala co nejrychlejší čas. CB I si ho zaběhli až ke konci dne, nějak se jim nedařilo. První rozběhy měli stále NT, chyby, chyby a zase chyby. Vůbec nevím, co se to s námi dělo. V odpoledních bězích se to trošku vylepšilo a nálada se malinko zvedla. Do neděle nastupovali z ……místa. S nejrychlejším časem ……… CB II vsadili na nejrychlejší sestavu a tou si hned v prvním běhu zaběhli ten nejlepší čas …………., který je posunul na 3.místo. Do nedělních běhů paráda. Všichni se snažili jak mohli, aby dopadli co nejlépe, sem tam to někomu ujelo a přišla chyba, ale o tom všem flyball je……všichni prostě dělají co je v jejich silách. Je to ta nejlepší týmová práce.

              

Na konci dne jsme byli odměněni dlouhou procházkou ve Stromovce. Bylo tu opravdu krásně a my si to užívali. Večer následovala večeře a my jsme po očku na sebe mrkali, že až půjdou všichni na pokec vedle, budeme si s Exíkem hrát na školu a dáme mu nějaký psaní a čtení. Je do toho celý hrrr a tak  plete pátý přes devátý a jak sám říká, už se nemůže dočkat, až bude moct taky psát články. Mluvil o tom nadšeně zrovna den před odjezdem sem. Ale když jsme mu ukázali, co ještě všechno musí zvládnout, sednul si na zadek a povzdechl si : „Jejda! A je nutný to znát vše hned najednou? Nemůžu něco přeskočit? A naučit se to třeba později?“ Chtěl by všechno hrozně rychle. Když nám Draco vyprávěl, že chtěl v Mělníku postavit družstvo se svými vrstevníky, vybuchl jsem smíchy tak, že jsem při venčení musel na chvíli zdrhnout, aby se Marcelka nemusela bát, že jsem dostal Dracův záchvat taky :-D. Je to naše malý trdýlko. Už si ani já nedovedu představit, že by nebyl náš!

Když se páníčkové vypařili do vedlejší chatky, zahájili jsme výuku. Vyrazili jsme k Vojtíkovic báglíku, kam se nám podařilo propašovat učivo. Draco strkal hlavu  zrovna do batohu, když Exík zašpital : „Někdo jde….pšt.“ Rozprchli jsme se na svá místa a byli ticho jako pěny. Pak se otevřely  dveře a v nich se objevila Marcelka a ospalý Vojta. Měli jsme po učení! Vojta zalezl do postele a než usnul, byla v limbu i Marcelka. Zaslechli jsme něco přes den, že ji bolela hlava. Nebylo divu, že jak hned mohla, šla si lehnout. No a my jsme teda museli taky. Alespoň si odpočineme na zítřejší den. Čeká nás dlouhá cesta domů.

V neděli ráno jsme byli trochu šokovaný. Vstávali jsme brzy. Páníčkové začali balit a nosit věci do auta. Uf…jaká to byla úleva, když Draco za rohem vyzvěděl, že pouze opouštíme chatku a přesouváme se na parkur. Fakt v nás hrklo,že nebudeme pokračovat v závodech. Zatím co jsme rozdejchávali prvotní šok, Exík se nám smál. Ale prej ne proto, že jsme se nechali napálit, ale kdybychom viděli údajně naše ksichtíky…..tak by jsme se smáli taky. Hodili jsme to za hlavu, na poslední dlouhé ranní procházce jsme ten šok vyběhali a chvíli po osmé jsme už začali rozbíhat nedělní kola! CB I nastupovali z ……místa, ale zrovna moc se jim nedařilo.Po dvou prohraných  rozbězích skončili na 6.místě.Ale věřte, že vinna nebyla vždy jen na naší stránce. Občas páníčkové zapomenou, že na hřišti jako přímý účastníci už nejsme normální psi, ale neřízený střely, který potřebujou korigovat a to tak, že nás udrží a pustí, až když je čas. Kdyby nás nedrželi, všichni co běžíme, by jsme se v jednu chvíli napresovali do jedinýho boxu a budou si nás muset odtud odkutálet jako jednu velkou kouli a asi by trvalo i největšímu kouzelníkovi moře času, než by z nás udělali jednotlivce na svých čtyřech nohách.  No a jeden případ za všechny se stal i mě a páníčkovi Kamilovi : Vedlejší družsto mělo u druhého psa chybu a tak se rozsvítilo světlo na semaforu, ostatní na Kamila křičeli „ V klidu, mají chybu!!!!!“ a…. on mě pustil na -0,19. Tak to bylo pro pár lidí opravdu nervy drásající. Hlavně pro naši paničku Marcelu, takové situace nese vážně špatně a i když mu vyčinila, vypadala na kolaps.

CB II, jak jsem již psal, potřebovali co nejlepší umístění, aby si udrželi první místo v Proplan Cupu a tak bojovali velice statečně a první dva rozběhy vyhráli. No a když přišli na řadu s polským týmem, který běhal 18-tkové časy, tak nasadili pomalejší sestavu, zaběhla si i Konie a Burák . Nakonec s pražským týmem Hop Trop prohráli těsně 2:3 a tak skončili na 3.místě. Ale pozor! Zaběhli si nový rekord družstva a to 19,46. No není to super!!!?? Byl to opravdu vzrušující rozloučení se sezónou …. Už na nás čekalo jen  balení, vyhlašování výsledků a odjezd domů. Nyní už nezbývá nic jinýho než se modlit, abychom si to první místo v Purina Proplan Cupu udrželi.

Po cestě domů jsme si s Dracem posteskli, že nám to bude přes zimu moc chybět. Už teď se těšíme na novou sezónu. No a  Exík nezklamal se svými nápady. Po našem smutnění po sezoně prohlásil : „A to je škoda, že nejsme medvědi. Šli by jsme si lehnout do pelíšku a až by jsme se probudili, bylo by jaro a nové závody před námi :-D“ Draco na něj chvíli koukal, pak se pousmál a nakonec řekl: „Tak já se tě na to zeptám na jaře, jestli by jsi chtěl prospat všecno to, co tě čeká mimo sezonu, jo?“ Exík nechápavě koukal. Nevěděl o čem Draco mluví….ale já ANO!!! Mrknul jsem na naší hlavu rodiny a drsně až hrůzostrašně jsem směrem k našemu prckovi zavrčel : „Příjde den, kdy se budeš topit v bílých chomáčích čehosi, co ti v tlamě bude mizet jak pára nad hrncem a my velcí čtyřnozí tě díky kruté královně Zimy začarujeme do bílého vlkodlaka, který v těch chomáčích nadobro zmizíí!!!!!“ a štípnul jsme ho do kožichu. Exík vyděšeně uskočil. Draco se smál na celé kolo. I prcek se snažil o úsměv, ale byl viditelně zmaten. Jen já a Draco jsme si v duchu velmi živě představili, jak toho malýho rošťáka vyválíme v prvním sněhu jeho života. Je nám jasný, že na jaře řekne : ‚Ještě, že nejsme medvědi. Kdyby jen tak věděli, o co všechno přichází‘.

Během cesty mrňous usnul a tak jsme slyšeli krátký rozhovor z kabiny. Měli bychom prý dostat nový box na míčky. ??????? Tak teď jsme byli mimo zase my dva. Nový? Jako úplně nový? To by bylo fakt super. Ale musíme zjistit podrobnosti. Nebudeme se radovat předčasně. Ale úplně nám to zvedlo náladu. Mít tak sebou něco….tak žhavíme naši infolinku Barču. Že by ani ona dosud nic nevěděla?

Už teď jsme jak pytel blech. Už abychom byli doma……

                                                                                                                                                                                              

**********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

ŘÍJEN

********************************************************************************************************************************************************************************************************

2.DISCDOG VÍKEND MORAVA, MAJETÍN  28.-29.9.2013

********************************************************************************************************************************************************************************************************

VÝLET HEJNICE, VODOPÁDY, OŘEŠNÍK, HEJNICE  21.9.2013

Nedávno jsme byli na výletě od firmy, v které pracuje naše panička Marcelka. A bylo to vážně nedávno… věděl bych kde, ale ten tajný diář v počítači, co jsem chtěl rozkliknout, náhle zmizel L. Budu ho pak muset najít, nebo ze mě udělá Barča sekanou. No ale k věci…tenhle výlet měl být něco podobnýho. Jen to byl takový užší kruh přátel z práce plus pár lidiček navíc. Jak jsme s Dracem zaslechli jméno Pampeliška, těšili jsme se o to víc. A možná tam budou i další čtyřnozí. Poprvé na takový to výlet bereme i malýho Exe, jen nevím nevím, jestli to ujde. Ale Marcelka brala sebou jiný batoh, tak v nejhorším případě jí ho tam nastrkáme a ponese ho. DOUFÁM! Já ho na zádech neponesu! Krměj ho snad granulema z olova, nebo co. Když na mě doma občas skočí ze zálohy, mám co dělat to ustát na všech čtyřech. Jak říkám já : nevychovaná neřízená střela! A jestli mě může ještě něco víc dopálit, tak to jsou řeči Draca, kterej mi neustále připomíná, že jsem jako malej nebyl o nic lepší! Ale já tomu nevěřím!

Ráno jsme si vcelku pospali a od domova odjížděli až v 9.00 hodin. Jeli jsme do Hejnic, kde byl podle Barči sraz se všemi, co na výlet půjdou. Nebylo jich ale tolik, kolik jich říkalo, že dorazí. Ani nebylo divu. Po celou noc a i ráno docela hustě pršelo, ale my už jsme zvyklí na všelicos a byli jsme na to připravený. Rozhodně nám to na radosti z vejletu nic nevzalo J Exe rozhodně ne! Ale to ještě nevěděl, že půjde skoro pořád do kopce.

Ale žádný předbíhání! V Hejnicích po seznámení se  všemi členy jsme vyrazili v šiku směrem ke krásné budově v centu. Podle plánu to měl být kostel…vlastně bazilika. Nevím jakej v tom je rozdíl, ale slovo bazilika asi znamená, že je to nejkrásnější kostel široko daleko. Bylo mi líto, že nemůžeme dovnitř. Z takovým podivných míst se vždycky line taková zvláštní vůně….ale asi nám bude navždy utajeno o  co jde, protože nás prostě k tomu nepustí a nenechají nás to pořádně prozkoumat. Tak jsme si teda kecli před dveře a počkali všichni co nechodí po dvou venku. Alespoň jsme měli čas si popovídat s Pampeliškou. Bylo to už dlouho co jsme se neviděli a tak bylo o čem povídat.

Když se páníčkové pokochali krásou baziliky, vyrazili jsme směrem na vodopády Velkého Štolpichu. Než jsme vyšli z Hejnic, pokřtili jsme nekonečně mnoho velmi kvalitních místních patníků a stromů, zajistili neuvěřitelné množství pachů místních, až jsme nad tím hlavami kroutili, protože bylo po dešti a samozřejmě jsme nezapomněli paničce pózovat před objektivem.Pak už jen krásně zavoněl les a my jsme se rozprchli po okolí a prohledávali zase jiné kouty, ty , které ještě nebyli pokřtěné pachem žádného živého tvora. Samozřejmě jsme taky dávali pozor na Exe. Ten se nám začal zdát trochu smutný. Jednu chvíli zaraženě a potichu šlapal před námi v patách paničky Marcelky, ani Pampeliška ho nerozesmála, a tak  to Dracovi nedalo a zeptal se, co ho trápí. Mysleli jsme, že ho už bolí nohy, ale jeho provinilá odpověď nás všechny rozesmála. Z té naší chlupaté kouličky totiž vypadlo, že se stydí, protože neví, co je to vodopád.

 Když jsme se uklidnili, Draco se zamyslel a povídá…: „Včera jsme si byli umýt packy v koupelně…pamatuješ?“

 Ex přikývnul a napjatě poslouchal. „ No a když panička pustila vodu, řinula se z kohoutku do vany….“ V očích Exe se zračili velké otazníky..

 „ No a vodopád je hrozně podobný, ale mnohem větší. Voda se valí z velké výšky a dělá o mnoho větší rachot, než ten malý vodopádek z vodovodního kohoutku u nás doma v koupelně.“

 Ex se zamračil, chvíli přemýšlel a pak povídá: „ a koho v lese napadlo postavit koupelnu?“

„Tak jinak prcku. Zapomeň na naši koupelnu…“ zklamaně řekl Draco a začal se rozhlížet. „Pojď za mnou.“  A už oba utíkali ze srázu dolu k potoku, co tekl podél cesty, po které jsme šli. Voda tam tancovala mezi balvany a v jednom místě se přes jeden obrovský šutr přelévala voda tak, že tvořila souvislou vodní clonu. Nebyla o nic větší než auto v kterém jsme přijeli. Draco na Exe kývnul a pokračoval : „ Tohle je malej vodopád.“

„Jůůůůů, to je paráda! “ a chtěl ještě něco říct, ale v zápětí  na nás Marcelka zavolala, abychom někam nespadli a tak jsme se vrátili. Na cestě to prckovi vrtalo hlavou a bylo na něm vidět, že brzo exploduje zvědavostí. Nevydržel a zase se ptal : „a to ten vodopád, ke kterému jdeme, je větší?“

„Mnohem větší!“ odpověděl Draco. Pak se zastavil a ukazuje hlavou do stráně nad nimi, porostlé vysokými stromy mezi obrovitánskými balvany. Jeden skalní masív, větší než je náš dům, se hrozivě tyčil nad roklinou. Ex se podíval tím směrem a Draco pokračoval : „podívej se tamhle nahoru na ten balvan a představ si tekoucí vodu přes něj.“

„Páni!!!! To snad ani není možný!!!“ užasle povídá Ex. Chvíli zíral nahoru  a pak se zeptal znovu: „pro páníčka, a kdo tam namontoval ten velkej kohoutek? Vždyť musel bejt hrozně těžkej!“ a s otevřenou tlamou zíral na ten balvan.

Já už to nemohl dál poslouchat, prošel jsem kolem něj, packou mu sklapl spodní čelist zpátky, protože by se mu co nevidět vyvalila a rázně jsem ukončil rozhovor : „Zapomeň na koupelnu! Žádná tu není! Počkej si ,až tam dorazíme! Ale s tvou rychlostí tam budem tak zítra na večer o půlnoci…“

Debata byla ukončena a tak jsme mohli konečně zase vyrazit na cestu. Pršelo nám celou cestu ale nám to vůbec nevadilo, běhali jsme, hráli si a byla to paráda. V dálce jsme slyšeli podivný hřmot. Na bouřku to nevypadalo a na déšť to bylo příliš slabé. Čím jsme postupovali blíž, tím potok kolem nás rychleji protékal, přeskakoval přes kameny a hřmění sílilo. A pak za jedním skalním ohybem jsme viděli krásu přírodního divu! Exík chudák neviděl pořád nic, protože má přeci jen ještě kratší výhled, ale za chvíli už s vyvalenýma očičkama poskakoval kolem jak pomatený štěně a jeho nadšení nakazilo celou výpravu. Díky dešti byl vodopád opravdu mohutný, ani nikdo z výpravy nevěřil v to co vidí. Byla to paráda. Chtěl jsem s Dracem zkusit šipku, ale panička nás hned varovala a udělala přísný zákaz. Ne že by nás to nezklamalo, ale panička vždycky ví, co je pro nás dobré.

Po chvilce pobíhání a prolézání bylo to naše štěně už vážně unavený. Jeho ospalý očička se nedali přehlédnout. A tak ho panička vzala na chvíli do batůžku aby si odpočinul. Moc se mu to nelíbilo a naprosto jsem ho chápal, ale přeci jen tam chvíli vydržel a dokonce na chvilku i usnul. Hned vypadal lépe! Když jsme šli od vodopádů dolů, tak ho také nesla, protože by ho neuhlídala a při jeho myšlení by si zkracoval cestu přes ty největší balvany. Jeho klouby by dostali pěkně zabrat. Přeci je jen malej. Kdybychom ho pustili kam on chce, mohl by v dospělosti tak skákat přes sudy, protože by mu šli tlapky do „O“ :-D

 

Nakonec jsme dorazili pod skálu Ořešník. Cesta leda tak pro opičky, a tak teta Lucky, panička Pampelišky, nás dostala za úkol hlídat dole. Exíka hlídat nemusela. Ten se schoulil na svou deku a spal jak zabitej. A m dva, já a Draco, jsme na sebe mrkli, skočili do lesa pro klacíky, donesli je  Lucince a doufali, že bude vstřícnější než lidičkové v okolí a bude nám vytrvale klacíky házet. Musíme jí  pochválit….má výdrž! J Když dorazili z Ořešníku, vyprávěli co všechno viděli a taky neviděli…protože bylo zataženo…. Exík se probral, chvíli koukal a pak se rozpačitě zeptal Draca : „Oni byli na Ořešníku…proč jste mě nevzbudili? Taky bych chtěl vidět veverky!!!“ Draco chtěl něco vysvětlovat, ale utnul jsem to rázně : „Zapomeň na koupelnu s kohoutkem, zapomeň na veverky, jde se!“ No takhle bychom se vážně nikam nedostali…..Z kopce dolů směrem k Hejnicím to šlo jedna báseň, Exík už zase pelášil po svých a po cestě jsme nafotili spoustu krásných fotek. Dokonce jsme potkali velký balíky slámy a to já fááákt můžu. Vždycky když je možnost, tak si na něj vyskočím. Jen Pampeliška neumí na balík vyskočit, tak nás jistila ze spoda, a Exíka tam vysadila panička a Vojta ho zachraňoval za balíkem. Hlavní vůdčí páníček Mirek zavelel k pochodu, že jsou prý  ve městě slavnosti v plném proudu a tam že se občerství dobrým jídlem a pitím. Vyrazili a já jsme si ještě jen tak skočil na jeden balík slámy, když se za mnou ozval EX: „Zapomněl jsem na koupelnu, zapomnel jsem na veverky, TY! Zapomeň na slámu a jde se!“ vesele poskočil a utíkal za pampeliškou. Pod balíkem jsem slyšel tlumený smích Draca. Ve městě to tak krásně vonělo! Klobásky na grilu poskakovali, Pivo tu teklo proudem … no žůžo…. Ale víme, že by jsme stejně žádnou nedostali, ještě by nás bolelo břicho a tak si alespoň panička s Vojtíkem dali vafle se šlehačkou. Myslím, že si to oba za tak upršený den zasloužili. Byli s námi v tom lijáku celý den. Docela rádi jsme viděli naše autíčko. S radostí jsme nasedli do auta a schoulili se v kufru na naší báječný matraci. Byli jsme zmoklý jak slepice. Spali jsme všichni až domů J

                                                          

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

14.-15.9.2013 TURNAJ SLADKÝCH NADĚJÍ MĚLNÍK

Baruška neustále chodí kolem mě a pořád se ptá, jestli vážně přežiju flyballový turnaj sám s Exíkem. Nevím co pořád všichni mají! Když nebudu počítat pár zničených věcí u nás doma, je to docela hodnej kluk, no ne? A tak teda všichni jen krčili rameny a prý ať si to teda užiju. A já si to hodlám užít! Na tento turnaj v Mělníce jsem se těšil už tolik dlouhých týdnů a nehodlám si ho pokazit ani protivníky, ani počasím, aní tím malým darebou :-D. V sobotu ráno ve složení Marcela,Kamil, Vojta,Myžu, Draco, Exík jsme vyrazili směr vítězství. A věřte, že jsem to měl řádně promyšlený. Když Exe nebude hlídat Kamil, bude ho hlídat Vojta. A když ne Vojta, tak naše tetička Myžu :-D . No a když mi všichni moje záložáci utečou na místní kešky, tak Exíka zabavím hračkami, co jsem si na tajnˇačku po dobu celého týdne nanosil a nastrkal do batohu a do kenelky a taky do deky…ale tam si nejsem jist, jestli ji někdo nenašel a z deky nevyklepal…uvidíme na místě. Po cestě byl  Exík neúnavný dotazovatel. A proč tohle a proč tamto a proč ne tohle a proč tak… jeho upřímný zájem o věc mě těšil. A hlavně se mnou nediskutoval o tom, že to tak nejde a že se pletu. Jestli mu vštípím všechna pravidla a triky do hlavinky už teď, bude z něho neohrožený sporťák a vymete všechna nejlepší ocenění co na světě jsou!

Hned z počátku Mělnických závodů se nám to tak trochu komplikovalo. Jelikož jsou rozděleny do dvou dnů, tak CB II a CB III běhají v sobotu závod společně s dvojicemi pro začínající psíky, aby si vyzkoušeli atmosféru, aby na závodech, na kterých půjde o všechno, nezačali zmatkovat. Pak jsme začali řešit problém v CB II, kde začala hárat Sára. No a já nakonec v CBIII měl vypomáhat III na 25 cm překážkách . Udělalo se ještě pár kouzelnických triků a nakonec jsme byli rozhozený tak, abychom měli nejen šanci vyhrát, ale taky aby se mohla zúčastnit všechna družstva a tak v  sobotu se bude běhat v 5 psech.

CB II ve čtvrté divizi a CB III v divizi páté. Všichni z týmů přijeli do Mělníka s tím, že to asi nebude žádná sláva, když jsme byli v divizích na posledním místě s nejhorším časem. Ale my nikdy neklesáme na mysli!!!!  J Obě družstva jim totiž záhy ukázala, že jim to pořádně  běhá a po dopoledních rozbězích nastoupili ze skvělých pozic. Statečně bojovali  a myslím, že se nebylo za co stydět!

S dopoledními běhy se křížili i běhy dvojic, kde bylo naše želízko v ohni dvojice Coffe a Gerryho bráška Hecker. Je jen o rok mladší než on, jinak mají stejný rodiče a v jednu chvíli jsem si myslel, že za námi přijel Gerry na kukačku, protože ty dva jako by si z oka vypadli J

Holky taky běhali skvěle a po celodenním snažení se probojovali do finále první divize. S napětím jsme očekávali bombastický závěr,ale bohužel je překonala jiná dvojice. Byl to opravdu náročný den a na Cofee, která toho měla nad hlavu, se to začalo viditelně podepisovat. Začala dělat hlouposti a vůbec se nesoustředila. Nakonec i s těmito nedostatky se dostaly na super druhé místo a musí uznat všichni, že zaslouženě.

No a odpoledním klání  to byl taky super šrumec. Poprvé nastupují obě družstva do pavouka z pěkných předních pozic a celkem se jim dařilo. Finálové běhy o první místo u CB II byly také napínavé. Ve finále se utkali CB II s Kosatkama, ve kterých pouštěla panička Jaspera. Myslel jsem, že se snad na to nebudu moct ani dívat. Nejdříve to bylo 2-0 pro CB a pak to Kosatky srovnali na 2-2!! Exík seděl jak zařezaný, sám ani nepípnul. Když přišel na řadu poslední běh, schoval mi hlavu do kožichu. Sám jsem tomu v koutku mé malé psí dušičky nechtěl dávat větší šance, abych nebyl zklamaný. Když jsem viděl prolétnout  ten nejkrásnější čumáček CBII , velmi ale opravdu velmi těsně před mordou protivníka z Kosatek, myslel jsem, že se samou radostí pominu. Vyskočil jsem samou radostí a úplně zapomněl, že se ke mně nervózně tulil Exík a já ho povalil na záda. Ten ale během chvilky pochopil, že to naši dali a jak poblázněný mopslík vyskočil na všechny 4 a začal mi skákat samou radostí kolem krku. No a tak CB II  obsadili ve 4 divizi ůžasné 1.místo s nejlepším časem 20,36

No a CB III se mnou v týmu na tom byli podobně. I naše finále bylo napínavé. Byl jsem nakonec moc rád, že jsem běhal s nimi a pomohl jim konečně k nějakému umístění. Abych to uvedl na správnou míru- CB III v 6 divizi 1.místo s nej časem 20,85.Bylo hned vidět, jak jim stouplo sebevědomí. Už teď  se těším na další turnaj, který bude tentokrát v Českých Budějovicích. Jen doufám, že už Sára nebude hárat a já zase poběžím  s CB II.

Už dlouho jsem nezažil tolik vzrušení a sportovního nadšení. Opravdu jsem si to užil až do morku kostí. Byl jsem hrozně unavenej a těšil se, až naskočíme do auta a dám si šlofíka. Malej Ex byl tak dokonalej, že mi v autě říká : „Jsi unavenej, viď?“ Položil si hlavu k mí a pokračoval : „Tak hezky odpočívej. Já budu tady hned vedle tebe, jo?“ po chvíli mlčení, kdy už jsem skoro zabíral k spánku jsem vzdáleně slyšel jak si Exík mrmlá v polospánku jen tak pro sebe : „Až budu velký, budu jako Draco. Je tak hrozně moc šikovnej……..a rychlej…... a tak hrozně moc hodnej na mě…….mám ho moc rád..… chrrchrr…“ a už nevěděl o světě J A mě to tolik hřálo u srdce!

Ale pryč se srdceryvnými dojmy, vedle mě čeká Exík. Chtěl by vám taky něco povědět  o tom, jak si užil víkendu. Takže od Exíka tedy tlumočím toto:

------------------------------------

Jsem hrozně rád, že můžu jezdit na závody s klukama. Doma mě to nebaví.Ale flyball se mi moooooc líbí.

 (a podotýkám za něj, že dost, protože mu svítí očička jak stromeček o vánocích)

A jsem rád, že jsme jeli zrovna tam, kde jsme teď byli. Nepamatuju si, kde jsme to byli L Draco, kde jsme to byli?

(jak všichni z nadpisu víte, byli jsme v MělníceJ).

 No a byl jsem rád proto, protože  jsem tam potkal svýho brášku Enjoye s paničkou Katkou. Ten vám byl velký!!! Nepamatuju si, že by byl tak velký! Vážně! Nekecám!

 (Kdyby jste teď viděli jak Exík valí oči při té vzpomínce, museli by jste se taky smát J Ještě nepochopil, že všechny štěňátka rostou J)

Hráli jsme si spolu a dlouho si povídali o všem možném, hlavně o flyballe. Taky se mu moc líbí. Oba jsme moc a moc fandili našemu tátovi Aceovi. Ten tam byl taky. Ale měl moc práce, tak jsme se nestihly ani pozdravit, natož vyfotit. Ale prej se zase brzo uvidíme. Teda říkal to Draco. Moc mu to slušelo s tou vlnou v těch hezkých barvách J

(Myslel tím, že závodil v barvách žlutotyrkysových, za tým Tsunami 1 J)

Bylo tam spousta závodníků. Hemžilo se to tam jak v mraveništi. A ten mazec na startě! Hlava mi šla kolem. Ale Draco mi všechno vysvětloval a prý toho je ještě spousta, ale že jsem prej šikovnej kluk, tak to brzo pochopím. Dokonce mě nechali, abych si zkusil vzít takovej ten jejich malej žlutej míček z takovýho toho ďůlku ….no určitě víte o čem mluvím :-D.  Marcelka mi ho tam do té podivnosti naštelovala a já ho hned vzal a všichni měli kolem takovou radost, až jsem se červenal a tak jsem se radši s tím míčkem šel schovat pod židli k tetě Věrce. Ale jinak to vážně není nic těžkýho! Jen ty překážky jsou na mě moc velilikánský a oficiálně budu moct stejnak běhat až za rok a kousek, tak to musím ještě vydržet, protože kdybych teď něco vyhrál, tak by to asi oficiálně neplatilo …L a možná by mi ani nedali pohár, ale nevadí, já budu zatím trénovat.

Joooo a taky jsem si tam ještě chvíli pohrál s Teqilou,

 (to je větší štěndo od Simony s Konie)

ale byla na mě moc hrrrr. Myslím, že by jsme spolu mohli, až teda jako prej dorostu, založit CB brown tým. Samá hnědule nebo bílo hnědule a žádné bledule :- Tak jsem zvědavej, jestli to projde J Draco říkal, že mi s tím pomůže. Ale až jindy, teď ne, protože už musíme končit, protože Baruška potřebuje připravit něco na příští víkend, vydat instrukce a tak a já  a Draco se jdeme učit číst a psát. Prej už jsem dost velkej na to, abych to zvládnul J

Jééé a pak vám napíšu sám a nikoho nebudu muset otravovat. Jen prej ze začátku to budu mít přísně cenzurovaný. No a to je asi všechno….Draco půjdem? Mejzí mi dole schoval nějaký letáky na čtení …

------------------------------------

Není co dodat vážení…..  Že? Tak já tedy jdu, ať to malý čertisko v zápalu hry z těch letáků neudělá hromádku cucků, místo slibovanýho čtení J

                                                                                                                                                                                                                                                                                 

 

PS:

Náš milí Draco je tak rozvášněn novou rolí skorootce pro našeho Exe, že tu zapříčinil tichou domácnost. Nezmínil se totiž, že v neděli závodil náš Gerry a věřte, že ho to urazilo do morku kostí! Momentálně si to vyříkávají dole v kuchyni a myslím si, že Dracovi není do zpěvu. Než se zase pobratříčkujou , chci tu jeho chybu teď hned napravit a o Gerrym napsat, protože v tu neděli opravdu zaválel v CB I  a  dostali se i na krásné umístění :  I divize 5.místo nejlepší čas 17,89

 

Jsem vážně zvědavá, jak dlouho nám tohle psaní vydrží. Jestli to půjde takhle dál, budeme si muset pořídit buď chůvu k Exovi nebo sekretářku! Nebo chůvu a sekretářku v jednom J

                                                                                                                                                                                                     

********************************************************************************************************************************************************************************************************

6.-8.9.2013 MČR VE FRISBEE NYMBURK

A je tu opět MČR ve frisbee, sedmé v pořadí, konané v Nymburce. Hodlám si to tu s Mejzím pořádně užít. Gerry zůstal doma s Barčou a s marodem Exem. Na posledních závodech nám trochu nastydl a vzhledem k tomu, že tu kolem teče taky velká řeka, mohl by nastydnout znovu, tak zůstal doma a Gerry dostal motivační odpočinek po posledních závodech ve Švýcarsku. Co s tím klukem jenom je? Ale snad z něj Marcelka zase vykřesá sporťáka a vítěze. A pro Mejzího je to dobrá výstraha na to, aby někde pochytil lenivou nemoc :-D

Takže když si to tak vezmem, doma zůstali Barče na krku dva odpadlíci a já s Mejzím vyrazil do krásného města u veliké řeky, do Nymburka. S Týnou jsem se  kvalifikoval hned ve dvou soutěžích, takže o zábavu tu bude postaráno a nuda nebude mít šanci. Cítil jsem se v dobré kondici, i když mě ta potvora epilepsie zase sklátila, ale 14 denní povinný odpočinek mi jen prospěl. A tak jsme zabalili a hned v pátek jsme vyrazili.

Na smluveným místě  konání jsme byli už v 10.00 . Marcela se nahlásila jako pomocník a Týna měla svoji premiéru jako rozhodčí freestyle. Bylo zapotřebí  stavět hřiště, lajnovat, natahovat pásmo na měření nových rekordů J a spoustu dalších věcí. Ještě tentýž den se odpoledne začínalo s Quadrupedem. Nejdříve se házela kvalifikace a potom přišly na řadu boje ve skupinách. Týna s mojí maličkostí byla v první skupině. Celkem se nám dařilo, ale nakonec jsme odpadli v malém finále a tak na nás zbyla poslední šance. A to začali nervy! Mejzí se na to skoro bál koukat. V souboji s Dominikou a Kiperem to bylo velmi napínavé, ale nakonec jsme je přeci jen o trošku přehodili a účast ve finále byla stvrzena hlasitým zaštěkáním Mejzího, kterému spadl kámen ze srdce. Nejhorší z toho bylo, že jsme házeli proti slunci, které bylo již podzimní a sklánělo se tak, že hodně oslňovalo. Ale i tak jsem chytil a byl jsem vážně moc pyšný.  Zase s Týnou  běhám Quadruped. Chci si to ještě pořádně užít, protože si myslím, že mě brzo zastoupí Mejzík. Však je taky tady , aby okoukal všechno co je třeba. Když jsme nastoupili do finále, slunce bylo ještě níž a když jsem se snažil, skončili jsme s Týnou na 5. místě. Prostě se mi nepovedlo žádný disk chytit. Bylo mi to moc líto a Týně taky. Jako hřejivou náplast však dostala diplom za nejlepšího juniora. A ten si ona právoplatně zaslouží, protože je prostě skvělá! Spolupracovat s Týnou je prostě radost.

Pátek byl za námi a my se šli všichni natáhnout, abychom byli fit na další část závodu o tomto prodlouženém víkendu.

V sobotu ráno přichází na řadu první kolo SMD, do kterého jsme se s Týnou také kvalifikovali. Slunce bylo v pohodě, ale aby to bylo všechno v pohodě, muselo by přestat foukat. A foukalo docela dost a tak nás to doválo na 8. místo. Pak přišla na řadu poslední šance pro ty, kteří se chtěli ještě kvalifikovat na MČR  na neděli. Týna se tak vyřádila jako rozhodčí a Marcela pomáhala  kde se dalo a co zrovna bylo potřeba. Já s Mejzím jsme odpočívali, pozorovali dění kolem a komentovali kdejaký pohyb. Věřím, že až se dám do kupy, tak ještě s Týnou taky něco zaběhnu a ukážu jim, jak nám to spolu jde. Sice už cvičí s Mejzíkem, ale myslím, že nebude problém, abychom barvy našeho skvělého Turnoff týmu hájili oba dva, než definitivně předám žezlo mladším z rodiny. Když jsme s Mejzím viděli nastupovat na hřiště Pavlu s Cawikem, zvedlo nás to na ráz na všechny čtyři. Tak těm jsme opravdu fandili!  Freestyle se jim velice podařil a na SMD  šli z 3.místa. Jaké ale bylo zklamání, když  se jim SMD nepodařila a oni se tak neprobojovali do nedělních bojů o mistra České republiky. Velká škoda. Někdy prostě nemáme den D….

Jako další byl nástup na druhé kolo SMD. Nebudu s tím dělat žádné ciráty….prostě jsem si tam připadal jak pes s vílou holí, lítal jsem sem a tam a přes to sluníčko jsem toho moc nepochytal. Nevím jestli nebyl ten vítr lepší… Ani se Týně nedivím, že byla zklamaná. Já byl taky. Z krásného 8. Místa jsme spadli na ….. místo. Ale není všem dnům konec. Bude líp…  Jen škoda, jsem se za víkend pyšnit dvouma titulama MČR  v Quadrupedu  a MČR v SMD. Jen jsem rád, že jsem to mohl alespoň takhle odběhat a že jsem po těch posledních záchvatech v pohodě.

Mávnutím proutku přišla neděle a na řadu přišli nejlepší z nejlepších , kteří se celý rok kvalifikovali na to, aby mohli bojovat o titul MČR ve Freestyle. A to vám bylo pokoukáníčko! O stupních vítězů rozhodovali  jen setinky bodů!

Nakonec jsme se dočkali i vyhlášení výsledků. Mistrem se stala po roční pauze Lucka Schonová s Dixie, druhý byl Pavel kos s Coffem (mým polobráškou) a třetí místo obsadila Dominika s Kiperem z Polska.

I na nezdary to byl  skvělý víkend. Skvělé pokoukáníčko, parádní atmosféra, prostě paráda J

 

Užili jsme si to a už se těšíme na další závody J

                                                            

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

  MČR VE FLYBALLE 2013 MLADÁ BOLESLAV 1.9.2013

A máme tu  po roce opět MČR ve flyballe. I tentokrát se CrazyBalls I probojovali mezi 12 nejlepších týmů a mohli se tak utkat v souboji o titul Mistr České republiky pro rok 2013.

Vyjímečně jsme vyrazili až v neděli, ale už časně z rána. Mejzí neměl nic nasmlouvanýho a hodně pomáhal s malým prďolkou Exem, tak dostal za odměnu volný den, aby si hezky odpočinul. Řekl, že dnes hodlá strávit den podle Barčiných instrukcí, ale na gauči se s ním prý nehodlá mačkat. Začali si ty dva docela rozumět. Barča mu už ten vtípek se smetím odpustila, Mejzí zas ten den, co ho všichni tak nervovali, když měl přijet malej Exík poprvé domů. Řekl bych, že po tu krátkou dobu co je Exík součástí naší domácnosti , Mejzí hodně zvážněl a zmoudřel. Pokud zrovna nevymýšlel bláznivý hry s Exem… :-D

A tak jsme naskákali do auta jen v sestavě mé maličkosti : Gerry, Draco a Ex, který se měl sejít se svými několika sourozenci. Moc se těšil. Mejzí jen na tuto informaci podotknul, že Exe stráví v poho, ale celou školku mít nemusí. :-D

Draco byl tak trochu mrzutý. Byly to jeho závody…Ale ta potvora epilepsie mu zhatila všechny plány a tak dostal povinný odpočinek, aby se mohl za další týden zúčastnit MČR v dogfrisbee. Byl jsem poctěn, že jsem mohl jeho post převzít a doufám, že neudělám ostudu. Už jenom proto, jak si na těchto závodech Draco zakládá…sami nejlíp víte z předcházejících článků, jak rád vyhrává a jak je pyšný na úspěchy co poctivě vydře.

Cesta uběhla jak mžik. Museli jsme tam být už v 7.00 hodin ráno, protože jsme byli nahlášený jako pomocníci. Mě to vůbec nevadilo, Dracovi jak by smet, ale Exík stále natahoval odněkud krk a hledal svý brášky a sestřičky. Aby se nám někam nezatoulal, tak ho panička raději po vyvenčení a proběhnutí zavřela spolu s námi do pelíšků… S přijíždějícími auty a množícím se štěkotem protivníků jsem začal cítit, jak to ve mně začíná vřít. Startovní nervozita byla tu. Nemohl jsem se dočkat, až se postavím na lajnu a ukážu všem jak se běhá!

Nakonec to bylo ještě náročnější, než jsem si myslel.  Bylo toho na nás celkem hodně.  Dopoledne  4x3 rozběhy, pak malá pauza na obídek a pak DE. Bojovali jsme opravdu statečně, s některými týmy jsme to pojali jako trénink, protože třeba Hop Trop si zaběhli nový český rekord 16,52 a na ty my opravdu zatím nemáme a to se můžeme snažit jak chceme. Ale zaběhat si s nimi bylo super J . Bylo by fajn, kdybychom se postupem času taky tak vypracovali.

Během dopoledne se začali sjíždět Exíčkovi sourozenci.  Marcelka tedy občas odběhla, aby se s nimi mohl pozdravit a pohrát si. Myslel jsem, že jen ten náš je takové povedené čertovo kvítko, ale jak jsem záhy zjistil, z pekla byli snad všichni :-D. Co se jejich mamka s nimi musela nazlobit!

Ale to jsou pořád jen předškoláci chlupáčci a já tu musím taky napsat, co CB I, že ano? Tak jako za mě , co mohu já posoudit, se nám vedlo mooooc dobře.  Dokonce  jsme si zlepšili i osobní rekord na 17,82 ! Draco z nás měl velkou radost. A ještě větší měl, když jsme se celkově umístili na 7.místě z 12 nejlepších týmů v ČR a to už je něco panečku. Byli jsme na toto umístění hrozně pyšný. Kdyby jste jen věděli, jaký vichřice tu s námi běhali…pochopili by jste. Mnoho z nich jich bylo opravdu moc dobrý, tak dobrý, že jsme při prvním běhu měli jasno, že na ně nemáme. Ale zase jsme měli díky tomu v hlavičkách vštípené vzory, abychom věděli, jak moc se musíme ještě zlepšit, abychom mohli stát na stupních vítězů.

Ale teď vás prosím, buďte trpělivý, chci se vrátit k těm malým zlotřilcům, bráškům a sestřičkám našeho Exíka. Pořád tu kolem mě leze a prudí, kdy bude moct taky něco k tomu říct, kdy už to budu mít hotový,ale musím vám to přetlumočit, protože by jste z toho nebyli moc moudří :-D To je pořád samý : „Gelly…uz to mas? Gelly…můzu žíkat? Gelly…úúúúúúš?“ Řeknu, vám, to vydrží jen silnej pes. A veřte, že u nás je síla v jednotě, protože jestli by jsme na něj byli jenom jeden, tak Exe někdo supne na EX!

Tak Exíkovi se výlet, jak jinak, než že líbil. Jak jde o to, že může dělat někde blbinky, to je jeho. Chtěl by hlavně všechny moc pozdravovat, že byl moc rád, že se s nimi mohl setkat. Jen byl trochu zaskočen ze sestřičky Ellie. Vycupitala si to směrem k němu a hned po něm vyjela a chtěla se s ním prát, ale opravdově! Nakonec viděla, že žádná rvačka nebude a s Exíkem si hezky pohráli a popovídali. Tahle holka, ta se jen tak nedá. Později prý přijel Martin s Erzíkem a Soňa s Elišákem.  Byla hrozná sranda. Konečně někdo , kdo byl velký jako on a měl stejný smysl pro humor. My na něj jsme přeci jenom moc dospělácký :-D Mohli tak poměřit síly a zjistit, kdo se jak má a jak bydlí a tak. Už byli všichni uličníci hrozně unavený, když přišli jejich páníčkové a ukázali se jak večerníčková postavička strýček Fido….popadli každej svýho a nastěhovali je do hajan do Exíkovi klícky, aby si odpočinuli. Exík říkal, že Erzík trochu brečel, protože klec viděl poprvé, ale jak mu vysvětlili, k čemu všemu je dobrá a že se nemá bát, usnul během mžiku s nimi. Jejich páníčkové Martin a Soňa  se šli pak v klidu podívat , jak se běhá flyball a taky fandili CrazyBalls a Dog Dragons, ale to už Ex neví….chrupal mezi prvními.

Jako velmi vzácná návštěva pro ty mrňata tu byl velkej pan pes Ace…jejich hrdý otec! Až mě dojalo, jak mu je Exík hrozně podobnej. Páníčkové si nemohli nechat ujít příležitost, aby si pořídili několik  společných fotek rodinných i Spíďáckých. A že se jich tu sešlo! Mrkněte sami na pár fotek co se nám podařilo uloupit….

A teď jsem teda vážně myslel, že už ten článek ani nedopíšu, protože když mladej něco řekne, tak je to fakt perla, a myslím že by byla škoda vám to tu slovo od slova nenapsat :

„Gelly…a napísávej tam, ať Elzik a Élí ještě žeknou dalsím bláškům a sestlickám, ze se sejdeme v Malnici,v Malnica, ne v Melniceeee…za stlnáct dní a ze budeme taky závodit a taky budeme skakat pžes ty psekásky za tym žlutým míckem a ze budeme fsichni špát u mě v klíčče a že bude šlanda! Jo a Gelly napísávej tam taky, ze mám jenom jednu pežinu, tak ať si fšichni vemou švou….“

No co říkáte? Nemáme to tu veselý?

No a teď zase na chvíli já. Jsem moc rád, že můžu běhat v CB I a že jsem našemu skvělému týmu dopomohl k tak skvělému umístění. Už se těším, až mi panička nechá na kšíry našít novou nášivku s titulem FLY 17.  Je to skvělý pocit, já ten flyball prostě žeru!!!! :-D

Ale toho malýho brzo sežeru….zas tu prudí : „ A Gelly!!! Můšu dát na konci tlapku? Uš můšu? Teď…plosíííím…“

Takže se tímto loučím,

 Exík ať si dá nakonec tlapku

a já se raděj poroučím,

 ať nepřevrší v mém poháru poslední kapku….

 

                                                                   HUUUUUUUUUUUU….. kde jste kdo…. vemte si ho….!!!!!!!!!

                                                                                                                                                           

********************************************************************************************************************************************************************************************************

ZÁŘÍ

********************************************************************************************************************************************************************************************************

26.8.2013 EPILEPSIE OPĚT ZAÚTOČILA

Jak už v minulém článku naznačil Mejzí, Draco nám necelé 4 hodiny po jejich  příjezdu ze Švýcar připravil nemalé překvapení. Než jsme všichni usnuli, vyprávěli mi zážitky, ale byli všichni tak hrozně moc unavený, že zbytek jsme si nechali na další den. Však mi to neuteče. Rozložili jsme si tábor v ložnici pod postelí a usnuli. V půl druhý ráno mě probudil nezvyklý ruch, který mi něco vzdáleně připomínal. Vyskočila jsem a namířila k Dracovi. Ten se kousek od postele zmítal v epileptických křečích.  Exík ještě napůl ospale a napůl naprosto v šoku koukal co se děje. Marcelka už taky vyskočila. Má na Dracouška snad vyvinutý šestý smysl. Probudí jí snad úplně všechno a se strachem vždy kouká, jestli je Draco v pořádku. Tentokrát ale bylo zle. Gerry s Mejzím už byli taky dávno v pohotovosti a já jim nakázala, ať koukaj mazat dolů do kuchyně a udělaj tu prostor. Exíka jsem pobídla čumákem. Byl jak v mrákotách. Nevěděl co se děje a strachy kňučel. Vystrkala jsem ho ven a Mejzí s ním pak sešel dolů. Tam jsme si ho vzali do chumlu a vysvětlovali mu co se děje a ubezpečovali ho, že to bude zase dobrý, ať se nebojí. Po dobu dlouhých 20 minut dostal Drakoušek 8 záchvatů. Hned po tom třetím rozhodla, že se jede do Liberce na veterinu a nechají Drakouška uložit do umělého spánku, aby se jeho pobouřený mozek zklidnil a přešly ho ty neúnavné záchvaty. Kdyby tak bylo možné uvést nás všechny do nějakého rajského spánku a po probuzení si nemuseli tohle všechno pamatovat! Hlavně malý Exík. Byl z toho všeho celej špatnej. A aby ne. Přitom Drakouškově pískání a svíjení jde jen mráz po zádech L A ta bezmoc …. Ta je snad nejhorší.

Když odjeli na pohotovost, Exík ležel v koutě rohové lavice tak strašně smutnej a ztrápenej, až mi ho začalo být neskutečně líto a tak jsem si k němu lehla a konejšila. Fňukal chudáček dlouho, ale brzy usnul stočený v klubíčku. Později pak přijela Marcela s Kamilem a my hned nastražili uši, aby nám nic neuteklo. Exík se taky probudil a když viděl, že s nimi Draco není, celej se roztřásl. Sám se ale pak uklidnil, když slyšel rozhovor páníčků, že ráno, až zavolá doktor a řekne jim co a jak, tak si pro něj zas pojedou. Slezli jsme se proto s úlevou pod postele a s myšlenkou na to, že Dracoušek už jen odpočívá a hlídají ho nejlepší kapacity v oboru veteriny, jsme usnuli. Teda tak možná zamhouřili půl jednoho oka, protože další na řadu přišel samotný Ex, který půlhodiny na to začal zvracet. Už jsme si mysleli, že to snad dneska v noci neskončí. Bylo toho na něj opravdu moc. Dlouhá cesta domů, pak Draco….. není se čemu divit. Mejzí si ho vzal po zbytek večera pod svou packu a spal s ním, aby se uklidnil. Takovou náruč mu já poskytnout nemůžu….nějak po tom výletě vyrostl či co…. Čím ho tam jen krmili? Bude to jednou velký pašák! Jen co je pravda….

V 8.00 ráno zazvonil Marcelce telefon, krátce s někým mluvila, pokyvovala hlavou a říkala , že pojedou. Hurá! Určitě pojedou za Dracouškem. V cuku letu byly fuč a nám nezbylo nic jinýho, než jen čekat. Gerry jen tak mezi řečí vyřknul přání, aby nevypadal tak špatně jako naposledy v únoru, kdy chudák nevěděl ani kolik má nohou a jak se chodí po schodech. Vysvětlili jsme to i malýmu Exíkovi, aby se na něj hned nevrhal, aby neupadl nebo tak něco a Exík na srozuměnou pokyvoval hlavou.

Po chvíli jsme zaslechli auto. Pak kroky po schodech. Nakonec se otevřeli dveře a vstoupil Draco : „Tak mě tu zase máte zpátky ….Doufám, že jste se tu sami nebáli …“  a blejsknul po všech škodolibým pohledem. Ex to nevydržel a skočil mu kolem krku. To bylo radosti! Draco byl jak znovuzrozený, odpočinutý a vůbec jako nový.

Jen tajně doufáme, že to bylo jen a jen z té dlouhé jízdy z ME ve Švýcarsku. A že se to už nebude opakovat. Na další dlouhý výlet musíme vymyslet jiný způsob cestování …nebo nějakou vychytávku. Jsem si jistá, že Marcelka něco geniálního vymyslí. Ne jako Exík, který se nechal slyšet, že bychom ho mohli omráčit tou velkou kostí od šunky a on tak celou cestu v klidu prospí…to může opravdu vymyslet jen štěně :-D, který kouká ráno na animáčka :-D.

Začínám se bát, s čím ten malej lump ještě příjde…. :-D

                                                                                                                                                                                                    

 

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

DOGFRISBEE EUROPEN CHAMPION CHIPS 2013 ST.GALLEN, ŠVÝCARSKO 23.-25.8.

Ač jsme se dohadovali docela dlouho, bylo mi hned jasné, že článek o takových to prestižních závodech budu psát já. Alespoň já jsem si to hned myslel.  Dokonce si myslela i Barča, že to jako bude psát ona, abychom si nerozhodili kožichy. Ale to vůbec nepřipadalo v úvahu. Nebyla v seznamu cestujících a my chtěli, aby to napsal někdo, kdo u toho bude. Nakonec Draco sám uznal, že je to k ničemu, aby psal on, že bude s tejně s Kamčou chodit po výletech,  a že se toho postu vzdává, ať nemusí zůstávat na místě a něco z toho Švýcarska taky má. A Draco nakonec poznamenal, že tyto závody jsou  mojí premiérou a to hned na  ME. Jelikož u nás v ČR můžu závodit až od 18 měsíců, ve Švýcarsku se může na distanční disciplíny už od 12 měsíců. Jak říkám….věděl jsem, že to vyhraju já :-D

Bylo mi líto Draca. Bylo vidět, že je zklamaný. Měl jít do Quadrupedu s Týnou.  Ale stále ještě nebyl ve formě. Občas byl po lécích na epilepsii malátný. Věříme, že se z toho dostane, ale na takové závody nebyl ještě fit a on sám to přiznal. Od těch šílených sériích záchvatů ale dělá veliké pokroky a myslím, že na MČR ve frisbee kam se s Týnou kvalifikoval v Quadrupedu a SMD pojede.

Pak přišla ale zpráva z našeho ústředí : od Barči. Konečná sestava co pojede do země čokolády a kraviček : za lidský tým : Kristýna, Marcela, Kamil a za psí tým  Draco, Gerry, já a ……Exík! Po vyřčení Exíkova jména vypadal Draco na další záchvat. Gerry svěsil uši a já neměl slov. Podívali jsme se na Barču, jestli to myslí vážně. Ta se usmívala jak sluníčko a jen přikyvovala. Mrknul jsem se do rozpisu, ale opravdu tam byl napsaný. Nějak se mi už nikam nechtělo. S tím miminem vážně ne! To nemůžou myslet vážně. Musíme se přeci soustředit na výkony, ne že budeme ještě hlídat mimino! Doma jsme se na hlídání vystřídali, tak jsme si mohli na střídačku odpočinout, ale co s ním na závodech? Šel jsem hledat možnosti, jak se z toho vykroutit a to rovnou na počítač. Barča očividně nespolupracovala v náš prospěch, protože se sama těšila na několik dní klidu a míru v tomto domě.  Draco přišel za mnou do počítačový místnosti, ve chvíli, kdy jsem našel trasu na mapě, kudy pojedeme. Musel vidět můj zděšenej výraz. Přiškrceným hlasem mu povídám : „ Draco! 700 km!!! A to jenom tam! 700 km v malým kufru a s tím malým teroristou ! Já za sebe neručím. Já ho vážně zakousnu!“ Draco chtěl něco říct, ale na schodech byly slyšet kroky a tak jsme rychle vypadli. Bylo to za minutu dvanáct. Málem nás tam načapala sama Marcelka. Seběhli jsme dolu do kuchyně, zalezli pod lavici a Draco povídá : „Hele, musíme to brát i z té lepší části. Kdo by se tu o něj staral? Barča s Vojtou? Barča mu nabulíkuje samý ťuťuňuňu, Vojta ho rozdovádí a babička rozmazlí. Podívej se co nám dalo práce, aby alespoň trochu pochodoval a salutoval podle naší noty! Pár dní bychom byli fuč a naše snaha půjde do kytek. A Marcelka bude na nervy, co s ním je, jestli je o něj postaráno…já si myslím, že je dobře, že jede s námi. Neboj, nějak ho v kufru srovnáme.“ No…když to říkal Draco, není důvod tomu nevěřit.

Nakonec se obavy rozplynuli jak pára nad hrncem. Vlezli jsme do auta, vyrazili a podle plánu jsme ho měli v přesile ulechtat do únavy. Nebylo to ale třeba…Tan náš mladík byl unavenej snad ještě dřív, než nám ho do auta naložili. Na nějakých zastávkách jsme ho museli i vystrkovat, aby se nám nedopatřením nevyčural ze spánku do našich přikrývek. Až to začala být neskonalá nuda.. Cesta nám  tak ubíhala celkem rychle, občas jsme zastavili na venčení, na prášky pro Dracouška, na večeři a najednou bylo skoro 23.00 a my dorazili do St. Gallenu. Tam už na nás čekali ostaní z naší české výpravy a hlavně Pavla s Cawikem a Pavlem, kteří nám postavili i stan. A i když to bylo s prckem v celku fajn, bez nějakýho incidentu a   zlobení, byli jsme všichni rádi, že jsme po večeři mohli zalízt do svý kenelky. Jenom do svý! Žádný vrčení do ucha od malého šakala, žádný okusování ocasu ani nohou, žádné kňučení o pohádku…nápady na ně už mi vážně docházeli. Usnul jsem jak samo to nemluvně. Aby ne. V  pátek ráno na mě hned čekal Quadruped a s ním i moje závodní premiéra.

 

Ráno nás probudilo sluníčko a vyhlídka krásného dne. Kamil s Dracouškem vyrazlili po místních keškách a já se tak mohl v klidu soustředit na náš výkon. Quadruped byl rozdělený do tří dnů a tak toho na mě nebylo moc. Nejdřív přišla na řadu kvalifikace bez psíka, ale ta se Týně tolik nepovedla a všech 29 žen rozdělili  jen do tří skupin ,tak to nebylo zas tak hrozné. Týna bojovala statečně, i já se snažil chytit všechny disky co hodila, ale občas to ještě to neumím tak pěkně odhadnout jako starší bráchové a tak jsme se ze skupiny neprobojovali. Některé naše hody nebyly vůbec špatné, ale jelikož to bylo ME, bylo jasné, že tam  byli i lepší týmy. A tak se čekalo na sobotní poslední šanci. Protože před poslední šancí Týna byla na semináři na freestylového rozhodčího a nebyl čas se pořádně rozházet, tak z poslední šance jsme se bohužel neprobojovali, ale i tak skončili na úžasném 6.místě. Pro mě to byl skvělý zážitek. To na úplného začátečníka není vůbec špatný!

No Marcelu čekal v sobotu  jen freestyle a MD . Bylo to trošku divné, odházeli totiž obě kola v jeden den. Na Gerrýškovi to bylo hodně znát a také jeho výkony moc uspokojivé nebyly. Druhé kolo se vůbec nesoustředil, myšlenky mu lítali bůhví kde a bůh ví kde by v pořadníku skončili , kdyby ještě měl psát články………Marcela byla tak trošku smutná a naštvaná, a já se jí ani nedivím. Gerry zazdil tak skvělou šanci se umístit na ME. Nevím, jestli mu neseděla ta dlouhá cesta, nebo jestli mu neprospěla ta dlouhá včerejší procházka….:-(  MD se jim taky moc nepovedla i když první dva hody byly skvělé. A tak je nezachránilo ani to a skončili  na 12.místě ze 14 týmů v kategorii začátečníků. 

Na mě čekala ještě SMD……..první kolo Týna trošku pokazila a já pochytal  15 bodů. V druhém kole už jsme to trošku vylepšili a já se mohl ukázat v lepším světle. A jak jsme dopadli?  33 místo z  86 týmů vůbec není na začátečníka špatné. Hlavně , že jsme si užili tu skvělou atmosféru, viděli v akci ty nejlepší z nejlepších…..dokonce i tři japonské týmy, a dva z nich se ve freestyle umístili na předních příčkách. Bylo to prostě všechno velkolepé … Tolik seznámení a tolik zážitků jsme snad ještě na žádném jiném závodě nezažili. Ale zažili jsme i pěkné nervy. Všichni jsme s napětím čekali, jak dopadne Pavel Kos s Coffeem. A to vám povím, to byla jízda. Jeho druhé kolo freestyle byla pohádka. Bylo na nich vidět, jak si to užívají a zaslouženě se umístili na 3.místě. Ale pro nás všechny je Pavel stejně nejlepší Evropan. Protože zámoří se nepočítá. Také bych někdy chtěl s Týnou bojovat o tahle přední místa na tak prestižních závodech. Když na tom zapracujem, myslím si, že na to máme!

No a co jsme dělali mezi tím vším závoděním? Chodili na procházky a koupání do nedalekého lesíka, pozorovali ostatní týmy a pomalu ale jistě jsme nacházeli takovou bratrskou lásku k tomu našemu mrněti. Brali jsme ho jako za trest a snažili se ho korigovat a věčně jsme ho sekýrovali a tak, ale tady jsme si začali postupně všichni užívat a sbližovat se. Vzal jsem tak nějak na vědomí, že je to vážně ještě mimino. Ale mimino, které jednou vyroste. Nemůže za to. Nakonec je vlastně roztomilej. Hlavně s tím jeho žvatláním. Kluci na mě trochu nechápavě koukali, když z nudnýho vrčení na něj jsem ho popadl a vyválel v čerstvé večerní rose. Ex z toho měl neskutečnou legraci a tak jsme se tam kočkovali ani nevím jak dlouho. Vypadal jak zmoklá slepice. Ani nefňukal. Jen Marcelka obracela oči v sloup, ale tak nějak spokojeně a ze srandy. Byla asi taky ráda, že se mu někdo věnuje. Draco se v něm tajně viděl, byl to jeho právoplatný nástupce, ale taky ho neustále sekýroval. Na tomto světovým výletu ale značně polevil a ukázal i milejší tvář. 

Nakonec nás docela mrzelo, že je už pondělí. Seděli jsme všichni 4 jak oukropečci a sledovali jak se všechno balí. Nejraději bychom si to tu protáhli ještě alespoň na pár dnů nebo týdnů. Tahle země měla totiž tolik krásných vůní a tolik neprozkoumaného, že určitě stálo za to, to prozkoumat. Nedalo se ale nic dělat. Naskákali jsme do kufru, prcka nám podali, protože by jsme museli čekat až vyroste, aby vyskočil a frčeli domů. Po cestě jsme si hráli s mrňousem a Gerry se osmělil a začal mu vyprávět veselé historky z dob, kdy jsem prý byl taky takový mrně. Ale myslím si, že si určitě víc jak z poloviny vymýšlel. Na nic z toho jsem si skoro nepamatoval. Cesta trvala dlouho. Řekl bych déle než tam. Když jsme dorazili domů, přilítlo tornádo v podobě Barči. Takový šílený vítání u ní nepamatuju. Asi jí taky spadnul kámen ze srdce, že jsme z takové dálky dorazili domů v pořádku. Skoro jsme neměli šanci projít dveřmi a od jejího hlasitýho štěkání nám zaléhalo v uších.

Vyprávěli jsme ji hned z čerstva co a jak bylo, co jsme viděli a Barča hltala každé slovo. Jen Draco nám udělal na závěr vyprávění  nemilé překvapení… ale o tom už vám napíše Baruška.

                                                                                                                                                                                                    

 

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

17.-18.8.2013 MR BCCCZ 2013 LITOMĚŘICE

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

14.8.2013 NOVÝ PŘÍRŮSTEK EX SPEEDY DREAM DOMA

Tak Barča nám po předešlých jo a ne sdělila, že ve středu  k nám dorazí posila v podobě malého nezbedy Exíka. Barča měla takovou zvláštní jiskru v oku, nevěděl jsem, jak si to vysvětlit…. Gerry zavrčel, že to bude jenom další přítěž. Draco si hlasitě povzdech a nedal na sobě nic znát. Nechápal jsem je. Vždyť to bude naprostá bomba!!!!!

Druhý den ráno, středa to byla, vzala Marcelka Vojtíka a vyrazili pro něj. Sedl jsem si před dveře a čekal. Museli být brzo zpátky. Nejde přeci o návštěvu. Jedou si pro něj. Smržovka není tak daleko. Chňapnou ho za kožich, naloží ho do kufru a budou tu, co by dup. Po hodině čekání jsem začal být nervózní. Že by nám ho nechtěli dát?

Kolem mne se proploužila Barča, hodila na mě pokřivený úsměv, došla k misce s vodou, napila se a po cestě zpátky prošla kolem mě, žďuchla do mě čumákem a povídá. „ Každou chvilku budou tady. Neboj. Jestli pak máš něco na přivítanou?“

No samozřejmě že mě nenapadlo něco sehnat. Úplně jsem se zděsil. Měl bych ho něčím přivítat. Ale čím. Horečně jsem přemýšlel a nakonec mě napadlo, že by mu udělala radost má nejoblíbenější hračka. Jenže kam jsem jí dal?

Barča se začala smát a v naprostém klidu odcházela nahoru po schodech, asi nejspíš k počítači. Já jsem začal hledat. Snažil jsem se zachovat klid a uhasit paniku. Musím to vzít systematicky. Tak nejdřív začnu u lavice. Propátral jsem každý kout. Pročmuchal kdejakou štěrbinu. A nic. Čas běžel. Plyšová bílá myška nikde. Možná bude za telkou! Běžel jsem směrem k ní a slyšel kroky na schodech. Podíval jsem se nahoru a tam stál Draco a smál se. „Vážně nevím co je tu k smíchu!“ štěkl jsem na něj a vrazil čumák za televizi s nadějí, že se plyšák najde právě tady. Ale marnost nad marnost! Zas nic! A za mými  zády jsem slyšel tlumený smích. Znovu jsem se otočil. Na schodech pro změnu stál Gerry. Otočil se a zmizel za rohem do počítačový místnosti. Jak můžou bejt všichni tak klidní? Pak jsem se podíval na gauč. No ano! Naposled jsem se s tím plyšákem tady tahal s nějakou návštěvou. Pročmuchával jsem centimetr po centimetru. Myslím si, že mě panička bude muset pochválit, protože jsem vytřel kdejakej kout od prachu. V tom se nade mnou ozvalo : „Mejzí!!! Jsou 2 hodiny odpoledne!!! Našel jsi co jsi hledal? Budou tu co nevidět!!!“ Kdo jinej než Barča! Ta mě umí panečku vytočit! Pak jsem slyšel tlumený smích více chlupatých hlav najednou… Šel jsem ke schodům a podíval se vzhůru. Všichni tři tam stáli a Barča držela mou myš v tlamě. Že mě to hned nenapadlo! Celou dobu si ze mě dělali legraci! Vyběhl jsem nahoru, hodil hrůzný pohled na kolemstojící, popadl plyšáka a utíkal dolů ke dveřím, abych neztratil ani minutu a o nic nepřišel. Čekal jsem u dveří a tuhly mi svaly.  Minuty plynuly a já od vchodových dveří neslyšel ani ťuk, za to nahoře se asi dobře bavili. V jednu chvíli jsem se otočil a nahoře mezi jednotlivými prkny co tvořili schodiště, byla hlava Gerryho. Co jim je? Za chvíli ho vystřídal Draco a povídá : „už jdou?“ Podíval jsem se na hodiny a byli už 3! To snad není možný! Chichotání nad schodištěm mě vytáčelo do krajnosti. Vystřelil jsem směrem k ložnicím po schodech nahoru a štěknul na tu vysmátou bandu: „Co je?!“ Barča už to nevydržela a s výbuchem smíchu mi povídá : „Kdybys nebyl tak hrrrr, tak ti neujde, že panička s prckem přijedou až pozdě odpoledne, protože se budou ještě stavovat na nákup…….. pak taky u ní  v práci……, aby se s miminkem pochlubila a pak taky ještě na jednu návštěvu po cestě…. No prostě si běž lehnout! Trčíš u těch dveří už hodiny, nepočítaje čas, kterej si tu strávil zbytečným hledáním.“a smála se na celé kolo.

Hrozně mě to naštvalo! Zavrčel jsem ke všem, ale než jsem stačil cokoliv říct, zarazila mě Barča :  „To máš za tu  masku popelářskýho psa! Teď jsme si kvit!“ a spokojeně odcházela. Draco s Gerrym se mohli potrhat smíchy. Já si vzal plyšáka a zalezl jsem do pokoje Týny, aby mě nikdo neviděl. Takhle mě napálit a hned 2x! No jo…zasloužil jsem si to. Ale zrovna dneska!!! Ach jo…

Tak moc jsem nad tou Barčinou taškařinou přemýšlel, až jsem musel usnout, protože mě budil vzdálený rachot….šustění…kroky…Marcelin hlas… MARCELIN HLAS!!!! Já zaspal!!! Vylítnul jsem ven a tam už byli všichni. Gerry, Draco i Barča stáli v půlkruhu a dívali se Marcele do náruče, ve které hrdě nesla našeho nového psího parťáka.  EX Speedy Dream. Jak vznešené jméno! Přešel jsem blíž. A věřte mi, koukal jsem  jak blázen. Ex byl jak malý chlupatý plyšáček na hraní. Chundelatej a ukňučenej. Marcelka ho postavila na zem a mělo přijít seznamování. Nechtělo se mi věřit, co to Marcelka donesla domů. Vždyť to bylo úplně mrňavý batole! Co s ním mám jako dělat za pikle? To tam neměli nic většího? Rozumnějšího? To nemůže myslet vážně. L Je to vůbec EX? Nezaměnili nám ho?

Všichni stáli jak opařený a nespouštěli z něho oči. Gerry natáhl krk, řádně si ho prohlédl, a aniž by k němu přistoupil blíž, otočil se a odcházel, přičemž mezi zuby procedil směrem k Dracovi : „Budou s ním jen samé problémy.“

Pak se osmělila Barča a přistoupila k Exíkovi. Jeho veselý očka si zvědavě Barču prohlíželi. Barča ho očichala a řekla : „Tak tě tu vítám. Ale nemysli si, že když jsi větší než já, že si ze mě budeš dělat svoji hračku!“ a odcházela. Exík nechápavě naklonil hlavičku a chtěl za ní jít, ale tak trochu jsem mu v tom zabránila moje zvědavost, která mě donutila přijít blíž. Byl hrozně malej. Přišel jsem k němu a taky ho očichal. Už jen proto, abych ho tu po tmě nezašlápl, až někam půjdu. Kouknul jsem se mu pak zpříma do očí a ptám se ho: „ahoj,hele, umíš vůbec něco?“ Vykuleně se na mě podíval a zažvatlal : „Čo něčo?“ Tak to mi stačilo…byl prostě k nepoužití. Ani mluvit to neumí…. A to jsem teď tak nutně potřeboval někoho proti Bařeně za ten její dvoj vtip z dneška. Jsem v tom sám. L Úplně sám.

Lehnul jsem si ke dveřím Týninýho pokoje a díval se na tu šaškárnu tady. Byl jsem rád, že jsem v tom leknutí, když jsem se probudil, zapomněl svou nejmilejší hračku v pokoji. Díval jsem se, jak k němu přistupuje Draco. Velmi vážně a důstojně. Jak generál! Asi chtěl naznačit, kdo to tu vede. Důkladně si prcka prohlídl a očmuchal. V jednu chvíli se prckovi podlomili kolena a spadnul, až se na zádech válel. Draco ho strčil čumákem a to mrňavý nic se začalo smát. Nečekal jsem, že Draco bude mít o to mrně takový zájem. Překvapilo mě to. Gerry pak přišel za mnou a sedl si vedle mne. Pokynul jsem hlavou směrem k těm dvěma a povídám mu :„Rozumíš tomu?“ Gerry s klidným tónem v hlase mi odpověděl:  „Rozumím. Úplně tomu rozumím. Draco se s tím dlouho smiřoval a ví, že už nikdy nebude mít tolik sil jako dřív před tou epilepsií. Bylo nad slunce jasné, že ho jednou bude muset nechat Marcelka víc odpočívat, ví, že už to nebude jako dřív. Exík bude jednou běhat za něj. A teď se na ty dva podívej. Vypadá to jako nevlastní otec se synem. Draco ho chce naučit všechno co zná. Předat všechny své zkušenosti.“ Tak teď to bylo jasný i mě. Ten prďola tu bude mít asi přede všemi na vrch. Pak jsem se podíval na Gerryho a zeptal se: „a co ty a Draco?“ Dlouze se podíval na tu novou dvojku a procedil mezi zuby: „já se o sebe postarám sám, nejsem mimino….“ a odcházel pryč.

Ještě dlouho jsem se díval na ty dva nový týmový hráče. Trošku mě to mrzelo. To, že je Ex takový prcek, i to, že se nakonec paktuje s Dracem, ale i to, že Gerry je tak trochu odstrčenej na jinou kolej. Snad to bude časem lepší. Třeba nám to něco přinese i dobrýho. Pro páníčky určitě. Už kvůli nim a kvůli jejich radosti z nového přírůstku musíme být  vstřícnější. Možná bych se měl taky začlenit … ale hračku mu nedám. Moji ne. Marcelka mu házela všechny možný hračky, co jsme tu měli, ale občas vzduchem letěla i nějaká oblíbená a tak jsme jí raději hned zabavili, ať nám to tu těma svýma jehličkami nezničí úplně. Jedenkrát mě omylem v zápalu hry kousnul do nohy a to vám řeknu, to byla bolest!!!  Z vykulenýho Exíka se rázem začínal stávat neúnavný predátor. Asi se na hlídání budeme muset střídat, jinak nás tu všechny zničí. Hlavně ohlídat všechny svý věci před ním bude vážně nadpsí úkol.

              

Toho dne nás ještě čekala návštěva a dokonce pár psích kamarádu dorazilo. Popřáli nám hodně štěstí a pevný nervy. To mrňavý zlobidlo nevyvedlo z míry nic. Ani cizí lidi , ani cizí psi. Ten se asi jen tak ovládat nenechá. Ten se jen tak něčeho nezalekne. Jen doufám, že dá pokoj alespoň v noci.

 

Všichni jsme z něho hrozně unavený….. a to tu je první den! 

                                                                                                                                                                                                       

********************************************************************************************************************************************************************************************************

ÚSTECKÝ PSÍ FESTIVAL TRMICE 3.-4.8.2013

Minulý víkend  byl trochu volnější  a tak jsme byli rádi, že tento bude závodní. Trochu nám to chybělo.  Byl jsem jako nesoutěžní člen pověřen psaním článku, protože toho bylo na programu hrozně moc. Už v  sobotu se tam konala spousta  věcí: frisbee  freestyle a SMD, agilitní 3-zkoušky,  turnájek v Kan Jamu a večer dokonce přijela i živá kapela. Ale postupně.

Jako první byl na řadě freestyle a to kategorie Starters.  V něm  soutěžila Marcela s Gerrýškem. Byl jsem s nimi na táboře, když tohle cvičili a něco málo jsem se přiučil. To co jsem viděl já,  muselo být i lajkovi jasný, že to asi nebylo zrovna nejideálnější představení.  Jak se tam tak Marcelka snažila cosi hrát a 3x naznačovala volt od zad, to jsem si tak najednou  vzpomněl na nějakej pořad v televizi, jak tam takový podivný staříci v černých pláštích dělali abrakadabra. Gerry z toho byl po chvíli sám viditelně zmatený a nejspíš i hrozně unavený, protože už týden panovalo neskutečný vedro. Já bych tam místo něho asi padl na čumák a  ani se nehnul. Mám přeci jenom tmavší kožich…. Marcela byla v obličeji zarudlá, ale asi úplně všechna ta barva nebyla od toho pařáku….vůbec nebyla se sebou spokojená. Ale vůbec ne. Nenechala se ani rozveselit, když přišli zpátky z hřiště. A taky se určitě  bála toho, jak to dopadne. Snad se bude dařit v SMD.

Po starterech bylo na řadě kolo pro Open hráče, pak první kolo SMD a potom MD k Freestyle. Když šla Marcelka do boje, skoro se křižovala. Kdo jste četl články před tím, jistě už víte, proč. Děsili jsme se všichni  z toho, že  Gerry  bude druhé kolo zase mimoň. Nikdo neví ani on sám, proč poslední kolo vždycky  bojkotuje.  A co čert v podobě blechy kousavý nechtěl… tento den na něj čekala celkem 3 kola MD. Nejdřív jsem si teda jako usmyslil, že se na to radši nebudu ani koukat. Ale Draco na mě zavrčel a připomenul mi, že to všechno budu muset napsat po víkendu do novinek, a tak jsem se zase otočil, abych mohl sledovat.

V prvním kole SMD naházeli s Marcelou celkem 13 bodů, takže  klasický výkon…. řekl bych . Pak přišla na řadu minidistanc  k Freestyle a Gerry překvapil!  Nachytal také 13 bodů, což je posunulo na průběžné 4. místo. Draco se  zájmem vstal a sednul si, aby lépe viděl. I já začal špicovat uši… I Marcelka byla trochu překvapená, načež začala panikařit, Gerryho odložila stranou a šla si sama házet sestavu. Pak přišlo poslední kolo…tedy druhé SMD a …. A ani se neptejte! Ten trouba chytil 1 disk za 4 body.  Krásné sedmé místo ….ale od konce L Z 39 týmů…no ostuda. Ať to nemusíte počítat… bylo 33 místo z 39 týmů.  Nikdo z nás nemluvil, ani nemusel, Gerry se styděl, až mu místy růžověl  kožich.

Šel  si lehnout na svůj flíček a ani nedutal. Mezitím se začal hrát turnaj v Kan Jamu, kde hrála Marcela s Týnou ale do semifinále ani finále se neprobojovali,protože  moje panička Týna byla po celodenním pomáhání na hřišti doslova  uvařená. Vůbec jsem se  jí nedivil. Já si jen dělal poznámky do článku a měl jsem mozek uškvařenej. A ona byla celou dobu na hřišti a posuzovala středovou zonu u SMD. A ne že by bylo málo týmů a ještě se hráli 2 kola.

Pro sobotní den to bylo ze závodění všechno a tak nastoupila další legranda : jako zpestření programu  přijela živá kapela a hrála k tanci a poslechu. Našli se i tací, co se odvázali a předvedli jinou taneční kreaci, než na hřišti se svými věrnými čtyřnohými a to vám byla panečku podívaná. Jenže jsme měli brzo po koukání, protože začalo pršet a milí hudebníci vzali roha. Všechny ten déšť  neodradil. Mnoho jich se přesunulo pod střechu k bufetu a tam popíjeli, klábosili a hráli vypečenou hru – Doble.

Ani nevím, v kolik jsme všichni zalezli spát. Co opravdu bezpečně vím je, že bylo něco kolem třetí ráno a přišla bouřka. Vážně! Přísahám! Já se bouřky nebojím! Ale tohle vyděsilo nejen mě, ale i Gerryho. Jediný co nás uklidňovalo bylo, že je s námi Týna a ta chrupala jako by se nechumelilo. Možná to bylo tak děsivý proto, že jsme nebyli v domě, ale jen pod lehkým výstavním stanem.

Ráno bylo trošku pod mrakem a tak  jsme se těšili na to, že nebude takový pařák….ale bohužel, opar se rozplynul a zase přišlo vedro, ale než to největší přišlo, začalo se hned to nedělní ráno o něco dřív  a tak to i na  Gerrýškovi bylo vidět, že se mu chce nejen víc pracovat,ale vypadal i mnohem čilejší a pozornější a  i Marcela se dost snažila a tak druhé kolo bylo o trošku lepší než to první. Plynulé, ladnější  a tak celkově to vypadalo velice hezky.  Teď to vypadá, jako bych tu komentoval taneční závody :-D

Škoda jen, že to nakonec to stačilo pouze na 5. místo.  Bylo na první pohled vidět, že všem psíkům vyhovovalo chladnější počasí a páníčkové si taky dali záležet.

Samozřejmě jsem nesledoval jenom našeho Gerryho. Za nás za všechny bych chtěl právem pochválit Cawika od Pavly Hejralové. Co ten na tom hřišti ukazoval  s paničkou, byl naprosto neskutečně sladěný  tanec  dvou spřízněných duší, ač každá z jiného těsta, jedna psí a druhá člověčí.

Všechno neuvěřitelně chytal a díky tomu Pavla s Cawikem nejenže obsadili 1. místo v kategorii starters , ale taky se s nimi  rozloučili, protože od příště již musí do kategorie   Open.  Další velký krok v kariéře, ale myslíme si, že se tam vůbec neztratí, ba naopak…

Na závěr dne  přišlo na řadu druhé kolo kat.open a poté kvalifikace na PTT, kde Marcela s Gerrýškem vyběhali čas 21,03  ale jak jsem nakonec zjistil , tak to bohužel  na semifinále nestačilo.

Nechci dělat chytrýho, nejsem v tomto sportu nijak zběhlý, ale když jsem viděl tu dlouhou řadu psů jak chytají a jak to chytá Gerry, bylo mi jasné, že ztrácí hrozně moc času přitom, že si chycený disk otočí pro sebe vhodným směrem a pak teprve zase běží. Říkal jsem to Dracovi, ale ten říkal, že ho to už snažil odnaučit, ale pokaždé, když znovu doběhne disk, udělá to znova. Prostě ho to asi neodnaučíme. I když Marcelka zase tvrdila, že v zimě mu to zkusí vysvětlit. Jestli se jí to podaří, má u nás zaplacený moře o příští dovolené.  

Další akce neděle byli ještě :  Slalomář a Gaučák, ale toho se Marcela neúčastnila, a tak jsem z klícky po  očku koukal na jiné psíky a kochal se. Dokonce tam byla i výstava voříšků a řeknu vám, někteří byli opravdu vořechijdní J

Jako poslední bod tohoto horkého víkendu bylo  vyhlášení výsledků, únavné dlouhé balení ,  pomoc s úklidem a hurá domů za  opětovného  vydatného deště. Ale nám to nevadilo, my jsme se vezli v autě a cestu jsme ani nesledovali, protože jsme byli všichni tak unavení, že jsme jen chrupali a čas od času jsme jeden na druhýho tiše zavrčeli, aby nechrupal tak nahlas.

Nakonec jsem byl rád, že jsem byl přítomen na této akci, protože jsem se dozvěděl,  že pojedu místo Draca na ME ve Švýcarsku. Mohl jsem tak předem přičichnout k atmosféře a okouknout jak to tu chodí. Draco s povytaženým obočím na mě kouknul a jen tak mimochodem pronesl : „Nezklam mě hochu. Nezklam mě, ani svou paničku.Dostáváš šanci, na kterou nedosáhne jen tak někdo!“

Uf, začínám se vážně bát…….

                                                                                                                                                                                                                            

********************************************************************************************************************************************************************************************************

SRPEN

********************************************************************************************************************************************************************************************************

FRISBEE TÁBOR TOVAČOV 22.-26.7.2013 

A máme tu dovču!!!!!! Jedeme všichni. Draco, Gerry i Mejzí. Hned jak vyhlásili výsledky v Dobříší, vyrazili jsme společně s Pavlou a Cawikem, a taky s Ivetkou a s Beri a Ašanti směr Tovačov! Barča se musela doma doslova rozplývat blahem, když věděla, že se jako každý víkend v neděli nevrátíme. Jen doufáme, že až příští týden přijedeme domů, že nás nebude vítat místo Barči roztočenej soudek :-D

Ale to nám bylo upřímně jedno, my jsme se těšili, že si 5 dní užijeme her a dovádění, aniž bychom se nervovali kvůli výsledkům a doufáme, že si to zaslouženě užije i naše panička Marcelka, která s námi musí tolik kilometrů najezdit. Dohadovali jsme se cestou, kolik se nás tam sejde, a jestli tam bede ten a ten nebo onen…..no jak malý štěňata :-D

Na místo jsme přijeli kolem 20.00 hodiny. Paničky se hnedle chopili stanů a jak dobře vycvičená armáda měla během chvilky postavený základní tábor. Říkám základní proto, protože tam chybělo to hlavní : hlavní tábor nás čtyřnohých. Chyběli tam naše kenelky a bez nich by  tábor nebyl kompletní. Po celou tu dobu jsme čekali v autě a věřte, že nás to vůbec nebavilo,protože kolem pobíhalo tolik známých a my je mohli vítat jen za oknem. Než nás vypustili, byli všichni na večeři a nás už nikam nepustili. Tak jsme snědli večeři a zalezli do pelechů. Nemohli jsme skoro ani oka zamhouřit, jak jsme se těšili na další den. Jen páníčkové měli to privilegium, že ve 22.00 nastoupili na seznamovací či oznamovací schůzku, aby se dozvěděli, co je všechno čeká za tento týden. I oni pak mohli zaslouženě proběhnout sprchou a zalízt do spacáků.

V pondělí ráno proběhlo první kolo se psíky a my zjistili, že na nás budou 3 učitelé a to : - Míša Andrová, Verča a Merkéta Urbáškovi. Ti si nás rozdělili do skupin. Jen já jel na doopravdickou dovolenou, tak jsem se jako bavil alespoň pohledem. Marcelu a Gerryho poslali do skupiny k Markétě a Mejzího s Týnou k Míše.

Já byl vážně rád, že to neabsolvuju. Byl jsem často hodně unavený a to lítání s ostatními, když měli volno, mi úplně postačilo k radosti :-D Rozhodně tu nebudu rozepisovat nic dopodrobna. To by mi asi tyto stránky na to nestačili :-D. Ale veřte zkušenýmu hafanovi jako jsme já! Jestli opravdu chcete se svým nejlepším přítelem pejskem zažít opravdovou dovolenou, jeďte na tábor!!!!! Tolik se toho tam naučíte! Co všechno se tam naučíte za těch 5 dní, nemáte šanci naučit se v žádné brožuře za celej rok! Procvičovali si tam házení disků nejen s námi, ale i bez nás čtyřnohých. Je to mooooc důležitý tak i tak. Nacvičovali se hody do sestav, sestavy samotné, různé nové triky, fígle a všelijaké vypečenosti. Naši páníčkové trénovali jak o život, občas to vypadalo, jako že jim už o ten život jde, sem tam nějaká naraženina, sem tam uzel na rukách, ale všechno s úsměvem na tváři.

Abychom se moc  neunavili nejen my chlupáčci, ale i páníčkové, tak právě oni měli několik přednášek na velice zajímavá témata jako třeba jak pečovat o sportujícího psa, různé protahování, zahřátí a podobně, dále cvičení na míčích a to mi věřte, to jsem nemohl nevyzkoušet ani já a jak mě tak i Mejzímu se to  moc líbilo, pak nás učili  cvičení na používání klikru. Pak mě hrozně rozesmáli přivolávací hry, to vám Mejzí místo za paničkou, běžel  za paničkou  druhého pejska ve dvojici J, a chvíli tam pobíhal chudák tak zmateně,že mi ho bylo až líto :-D. Pak se tam učili taky třeba : jak postavit freestylovou sestavu. To jsme byli všichni ticho jako pěny, aby nám neuteklo ani slovo a jeden večer byla i  rozhodcovská  seance a páníčci si hráli na rozhodčí Freestyle a každý bodoval nějakou skupinu, jako na závodech. Jedno odpoledne jsme měli i takový mini závody v SMD, a to Týna s Mejzíkem skončila na 2. místě a další den byl turnájek v KAN JAMU a to Týna a Marcela vybojovali taky krásné 2. místo. V jednom veselém dopoledni byl menší závod v Disc Golfu. Jedno z pravidel znělo: házíš od bodu, kam dopadl disk. A disky lítaly do kopřiv a do vody a my z toho měli vážně psinu:-D, když jsme na to z povzdálí koukali z našich kenelek a klecí. Páníčkové se nedali odradit vůbec ničím!

Když to shrneme kolem a kolem byl to super tábor, všem se nám tam moc líbilo a doufáme, že příští rok pojedeme opět a užijeme si spoustu zábavy, legrace a hraní s disky.

Pár foteček od Marcely a Luboše zde        a pár od Páji Hejralové    tu

 

                                                        Můžu za všechny opravdu vřele doporučit!                                                                              

********************************************************************************************************************************************************************************************************

CACIT DOBŘÍŠ 20.-21.7.2013  VELKÁ AKCE PSÍCH SPORTŮ

A zas jeden soutěžní pátek. Nemám rád, když musíme čekat až do soboty. Vyrazit už v pátek je fajn. Ale to se nám stává opravdu jen tehdy, když je to daleko. Tentokrát jsme s paničkou vyrazili do Dobříše, kde se konalo opravdu velké množství aktivit a soutěží a všechno co se týká nás psíků, jako je třeba , dogfrisbee, IPO, obedience, agility, canicros …a mnoho dalšího. Nestačil jsem si to všechno zapamatovat a mnoho z toho ani ještě neznám. Bylo tu opravdu hodně nohou a to nejen čtyřnohých  :-D. Hodně soutěžících bylo asi z okolí, protože se tam zas až tolik lidiček ani psíků nesešlo večer. Asi přijedou zítra rovnou na závody. A tak Marcelka prohodila pár slov se sousedy a pak jsme šli poměrně brzo na kutě, abychom byli silný na zítra.

V sobotu ráno jsem začal postrádat Draca. Ani nevíte jak. Byl jsem trochu zmatený. Možná z toho množství soutěžících. Já si ze včera vůbec nepamatoval, co , kdy, kde, jak…. Tak jsem se Marcelce motal pod nohama  v  domnění , že jdeme na start :-D Pak jsem mezi řeči pochopil, že je ráno na programu Qadruped a o tom mi Barča neříkala nic. Ani se nešla rozhazovat, tak jsem se uklidnil a dal si šlofíka. Panička zatím zdatně vypomáhala při registraci.

Nakonec jsem se dočkal na PTT a na ten se ani tolik rozhazovat nemusí.  Myslím, že s časem 20,52 Jsme se do semifinále probojovali celkem snadno, tak potom přišli na řadu vyřazovací boje. Proplouvali jsme celkem dobře, i když někdy to byla náhoda, jako tuhle, když nám od vedle do naší dráhy přilítl druhý pes a tím se diskvalifikoval :-D, jindy jsem opravdu máknul…to zas jako jo. Ale pak jsem soutěžil s polobráškou Cofeem od Pavla Kose. Dlouho jsme se neviděli a chtě jsem mu strašně moc říct tolik věcí!!! A pak jsem si vzpomněl, že budeme mít dalšího brášku do rodiny a nějak jsem zapomněl, že mám běžet ještě pro jeden disk. Jsem prostě trdlo. Trdlo….je slabý slovo. Marcelka  mě hubovala a dost. To si zase vyslechnu od zbytku smečky. Ale i s hrubým nedostatkem jsme skončili na 4 . místě.

Odpoledne přijela Kristýna s Mejzíkem a Dracem. Sice nezávodili, ale v neděli večer jsme odjížděli na frisbee tábor, tak aby se tam dostali, přivezl je Kamil za náma. Týna s Mejzíkem šli koukat na IPO a nabírali zkušenosti. Byli totiž v sobotu složit zkoušku BH, ale o tom vám víc napíše Mejzí. No a já když viděl Dracův výraz….šel jsem si k němu dobrovolně pro pár kousanců do ucha.

Ale brzo bylo vše zažehnáno a už se na mě zlobit přestali, i když ještě si asi neodpustí pár útrpných poznámek Barča doma. Na řadu přišla skvělá zábava. Po odpoledním programu si nejdříve Týna a Marcela zaházeli KAN JAM. A pak to přišlo : Jindrova hra! Spočívá v tom, že si páníčci vylosovali úplně cizího psíka a sním házeli DD. No řeknu vám, koukal jsem , jak jsou někteří skvělí, ba dokonce některé cizí dvojice spolupracovali líp než se svým páníčkem. Mě si  vylosovala Šárka Puldová a celkem nám to šlo, ale na bednu jsem nedosáhli. Michal povolil, že se této krásné hry může  zůčastnit i Mejzík, a tak si ho vylosovala …………………………   . Dařilo se jim celkem dobře, na to že to byla Mejzíkova premiéra. No a Marcela si vylosovala Odetu  od Lucky Šafářové a Týna světe div se Nellie  Od Pavla Šafáře.  Dařilo se jim taky dobře, ale žádné umístění ani u jedné z nich. Moc mě to bavilo. Večer se scházeli lidičky i psíci,aby poseděli u vínka, grilu a poklábosili a my psíci si zalezli do kenelek a nabírali síly na nedělní SMD  a DD.

V neděli ráno se začínalo SMD , v prvním kole jsem něco pochytal, něco ne, no bylo z toho jen 13,5 bodu. I tak to nebylo zas tak nejhorší  a tak si panička myslela, že to ve druhém kole zlepšíme. No neptejte se jak to druhé kolo  dopadlo. Myslel jsem si, že mě Marcela roztrhne.  Opět jako v Pohořanech jsme odcházeli s 0 body!!!!!!!!!.  A to to Marcela házela doooost obstojně, ale mě to buď to vypadlo, nebo to zrovna  panička hodila podivně a nebo jsem tak trochu zapomněl  běžet za diskem.  Jsem vážně nemožnej. Nevím co to se mnou je. Tato kombinace je pro Marcelu celkem stresující, a tak jsem se ani nedivil, že nebyla nadšená.  Tak jsme se propadli někam ke konci startovního pole. Draco procedil mezi zuby, že by mě do jednoho pole nejradši zahrabal.

Ale v DD se nám celkem dařilo, naházeli a nachytali jsme  celkem 160 bodů a to stačilo na semifinále. Prokousávali jsme se dál, ale být ve dvojici s ostřílenou Míšou Androvou s Kim je těžký oříšek, jak říkala sama Marcelka. A já nejsem veverka….:-D A tak jsme nakonec nepostoupili do finále a skončili na 6. místě.

Myslím, že 4 a 6 místo za víkend není zas tak špatné, když tam bylo něco kolem 40 týmů, ale asi bych měl na sobě trochu zapracovat a pomáhat té mojí hodné paničce co to jen půjde J

Hlavně mě prý budou doma tvrdě trénovat v udržování pozornosti a soustředění.

 

Nějak to se mnou vázne L

                                                                                                                                                                                                                   

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

BRNĚNSKÉ PSÍ DNY 13.-14.7.2013

Začíná se dařit…máme asi před sebou hooodně prodloužených víkendů.  Je totiž pátek, poměrně časně ráno a my už s paničkou Marcelkou vyrážíme na  na freestylové závody do Brna. Po cestě jsme nabrali  ještě v Praze v Praze Ivetu s Aší a Berri a Pavlu s Frankem. Jak nás bylo v autě víc, hned bylo veseleji a cesta nám rychle uběhla. Byla to vážně dlouhá cesta. Ale kolem 19.00 hodiny jsme byli na místě a než jsme se nadáli, Marcelka postavila stan a za chvíli zavoněla večeře a než jsem štěknul „švec“, byli jsme v pelechu a sbírali síly na další den.

V sobotu ráno nás čekala v 8:00 registrace, v 9:00 schůzka  kvůli organizačním záležitostem…to mě teda moc nebere, ale v 9:30 se začalo.

Jako první jde na řadu kategorie Starters  prokládaná  SMD. Šli jsme na řadu kolem poledne. Jenže se nám to začalo trochu komplikovat. Ve středu jsme trochu víc trénovali a Týna nám radila nějaký triky. Začalo se přestavovat a přezkušovat, až z toho sama Marcelka měla neskutečný chaos. A co teprve já….. Moc nepomohlo ani to, že se den předtím učila novou sestavu do tmy. Hrozně jsme se snažili, ale nějaký kousky se mi moc nepovedli. Panička  sesnažila zachraňovat co se dá. Moc dobrý pocit z toho neměla, byla malinko smutná. Věděl jsem, že v neděli musím trochu víc máknout a nekoukat kde co lítá. Musím se pozorně koukat a nesmí mi nic ujít. Prostě to všechno musím udělat lépe.

K večeru na nás přišla toho dne ještě řada s MD do Freestyle. První dva hody super – za 3,5 b. – pak ale nevím proč, Marcelka mi to hodila jak psovi kost, a i kdybych se rozběhl na všechny světové strany, tak jsem to prostě nechytil. Pak jsme ještě hodili jeden „zajišťovák“, protože nás tlačil čas. Ani ten jsem však nechytil…jen mi brnknul o mordu a odletěl pryč tak rychle, že jsem ho ani jedním tesákem nepohladil. Poslední hod, jsem nakonec dostihl. Suma sumárum 10,5 bodu. Trochu nás to zklamalo. Oba… Po vyvěšení výsledků jsme se tam ani nehrnuli. Z povzdálí jsem koukal jak Marcelka prstem jede od konce pořadí směrem nahoru a ne a ne nás najít. Pak jsem sledoval její překvapený výraz , když nás našla na 7. místě z 19. A nejen to! Na 7.místě s třetím nejlepším Freestylem.  Tak ta dřina s učením stála přeci jen za to!

Hned byla večerní nálada před dalším sportovním dnem o mnoho lepší, než jsem si představoval při s packaných hodech.  Zejtra to nesmím podcenit. Když už jsme tak vysoko, budu se snažit, aby to nešlo zase z kopce.  S velkým předsevzetím jsem ve své boudičce usnul ani nevím jak.

V neděli ráno začínáme opět Freestyle starters, mezi tím, kdo byl přihlášen, házel  SMD druhé kolo a pak ve volné  chvilce jdeme odházet DD. Marcela večer vymyslela menší obměnu sestavy.  A byl to vážně dobrý nápad. Jak sama říkala: když už jsme tak daleko, musíme hrát na jistotu. A tak jsme vyrazili do boje. Než jsme přišli na řadu, držela mě Yva. Něž mi dala volnost v běhu na hřiště, objala mě a pošeptala mi do ouška, abych na všechno zapomněl a prostě si to užil. To se mi líbilo… Vyběhl jsem jak střela, po pár skocích se otočil na paničku a viděl a slyšel v jemném vánku co mi šel kolem uší, že to samé říkala i Marcelce. Na hřišti jsme byli jenom my dva. Nikde nikdo… Byli jsme tu jen pro sebe a opravdu jsme si to užili. A dopadlo to? No báječně !!!! Když bylo po všem, vraceli jsme se do stínu, protože jsme byli celý uřícený. Až v tu chvíli jsme si uvědomili, jaký ohlas se ozýval z publika. Já vám měl takovou radost!!!! Marcelka asi taky, ale leskli se jí oči. :-D

Během dopoledne jsme odházeli ještě kvalifikaci na DD, a i tam nám to šlo opravdu dobře. Nachytal jsem 210 bodů. Ale bohužel na semifinále to nestačilo, na to bylo potřeba minimálně 240 b. A tak z našeho výkonu bylo  nakonec    11-12.místo z 64 týmů.

Byl to fajnový víkend. A když už jsme tu byli, počkali jsme až do konce, abychom viděli, jak se všichni umístili. Než se ukončili všechny soutěže, Marcelka zabalila všechno do auta, pěkně to poskládala a pak jsme se šli podívat na vítěze. Hodně psíků tento poslední den zabralo. Nejspíš jsme se všichni museli aklimatizovat, hodně nás tu bylo daleko od domova. Marcelka přemýšlela, jestli jsme se udrželi alespoň na tom 7.místě. Asi by ji mrzelo, kdybychom spadli níž. Stoupli jsme si do houfu a trpělivě poslouchali. Při vyhlašování 3 místa mě a Marcelce spadla spodní čelist. Museli do nás strčit, aby jsme vůbec vystoupili z houfu. Ani jeden jsme nečekali, že bychom se mohli ve freestyle umístit. A my to dokázali!!!!!  Nemohli jsme tomu uvěřit.

Na závěr se vyhlašovali poslední  vavříny a my jsme slyšeli vyhlašovatele : cenu za nejlepší Freestyle v kategorii Starters  získává……. Marcela Nosková  a  Gerry !!!!  První co mi prolétlo hlavou bylo, že bude panička asi potřebovat kapesník na slzičky ….

Nechápali jsme, jak s mizerně odházeným MD jsme mohli dostat tak skvělé místo. Byli jsme jak v eufórii. Nejradši bych se rozběhnul zítra na další závody! A získal tak pro Marcelku další medaili. Takhle spokojenou jsem ji už dlouho neviděl a věřte milý čtyřnozí, že to stojí za tu dřinu a snažení!!!!

Nic vám nenahradí ten úžasnej pocit, když váš páníček je před explozí samým štěstím.

S veselou náladou jsme vyrazili domů. V Praze jsme vysadili spolujezdce a krátce před 10 večer jsme dorazili domů. Tam už na nás čekala Týna s gratulací. V době počítačů se prostě nic neutají, obzvlášť díky Pavle Gašpárkové, která to hned za tepla rozhodila po síti facebooku z mobilu v autě :-D  I zbytek chlupaté rodiny mi přišlo popřát, protože Barča je prostě zdatná informátorka a už to věděla taky.

A tímto chci poděkovat i naší Týnce, jak dobře svojí mamince poradila a dopomohla nám k takovým výsledkům. Joooooo i starší se mohou od mladších učit :-D

                                                                                                                                                                                                                

********************************************************************************************************************************************************************************************************

NÁVŠTĚVA U MARKÉTY, PETRA A NIKOLKY 6.-7.7.2013

Tak tu máme člověčí prodloužený víkend. Páníčkové se těšili ,jak si odpočinou, ale já jsem nechápavě zíral na seznam od Barči, co všechno hodlaj stihnout. No nechávám to na nich, jsem předem zvědav. Za 3 dny stihnout návštěvu u bratra naší paničky Petra ve Varnsdorfu, v sobotu se vrátit, večer měla přijet Zuzka se Šimonem, v neděli trénink flybalu, keškování  a ještě návštěvu ve Speede Dream. Už je prakticky jasné, že se máme co nevidět rozrůst o dalšího člena smečky. Přiznám se, že jsem tak trochu zvědavej. Přežil jsem Mejzího, přežiju i dalšího rošťáka.

V pátek byl relativně klid. Až jsem se divil. Prodlouženej víkend a nic se nedělo. V klídku jsme poobědvali, lážo plážo zabalili a až odpoledne jsme vyrazili směr Varnsdorf. Mluvili po cestě o nějakém batoleti….asi mi něco ušlo, či co. Měli miminko, ale to už je tak rok….. Když jsme dorazili na místo, už nás vyhlíželi. Marceli bráška Petr a jeho žena Markéta. A když jsem se podíval pořádně, zjistil jsem hned dalšího člena rodiny. Malou Nikolku. Opravdu malou Nikolku. Na to že jí je rok, je hrozně mrňavá. Za rok Mejzí skoro dospěl, ale tohle škvrně očividně málo jedlo, protože bylo nejen mrňavý, ale i se sotva na nohou drželo. Nebo že by lidský mláďata rostli tak pomalu? Budu se muset někoho zeptat.  Nestačil jsem se s bráškama skoro ani přivítat s hostiteli a trpiteli našich loveckých pudů. Když jsme totiž viděli tu zahradu za domem, nemohli jsme vydržet na místě. Něco tak úžasnýho jsem viděl nedávno na netu na wellnes  pobytech . Hned jsme se rozběhli  na průzkum. Tolik nových pachů a vzkazů od návštěvníků tohoto ráje na zemi. To jsme nemohli nechat jen tak bez povšimnutí. Marcelka na nás musela rázně hvízdnout, abychom se probrali a přiběhli zpátky. Ale určitě nás tu zas na chvilku nechají, abychom dokončili průzkum. Ale nevadí…dům stál taky za povšimnutí. Dům? Palác!!!! Když už jsem se vracel na Marcelčino  zavolání, řekl jsem si, že blíž prozkoumám malou Nikolku. Bylo to vážně divný. Byla vážně taková maličká a křehká. Jen jestli ji něco nechybí.  Podíval jsem se blíž a ona se na mě usmála. Natahovala k nám ručičky, vydávala fakt legrační zvuky a ty ksichtíky!!!! No byla s ní sranda. Rozhodně jí nic nechybělo :-D Marcelka sama vysvětlila, že na ní musíme být opratrní, protože je ještě malinká a na naše rošťárny musí vyrůst a to jí bude ještě pár let trvat. Myslím si, že kdyby používala všechny čtyři nohy, tak by ji ten zadek tak nebolel, když pořád na něj padala. Obzvlášť, když se nám snažila házet šišky a klacíky. Nedohodila dál, než byl její stín, ale když jsme jako poskočili, tak se tak strašně legračně smála, že i Mejzí začal blbnout jak štěně a moc jsme si to s tím škvrnětem užili. No nebylo by lepší si ze Speede Dream vzít nějaké takovéhle mládě? Nekouše, moc toho nenamluví, je s ní sranda…. Uvidíme koho tam všechno budou mít na rozdávání. Já bych po dnešku  bral lidské štěně :-D

Večer si páníčkové s Petrem a Markétkou udělali menší gril párty. Uvědomovali jsme si, že kvůli našim závodům se moc nevidí, a tak jsme jim dali volno, aby si mohli hezky popovídat. Bylo o čem za takový dlouhý čas. My jsme si to tam zatím pořádně prohlédli, abychom se zas až tak úplně nenudili, hodili nám pár disků, Nikolka se taky snažila, ale než bude házet opravdu dobře….nejspíš budeme  všichni v důchodě… alespoň to tvrdil Draco :-D

Bylo už dost pozdě a tak páníčkové zaveleli, že se jde do pelechů. Marcelka nás vzala ještě na procházku po zahradě. A tam se Draco vyznamenal. Hlava naší smečky a zachová se jak začátečník. Oběhnul totiž dům a tam bylo jezírko. Nevím jak kterej pes, ale já si vodu nejdřív prohlédnu a pak očuchám, pak do ní vlezu, nebo do ní skočím. Draco neeeee…..ten když viděl rádoby se lesknoucí hladinu, hned tam s rozeběhem hupsnul. Už po dopadu Draca pod hladinu jezírka se kolem rozvinul fakt hustej puch. To bylo i na mě moc. Marcelka nestačila ani zavolat stůj, natož přes ten puch povel k noze. Draco už bly náležitě poznamenán a sám se snažil z té 4 roky neudržované jezerní  břečky vyhrabat ven. Vypadal jak hastrman, ale jestli i takhle voní vážně nevím. Jestli ano, můžu potvrdit, že tam kde bydlíme my, hastrmani nežijou. Určitě bych je cítil na míle daleko. Jediná spása byla zahradní hadice s čistou vodou. Než tam s paničkou docupital, snažil se několikrát oklepat, ale to vážně nebyl dobrý nápad. Utíkali jsme od něj všichni. Nakonec to nedobrovolná koupel studenou vodou alespoň trochu napravila. I když naše zkušený čumáky věděli své i po té sprše. Snad do rána trochu vyčichne, než s ním pojedeme namačkaný v kufru auta směrem  domů.

Ráno už to bylo s jeho kožichem buď lepší, nebo jsme si prostě zvykli.  Dostali jsme vydatnou snídani, ještě jsme si zablbli s malou Niky a trochu si zaházeli s disky a hurá domů. Po pár minutách jízdy jsme se s Mejzím na sebe tázavě podívali. I v jeho očích bylo jasně čitelné : Nevyčichnul!!! Zabořili jsme čumáky do svejch kožichů a počítali minuty do vypuštění z útrpného vězení…..

V Liberci jsme měli krátkou zastávku. Rychle jsme se nalokali čerstvého městského vzduchu a než jsme řekli švec, byla tu Myžu!!!! Hurá!!! Jak jede Myžu, bude výlet! A les! A smraďoch Draco buď vyčichne, nebo ho tam vyválíme v nějaký pryskyřici. To se vážně nedá vydržet. Že to ty lidi necítí? Nechápu to.  Nedobrovolně jsme naskákali zpátky do kufru a útrpně vydrželi poslední půlhodinku jízdy.  Barča jako správný pes vítací vyrazila ven za námi, ale u Draca se zarazila a pak ho obloukem obešla. A to si myslel, že si to s Mejzím vymýšlíme. Prostě si na ten puch tak zvyknul, že mu to ani nepřišlo. Má to marný….v lese ho zahrabem do listí a smůly…..

Bylo pozdní odpoledne a přijela návštěva. Zuzka se Šimonkem. Opět se grilovalo a povídalo. Na disky nebyl čas ani nálada.  Panička nám zajistila tu nejlepší hru na světě s Runingegy. Kdo neví co to je, tak  malé vysvětlení : je to interaktivní hračka pro nás čtyřnohý, ale myslím si, že by se vyblbla i Niky, je to obří vejce, které nejde vzít do tlamy…a jak se snažíme ho chytit, tak různě mění směr. Jednou ho ale přemůžeme!  Co dodat…jak málo stačí k radosti a spokojenosti všech…..

Než jsme se nadáli, byla neděle ráno. Po dost dlouhé době vyrážíme na cvičák. Řádně jsme potrénovali flyball. Mejzí potom zůstával na IPO a na obranu a tak mu vůbec nevadilo, když jsme mu zmizeli z očí, vstříc keškám společně s Dracem, Myžu, s Marcelkou a s Kamilem. Jen se mi nedařilo Draca chytit a vyválet ho v něčem voňavým. Nakonec se na mne usmálo štěstí. Byli jsme někde v Rudolfově a tam vám byla vodní elektrárna. A když se píše vodní, tak opravdu vodní….ne bahenní. Voda tam byla tak čistá, že bylo vidět až na dno. Draco přišel k vodě a nejdřív jí řadně očuchal…asi se poučil v pátek. Já jsem nečekal a strčil jsem do něj. Pořádně jsme se vycachtali a po řádném očuchání jsem Dracovi řekl, že nemusí domů po svých, že ten pušinec, díky kterýmu se na něj slétalo mračno mušek, je pryč. Bylo vážně vedro. Lidičkové si dali ještě zmrzlinu a pak jsme jeli pro Týnu a Mejzího. Mejzí  trochu nedůvěřivě přistoupil k Dracovi a přičichnul. Hlasitě si oddychl. Návštěva ve Smržovce nebude fiasko. Pojedeme jako čistotný voňavý psíci. Nemusíme se za žádnýho smraďocha stydět. Ale ouvej. Místo návštěvy miminka nás čekalo potupný čekání v autě. Bylo to vážně divný. Draco pak zapřemýšlel a říkal, že stejný to bylo i při návštěvě mě, když jsem byl ještě malej a musel jsem souhlasit, že to samé bylo i u Mejzího, co si matně pamatuju. Draco si myslí, že je to proto, aby se nemusela maminka našeho novýho člena bát. Kdybychom se tam všichni na ně vyřítili, byl by to pro ní šok. Nedá se nic dělat, budeme muset čekat do poloviny srpna. Ale to je tak dlouho!!!!!! Vůbec nic jsme nevěděli, ani fotky jsme neviděli…doslova tápeme ve tmě. Budeme muset poprosit Barču. Ale ta je poslední dobou taky skoupá na slovo. Co z ní naposled udělat Mejzí  popelářskýho psa, jen odsekává a vyhýbá se nám. Budeme to muset vyžehlit všichni, jestli budeme chtít nějaké informace. To bude asi drahý!!!

Po cestě domů jsme natahovali do nozder nové pachy a přemýšleli, kterej asi patří tomu mrňouskovi. Nebyli jsme z toho vůbec moudří. Pachů bylo mnoho. Hlavně těch takovej mlíkovejch od miminek :-D Až jsem si sám vzpomněl na tu chvíli, kdy jsem já ještě byl malej a baštil mámino mlíčko. Mňam! A pak jsme vyslechli pár velmi důležitých informací. EX! Budeme mít bráchu a bude se jmenovat Exík!!!!

EX Speede Dream. Prý je to pěkná kulička, narodil se jako první….takže velká šance, že bude všude první a prý je hnědobílý s pálením a asi byl moc krásnej, když jsem viděl paničku  jak o něm mluví a úplně se rozplývá. Myslím, že máme dost informací na to, abychom s Barčou zahájili internetové pátrání po našem bráchovi :-D

Ani jsme se nenadáli a prodloužený víkend je fuč. No a na mě už štěknul Draco, že jdeme i všichni na kolenou odprosit naštvanou Barču, za Mejzího vtípek, aby nám pomohla s hledáním Exe. Všichni za jednoho, jeden za všechny….v našem případě v obráceném pořadí. Doufám, že to Barčino vrčení bude brzo minulost. Už s ní není k vydržení.

A hlavně nám tuhle řekla, že nám všechno nebude říkat dvakrát. A my si nejsme jistý jestli  frisbee tábor v Tovačově je tento týden, nebo až za 14 dní…

 

Tak vzhůru do boje

                                                                                                                                                                                                              

********************************************************************************************************************************************************************************************************

ČERVENEC

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

30.6.2013    NÁVŠTĚVA V CHS SPEEDY DREAM

Jsem sice v očích mé psí rodiny puberťák, co si na špičku nosu nevidí, ale že se začíná něco dít v našem domově, jsem si nemohl ani já nevšimnout. Barča určitě něco taky tuší. Draco se ji ptal, ale uhnula pohledem a šla si lehnout pod lavici. Usilovně nad něčím přemýšlí, ale s pravdou nejde ven. Jen naznačila , že není nic jistýho. A tak šel den za dnem …..

A pak jednoho večera dostal Draco svůj prášek, pak si panička Marcelka sbalila foťák  a se zvláštním výrazem v očích odjela.

No to už bylo vůnec podezřelé.

Draco nás svolal před večeří na poradu…místo  porady ale zabořil pohled do Barči a udeřil : ty něco víš. Co se tu děje? A žádný zapírání!

Barča si povzdychla a pak ze sebe sypala FBI informace. A že jako něco zaslechla, když mluvila Marcelka s Kamilem, tak si to pak jako ověřovala a prohledávala historii posledních zobrazených stránek a tak. No nic konkrétního z ní ne a ne vylízt.

Draco se na ní výmluvně podíval a Barča se zhluboka nadechla : „ Pánové, dneškem vám oznamuji, že se naše smečka rozroste o další štěně.

                  

Nastalo hrobové ticho…

Gerry, kterej se před chvilkou vrtěl nervózně kvůli tomu, že má už hlad a na co prej poradu, vypadal nyní jako když mu tu misku s granulema před čumákem někdo sežral.

Dracovi spadla čelist a vypadal jak dokonalá vosková figurína. Fakt! Ani nemrkal.

Barča před námi seděla, jako když ji vyhodí kanape do sběrného dvora.

Popravdě, ani já jsme nevěděl co si o tom myslet.

Štěně? Co to znamená, že tu bude štěně? Proč? Ani ve snu by mě to nenapadlo. Ale počkat…štěně…tak jako že my tu budeme mít dalšího bráchu nebo ségru? Malý štěně? Takže já se už konečně zbavím nálepky nejmladšího a nejneschopnějšího a nejnevychovanějšího? Začnou mě brát jako dospěláka? No to je super! To se mi  vlastně moc líbí! Štěně! Páni! Naučím ho spoustu věcí! :-D

A konečně budu moct zrealizovat tu poťouchlost na Barču! Gerry do toho se mnou nechce jít. Štěndo si dá říct. No skvělý! Bude tu zase srandy kopec!

Vesele jsem si zaštěkal a nevšiml si vážných tváří kolem mne.

Tak jsem zase rychle přestal a začal se tvářit důstojně, ale při pomyšlení, co všechno můžem s novým členem spáchat mi cukalo nejen v koutcích tlamy :-D

Barča mě hned spražila pohledem a jedovatě pronesla mým  směrem : „Jen jeden škodič trochu vyroste a začne se alespoň z poloviny chovat jako vychovaný pes a už to tu bude zase na novo! To není vůči mě fér! To si tady vážně nezasloužím! Je mi jasný, kdo si jeho výchovu tady vychutná! Kdo ho tady bude týdny hlídat! Žehlit za něj všechny průšvihy! Ale to vám povím!!! Rupnou mi nervy a jdu bydlet k babičce!!!“ a zdrcena odcházela .

To znělo velmi vážně.

Gerry stále nic neříkal. Jen tam seděl a přemýšlel. Kdo ví co se mu honilo hlavou.

Draco se probral ze strnulosti a povzdychl si : „Tak už to opravdu vypadá, že jdu do důchodu. Pořád ve mně ale byla jiskřička naděje …nu což, nedá se nic dělat. Než ten můj nástupce vyroste, doufám, že ho budu moct hodně naučit.“

Vstal, otočil se za Barčou, která mizela po schodech nahoru a zavolal: „Barčo! Je u babičky ještě nějaký kanape navíc? S touhle bláznivou omladinou tu asi sám dlouho nevydržím!  „

  Gerry se šel potichu odplazit pod stůl … Stále nic neříkal…

Já tam zůstal sedět sám a nechápavě se díval na ne zrovna veselé členy smečky. Nechápal jsem to.

Ale je fakt, že si to všechno musíme nechat projít hlavou. Ráno moudřejší večera…

„ A večeřet nebudete? Já to za vás klidně sním, jestli nemáte hlad….!“ žádná odpověď…

Strach mi ale nedovolil se dotknout jejich misek.

Ale fakt se už těším! Marcelka si vzala foťák, tak to bude určitě brzo na netu. Jakpak asi bude vypadat? Doufám že nebude mít moc nápadný kožich…potřebuju tajného spojence! Takže jdu hlídat, s čím panička příjde… 

                                                                                                                                                                                                             

*****************************************************************************************************************************************************************************************************                 

 

CRAZY CUP 2013 -FLYBALLOVÝ TURNAJ PTÝROV 29.-30.6.2013

A máme tu další sobotní šrumec. V 5 hodin ráno to tu žije jak ve včelím úlu. Barča už začátkem týdne hlásila flyballový turnaj pro Gerryho a Draca. Nečinně jsem přihlížel, jak se všichni balí. Draco mi říkal, že panička Marcelka rozhodla, že já a Týnka  dorazíme až odpoledne. Tento článek měl  napsat Gerry, ale nakonec ho píši já…. Proč? Pochopíte během pár řádků :-D.  Těším se, až se budu moct taky zúčastnit a psát přímo z centra dění. Týna to se mnou pomalu zkouší,  a v září bych mohl konečně jet na svůj první turnaj.  Chtěl bych být alespoň tak dobrý jako je Draco. Mezitím co jsem si tak o tom přemýšlel, chaos po domě finišoval. Začali se nosit věci do auta, pak nějaké to venčení, jídlo, další nošení do auta…no zmatek vážení.  Lítali jsme dovnitř ven a dovnitř ven a až asi na po desáté  to bylo snad naposledy a všichni soutěžící byli definitivně naložený v autě a vyráželi směrem k vítězným vavřínům. Barča ani nepřišla štěknout na pozdrav.

Já jsem s Týnou zalezl domů do jejího pokojíčku a věřte, že to bylo až k neuvěření, jaký se po domě rozhostil klid. Přemýšlel jsem o výletě odpoledne. Přemýšlel jsem tak dlouho až jsem z toho usnul. Po nějaké době jsem se probudil a zjistil, že je venku  slunečno  a  v domě podivný klid. Vylezl jsem z pokoje do kuchyně. Chvilku jsem jen tak postával a přemýšlel, co mi tu nehraje do noty.  Pak mi to došlo…..kde je Barča?

Ne že bych ji nějak obzvlášť postrádal, ale nedalo mi to a šel jsem se jen tak po ní  podívat. Prolezl jsem kuchyň, nespala ani pod lavicí, ani u lednice. V obýváku taky ani noha. Vyběhl jsem po schodech nahoru a omrkl ložnici a nenašel jsem ji ani u počítače. A to bylo teprve divný. Kde mohla být? Nejspíš bude u babičky. Ale jak to zjistit, když jsou dveře zavřené? V tom jsem zaslechl z Týnina pokoje zašustění. Schoval jsem se za gauč a vyčkával. Týna vyšla ven a namířila si to přímo ke dveřím na chodbu. Nejspíš si myslela, že jsem nahoře, protože dveře za sebou jen přivřela. To byla má chvíle! Vyrazil jsem k nim, čumákem jsem udělal větší škvíru, protáhl jsem se jak lasička, za kotlem jsem se ujistil, že je Tyna v koupelně a už jsem to valil po schodech dolů k babičce, tak, aby mě nikdo nepostřehl. Uvědomoval jsem si, že je to jedinečná šance pro nás kluky! Zjistit tak doopravdy, co tu Barča dělá, když tu nejsme……. Evidentně si nevšimla a nebylo ji obeznámeno, že tu z nás někdo zůstává. Ráno se určitě někde zašila. Ale já na to přijdu! Na chodbě pod hlavním schodištěm jsem zaslechl babičku. Opatrně jsem nakoukl za roh a viděl, jak zametá. Kousek ode mne byla lopatka se smetím. Ve chvíli, kdy se otočila ke mně zády, jsem vystřelil směrem  do otevřených dveří.  Zabrzdil jsem těsně vedle kanape a objevil tam Barču! Vyvalovala si to tam na kanapíčku a dooooost hlasitě spala jak dřevorubec. Konečně mám důkaz! Barča konečně prozrazena! Ale nemohl jsem to jen tak nechat.   Vážení! Já když jí tam uviděl! No ten pocit se nedá snad ani popsat! No prostě jen tak odejít….no to vážně nešlo! Jedinečná příležitost jí něco provést. Ale co? Mám na ní zaštěkat? Nebo jí kousnout do ucha? Neboooo…..  A pak mi svitlo! Vyběhl jsem ven a čmuchal po babičce. Ta prošla kolem dveří ven s nějakou rohožkou a se smetákem. Když byla v nedohlednu, přiběhl jsem k lopatce se smetím, co ležela stále na zemi. Trochu v ní přibylo…. :-D Opatrně jsem vzal lopatku do zubů a sunul ji pomalu směrem ke kanapi. Přes práh se mi to málem podařilo vysypat, ale nakonec jsem s ní potichoučku doputoval až pod spící Barču. Byla to hra o čas. Babička se mohla co nevidět vrátit. Předními  packami jsem skočil na kanape, zplna hrdla jsem se nadechl a pak Barče z plných plic štěknul do ucha.

Kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřím mu! Barča vylítla snad půl metru do vzduchu, hlasitě zavila, ve vzduchu se při své korpulentnosti napůl otočila a tak když dopadávala zpět na pelest, její těžší půlka jí stáhla přes okraj pohovky a poroučela se k zemi, pěkně do připravené lopatky se smetím, na kterou dopadla na záda a než se vyhrabala na všechny čtyři, vypadala jako pes bezdomovec, co vylezl ze starý liščí nory, co už nikdo leta nepoužíval :-D.

A nastala další hra o čas. Nechal jsem Barču Barčou, vyběhl jsem po schodech nahoru, proklouznul jsem dveřmi do kuchyně a pádil co to šlo ke schodům. Tam jsem se v polovině otočil a snažil se nahodit ospalý výraz, což šlo špatně, protože se mi při vzpomínce na zuboženou vykulenou  Barču chtělo strašně smát.  Když jsem zaslechl, jak se Týna vrací, jakoby jsem scházel po schodech ospale dolů. Za dveřmi  z přízemí se ozval babiččin křik : „Barčo FUJ!!!“

Týna vyšla zpátky na chodbu, podívat se co se děje. To už ale zbídačená pokořená Barča, zaprášená a umorousaná  a s kožichem plným smetí, dorazila ke dveřím kuchyně a Týna jen nevěřícně koukala, co to přišlo. Barča na mě hodila zlověstný výraz, který měl na mě úplně opačný účinek a já se smíchy rozštěkal na celý kolo… Vážně jsem se těšil, až tohle odpoledne povím klukům……

Odpoledne jsem s Týnou dorazil na závodiště. Našli jsme brášky, ale ti byli tak zaneprázdněný závody, že nebyl prostor k tomu, abych jim vše, co se událo, mohl vyprávět. Kluci zatím ve zkratce říkali, že je to pro ně trochu náročnější, protože oni jako CrazyBalls  turnaj pořádají, tak měli co dělat nejen s organizací…

CB I běhali opět ve 2 divizi s posilou Gerrym. Je z něho fakt rychlopis. Hezky se vyběhal ! V  CB II běželi v 5 divizi a těm zas  pomáhal Draco. Když jsem ho viděl s jakou jiskrou v oku a elánem běžel k boxu a zase zpátky, dojalo mě to . Máme doma všichni radost, že se zase vrátil na startovní čáru. Draco se prostě vrací  do svých kolejí….

Jinak všechny psíky našich družstev  musíme moc pochválit, běhali úžasně, bezchybně a tak oba týmy do sobotního DE postupovali z druhého místa. CB I sbírali body v RR a celkem vyběhali 10 bodů. CB II běhali ST s časem  19,67   a to stačilo na  průběžné 2 místo.

Už si tedy vůbec nepamatuju s kým kdo běhal v rozbězích, ale drtili je CrazyBalls celkem pěkně. To bylo pokoukáníčko J . Sem tam občas nějaká chybička jako předčasný start a tak , ale jinak to byla paráda. Dokonce si CB I  vylepšili svůj osobní čas na 17,87 s a Gerrýšek tím získal titul FLY 17. No prostě frajer !!!  Na 32,5 cm překážkách běhá 4.30-4,40.

Stále jsem měl ale problém pochopit, jak to všechno funguje. Nechápal  jsem ten barevnej semafor a pískání na píšťalku. Nevěděl jsem na co dřív koukat.…….a  tak mi to Gerrýšek, když jsme spolu odpočívali v kenelce, pořádně vysvětlil.  Jen to do mích prvních závodů všechno nezapomenout J

Pozdě odpoledne jsme přijeli domů a večer jsme oslavili Kristýny 16-té narozeniny. Dostala krásný dort a vestu s velkýma kapsama, abychom mohli spolu trénovat poslušnost. Pak byla grilovačka, dort, posezení s Věrkou od Freny, která u nás přespávala. Bylo to fajn a jen jeden člen se nebavil : Barča. Zahlížela na mě jak na toho největšího lumpa na světě a ani Draco s Gerrym si toho nemohli nevšinout. Na nedělní ráno byl naplánovaný odjezd již kolem 6.45, tak se šlo brzo spát, ale my čtyřnozí jsme čekali na to, až usnou naši páníčci, protože všichni chtěli ode mne vědět, co se to tu ráno odehrálo a proč Barča kouká jako pitbul. Po vylíčení celé ranní peripetie jsme měli co dělat, abychom nevzbudili celý dům. Frena říkala, že vážně neví, jestli by chtěla bydlet v takové povedené smečce, ale smála se ze všech nejvíc. Dlouho jsme nemohli usnout.

V neděli se běhal RR na 3 vítězné běhy. Obě družstva nastupovali z 2 místa a tak aby se nemuseli tolik  honit potřebovali, aby vyhráli, ale bohužel to nevyšlo a tak v pavoukovi spadli dolů a museli postupovat odspodu. Ale i tak bojovali statečně, kombinovalo se, taktizovalo a nakonec to přineslo úžasné výsledky  No nakonec to dopadlo takto:

CB I  2. místo ve 2 divizi s nej časem  17,87  s

CB II 2. místo  ve 2 divizi s nej časem  19,68  s

Po vyhlášení výsledků ještě na CrazyBalls čekal závěrečný úklid, balení stanů a pak hurá domů. A ještě něco  jsem zapomněl ….v sobotu jsem zaslech Marcelu, jak se baví s Katkou Kovaříkovou s Dog Dragons, že přijede v neděli večer na návštěvu. A představte si, že mluvili o štěňátkách. Tak jsem se na to ptal Barči, jestli něco neví a ona se jen tak divně ušklíbla. Očividně se zlobila a dost. Nebo něco ví, ale nepoví…páni…ani se nedivím. Asi budu muset za ní jít a omluvit se. Nerad bych, aby se na mne takhle tvářila až do konce mého života L

Ale i tak to její mračení stálo za to ….no ne?

 

Koho zajímají fotečky tak zde

                                                                                                                                                                                                               

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

DCDC POZNAŃ FRISBEE  22.-23.6.2013

Tak další článek jsme se nejdřív dohodli, že napíše Draco, ale pak přišla Barča a že mi potvrzuje výjezd na můj první zahraniční  závod. No to přece nemůže komentovat Draco!!! To je čistě má záležitost.

Jen doufám, že si pak nevyhraní  čistě článek na téma ….ten náš Gerry, ten tomu zase dal… L

Ale já mu k tomu příležitost nedám! HAF!

Vyrazili jsme směr polská Poznaň.  Barča našla neuzavřenou korespondenci našich páníčků a tak zjistla, že se bude půjčovat velké auto, které zařídila Pavla od Cavika a pojedou i Pavla Nešetřilova a Pavel Kos. No super říkal jsem si. Cesta dlouhá….hodím šlajfky na bok a pěkně se rozvalím a ani nemrknu a budem tam.  Bude to fajn jako když jsme tenkrát jeli do Pohořan.  Jen jsem nastoupil, našel jsem si jen a jen svého fleka a zaujal pozici pes ležící. Vyrazili jsme. Po krátké chvíli jsme dorazili do Liberce. Otevřeli se dveře a během vteřiny se mi rozplynuli myšlenky na pohodovou jízdu. U dveří auta čekali další 4 čtyřnožci. Ani jsem nemrkl a už jsem seděl vedle bráchy Gypa v jedný kleci.  Kdyby sebou celou cestu alespoň tak nemlel…  Neustále jsem si přepočítával těch 350 km a myslel, že to asi nepřežiju. Ale nakonec to nebylo až tak hrozný.

Občas jsme zastavili a protáhli se a pak tu najednou byla cedule Poznaň a i když jsme trochu bloudili, naši dvounožci zdárně našli kemp a za chvíli už stály stany. Už jsem se nemohl dočkat zítřejšího dne. Vrhnul jsem se rychle na večeři, abych mohl tu dlouhou noc rychle zaspat. A pak to přišlo!!! Málem  bylo po závodech. Nad hlavou začali lítat jiskry jak od našeho domácího grilu a dělalo to hroznej rambajs. Kdyby mě na to alespoň někdo upozornil. Při první ráně jsem se tak lekl, že mi granule skočila do vedlejší trubky a ne do žaludku. Ještě že nenabobtnala. Nemám tohle prostě rád! Měli by brát ohled na své miláčky a takový věci  jako ohňostroj si dělat na svých párty bez nás. Teda alespoň si myslím, že jsem neměl v mejch kožešinových kalhotách jen já.

Po chvilce k nám dorazili naši další spolubojovníci Pavel s Aurinkou a Karel s Álou. Já už bivakoval ve stanu a rozdejchával první šoky. A pak přišel další….Slyšel jsem jak holky vybalovali a rozdělávali gril…během chvilky to tak strašně krásně voňělo….v té vůni jsem uplně viděl to maso jak mi tancuje před očima!!! Párkrát jsem si slintnul na kožich, to se přiznám. Gyp má šikovnou paničku co se týká grilování….ale taky pěkně lakomou, když mi nenabídla ani kousek. Myslel jsem, že  snad ani neusnu.

Ale najednou tu byla sobota ani nevím jak. Vůně grilovanýho masíčka mě ukolíbala k spánku. Namačkali jsme se všichni do auta a odjížděli do parku Citadela. To je asi tak poslední co si od Barči pamatuju, že tam se budou závody konat. To vám byl pohled. Těch lidí kolem! Byl to vážně super pohled na ty davy. To je hned jiný adrenalin ukázat tolika lidičkám a psíkům co v něm vězí  a ukázat jim konkurenci!!! Zahraniční konkurenci!!!! Na programu byl freestyle a SMD, ale z té mě panička ráno při registraci odhlásila, protože mělo být velké vedro. Nejdřív mě to zamrzelo, ale když vedro udeřilo, už jsem nic nenamítal.

V Polsku v kategorii Starters hraje jen jedno kolo Freestyle a jedno kolo minidistance. Z toho vedra jsem byl celkem unavený a tak jsem malinko stávkoval na dlouhé hody, ale dopadlo to celkem dobře, po freestyle jsme byli 9 z 28 týmů. Bylo to ale vážně úmorné.

Nekonečně odporný hic…vařilo se ve mně všechno . A v  MD Marcela házela tak  hezké hody! Ale to se fakt nedalo . Trošku jsem to bojkotoval a chytil jen dva. Tak jsme se nikam neposunuli a zůstali na 9. Místě. Ale to je taky super ne? Z tolika závodníků… Kdo ví, jestli ty před náma nebyli z Afriky. Byli určitě zvyklí na takový vedra. Takže jsem vlastně vítěz :-D

Panička Marcelka mě pak taky přihlásila jen tak pro radost do Dog Diving.  V takovým vedru to byla naprosto dokonalá disciplína. Žůžo  labůžo. Skákat do vody pro hračku a oni tomu říkají sport. Jelikož jsme to nikdy nedělal tak mi to panička musela napoprvé vysvětlit. Pochopil jsme to hned, ale přece jen jsem se z té výšky trošku bál. Přece jen skočit 3 m do dálky? V dalším kole už jsem věděl co a jak a tak jsem skákal dále a bez přemlouvání. Tam se muselo skočit víc jak  3 metry a ty se mi skočit nepodařilo. Škoda, že to nemůžeme někde trénovat, to by mě moc bavilo takhle „sportovat“. A kdyby tam byl Draco, ten by jim ukázal , jednou jsme spolu skákali na dovolené do vody z mola a on skočil hodně daleko, ne jako já. Těšil jsem se, jak mu to doma všechno povyprávím a třeba s námi někam panička zajde a budeme trénovat :-D I Mejzí by se mohl přidat, ten je taky pro každou srandu.

No a než jsme se nadáli, byla sobota odzávoděná a my mohli vyrazit na počmuch. Prošli jsme se parkem, kterej bychom tam u nás mohli normálně závidět. A těch nových pachů kolem…. Dokonce i vojenský muzeum tam bylo. Taková velká plechová obluda tam byla….prý tank….tolik koleček to mělo….a já měl takový nutkání je označkovat….no nenechali mě L Oni prostě nechápou, že je to úplně stejný, jako když se oni logují do těch notýsků při lovení kešek! Jak jim to ale vysvětlit?

Na večer jsme dojeli zase zpátky do kempu, navečeřeli se a hupsli do pelíšků…dojmů na přemítání jsem měl vážně hodně. Já mít na tlapkách kecky , tak mě asi tlačí. Páníčkové ještě grilovali a dávali si do čumáčků,ale také šli celkem brzo spát. Museli být taky utahaný.

V neděli ráno už jsme s Marcelou jen fandili všem kdo závodili v kategorii Open. My už měli od závoděno včera. Pak jsem držel tlapky, když házeli druhé kolo SMD.  I když jsem jen tak koukal, bylo se z čeho učit. Ale věřte, že kdyby nebyl takový hicák, tak je tu rozmetu!!!

Myslel jsem si, že budě opět ten skvělej sport , co se skáče do bazénu. V zápalu včerejších kol mi ale ušlo, že jsme se tam už  neprobojovali a tak jsme fandili Trixiemu. Celkově se umístil na 9. Místě se skokem 5,40m. Je to prostě pašák. Kolik by asi tak skočil Draco?

Abych se v neděli moc nenudil, tak si se mnou panička zaházela jen tak pro trénink sestavu a vymýšlela nové prvky, ale bylo opět vedro a tak jsme to brzo vzdali. Oba jsme odpadli jak mouchy.

Kolem 18.00 odjíždíme směr domov. Závody to byly velice krásné, a ta atmosféra……všude kolem spoustu lidí, povzbuzování, tleskání, to se to závodilo J Bylo to vážně úplně něco jinýho než ty malé závody u nás doma v okolí. Na takovýhle bych jezdil rád každý víkend. To by se vyhrávalo!!!!

Už se moc těším až se mnou na závody vyrazí i zbytek smečky. Draco už se trošku zmátořil, myslím že by občas mohl zkusit nějaký ty distančky a až doroste Mejzík to bude paráda. Budeme spolu probírat hody, jak kdo skáče a tak.No ….probírat…Draco bude permanentně kritizovat :-D

 Takhle sám si nemám pořádně s kým popovídat. Cawick na mě pořád vrčí a s bráškou a ostatními z „Kosákovic“ smečky se tolik neznám. Nejsou moc družný a já nikdy nevím, kdy to přeženu, abych neměl načechranej kožich od někoho ze  smečky…

Jo a Karel s Álou nám natočili video, tak se můžete kouknout, jak nám to šlo:

https://www.youtube.com/watch?v=-m4cYRb97DU

 

A příště na něm bude celá naše rodina v plné polní!!! A zabereme všechny stupně vítězů!

A co myslíte, když bych vyhrál první místo a třeba v několika disciplínách …koupili by mi na zahrádku taky takový tank jako měli v tom parku? Nemůžu přestat myslet na tu spoustu kol….

                                                                                                                                                                                                     

********************************************************************************************************************************************************************************************************

HAPPY MÍČEK KRUPKA 15.-16.6.2013   FLYBALL

Začínáme  to mít trochu komplikovaný s psaním. Tady už jde vážně legrace stranou. Vypadá to tu doma jak v holubníku. Takovej zmatek nepamatuju. Ráno jsme měli vyrazit na firemní výlet od paničky Marcelky. Do toho zase přiběhla Barča, že Gerry musí do Krupky na další flayballový turnaj, Mejzí tady běhá nahoru a dolu a neví co bude s ním. Doma zůstat nechce. Lehce nervozní Barča už měla taky naběhaných hezkých pár kilometrů jako naše zpravodajská služba. Určitě se děsila představy, že by tu měla mejzího hlídat. A pak to byl telefon v kuchyni, zprávy na facebooku, další telefon v podkroví…. No něco šílenýho. Nevěděli jsme, jak si rozdělit psaní. Už toho na mě začalo být víc než moc.  Gerry byl ze závodů úplně mimo… No a tak jsem v pátek štěknul na velkou poradu. Byl jsem náhodně u toho, když Týna přijela ze školy a mluvila s naší paničkou Marcelkou, takže během několika vteřin jsem měl jasněji, než všichni za celej tejnden. Rozdělili jsme se na : já jedu s Mejzím na firemní poznávačku a psát bude Mejzí, Gerry se bude soustřeďovat na sportovní výkon a sepíšu to pak všechno za něj, hned jak za nim po výletě všichni dorazíme.

A tak v sobotu ráno , velmi brzo ráno, Gerry a Kamil vyráží směr Krupka. Barča na poslední chvíli dorazila se zprávou, že bude hezky. Jen doufáme, že ne zas úplný horko!

No a my jsme naskákali s Mejzím, s Marcelkou, Týnou a Vojtou do dalšího auta a hurá na výlet….ostatně co se tam dělo se můžete dočíst od Mejzího v článku před tímto.

O závodní sobotě Gerryho toho moc nenapíšu. Jednak Gerrymu taky nevěřím každý druhý slovo a jednak jsem nikde nenašel kvalitního čtyřnohýho našeptávače, co by mi řekl, jak to tu probíhalo doopravdy. Ale co mi stihl říct Gerry v rychlosti v neděli ráno, neběhali vůbec špatně. CB I běhali RR a do nedělního DE postupovali z 3 . místa. A CB II postupovali do neděle z místa druhého.

Takže  s Marcelou jsme dojeli v neděli ráno do Liberce, kde nás nabrala do auta Jana s Cayou a Irena se Sárou. Vážení ! Jaká to čest pro mě sedět vedle královny Cayi. Krásná modrá výmarská ohařka.  Ten její uhrančivý pohled a ladné tělo. To chování dámy!!! JOJ!!! Ale zpátky na zem……..Protože CB II měli do Krupky málo psů, rozhodla  panička, že posílím na tento turnaj jejich řady. Protože Sára je snižovač (20 cm překážky), bude se mi prý běhat dobře a tolik se neunavím. Ani nevíte, jak moc mi to chybělo a jak jsem se těšil!!!!!!!!!! Nejdřív Caya….pak mě přiberou po tak dlouhénemocenskéi do družstva…vážně, ještě něco do třetice a asi se blahem pominu! Ale jak jsem stál na čáře před překážkami a viděl to rozkošný malý kulatý žluťoučký zasazený v boxu…nemyslel jsem ani na to, že caya letí ladně jako vítr kolem mě se svým žlutým míčkem.

Musím pochválit obě dvě družstva, vedli si všichni parádně. Oba týmy běhali s plným nasazením a tak to nakonec bylo znát na výsledcích. Ale koho musím pochválit nejvíc je Janička od Linetky z CB I za její skvělé starty. Startuje opravdu báječně, už se naučila kdy přesně ji vypustit a to je pro tým to nejdůležitější. Ale ani Zuzka s Argem jako startovní dvojice si nevedly vůbec zle.

Jo a ještě jedna skvělá věc se udála. CB I si konečně zaběhli čas 17 s 17,96)a tím pádem dosáhli na tytul FLY 17. Moc jim to přeju, jsem na ně moc pyšný, i když v koutku duše je mi to trochu líto, že já už si FLY 17 asi nezaběhnu. L Jsem moc pomalý a do jejich družstva už se svou rychlostí nehodím. Ale já to chápu. Alespoň je budu moct zkušeně hecovat k stále lepším a lepším výsledkům.

No a jak to všechno dopadlo?

CB I ve složení Linetka, Endy, Caya, Scotty, Metaxa  vyběhali 2. místo ve 2 divizi

CB II ve složení Alf, Gerry, Sára, Argo, Burák a moje maličkost úžasné 1.místo ve 4 divizi.

No není to nádhera? Já tohle prostě miluju!  I když jsem tak trochu důchodce :-D

 

Ale když si to tak vezmu kolem a kolem, tak dost aktivní důchodce! Vemte si ze mě příklad!

                                                                                                                                                                                                        

********************************************************************************************************************************************************************************************************

FIREMNÍ VÝLET NA TANVALDSKÝ ŠPIČÁK  15.6.2013

Před týdnem se u nás mluvilo o nějakém firemním výletě. Dali jsme naše chlupaté hlavy dohromady a usoudili tak, že půjdeme omrknout tu velkou železobetonovou hrůzu, kam nám panička Marcelka 5 ní v týdnu mizí a vozí nám odtud penízky na dobrý jídlo, výlety, závody a hračky…..

V sobotu jsme tedy se smíšenými pocity naskočili do auta a tradá na „audit“…nebo jak tomu tam u nich říkají :-D

Zarazilo nás, že jsme jeli trochu jinam a pak odbočili směrem na Smržovku. Vpředu se bavili o tom, že se mají sejít s ostatními na nádraží v dolní Smržovce. Trochu jsme bloudili a tak se naši velitelé  zeptali místních. Jenže ani oni nám dobře neporadili. Nakonec jsme to trefili sami a přitom najezdili asi 3 km navíc. Když jsme zaparkovali, vlak už stál na nádraží. Z dálky jsme poznali našeho známého z posledních závodů, Marcelinýho kolegu z práce a zlatou Pampelišku :-D Ještě že na nás počkali. Horda lidí, která se už drápala do kopce směr autokemp Tandvaldská kotlina, už měla dobrý náskok. Vrtalo nám hlavou, kdo by stavěl nějakou velkou fabriku na takovým kopci, když v nížině by to bylo pohodlnější.  Začali jsme ji litovat, že to má opravdu těžký, takhle každý den chodit do tý „práce“, daleko je to a vysoko…. Tak moc se pro nás musí obětovávat! Brrrr…a když si vzpomenu na ledové zimní měsíce….bouřku….lijáky…  vážně hrůza, jen pomyslet.

Než jsem to stačil domyslet, byli jsme v kempu. Všichni dvounožci dostávali modrá trika, asi aby se poznali, že patří do stejný práce, kdyby se ztratili, protože tam bylo i plno jiných rodinných členů, malých i velkých. I plno psíků tam bylo a s některými jsme se fotili.  Pak se naši páníčkové  vybalili svačiny – kafíčka, koláčky a koblížky…páni, to vám to tam tak krásně vonělo! Tolik chutí smíchaných s pachem okolí. Až se mi zbíhali sliny.  Nikdo mi ale nerozuměl a nikdo mi nedal ani ždibínek. V duchu jsem si říkal, že i když mi nikdo nikde nic nedal, tak je to tu docela fajn.

Všichni už svačili nějak dlouho.  Z nudy jsem si lehnul k Dracovi a začali jsme si povídat. Draco vyčenichal po okolí pár rozhovorů a zjistil, že to není firemní výlet jako výlet do firmy, ale jako výlet pořádaný firmou. Docela mě to zklamalo. Chtěl jsem vidět co tam za  těmi zdmi je, kam naše panička chodí.

Nakonec všichni všechno začali balit a pomalu vyráželi. Draco říkal něco o Tanvaldském špičáku. Jestli pak bude stejně ostrý jako můj vlevo dole? Nebo silný jako vpravo nahoře? Už jsem se těšil. Mezitím jsme se seznámili s celou karavanou, s dvounohými i čtyřnohými, pročmuchali jsme celé okolí, řádně i neřádně jsme proběhali celý les a nakonec jsme dorazili k vysoké stavbě – říkali jí rozhledna. Byla to fajn procházka, ale nějak ty naše dvounožce zmohla. Za odměnu, že tu cestu přežili, si nejen panička Marcela a Týna, ale i náš nejkamarád Vojtík , dali nanuka. My jsme dostali napít dobrý vodičky, protože jsme měli z toho lítání vyprahlo a pak přišli na řadu dobrůtky. Přiznám se vám , čichal jsem je už dlouho,někde kousek od domova, když jsme vyjeli, ale nikoho celou dobu nenapadlo , že by mi nabídnul!!! A teď konečně zašustil pytlík! ANO!!!! Piškotky!!! Piškotky jsou tu!!! Malé!!!Voňavé!!!! Kulaté!!!! Žluťoučké!!!! Hoď mi tu piškotku, na co čekáš!!!! Není nic lepšího než piškotka!!!

           

Kvůli piškotce bych i na Špičák skočil!!!

Jo jako my už jsme na Špičáku ? Jediný co tu vidím špičatého jsou psí uši tady po okolí L

Ale což. Výlet je to super. Horda dvounožců od paničky Marcelky  se zvedla a zase přemisťovala dál. Byl to jakoby ukončení putování a na konci čekali stoly prohnuté jídlem. Bohužel  jen člověčím jídlem. Kdyby se tu tak všichni kolem pořád nemotali…nebo kdyby se tááááámhleta docela malilililinkatá klobáska dokázala sama vznést směrem ke mně. Nebo kdyby jen třeba jako náhodou spadla na zem a nikdo si ji nevšímal. Draco zavětřil zase po guláši. Zelenina a ovoce taky nechybělo, ale nic pro nás. Joooo…Barče by jsme mohli vzít. Potřebovala by něco shodit :-D . Rozhodně na nás v tomto rautu vůbec nemyslili.  Tak snad příště a třebaa se taky dočkáme psího švédského stolu. Začalo to být docela nuda. Všichni si nacpávali bříška a co jako máme dělat my? Koukat na ně? Nakonec se zželelo Týnušce a aby tetička Adélka měla radost, ukázali jsme nejen jí, ale i ostatním, jak nám to s Dracem jde, když se vrhnem na dogfrisbee. Někteří to asi viděli i poprvé v životě, ale moc se jim to líbilo. Ale od jídla se nehnuli L

                

Byl jsem se s Dracem podívat i po okolí. Jestli se někdo bavil, tak to byla lidská štěňata. Malovali si, hráli si a dokonce si nechali malovat na obličej. Za chvíli jsem je nepoznával. Ještě že mám tak dobrý čenich. Ten je hnedka všechny rozeznal  :-D Přemýšlel jsem co si nechám namalovat na ksichtík já, ale vysvětlili mi, že to není pro chlupáče a vyprovodili s pardonem pryč. No holit se kvůli tomu nehodlám! Nejsem pudl!!!!

Ale i tak to bylo vážně super. Sice jsem se nepodíval do plechový krabice, ve které dělá naše panička, ale poznal jsem hodně jejích a nyní i našich nových kamarádů a jsou fakt moc prima. Doufám, že nás Marcelka vezme i příště.

Kolem páté odpolene jsme si to už namířili k autu na nádraží. Říkal jsem Dracovi, že by se tu určitě Gerrymu líbilo.  Nemohl s námi, protože byl v Krupce na flyballovém turnaji. Než ráno s Kamilem odjeli, procedil mezi zuby, že je rád, že jede sám. Draco pořád vidí nějaký nedostatky v jeho rozběhu. Takhle nic neuvidí a bude mít klid a v klidu se bude soustřeďovat na vítězství.  Ale brzo mu to skončí.

Barča totiž prozradila, že Draco se po dlouhé odmlce,  kvůli své nemoci, hodlá pomalu a jistě vrátit na výslunní své slávy a vypomůže v CrazyBalls II.

Už se nemůžu dočkat na ten frkot!!!  A Draco určitě taky ne!!!

 

Fotky :  Marcela       http://cistomil.rajce.idnes.cz/3.firemni_vylet_Spicak_15.6.2013/

            Helenka S.

                                                                                                                                                                                                         

****************************************************************************************************************************************************************************************************

FUN FACTORY FOR FRISBEE POHOŘANY  8.-.9.6.2013

To zas byl napínavý týden! V televizi šel jeden záběr za druhým z povodňových míst …až nám to všem kožichy načechrávalo. Brrrr…. Z posledních závodů bychom se ještě teď mohli ždímat.  Doufali jsme, že vykoukne sluníčko a mraky zůstanou za horama.  Ani jsme pořádně nevěděli kam se to vůbec chystáme, tak jsme vyslali Barču, ať se mrkne do notesu. Po chvíli se vrátila a povídá : „tak potvrzuji, že je to frisbee víkend v Roudnici nad Labem.“

Draco hned poznamenal : „ to zná dobře. Možná vyrazíme i na nějaký kešky. Bude jich tam určitě plno :-D“

Mejzí zadumaně hleděl na další zprávy z povodní a pak jen tak mimochodem utrousil : „ Roudnice nad Labem? To jako nad Labem? Jako město u týhle řeky co tu ukazujou v televizi?“

Všichni jsme se na něj podívali a pak upřeli zrak na obrazovku.  Dlouho jsme nemluvili, ale všem nám bylo jasný, že to bude průšvih. Závody se přece nemůžou konat  na kajaku! Zima taky není, aby hladina rozzuřeného živlu do víkendu zmrzla … Vůbec  jsme nevěděli, co si o tom myslet. Páníčkové se zdáli být v klidu. No a nakonec přišla skvělá zpráva, Lucka Schönová sehnala místo někde v Pohořanech a tak jsme v pátek s úlevou naskákali do auta a hurá dobít nějaké to vítězství, společně s Pavlou a s už rozumějším Cawikem, který čím dál tím míň na nás vrčel. Cesta nám ubíhala v pohodě, jen na konci to s námi Marcelka brala klikatě, protože hledali  hřiště, ale nakonec jsme ho našli i s podivnými obyvateli. Všichni na sobě měli podivný hábity a velký auta. Prý hasiči. Páníčkové říkali, že tu měli soutěž. V čem asi tak mohli soutěžit….říkal jsem si. No, záhy jsem věděl v čem. Po příjezdu jsme vyrazili  z auta ven a šli se proběhnout na louku. Potřebovali jsme si protáhnout kosti po 3 a půl hodinové jízdě. Když pak začali holky stavět stan, zjistil jsem, v čem hasiči soutěží :  hasiči soutěžili v hašení žízně a některý byli tak dobří v této disciplíně, že už ani řídit nemohli, jen vyslali ty méně zdatní, aby Pavle oznámili, že jí nabourali auto…  Začal jsem si říkat, jestli  ty povodně sem nezanesli do okolí nějakou smůlu….v kostech jsem cítil divné mravenčení….a z dlouhé cesty to nebylo…jakobych tušil, že to nebude poslední katastrofa. 

Večer jsme ještě chvíli poseděli s Alenou, Ivetou a Pavlou a šli na kutě. Museli jsme se prospat na Freestyle a SMD.

Nezávodím dlouho, ale překvapilo mě, že zařadili první na program SMD.  Nu což, šlo se na věc. Marceka házela skvěle. Díky ní jsem nachytal celkem 19,5 bodu. To je náš nový osobní rekord. Po prvním kole jsme se tak umístili na 6. místě.

Pak přišel na řadu freestyle. Ten se nám ale opravdu nepovedl….Marcela mi to házela moc brzo a já, ať jsem se snažil sebevíc, prostě jsem to občas neuběhl a nechytil disk. Dokonce nám strhli 0,5 bodu za to, že jsem se prolamoval. No a za to mohla opravdu panička, musím jí donutit víc trénovat, i kdybych jí ty disky měl do postele nosit.

                           

Jako další na řadu přišla MD k freestyle. Nic moc, ale skončili jsme na 7. místě. Říkate  fajn?Jo, fajn, kdyby to nebylo ze sedmi soutěžících L.

Perlička tohoto dne ale byla s vyhlášenou jednou hrou navíc. Marcelka se s Alenou Smolíkovou hned přihlásili…..jmenuje se KAN JAM a spočívá to v tom, že na vzdálenost 15 metrů jsou proti sobě postaveny sudy s dírou uprostřed a na boku je díra jako do kasičky. Úkolem dvojice hráčů je aby jeden házel na sud a druhý proti němu se snažil srazit letící disk do sudu. To bylo za 3 body, za 2 body to bylo, když se hráč do sudu diskem trefil sám bez tečování. Když se někdo disku dotkl a ten tečoval sed bylo to za 1 bod. A když náhodou někdo trefil „kasičku“, byla to okamžitá výhra setu. Jak sem na ně koukal z kenelky, moc jim to nešlo, taky prohráli několikrát za sebou 2:0. Pak  v posledním večerním boji porazili jeden tým, tak si trošku zvedli náladu.

A večer byla ještě  další velká sranda……jmenovalo se to beer race. Na igelit se nastříkala voda a s pivem a metrovým brčkem v ruce se muselo přejet tu igelitovou cestu, rozdělat pivo nebo kolu a brčkem vypít. Pak ukázat že je všechno vypité tím, že si to vyleješ na hlavu a pak se opět sklouznout zpátky ke zbytku týmu. Takhle štafeta pokračovala, až se vystřídali všichni 4 z týmu. Této taškařice se Marcela nezúčastnila, ale Pavla je pro každou srandu, tak do toho šla. Lidičkové se opravdu umí bavit, jen co je pravda.

Ani na nás čtyřnohý se nezapomnělo a vyrazili s námi na procházku. Po příchodu jsme se nabaštili a skočili do pelíšku. Páníčkové ještě chvíli společně poseděli a já tiše poslouchal. Živě debatovali o natáčení reklamy a pak o mě a zas o reklamě a já vám usnul jak špalek.

Ráno jsme se probudil a první na co jsem si rozpomněl na tu debatu o reklamě. Nezdálo se mi to?

Ale nebyl čas na hlouposti, dopoledne se začínalo opět SMD a to do 15-ti nejlepších.  Ti pak šli na řadu po Freestyle.  Protože jsme nastupovali ze 6. Místa, tak nás nejprve čekalo druhé kolo našeho společného freestyle. Marcelu veřejně chválím!!! Házela mi to o mnoho lépe než předešlý den a tak jsme to nakonec vylepšili na 6. Místo.

Při polední pauze na oběd Alena s Marcelou doházeli KAN JAM a jed tým porazili. Ale na ten druhý už nestačili a skončili na 10. místě.

A pak přišlo na řadu opět SMD. Než jsem přišel na řadu, začal jsem se zaobírat tou večerní debatou o natáčení reklamy. Dával jsem si dohromady každé slovo, co jsem jen slyšel. Veškeré spojitosti…. A pořád mi létalo hlavou : já že bych měl točit reklamu? No a najednou povel a vyrazili jsme na to prokleté SMD. Já byl tak rozhozený z toho pomyšlení na tu reklamu, že jsem z těch 6 hodů fakt nechytl ani jeden. Vážně se stydím, nebudu házet vinu na špatně hozené disky…možná dva…ale pořádně jsem to spackal. Skončili jsme tvrdě na 24 místě. Doma jsem to ani nechtěl říkat, ale Draco to slyšel, když to Marcelka doma říkala Kamilovi. Když jsem šel kolem něj a on se na mě podíval, bylo mi jasné, že ví všechno. Nepřejte si slyšet nic z toho, co mi od plic vyštěkal do ucha L

Panička byla trošku naštvaná, ale za chvíli  ji to přešlo a říkala, že příště to bude lepší, a hlavně že jsme si užili opět skvělý víkend. Ne že by mě to nemrzelo. Mrzelo. A moc. A o to víc mě mrzelo, když po příjezdu domů na mě Draco zavrčel. Prý nad čím se tak šklebím, jestli z té prohry náhodou ještě nemám  radost.

Ale já pořád musím myslet na ten noční rozhovor paniček o té reklamě…..

 

Na takovou kariéru jsem nikdy nepomyslil…..co kdyby náhodou…..

                                                                                                                                                                                                    

********************************************************************************************************************************************************************************************************

LUKÁŠOVSKÝ DRAK 1.-2.-6.2013

Konec týdne se blíží. U nás čtyřnožců i u našich dvounožců panuje napětí. Dvounožci mluví o možném zrušení nadcházejícího flyballového turnaje. Venku neustále prší. Nikdo netuší jak to dopadne. Naše vrchní informátorka Barča chodí od internetu taky s nepořízenou…nikdo nikde nic neví…nikde ani zmínky, jen dohady. Nikde ani štěk…. Na druhou stranu je dobré, že se nic nepíše, je tu pořád naděje, že se závody konat budou.

Nakonec jsme čekali až do posledního dne. V pátek odpoledne jsme vypozorovali od páníčků skvělou náladu a chvíli na to přiběhla Barča s jiskrou v oku a zvesela hlásila. : „ Turnaj se koná! Hurá!“

Co si budeme povídat, že? Ona  byla ráda  jen proto, že bude mít doma od nás svatý klid. A když svatý, tak u babičky na gauči nebo před barákem na lavičce. A prý hlídá a má plno práce. Kdybychom po baráku nainstalovali senzory pohybu, po  dobu naší nepřítomnosti by ani nepíply :-D                      

Gerry už spřádá plány, jak ji nachytat…užuž chtěl něco na našeho dříče připravit, ale teď na to není čas . Musíme se připravit k odjezdu do Lukášova!

V noci nás probudilo bubnování na střechu. Déšť. Ráno za vytrvalého deště naši páníčkové vstali. To vám byla úleva. Nevěřili jsme , že pojedeme. Myslím si ale,že Barča si oddychla až ve chvíli, kdy se za námi zabouchli páté dveře našeho psomobilu :-D 

Po celý den pršelo. A když zrovna nepršelo, tak z nebes padali doslova provazy vody. Ale ani přes tuto nepřízeň pořadatelé  Dog Dragons závod neodpískali. A tak řeckořímský zápas v bahně  mohl začít :-D

Už dávno jsem se smířil s tím, že ještě asi dlouho běhat nebudu, protože po lécích na tu mou epilepsii jsem fakt mátoha a nemotora v jednom. Lidičkové by mě přirovnali k jejich Šípkové Růžence.

Těšil jsem se alespoň na to, že budu moct všechno sledovat a zapisovat a ne že to zas uslyším jen z vyprávění. Gerry si někdy hrozně vymýšlí… Jen mi bylo líto mé paničky Marcelky. Moc jí to mrzelo, že neběháme spolu. Páníček Kamil běhal s Gerrym ve 4 divizi s Crazy Balls II. A Marcelka vyfasovala Scottyho z CrazyBalls I.Jeho panička Štěpánka byla na svatební cestě a Scottymu by bylo líto, kdyby se nemohl zúčastnit. Tak jsem byl rád, že to dopadlo jak to dopadlo a Marcelka si mohla závodů alespoň trochu užít, i když beze mne.  Postupně se však situace na závodišti trochu přiostřila a ze slovního spojení „trochu užít“ , se stalo docela dobrá honička, protože týmu Kosatek pomáhala pouštět ze startu  Gaspera a Huga. Fandil jsem jim co to dalo a dost mě překvapilo, jak Marcelka rychle odhadla půjčené psíky a pouštěla je na dráhu tak dobře, že z toho byl i nějaký OK.

No věřte nevěřte, ono není jednoduchý takhle běhat s cizími psi. Dvojice soutěžících se musí dobře znát. Se mnou měla například krutý začátky. Jenom mě udržet na startovní čáře pro ní nebylo nic jednoduchý. To vám povím….já když jsem tam stál na startu a viděl tu lajnu překážek…do několika sekund jsem nevnímal nic jinýho…jen ten malý žlutý míček na konci dráhy, jak si tam pěkně hověl v té jamce v boxu….a to už pak ani nevnímám dráhu a už chci držet ten míček v hubě a letět s ním do cíle…  Kdo nezažije, nepochopí. Takže vlastně vítězství visí  na našich milovaných dvounožcích … :-D My čtyřnohý jsme smyslů zbavený :-D

No a jak to nakonec všechno dopadlo? A jak to šlapalo CrazyBallákům?

První rozběhy nic moc, ale nakonec se všichni vzpamatovali a už to zas byli sehraný družstva jako na konci loňské sezóny.

Bohužel ale stále pršelo a všem tekla voda nejen do bot a z bot ven, ale i ušima.  Kolem 13 hodiny zasedl výbor flyballu a všichni kapitáni družstva, aby řešili mimořádnou dešťovou situaci , zda závod úplně zrušit, doběhat jenom sobotu nebo skončit kolem 13 hodiny a doběhat to až v neděli ráno. Z mého pohledu zkušeného závodníka musím smeknout pomyslnou čapku před pořadateli závadu : týmu Dog Dragons za připravenost! Dráha super, nad boxy stan, aby se psi neklouzali na blátě až k boxu, nohy stanu obalený molitanem, aby se nikomu z čtyřnožců nic nestalo, dráha při závodech byla několikrát  přemístěna kvůli bahnu….no prostě báseň. Výborná příprava a organizace.

Po celodenním dešti bylo na doběhové dráze opravdu veselo, bláta cca 5 cm. To by se prasátkům moc líbilo. Všichni se snažili, aby se jim nic nestalo a vše dopadlo dobře. Občas začala zlobit EJS ( semafor a časomíra), protože voda a bláto stříkalo až na startovní čidla. Tak se otíralo, vysušovalo……..  dokonce se chvíli běhalo i na stopky, ale všechno se zvládlo. No a jak jsme dopadli?

CrazyBalls I ve druhé divizi vyběhali 3. místo a CrazyaBalls II ve 4 divizi úžasné 2. místo.

 A Kosatky běhali ve 3 divizi a skončili na ….. místě. V tak náročném terénu je to skvělé umístění.

Celej Lukášovskej drak se běhal až do půl deváté večer. Všichni měli toho deště opravdu plné zuby. A tak se rozhodlo, že výsledky se budou vyhlašovat až 15.6. v Krupce, až se bude konat další flyballový turnaj. Do té doby si snad vysušíme kožichy :-D  a na vyhlašování nám zasvítí

Video :

A na závěr musím přidat ještě jedno info o  novém seznámení. Na závody se i v tak hrozným počasí přišel podívat Marcely spolupracovník Míra se svojí přítelkyní Luckou. A měli sebou rozkošné štěndo zlatého retrívra. Pampeliška ji říkali. Marcelka si s ní chvilku hrála a mé zkušené oko v ní vidělo novou naději  frisbee sportu. Je velice vnímavá a hravá. I Gerry jí s úsměvem pozoroval. Tak doufejme, že se všem třem tento den líbil a že se snad možná potkáme někde na nějakém závodě…

 

Myslím, že není na škodu si zapamatovat její krásné jméno….

                                                                                                                                                                                                               

******************************************************************************************************************************************************************************************************

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

ČERVEN

********************************************************************************************************************************************************************************************************

26.5.2013 K9 DISCDOG DISTANC NOVÉ STRAŠECÍ

Barča už v pátek hlásila, že máme startovné zaplacené na neděli a že máme jet do Nového Strašecího. Těšil jsem se moc. Ráno v neděli vykouknu z okna a už takhle brzo to vypadalo na pořádně mokrý a studený den. Panička je pěkně nastydlá, nemohl jsem v noci pořádně oka zamhouřit. I Barča se odstěhovala s Drakem dolů do obýváku a Mejzí  zalezl bůh ví  kam, ani jsem o něj nezakopl. Pak začala Marcelka i přemýšlet o tom, že raději zůstane doma v posteli a bude se potit. Hrůzou se mi ježily chlupy, jen co jsem pomyslel, že budu sedět doma. Startovné ale bylo už zaplacené a tak nakonec  v 6:00  vyrážíme i s Kamilem a Dracem. Měl nás tento den čekat distanční den v SMD a DD. Cejtil jsem se trochu provinile. Přeci jen si mohla panička kvůli mým závodům uhnat zápal plic…ALE!!! Nakonec jsme byli všichni rádi. A proč? Nebudu vás dlouho napínat J

Za celou cestu jsme neviděli jedinej sluneční paprsek. Kousek za Prahou, kde jsme nabrali Ivetku s Ashanti začalo i pršet a nepřestalo nakonec po celý den. Cestou jsme trochu bloudili. Nic naplat, pes má lepší navigační systém, než co lidi používaj v tý malý televizní krabičce. Pořád je to posílalo někam, kde jsme nechtěli být. Ale je vidět, že se něco panička od nás už za ty roky naučila a alespoň si pamatovala kam přesně jedeme a nenechala se tou jejich vymožeností  ošálit. Nakonec jsme dorazili na místo, ale bylo to opravdu na poslední chvíli. Rychle jsme se zaprezentovali a šli se na chvilku rozházet. Kdyby s námi nejel Kamil, určitě bychom neměli ani kam hlavu složit, protože to byl takový fofr, že jsme neměli kdy postavit stan. Když nám připravil veškeré zázemí, vzal našeho Drakouše a vyrazili na kešky po okolí. Byl jsem za to moc rád, alespoň mi do toho ten náš kápo nebude kecat, jsem akorát hrozně moc nervózní a dělám chyby. No samozřejmě že si pár poznámek neodpustil, než odešli J

První na programu bylo DD. Fičel vítr a nebyli jsme si jistý, jak to půjde. Panička se pak šla podívat po okolí, jestli by se nenašel někde těžší a odolnější disk. Ve větru je rozhodně lepší a stabilnější. S lehkým bych se po hřišti ulítal. Nakonec nám ho půjčil Pavel Kos a díky mu za to!!!! Sice první hody za moc nestály ,ale za to Marcelka nemohla, nebyla na těžší disk zvyklá a moc si to nevyzkoušela před startem, ale s každým dalším hodem to bylo lepší a lepší a chytali se o moc líp. V kvalifikaci jsme tak naházeli  130 bodů.

Dál na program přišla SMD. Vytrvale pršelo a občas i foukalo, ale nevzdávali jsme se. Marcelka se snažila i přes to, že jí vážně nebylo moc dobře. Dali jsme si záležet a i na výsledcích to bylo znát. První 3 hody, i za nepřízně počasí každý  za 3,5 bodu. Kdyby to tak šlo dál, bylo by to super, ale…. Další hod se Marcelce nepovedl a já to už nemohl zachránit…hodila ho do autu. Tak jsem jen pro ten disk běžel a nevím na co jsem zrovna myslel, ale probudil jsem se před rozhodčím Markem, kterýho jsem se strašně lekl a zapomněl jsem v tu chvíli, že mám disk najít a přinést. To byla moje chyba. Panička ke mně musela přiběhnout,  vzít za mě disk, já se vzpamatoval a už jsme stihly jen jeden hod. Jenže já byl tak rozhozenej, že jsem ho prostě nechytil L. Tohle až se dozví Draco, tak se mi vysměje. V prvním kole jsme tak naházeli jen 10,5 bodu.

Dál jsme absolvovali rozhoz na semifinále DD a šli konečně na zasloužený oběd a panička hlavně na čajík, aby se zahřála. Nevypadala vůbec dobře. Ještě že bylo v klubovně teplo. I mě to bodlo. Uklidnil jsem se, ohřál jsem se a odpočinul. Myslel jsem jen na to, že bychom už mohli jet domů, aby se mohla Marcelka natáhnout a vypotit se. Ta dlouhá cesta před námi taky nebyla pro ni zrovna optimistická. Draco s Kamilem taky ještě nikde. A tak si tak sedíme, já teda pod stolem hodil záda, jak to mám rád, Marcelka si hezky v teple baštila a popíjela svůj horký čajík a najednou přilítla Ivetka a volá na nás : je po vás sháňka!!! Mysleli jsme , že nás hledá Kamil, že už dorazili. Iveta na nás nechápavě koukala a říká : ne, máš jít házet DD semifinále. No to už jsem vyskočil na všechny čtyři ! Koukal jsem na Ivetu jak na zjevení. Marcela se vůbec nepodívala na výsledky. Ani já jsem nevěřil, že za tak málo bodů, by jsme měli vůbec šanci na postup. Ale ono to stačilo !!! To vám byl fofr ! Marcelka lítala a hledala rychle disky na házení, já běhal sem a tam za ní…no k popukání J Podle tabulek jsme do semifinále postupovali ze 7. místa . Každý tým měl  9 hodů na to, aby ukázal, kdo je lepší. Střídali jsme se po 3 hodech a celkem jsme naházeli 150 bodů J

Pak přišlo na řadu druhé kolo SMD. Ani tady jsme si nevedli špatně, dokonce jsem chytil pár disků ve 4 bodové zóně. Panička dostala grif a přišla na to, jak mi to házet. Skoro zapomněla, v tom chvatu, jak jí je špatně a dolitý adrenalin do jejích žil nám společně vynesl chycených 14 bodů. V konečném součtu to stačilo na krásné 9. místo z 32 týmů a to si myslím, že na špatný počasí a nemoc paničky byl velký úspěch.

Na závěr dne přišlo finále DD. Probojovali se tam i moji dva bráškové z Temného hvozdu : Gyp – to je můj pravý bráška z vrhu naší mamky a Coffe , takový něco jako polobráška, který je o 2 roky starší. Gyp na mě mrknul  J  , asi na mě taky ještě nezapomněl….jen doufám, že už si nevzpomene na to, jak jsem ho jako malýho tahal za uši…. Ve finále byla ještě s námi Anakim od Míši Andrové. Před ní jsem měl vážně respekt. Jsou totiž machři na DD. Celé finále se odehrávalo napínavě. Pavel Kos s Gypem v posledních dvou hodech nasbíral 2x 100 bodů…nebylo na to co dodat…. První místo měli prostě jistý. Čtvrté  místo  bylo také jasné, tam skončil Coffe, protože naházeli nejmíň bodů. No a teď jsme tam zbyli já a Kim. Už ani nevím kolik jsem nachytal, jak říkám, bylo to tak napínavé, ale myslím, že to bylo něco kolem 130 bodů. Ale co je důležitější, stačilo to na 2. místo. No chápete to? A Draco u toho nebyl!!! To mě tak mrzelo! Snad smekne dodatečně před pohárem! Měl jsem ohromnou radost. Panička konečně přestala zářit horečkou a začala zářit štěstím. A s pohárem jak mi to na fotce slušelo!

Sami se můžete přesvědčit.

A abych nezapomněl….neměl jsem úspěch jen já, Draco přišel s Kamilem z výletu po keškách.

A stejně tak jak my jsme postupovali do semifinále ze 7 místa, i oni po okolí vyčmuchali 7 pokladů. Tak taky gratulujeme.

 

Draco se na zpáteční cestě domů pěkně nasmál, když jsem mu vyprávěl všechny ty zmatky co se udály, ale pak mi uznale položil tlapku na hlavu a řekl mi, že sám by to neuběhal líp a že je na mě za celou rodinu moc pyšný. A že až mu bude líp a zase se začne připravovat na závody, vezme si mě jako trenéra a vrchního poradce. Je to prostě skvělej brácha, že jo?

                                                                                                                                                                                                       

 

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

11.-12.5.2013 EAGER'S CUP ŽAMBERK

Neskutečně dlouhá zimní pauza !

Ale je fakt, že je tu konečně dlouze vytoužený pátek a my v tomto roce jedeme na první flyballový turnaj.Odpoledne, když panička konečně dorazila bůhví odkud---říkají tomu z práce – nakládáme auto, samozřejmě nesmí zapomenout na nás a vyrážíme směr Žamberk. Celou cestu pršelo a tak vpředu nebylo slyšet nic jinýho, než jak to přežijou ve stanu. Já jim říkal vemte nafukovačky a kotvy, ale když oni mi vůbec nerozumí L. Co mě se týká, klidně se vyspím v autě a dobře. Ale když oni ti naši dvounožci jsou tak strašně nepraktický a neskladný…

Po cestě jsem z toho ruchu v autě usnul a už nevím co vymysleli. Jsem teď tak strašně unavený. Dostal jsem nějaké nové léky na tu mou nemoc epileptickou a zatím se cítím tak na soutěž s medvědy. Samozřejmě ne v síle, ale v délce prospaných dní. .. Nějak jsem si nedovedl představit, jak na tak důležitým závodě budu fungovat. Jak nepotopit naše družstvo a ze všech sil je podržet. Kdyby tak existovalo něco jako psí kafe…, ale to ještě nevymysleli.

Probudil jsem se až v Žamberku a vůbec tam nepršelo. Doslova zázrak.. Všichni naši dvounožci vyběhli a začali stavět stan. My jsme čekali v autě a byli rádi, že nemusíme pomáhat. Nikdy nepochopím tu změt hadrů, tyček a lanek, ale výsledek je vždycky perfektní, pokaždé z toho je úhledná velká bouda.  V autě jsme mezi námi čtyřnožci  polemizovali nad tím, jak asi budeme běhat. Měl jsem z toho čím dál tím větší obavy. A po dostavění stanu to přišlo …

Večer jsem v kruhu celé výpravy vyslechl nemilosrdný ortel. Tento víkend nebudu závodit, budu dělat jen maskota týmu… Nechápavě jsem zíral na kolem stojící a ležící… Dlouho mi to nedocházelo. Byl jsem z toho vážně smutný a v hloubi srdce a psí duše jsem si přál, aby změnili názor. Ale po chvíli přemýšlení jsem musel uznat, že mají pravdu. Byl jsem po lécích malátný a unavený, občas jsem se motal, nebylo divu, že nechtěli se mnou riskovat. Byla to se mnou předem prohraná bitva. Možná bych si akorát tak naboural čumák o box s míčkem. A když jsem viděl, jak těžce to nese i moje panička Marcelka, jak moc jí trápí, že nebudu závodit, řekl jsem si, že se překonám a budu ji těšit svou dobrou náladou, aby si to nevyčítala…i když to bude těžký…srdce mi to může utrhnout. Věřím, že na další závody už budu fit a vynahradím jí to.

 Nakonec moje soužení vyřešila panička Renatka z týmu Kosatek. Poprosila Marcelku, jestli by jim nepomohla pouštět jednoho psího závodníka . Trochu to zabolelo, to jo, ale panička přijde alespoň na jiný myšlenky a zatím co budou na startu, půjdu si na chvilku zdřímnout.

Smířil jsem se tedy s víkendovým osudem v roli maskota a smutně zalezl do koutku. Smečka však zavelela po chvíli povel k odchodu a vyrazili jsme na pěknou procházku. Hned jsem na všechno zapomněl. Všichni jsme se řádně vylítali, všude všechno pročmuchali, ani jsem si pořádně nevšimnul, že zase začalo pršet. Páníčkové byli taky prokřehlý, tak se vymyslelo, že se půjde do místní hospůdky, všichni se tam ohřejeme a oschneme. To se nám to pak krásně usínalo.

Sobotní ráno se odvíjelo ve znamení spěchu, příprav a taky  se s požděním. Ale nikomu to nevadilo. Díky s poždění jsme měli náskok a rozvrhli jsme družstva :

CB I.  – Linetka, Freny, Endy, Scotty, Metty a Hany

CB II. - Donáš, Gerry, Argo, Konnie, Sára

Na to, že to byli první závody po tak dlouhé zimě, si CB I. Vedlo velice dobře.  Ve 2 divizi byli 4
družstva a běhal se RR. (to znamená každý s každým) Záleželo na tom kdo
vyhraje a získá více bodů a představte si  že večer bylo CB I. na 1. místě. To byla naprosto skvělá pozice na druhý den, kdy se běhal DE. Fandil jsem mému týmu z kenelky, hypnotizoval jsem každej jejich rychlý pohyb přes překážky i míčky co jim  vystřelovaly do tlamy…bylo to dokonalý! Jen jsem prý u toho fandění byl slyšet přes celé závodiště J No co co …jsem se prostě neudržel, no…. Alespoň jsem mohl povzbudit náš tým, když už jinak nemůžu. A asi to mé fandění pomohlo, když skončili na prvním místě J

Naše druhé družstvo CB II soutěžilo v 5 divizi a jim zase šlo o nejrychlejší čas, běhali  ST. Jejich nejrychlejší čas byl …. Večer po skončení běhů byly na 5. místě. Rozhodně to taky není špatné. Na to jak byla dráha mokrá a rozbahněná se vůbec divím, že takové časy zaběhli. Vždyť pršelo celé odpoledne. Poslední družstva museli už i 2x přemisťovat dráhu, protože by byli naprosto v nevýhodě a mohli by to tak rovnou zabalit a jet domů.

Bylo to vyčerpávající, i já jsem byl unavený z toho povzbuzování a z toho vytrvalýho deště a tak. Večer jsme byli odměněni vydatnou procházkou a venčením, já se alespoň pořádně protáhl a pak v podvečerním klidu ve stanu jsme večeřeli a lidská část našeho týmu relaxovala nad lahodnými nápoji a probírali taktiku na druhý den. Byl jsem utahaný jako štěně a tak jsem bez pobízení šel do svého pelechu a usnul ani nevím jak. Párkrát jsem se v noci probudil a slyšel déšť bubnující do stanu. Občas přestalo, ale ne na dlouho. Pršelo i ráno, když jsme se připravovali na další závodní den. Vůbec se mi nechtělo z klece ven…ale fakt vůbec. Jsem zvyklý na ledacos, ale dnes ráno bych dal nevím co za ležení v obýváku pod stolem, pěkně v teploučku, s linoucími se vůněmi po kuchyni….hmmmm, ale co naplat, vylezl jsem.

Než jsme se stačili sebrat a dát do kupy, přišla Zuzka P. se zprávou, že pro špatný povrch se nedělní rozběhy ruší. Nadšení kolem rázem odpadlo. Mlčky jsme po sobě zírali a moc se nám to nelíbilo. Vyrazili jsme tedy v 9 ráno místo na kolbiště rovnou na vyhlášení výsledků . Když jsme to viděli, museli jsme uznat, že běhat na takovém závodišti je nejen o zdraví našich páníčků, ale i o zdraví nás čtyřnohých.

A tak z předešlého dne platilo :

CB I. se umístili na skvělém 1. místě ve druhé divizi,

CB II. na 5. místě v 5. divizi

Nakonec to byl docela dobrej víkend.   Udělali ze mě sice maskota, ale když jsem  viděl v čem běhali, byl jsem nakonec i rád. Jen doufám, že vydatné deště brzo spláchnou i mou malátnost po silných lécích a já tak budu moct pomoci ke stupním vítězů.

Ještě nepatřím do starého železa. Ne ne… Ještě všem ukážu co je to flyball a jak se to má běhat !
 

Ale až příště….teď  se na to půjdu malinko odpočinout a až se prospím, vymyslím nějaké strategie na další závody.

 

                                                                                                                                                                     Flyballu ZDAR !!!            

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

4.-5.5.2013 KDDF TOVAČOV

Zdravím všechny fandy freestylových závodů! Máme tu vyjímečně pátek, kdy vyrážíme na můj první freestylový závod v mé frisbee kariéře. Kdybych musel čekat do zítra, nejspíš umřu nedočkavostí J Sice vyrážíme až odpoledne, ale nevadí, hlavně když se něco děje!

Cestou nabíráme Pavlu s konfliktním a stále nabroušeným Cawikem. Co mu jen pořád vadí? Budu si s ním muset o tom promluvit. Vadí mi, že je pořád tak nerudný a navrčený. Nebo že by cítil velkou konkurenci? J

V Hradci Králové zastavili a otevřeli kufr. Myslel jsem, že jsme už na místě, ale místo toho k nám přiskočila krásná slečna jménem Berry od Ivetky Chomátové.

Panička Marcelka říkala, že si to jedem užít jako na dovolenou. Jeli jsme jenom ona a já, ostatní zůstali doma. Baruška si alespoň odpočine od hlídání a udělá si jeden volný víkend. A já měl kufr auta skoro celej pro sebe, společně s krásnou dámou Berry, nikdo mě nepošťuchoval, jako Mejzí, a kupodivu i Cawik byl v lepší náladě… možná to nebylo námi všemi, možná ho rozčiloval jen náš kápo, domýšlivý Draco.

Na místo jsme dorazili v půl osmé večer. Ještě že už je tak dlouho vidět! Paničky si tak nemuseli svítit na stavění stanů a mohli jsme tak jít ještě na krátkou procházku. Bylo to fajn! Bylo to hned něco jinýho, když jsme tu byli jen já a panička Marcelka. Povznášející pocit z toho, že jsem tu jen já a neprudí tu další dva, nemotají se mi pod nohama…no fakt jsem si užíval každou minutu.

Večer jsme si zalezli po večeři do pelíšku a za monotónního  pobrukování paničky opakující si sestavu jak jde za sebou jsem usnul jak špalek. Jen nevím, jestli dřív já nebo ona.

Ráno jsme přivítali den nejen snídaní, ale i procházkovým venčením a závodní část dne mohla začít.  Přihlásili mě jak freestyle, tak i na SMD. Panička se šla rozházet, počkal jsem na ní v boudičce a pokradmu jsem jí pozoroval. Byla ve formě. A já jsem byl taky.

Jako první disciplína byla SMD a v prvním kole se nám celkem dařilo, pochytal jsem dysky v 30 yardový zóně celkem za 17 bodů. Ve druhém kole už to bylo horší, začal jsem  být nervózní a občas mi vypadl disk z tlamy. Bylo to jen za 9,5 bodu. Marcelka mi to tak krásně házela! Nechápu co jsem dělal L  Ale i na tu mou bídu v chytání jsme ze 48 týmů skončili na 23 . místě.  V té lepší polovině J I tak se netěším, co mi na to řekne doma Draco. To zase bude poučování až do ranních hodin!

Zahnal jsem chmury a vyrazili jsme na freestyle. Cejtil jsem neskutečnou pohodu ze strany Marcely. Čekal jsem, že bude z neúspěchu rozmrzelá, ale byla naprosto v pohodě a to bylo moc dobře. To víte, jak je páníček v pohodě, tak je i jeho psí kamarád v pohodě. My to prostě cejtíme.  Nastoupili jsme na věc a já se vůbec netřásl nervozitou. Tuhle hru jsme před tolika lidma nikdy nehráli. Opravdu tu byl mumraj. Ale i přes to všechno jsme nedopadli vůbec špatně. Po prvním kole jsme byli na 5. místě  i se SMD která do freestylu také patří, ale jen jedno kolo a nejsou tam středové zony.

           

Po závodě jsme šli s Pavlou a Cawikem  ven se projít a dokonce si se mnou šel Cawik zaplavat do jednoho z místních rybníků. Skoro jsem ho nepoznával – držel si ode mne odstup, ale nebylo to jako v přítomnosti Draca. Celkem to s ním šlo. Není tak špatný. Myslím, že bychom mohli být kamarádi…

Večer byla docela sranda. Konalo se výhradně lidské frisbee. Moc se mi to líbilo. Marcelka házela a Alena Smolíková jí dělala psa. Moc jsem se nasmál, když Marcela házela naši sestavu. Alenka byla ale moc šikovný „pejsek“ a většinu disků pochytala. Kdyby chtěla, klidně ji budu doučovat. Ale i přes pár nedostatků, které bych já přehledem zvládnul, ale přeci jen mám 4 nohy, ne jen 2, děvčata při vyhlašování vyhráli krásné 1. místo  a dostali dort a medaili!

Na tento den byla vyhlášená ještě jedna disciplína, a to noční PTT. Vím co jsou noční kešky, lovíme je rádi s celou rodinou, ale tohle jsem si nedovedl představit a ani panička ne, tak jsme se toho nezúčastňovali. K velké škodě!!!!! Když se úplně setmělo, vzali soutěžící svítící disky a už to nad trávníkem lítalo jak světluška za světluškou, jediný co bylo horko těžko vidět, byl pes běžící za ním. Bylo napínavé sledovat, jestli ho psíci uvidí a včas chytí. Příště to musím zkusit taky. Byla to fakt skvělá podívaná a zábava.

No a byla tu neděle…poslední den dovolené J.

 Na programu bylo druhé kolo Freestyle a druhé kolo SMD. Druhé kolo freestylu jsme s Marcelkou zahráli skoro stejně jako den předtím a nakonec jsme skončili na krásném 7. místě  v kategorii Starters. Celkově nás tam bylo 16 a tak je nad slunce jasné, že jsme byli na té zlaté střední cestě v té lepší polovině. 

Večer po vyhlášení ývsledků kolem půl sedmé jsme vyrazili směr domov. Těšil jsem se, jak všem budu vyprávět své zážitky a hlavně jak se s nimi podělím s nadšenci tady na webových stránkách.

Náramně jsem si tento víkend užil. Poznal jsem plno lidiček a jejich čtyřnohých diskařů, nasbíral jsem plno zkušeností a nyní už se mohu jen poučit z chyb a věřím, že když s Marcelkou řádně zabereme, budeme na špičce, třeba tam úplně nahoře…na 1. místě …doufám že netrpím závratěmi J

Jen si nejsem jistý, jestli si takový podobný víkend užiju někdy příště…v klídku bez Draca a bez Mejzího J

 

 Nic proti vám, bráchové…!!! J Ale soukromí je soukromí… a auto celé pro sebe….ani nemluvě …

                                                                                                                                                                                             

 

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

KVĚTEN

**********************************************************************************************************************************************************************

FRISBEE SEMINÁŘ S DRUHÝM VÍCEMISTREM EVROPY PAVLEM KOSEM 28.4.2013

Je super nedělní ráno, nosem se mi linou vůně, o kterých se může našim dvounožcům jenom zdát a my vyrážíme do nedalekého Turnova, kde zdejší frisbee klub Turnoff pořádá  seminář s vicemistrem Evropy Pavlem Kosem.

Taková kapacita!!! Kdo by se netěšil!!! Budeme si celý den hrát s disky. To já hrooozně moc rád. A ještě se přiučím plno novým věcem.

S radostí jsem vyrazil na věc, ale Marcelka mě zase zarazila. Nejdříve přišli na řadu páníčci. Rozhazovali se, pak si málem ruce ukroutili, když trénovali různé druhy hodů do Freestyle…to bylo vážně k popukání a pak konečně vyrazili pro nás.  Už jsem si vážně myslel , že se ani nedočkám.

Byli dvě skupiny. Jedna s Pavlou Nešetřilovou na motivaci a druhá s Pavlem Kosem na freestyle a celou sestavu.

Hned  jsme Pavlovi ukázali, co všechno umíme a docela se mu to líbilo. Pár prvků nám přesunul na jiné místo a je fakt, že to bylo hned o něčem jiném a několik prvků nám vypustil úplně . Nakonec jsem z toho měl hroznej zmatek, ale nemůžu přeci skákat po paměti, že jo? Ať mi hodí, co mi hodí, prostě to chytnu a hotovo. Bylo to nakonec super.

S  Pavlou jsme ve druhé skupině trénovali motivaci. Ač to zní vážně, byla to vážně legrace. S Marcelkou jsme si hráli, dělala všelijaké triky na mě, no prostě zábava. A pak mě vyvedli úplně z míry ! Chvíli jsem na ty dvě nechápavě koukal, ale nakonec pochopil, že mám Marcele vylízt na břicho. No chápete to? No stálo mě to hodně přemlouvání a přemýšlení. Nemohl jsem si vzpomenout, co panička měla k snídani. Ale tak snad by po mě nechtěla takový věci, když by si k snídani dala kostičku, že jo? Abych to vysvětlil : tudle jsem uloupnul velkou kost a dával si pěkně do nosu. Nacpal jsem si bříško, ale pár větších kousků jsem nestihl pořádně přežvýkat a tak jsem si pak hezky lehnul na zádíčka a spokojeně lenošil a trávil. Kde se vzal tu se vzal Mejzí. Měl hravou náladu a chtěl mě pozlobit. Skočil na mě a chtěl mě vyprovokovat ke hře, místo toho jsem se skoro zalknul. V bříšku jako bych měl ježka. Celé klubko ježků. A teď já mám někomu dobrovolně lézt na břicho? Po chvilce přemýšlení jsem usoudil, že jsem nikdy neviděl paničku jíst kosti. A tak jsem nemotorně vylezl a čekal co bude… obě měli náramnou radost. Přidal jsem i panáčka a strhli se ovace, jako bych vyhrál psí pardubickou !!!

Celý den se vážně vydařil. Až do večera jsme si hráli a učili se. Trénovali jsme hody a triky. Pak ale panička zavelela a my vyrazili domů. Do pelíšku. Byl jsem vážně utahanej. A panička určitě taky. Honili se mi v pelíšku hlavou všechny hody sem a tam a skoky a panáček a přeskoky a já myslel,že už ani neusnu….a najednou koukám…kolem plno lidí, já stojím s mašlí a velkým pohárem na stupni vítězů, tam úplně na tom nejvyšším stupínku…..ale to už byl sen…to už jsem opravdu spal….ale všechno co jsem se tuto krásnou neděli naučil, mě určitě ke stupni vítězů vynese nejen ve snu, ale i ve skutečnosti.   

                                                                                                                                                                                                     

 

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

27.4.2013 KRAJSKÁ "POJIZERSKÁ" VÝSTAVA MLADÁ BOLESLAV

Jsem tu na světě ne moc dlouho, ale musím konstatovat, že se mi tu moc líbí. Obzvláště pak, když od páníčků slyším samou chválu. Už od malička jsem prostě jejich ňuňánek nejšikovnější a nejkrásnější J

Možná právě proto panička Týna neodolala a chtěla se se mnou pochlubit světu a ukázat celou mou krásu, jen  pro mě dosti nepochopitelným způsobem.

Nejdřív jsem nechápal proč po mě doma chtějí, abych na ně doma cenil zuby. Pak mě nutili stát hezky. To vám je věda nad vědu! A ještě stát klidně a nehýbat se. Tak to bylo ještě těžší, ale já jsem kluk šikovný a tak jsem i to zvládnul. No a pak přišla sobota, já se těšil na výlet a na závody. Baruška se na mě potutelně usmívala a když už jsem to nevydržel, zeptal jsem se, co jí je. Co na mě pořád tak kouká? Vysvětlila mi, že jedu na speciální závod v kráse. Nechápal jsem. Šel jsem tedy za paničkou a naslouchal. Mluvili tam o nějaké třídě mladých. Tak jsem byl teda zvědavý, co z toho všeho vůbec vyleze.

Dojeli jsme do Mladé Boleslavi, vyndali z auta vše potřebné, hlavně mě J a šli rovnou do haly. Bylo tam velké množství čtyřnohých kamarádů. Tak rád bych se s nimi pozdravil a zeptal se odkud jsou a co tu dělají. Pravda, někteří kolem mne procházeli se  vztyčenou hlavou, ani okem o mě nezavadili. Namyšlenci!!! Ale někteří by hodili řeč…. Ale naši páníčkové nás drželi zkrátka a hned jak složili boudičku, zavřeli mě tam, prý abych se neušpinil.   Opravdu nuda vážení! Ještě se pořádně nic nedělo a už mě to fakt přestávalo bavit. Žádná legrace…. Když pak za mnou přišli a začali mě česat…neměl jsem už žádných slov…

A pak to začalo…nastupovalo plno psíků jiných plemen, natřásali se tam a dělali, jako že jsou bůh ví co, některý byli fakt jak ulítlý primadony. Řekl bych, že polovina z nich nevěděli co je to pořádně prolítnout se lesem, zabláceným potokem, prohnat pár veverek v roští a vyhrabat na zahradě pár myší. Nakonec pro mě Týna přišla a já už myslel, že konečně půjdeme domů. Místo toho jsme nastoupili tam, kde jsem předtím viděl ty barbíny načesaný a namyšlený. Bylo nás tam 6 mladejch BOC a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na tu výstavu měli všichni nastoupený  stejný názor, jako já.

Postupně jsme se ukazovali paní rozhodčí, dělal jsem všechno, co mě doma naučili a myslím, že mi to šlo moc dobře, paní si něco usilovně zapisovala, tvářila se u toho vážně a občas měla divné poznámky. Postupně nám udělovali posudky a někomu i ocenění. Někomu… NE mě !

No řeknu vám jedno : bylo to podplacený! Paní rozhodčí se na mě podívala a říká : má moc velkou hlavu. No co by jste jí na to řekli? Větší hlava, víc nápadů. A mám krásnou hlavu! Všichni to říkají! Šel jsem několikrát kolem zrcadla a musím uznat, že je akorát ! A pak další poznámka : špatně nesené ucho! Jak můžu mít špatně nesené ucho na tak hezké hlavě? Asi jsem ho sklopil, před jejími jedovatými poznámkami, abych je nemusel poslouchat… Komu by se chtěli poslouchat takový lži? Že? A pak že jsem příliš vysoký!!!! Záviděla snad, že mám ve své výšce větší přehled a vidím jí tak do karet? Nejspíš ano! Rozhodně jsem jí nepadl do oka. Ona mě taky ne! Naštvaný jsem šel zpátky do boudičky a z očí mi z těch pomluv sršeli blesky. Taková nehorázná troufalost o mě říkat, že jsem nevýstavní pes! Udělali ze mě hybrida na dlouhých nohách s velkou hlavou a špatným uchem! Mám důkaz! Koukněte na foto. Na mé foto!!!! Vypadám snad jak ona říká?! Ani náhodou!

Panička Týna rozhodla, že už na žádnou výstavu nepojedeme, protože nikdo nevidí, jak moc krásný jsem ! V životě neviděli hezčího pejska jako jsem já!

Jujky J Začínám mluvit jako ty primadony na výstavě. Brrrr…. A dost!!!

Jsem rád, že už nikdy nepojedeme na něco tak nudného a ostudného jako je výstava psů !!!

Vždyť tam nikdo neví, jak má vypadat hezkej pes! Páníčkové mě milují, říkají o mě samé hezké věci a také jim věřím. Proč bych měl věřit někomu cizímu? No nemám pravdu?

Raději si jdu  najít něco na hraní a půjdu se vyválet ven do něčeho voňavého….výstavu už nechci vidět ani v televizi!!!!

                                                                                                                                                                                               

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

21.4.2013 MEJZÍHO PRVNÍ ZKOUŠKA-ZOP

 

Tak vážení, musím se pochlubit, jak jsem pěkně s paničkou Týnou zvládnul zkoušky ZOP.

V pátek odpoledne dorazila z internátu a ani trochu si neodpočinula po té dlouhé cestě a už jsme šli ven a trénovali poslušnost. Musím říct, že jsme sehraná dvojka….řekl bych že mi to opravdu šlo… Alespoň Týna neměla příliš velké výtky a i Táňa, která na nás dva dává pozor a radí nám co a jak, byla také spokojená.

Po chvilce trénování jsme si šli odpočinout domů a tam se neustále mluvilo o nějakých zkouškách, řešili komu co kde říct, jaké cviky se budou provádět a tak…no štěkali jeden přes druhého, kdo by se v tom vyznal, že? Mrknul jsem na Draca, ale ten myslel kdo ví na co, v očích měl jen otazníky. Byl jsem z toho zmatený.

Druhý den dopoledne jsme s Týnou zase vyběhli ven a zacvičili jsme si. Snažil jsem se moc!!! Jen aby měla ze mě radost. A měla.

Přišla neděle. Vstávalo se brzy, měli jsme mít sraz v 8:00 na ploché dráze v Liberci s dalšími chlupáčci. Přijelo jich 12. Chtěl jsem se seznámit, ale Týna mě nepustila. Lehnul jsem si teda do stanu a čekal. Prý to byla chvilka, ale mě to připadalo jako věčnost. Nakonec panička přišla, vzala mě ven a že se mám seznámit s jedním psím kolegou, který půjde ve skupině blízko nás. Tak jsem byl rád, že konečně někoho poznám. No nevěřili by jste… Kendu, tak se jmenoval, na mě místo pozdravu začal hned vrčet. Fakt nevím co to do něj vjelo. Ale nemůžu si přeci takovou nestoudnost nechat líbit. Tak jsem na něj zavrčel taky, aby věděl, co si o něm myslím já a průšvih byl na světě…Paničky nás od sebe hned odtáhli. Vůbec tomu ti dvounožci naši  nerozumí. Ale já se ho příště zeptám, až ho zase potkám, o co mu šlo !!!

Nakonec jsme dostali všichni povel a nastoupili jsme. Přišel pan rozhodčí a mohlo se začít. Všem to šlo moc dobře, nikdo neudělal ostudu…i Kendu byl třída…to musím uznat.

Nakonec přišla řada i na mě. Týna byla napjatá, až jsem začal být z toho nervózní. Ale zbytečně. Vždyť jsme tolik trénovali! Šlo nám to skvěle. Pan rozhodčí neměl šanci něco vytknout a dal nám nejen 50 bodů, ale i jednu radu pro příště, že máme chodit rychleji, abychom nebyli moc prkenný.

Pak jsme přešli na skupinové cviky. Naše skupina šla jako poslední. Postavili jsme se do řady a šli vpřed. Koutkem oka jsem si všiml nějakého známého. Ano! Kendu! Nevěděl jsem kolik ještě dostanu příležitosti si to s ním vyřídit a tak jsem zapomněl na vše kolem mne a šel jsem na věc….a další průšvih byl na světě. Já vím!!! Neměl jsem to dělat, když jsme byli zrovna v akci. Měl jsem si to nechat na potom. Týna na mě křikla a trhla mi vodítkem. Kdyby to neudělala, nevím jak by to dopadlo. Na první pohled bylo jasné, že se to panu rozhodčímu nelíbilo. Nakonec jsem se ale zase soustředil a na povely sedni, lehni jsem zase fungoval na jedničku. Jen když řekli vstaň, to mi moc nešlo…nejraději bych se s tou předešlou ostudou nikde moc neukazoval. Týna mě pak opravila a zopakovala to, ale ani to se panu rozhodčímu zrovna dvakrát nelíbilo. Nakonec jsme došli k závěru. Přišlo na řadu  odložení ve skupině, to jsem zvládnul bravurně. Nakonec jsem musel ještě přežít košík na čumák as ním i přenesení cizí osobou. Na nepříjemných povrchách to bylo taky v pohodě. Nepříjemněji mi už stejně nemohlo být…..

Pan rozhodčí nám nakonec za druhou část dal 46 bodů.  Měl jsem se držet. Neměl jsem se nechat od Kendyho vyprovokovat! Uznávám…

Ale celkově jsme dosáhli s Týnou 96 bodů a to není vůbec špatný a s jedním psíčkem…ten na mě alespoň nevrčel….jsme si rozdělili pomyslné první místo !

Byl to super den….

Pár foteček :   http://cistomil.rajce.idnes.cz/ZOP_21.4.2013/

                                                                                                                                                                                           

                                                                                                                                                                                            

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

 II. FITMIN DDFW 13.-14.4.2013 KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ

 

Tak a máme tu další fresbee víkend v Klášterci nad Orlicí! Gerry byl už od pátku jak pytel blech. Převzal jsem psaní za něj, i když  se na to celý týden těšil, že zase bude dělat redaktora. Nechtělo se mu tu moc rozepisovat o svém úspěchu….pochopíte níže…

Je 13. 4. Nechápu, proč lidi nemají rádi třináctku. Řekl bych, že je to číslo jako každý jiný.  Jediná smůla  tento den byla, že jsme museli brzo ráno vstávat, aby jsme nemrzli pod stany. Přeci jen je půlka dubna.

Vyrazili jsme z domova v 5:15 a po cestě jsme nabrali ještě Pavlu s  Cawikem. Cesta byla pohodová, ani jsme se nenadáli a už jsme byli na místě. Byli jsme tu dostatečně včas, tak ještě páníčkové stihli postavit stany a po zaprezentování jsme se stihly ještě rozházet a pořádně se protáhnout.  Upřímně jsem byl dnes na Gerryho výkon zvědav.

Vyjímečně oproti jiným závodům, na kterých jsem už byl, tak jako první hned v sobotu přišli na řadu DD. A jelikož naše řady Turnoff dogfrisbee se rozrostly o další členku, tak nastupujeme ve složení Pavla+ Cawik, Marcela+Gerry, Týna+Draco a Pavla +Gyp.

Bylo fajn počasí, žádný vítr a všichni házeli pěkně, ale do dalšího kola to stačilo jen Pavle s Cawikem se 180 body. Jenže stejný počet naházeli  ještě další 3 tým a tak přišel na řadu rozhoz, který Pavla s Cawikem zvládli a postoupili.

Nakonec přišel na řadu SMD. Noooo…nebudu to tu moc rozepisovat o Marcelce a Gerrym….slabota to byla, ale tak jsou začátečníci. Oni se do toho brzy dostanou…Za to jááá s Týnkou. Tssss. Jsme zaváleli vážení. V prvním kole jsme z 25 bodů naházeli 22,5. Já tam skákal jako naprostý profík! Byl jsem vážně v dobrý formě. Pak přišlo druhé kolo. Kdyby se hodnotili paníčkové a psíci zvlášť, tak Marcelka za své hody dostane hodně bodů, ale Gerry… Ale jako zas to taky nebylo až tak hrozný…zlatá střední cesta …. Ale já a Týna….no nechci se tu moc chvástat, ona ta  má psí rodinka nemá moc ráda…ale fakt jsme byli DOBRÝÝÝÝ!!! Naházeli jsme 21 bodů. 

Pak  ale přišel nejen pro mě, příjemný šok při vyhlašování výsledků. Nakonec jsme se totiž vyhoupli na 2.místo se 43,5 body a tímto se i klasifikovali na MČR, který se bude konat v září v Nymburce. No a brácha Gerry s Marcelkou se umístili na 22.místě.

Odpoledne po závodech jsme vyrazili na odpočinkový výlet kolem Orlice.. Sice jednou hodně pršelo, ale nám čtyřnohým tohle vůbec nevadí a vypadalo to, že to nevadilo ani našim páníčkům. V jednom koutečku jsme našli i spoustu kvetoucích bledulí a nemohli jsme jinak, než že jsme si pořídili krásné fotečky.  Po takovém krásném dni nám i večeře chutnala jinak a pak už jsme jen zalezli do svých boudiček a nechali se zdát o nadcházejícím dni…

V neděli ráno nás čekala snídaně, než jsme všechno slupli, tak se paničky rozházeli na TT a Quadruped. Kvalifikace na TT  Marcelce s Gerrym vyšla a bylo z toho nečekané 12 místo . Smekám !!! Pak nastupuje s 3 nejrychlejším psem. První hod vyšel oběma, ale druhý hod Marcelka hodila kratší a Gery bohužel nedoskočil všemi tlapkami za čáru a tak z toho bylo celkové 12 umístění. Opět postoupil ten lepší.

Jako další ten den přišel na řadu Quadruped. Naštěstí dopoledne moc nefoukalo, tak hody nebyli tak moc do dálky. Ve skupinách jsme bojovali statečně jak smečka vlků, ale na postup to bohužel nestačilo L. A tak na řadu přicházíme já a Týna – jsme totiž jedinečný tím, že se dokážeme kvalifikovat posledním hodem z poslední šance. Byl jsem si jistý, že to dáme. Ale tentokrát nám štěstí nepřálo a vybojovali jsme tak já Draco a Týna 6.  místo a Marcelka s Geerrym 10. místo

A ještě bych se chtěl zmínit o našem rádoby kamarádovi Cawikovi a jeho paničce Pavle.  Máme ho rádi, ale pořád na nás vrčí a je na nás nevrlý. Ale nic jsme mu neudělali! Přísahám! I přes to všechno ho ale musím vážně za nás za všechny pochválit. A ještě víc jeho paničku Pavlu, ta tento víkend vážně zaválela  v DD– radost pohledět! Z rozhozu se probojovala až na skvělé 1. místo a v Quadrupedu obsadili nečekaně 2. místo. Pavla si během jednoho dne zlepšila hned několikrát svůj osobní rekord. Takže za všechny moc a moc gratuluju!

 A Cawiku, přestaň už na nás být ošklivý!

Na těchto závodech v Quadrupedu se to jen hemžilo osobními rekordy a to vzrušení ve vzduchu nás nabíjelo, až nám kožichy elektrizovali! Nepadali ale jen osobní rekordy, ale padnul taky jeden Evropský!  Zasloužil se o to Jiřka Piskoř, kdy hodil 88m a tím přehodil o 0,5 m prozatím vedoucího závodníka v Evropě!

Kdo chce vidět, jak se hází 88m, tak zde :

Tento víkend byl pro náš nový tým Turnoff opravdu skvělý. Přivezli jsem si nejen spoustu skvělých zážitků, ale i jedno 1. místo a dvě 2. místa. PROSTĚ TORNOFF JEDE!!!!!!!!!!!!!!! 

Pár foteček od Pavly : http://krtecina.rajce.idnes.cz/Fitmin_DiscDog_Fun_Weekend_-_2013/

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

 

*******************************************************************************************************************************************************************************************************

6.-7.4.2013 DISTANČNÍ VÍKEND TOVAČOV

A máme tu další sportovní víkend před sebou.V pátek odpoledne jsme naložili auto a i s Pavlou Hejralovou a Cawikem jsme vyrazili směr Hradec Králové, kde jsme nabrali moji parťačku Týnu a valili jsme dál do Tovačova.

Cesta byla dlouhá a přijeli jsme na místo kolem sedmé večer, kde jsme vyložili Pavlu s Cawikem  na hřišti, postavili jsme stany a pak jsme Ivetu, Pavlu a ostatní opustili a popojeli kousek dál do penzionu. Ubytování super jako vždy, všude plno nových věcí a pachů, paničkám jsme se hrozně motali pod nohama, až to vyřešili tím, že nám dali večeři, abychom postáli na jednom místě. Po večeři jsme byli schopný už jít jen do hajan.

Ráno jsme čerstvý a odpočat vyrazili do Tovačova, kde nás čekalo nezbytné zahřátí a rozházení a mohlo začít 1. kolo SMD. Vedeme si podobně jako na ostatních závodech, Marcela s Gerrýškem se drží na zlaté střední cestě, já Draco s Týnou musíme přiznat, že jsme neměli zrovna svůj den a Pavla s Cawikem také nic moc. Pro začátek žádná sláva. Ve druhém kole se vedlo všem obdobně jako v kole prvním. Nějak nám ta sezóna hůř začíná, ale všichni věříme, že je to jen přechodné a že se dostaví i mnohem lepší výsledky, aby se naši páníčkové na nás nezlobili a mohli jim udělat radost…. My teda máme radost ze všeho, ale dvounožci chtějí prostě perlit na stránkách bulváru…. Co si budeme povídat…

Konečné pořadí v SMD

Marcela a Gerry  : 22. místo

Týna a Draco  2.místo

Pavla a Cawik ……

Nakonec přichází na řadu DD. Hází se všech 9 hodů najednou.

Pavla hází většinu moc krátkých a ať se Cawik snaží sebevíc doplachtit do kružnice, stále se nedaří.  Marcelka hodila Gerrymu pár hodů na 30 a 10. Nakonec z toho měli 23 místo.

Abychom si po tomto dni trochu spravili chuť, vyrazili jsme odpoledne po tovačovských keškách. A byla to vážně paráda! Šli jsme kolem nějakého potoka a kanálu a plavali tam kachny! No to byla sranda. Hrozně rádi je proháníme. Jsou ale rychlí, neumíme tak rychle plavat jako ony. Ale zaplavali jsme si a a zablbli si do syta. Jen panička z toho neměla moc radost, že prej je dost zima…. Nevím kde … bylo to  fajn. V tomhle si prostě  rozumět nebudeme nikdy. Oni nikdy nepochopí jaký je to super pocit něco někde honit! Aby to taky chápali, že? Oni to určitě nemají v průkazu průvodu.  Schválně to domluvím s Barčou. Nikam s námi nejezdí, musí hlídat dům, když jsme pryč, tak by mohla schválně mrknout do páníčkových listin, jestli tam třeba mají v průkazu, že jsou vyšlechtěný na lovení těch jejich kešek :-D 

Navečer jsme odjeli směrem k penzionu. Byli jsme hrozně utahaný. Co mělo 2 nohy, uteklo do restaurace na pizzu a jelikož tam potkali polskou výpravu a poklábosili tam s nimi, měli jsme moře času pokecat s Gerrym o nadcházejícím dni. Ani jsme nepostřehli kolik bylo, když se vrátili zpátky.

A nadešel nedělní den, ve znamení vzrušeného štěkotu kolem pobíhajících psích kamarádů a nervozního rozhazování se před kvalifikací na Quadruped . Marcelce a Gerrymu se opět moc nedařilo, Týna mi hodila aut a tak ve skupinách to bylo celkem napínavé. Všichni jsme bojovali statečně, Týna dokonce pro tento den nejlepší hod 57m.  Však jsme taky s Týnou postoupili i do finále, společně s Pavlou a Cawikem.

Doslova nám vysvitlo slunce nad hlavou! Pavla skončila na 5. místě a já Draco a Týna krásné 2. Místo. Opět s mou maličkostí dokázala, že patří mezi špičku v ČR.

S úsměvem jsme už jen čekali co Marcela a Gerry, dnes je ještě čekal PTT.

Kvalifikace na 4 hody dle mého soudu nic moc, tak mi úsměv spadnul kam si, ale jaké bylo naše překvapení, že se dostali až mezi 16 nejrychlejších! Ve dvojici byli s tím nejrychlejším a to s Verčou a Sidem a tak  nebylo divu, že na ně naše umění nestačilo. Kdyby se Gerry v jedné chvíli nezakoukal! Mohl být alespoň trochu lepší! Zbytečně mu utíkali drahocenný vteřiny. No ale nakonec z toho bylo alespoň 16 místo.

Super víkend, i když mohl být pro některé lepší. A tak se těšíme na další závody, abychom ukázali, jak jsme dobrý a co v nás vězí!!!! To budou panečku všichni koukat!!!

 

                                     Kdo nevěří, ať si to sem příjde přečíst příště….                                                                                   

 

******************************************************************************************************************************************************************************************************

DUBEN

**********************************************************************************************************************************************************************

31.3.2013 1. TURNOFF DOGFRISBEE TRÉNIK

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

VYHLÁŠENÍ ANKETY KYNOLOG ROKU 2012   – DIVADLO BOLKA POLÍVKY  23.3.2013

Po sobotních závodech, hnedle odpoledne, nás naložili se vším do auta a mysleli jsme, že pojedeme domů a těšili se, jak všechno budeme doma vyprávět Barče. Gerry něco naznačil, že míjíme tabule u silnice s divnými nápisy, ale jinak jsme tomu nevěnovali pozornost. Zaslechli jsme o nějaké době, že páníčkové řešili vpředu nějaké bloudění. A pak i Mejzí štěknul s údivem : „ jsme v Uhříněvsi.“ Chvíli jsme na sebe nechápavě koukali a pak mi došlo, na co jsme všichni tři zapomněli. Baruška nám na srdce kladla před odjezdem, abychom na sebe dbali a vypadali k světu, protože po závodech jsme měli jet na vyhlášení ankety KYNOLOG ROKU 2012. Zběžně jsme se jeden po druhém prohlédli a bylo nám jasné, že všichni se do divadla nepodíváme. Ještě já jsem vypadal jakžtakž k světu a taky jsem závodně i datumově nejstarší a hlavně jsem byl  nominovaný ve dvou kategoriích…myslím, že bylo spravedlivé, že si mě má panička Marcelka vybrala, že s ní půjdu pro ty ceny. Mejzí a Gerry se rozvalili v autě a hodili záda. Páníčkové se spěšně převlékli ze sportovního do čistýho…kéž bychom to taky měli tak jednoduchý…..a utíkali jsme se spožděním dovnitř. Ještě že nezabloudil zbytek CrazyBalls. Drželi nám pěkná místa.

Celý večer byl velice hezky moderovaný a povedený, řekl bych, že co občas vidím u nás doma v televizi, na tuto akci nemělo konkurenci.. A jak to všechno dopadlo?

http://www.ceskakynologie.cz/vysledky     pokud to někoho zajímá úplně přesne

Co se naší rodiny a našeho družstva týká, tak Barča sehnala  všechny informace o  nominacích :

Za flyball bylo nominované naše družstvo CrazyBalls a nakonec skončilo na 4. nebo 5. místě. Protože se vyhlašovaly jen první 3 družstva, tak nevíme, jak to nakonec dopadlo. Ale protože nás nominovala porota, svědčí to o tom, že naše družstvo není zas až tak špatné.

V kategorii JUNIOR ROKU byla nominovaná Kristýna s Dracem za dogfrisbee. Všem kdo jste ji poslal hlas moc děkujeme a bylo z toho nádherné 10. místo se 134 hlasy.

Po skončení vyhlašování byl raut a hrála živá kapela, páníčkové  chvilku poklábosili s ostatními a pak jsme vyrazili domů, abychom nabrali sílu na nedělní závody ve frisbee. 

                                                                                                                                                                                                       

*******************************************************************************************************************************************************************************************************                            

WELCOME SUMMER DDFW  2013 - 23.-24.3.

Konečně jsme se dočkali dalšího víkendu. Je to někdy vážně hrozně moc dlouhé. Tolik dní čekat, než budou mít naši dvounožci volno! My by jsme mohli jet kdykoliv, ale nedá se nic dělat, musíme kvůli nim čekat a čekat a čekat…….až do víkendu.

Ještě že máme naši Barču informátorku, mohli jsme se tak díky ní těšit  nejen na víkend jako takový, ale už jsme od pondělí věděli, že se jede na frisbee a to do Dvora Králové.Tam se nám moc líbí. Jen nám bylo divný, proč jsme vstávali už v 5 ráno, ale paničky se prý nahlásili jako pomocníci, tak jsme na místě museli být už v 7 ráno.

Než všechny nezbytné přípravné akce byli na místě hotové, s Dracem jsme to kolem dokola prolezli a pročmuchali, pak jsme šli na krátkou procházku, rozházeli jsme se a než jsme se rozkoukali po spoluzávodnících, bylo tu první kolo SMD.

Já s Marcelkou jsme v tomto kole naházeli zatím nejvíc co jsme kdy hodily a to 19,5 bodu. Draco říkal, že na to jaký byl vichr a zima, tak to byl úctyhodný výkon. Průběžně nás to vyneslo na 3. místo.

Týna a Draco naházeli 13,5bodů a drželi se kolem středu. Draco byl hodně unavený a heslo pro tento den zvolil : nemusím vyhrát, hlavně když se zúčastním.

Souběžně se SMD probíhali i kvalifikační hody na DD. V tomto větru bylo vážně těžký něco naházet, ale nakonec jsme s Marcelkou dali 80 bodů a skončili jsme tak na 12. místě.

Draco si dal oraz a s Týnou neházeli, aby nebyl tolik unavený na druhé kolo SMD a na nedělní Quadruped. Byl jsem z toho celý nesvůj. Takhle našeho starýho Drakouše  neznám.

Ve druhém kole SMD se nám ale vůbec nedařilo. Panička to házela jak klacky štěněti….fakt hrůza. Měli jsme jen 7,5 bodů. Celkově nás to sešouplo na 11. místo.

Ani Týna s Dracem nezaváleli, podařilo se jim naházet 13,5 bodů a celkově se tak umístili na 41.místě.

Hned jak vyhlásili výsledky, naskákali jsme do auta a vyjeli. No mysleli jsme že domů, ale zapomněli jsme na pražské vyhlašování ankety KYNOLOG ROKU…jak už jsme psali…

V neděli ráno jsme opět odjížděli kolem 6:00 směr Dvůr Králové a už co jsme oko ráno otevřeli, těšili se, jak Draco zaválí se svou silnější stránkou, a to S Quadrupedem a pak také  já v PTT.

V kvalifikaci jsme s Marcelkou hodili  39 m a Týna 51,5m.

Podle hodů z kvalifikace nás rozdělili do skupin a musím říct, že to byl doslova a do štěknutí rodinný souboj. S Marcelou a Týnou jsme s Dracem skončili  v jedné skupině a Týna dělala závod opravdu napínavý. Do finále se probojovala až třetím a posledním hodem z poslední šance…no uf…poseldní, ale zadařil se.  Draco si den předtím odpočal, moc se nehonil a tak si pro disk doběhl na hranici 66m a zlepšili si ty dva tak rekord o 2 m.

Já a Marcelka jsme v Quadrupedu skončili na12 místě. Marcelka s nejdelším svým hodem 39m nestačila na kvalifikaci MČR. Stačil ještě jeden metříček. Jeden jediný !!! Na tuto kvalifikaci je potřeba 40 m. Je to k zlosti…. to je tak, když to hází jak štěněti kosti…

Týna a Draco se samozřejmě kvalifikovali. Silná stránka byla jasná a viditelná. Jako jediný hájili české barvy na stupních vítězů. Moc jim to slušelo na 3. místě .

Já s Marcelkou bojoval ještě v neděli v PTT. A tímto si veřejně sypu popel na hlavu a hrozně se moc omlouvám, ale ta smečka psíků ze zdejšího útulku, co šla kolem nás na procházku, mě tak zatmavila mozek, že jsme se ani nikam nekvalifikovali. Dracovi poznámky typu : „jaro je tu, Gerry se nám zaběh“, mi v uších budou znít ještě asi hodně dlouho. Přísahám, že se budu příště více věnovat svým povinnostem. Alespoň se o to pokusím. No fáááákt. Draco říkal, že mi nepomůže ani belík studený vody na hlavu L.

 

A možná asi proto, že mě neschladil ani arktický ledový  vítr, co nás celý víkend trápil, ač bylo slunečno. Ale jinak to byl skvělý víkend, užili jsme si ho i tak…s partou skvělých dvounožců a jejich věrných čtyřnohých, které máme rádi a už teď se těšíme na další  závody, tentokrát v Tovačově. Jen musíme zase čekat až do víkendu. Ach jo ….

                                                                                                                                                                                              

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

17.3.2013 TRÉNINK FRISBEE PRAHAHA S MÍŠOU ANDROVOU

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

16.3.2013 SEMINÁŘ QUADRUPEDU S JIŘKOU PISKOŘEM V NYMBURCE

 

******************************************************************************************************************************************************************************************************

2.3.2013 O FRISBEE DĚDY MRÁZE

 

****************************************************************************************************************************************************************************************************

TERMÍNY ČESKÉHO FRISBEE

Přijďte nás podpořit na závody, zjistíte, jaká je to skvělá parta lidí, super výkony a ta atmosféra ...............

http://vimeo.com/61572108

                                                                                                                         

*******************************************************************************************************************************************************************************************************                                             

 

KYNOLOG ROKU 2012     HLASUJTE PROSÍM

Je tu 1.3.2013 a je spuštěno hlasování v anketě Kynolog roku 2013.

Tak prosíme sedněte ke svým PC a hlasujte pro mého brášku Draca .....je nominovaný hned ve dvou kategoriích a to:

Za flyball s družstvem CrazyBalls  a za dogfrisbee je nominovaný s Týnou na Juniora roku. Zde je odkaz na hlasovací formulář:

http://www.kynologroku.cz/hlasovani

Myslím, že po tom všem čím si Draco prošel a za to jaký je to bojovník si vaše hlasy zaslouží. Všem moc děkuju          

                                            

                                                                                                   

                                                                                                                                                     

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

 

******************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

********************************************************************************************************************************************************************************************************

BŘEZEN

**********************************************************************************************************************************************************************

DRACO VELKÝ BOJOVNÍK S EPILEPSIÍ

Tak krásně nám začal Nový rok a teď tohle! Draco nám dělá starosti.

V pondělí  11.2.2013 ve 21:00 u něj začala série záchvatů epilepsie. Pár jsem jich už u něj zažil, ale když probíhala 3, měl jsem o něj vážně strach. Gerry s Barčou seděli v koutku a ani nedutali.

Po 3 záchvatu naše panička zavelela k odjezdu na veterinu v Liberci. Začalo to být opravdu vážné.

Léky na  veterině mu moc nepomohly, záchvaty se kolem půlnoci vrátili.

Nás od Draca postupně vyhnali, abychom ho nerušili. Záchvat za záchvatem  šel jak blesk za bleskem. Nálada byla v celém domě neveselá a ponurá. Trvalo to tak až do středečního rána, kdy byl Draco hospitalizován na veterině.

Ve čtvrtek odpoledne jsme zaslechli, že  ho odváží na MR na Jaggy kliniku v Praze.

Barča dole v kuchyni zaslechla, když přijeli a málem ani nepopadla dechu, když viděla , že Draco s nimi není. Ale pak zaslechla, jak se spolu dole bavili, že si ho tam jen nechali a že mu byl odebrán mozkomíšní mok a provedena MR. Nález u obou měl být negativní. Gerry vyzvěděl, že si pro něj jedou hned zase v pátek. To se nám fakt ulevilo.

Domů nedorazil náš Draco, ale jakýsi malátný psík, který nás sice poznal, ale to bylo všechno.

Museli ho naučit opět čůrat venku a chodit po schodech. Měli jsme o něj vážně strach.

Ale ukázalo se, že je to velký bojovník. Už v sobotu z něj byl zase náš starý Draco.  Teda skoro. Ale můžu odpřísáhnout, že hned po ránu jsem viděl zase ten jeho samolibý spiklenecký výraz.

No a v neděli se dokonce rozběhl za motorku, kterou viděl na protější silnici, takže je jasné, že s novými léky se nám zase uzdravuje !

Myslíme, že nezapomněl nic z toho co uměl. Páníčkové postupně zkouší  co zvládne, ale je to vážně rváč  a jen tak se nenechá srazit na kolena.

Je to dokonalý parťák a už teď se těším spolu s Gerrym až vyzkoušíme frisbee a flyball.

                                                                                                                                                                                                      

****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

 

********************************************************************************************************************************************************************************************************

ÚNOR

********************************************************************************************************************************************************************************************************

 

CO BARČA VŠECHNO VYČMUCHALA................ANEB REKAPITULACE ROKU 2012

 

Zdravím všechny páníčky a jejich věrné čtyřnohé přátele!

Musím s potěšením konstatovat fakt, že já, nejstarší a nejrozumnější psí členka Barča, jsem si šla hned po ujednání o našem prvním psím předsevzetím na  světě, řádně schrupnout a tak jsem u snídaně byla první a taky první vytáhla žlutou granuli!

Týden se mnou nikdo nemluvil, ale pomalu je to přechází. Draco se mi taky začíná místo mlčení vysmívat, že nenapíšu ani čárku, protože prostě nikam nejezdím, nejsou žádné sporty ani aktivity, které by stály za to, aby se zveřejňovaly.

Ale to ještě milej zlatej neví, co jsem tajně řadu dní dělala.

Vážení! To až si přečtete, tak vám vypadnou oči z důlků! Trochu jsem se poohlídla za rokem 2012.

Den po dni jsem čmuchala ve všech možných zápisnících a kalendářích naší paničky. Občas mi z toho šla hlava kolem dokola, někdy na mě šli i mrákoty!

První co mě šokovalo: kvůli závodům, zkouškám a táborům naše panička najezdila 7.073 km! Dlouho mi trvalo než jsem zjistila, kolik stojí ta zapáchající voda co nalejvají do zadní části auta, ale nakonec se mi to podařilo spočítat, díky jedné účtence vypadlé vedle hromady prádla na praní, když si páníčkové vyprazdňovali kapsy. Takže suma sumárum 17.682 Kč. A zřejmě to není konečná suma, protože panička neměla nikde zapsáno, kolikrát týdně jezdili na cvičák a to je taky hezkých pár kilometrů!

Jen cvičák je stál 4.000,- . Veškeré sporty, za kterými jezdili a je fakt, že i s docela fajn umístěními, je stál dohromady 32.320 kč,-

No chápete to? Já ne! A když jsem zjistila výlohy na veterinu, kde hlavně věčně exceloval náš mistr Draco, tak jsem myslela, že je někde tisková chyba. 14.699,- kč.

Ale není se čemu divit! Šikula Draco a agility! Fiasko vážení! Má sice 2 zkoušky v LA1, to jo, ale páníčkové vynaložili 9.710 Kč za to, aby následně museli utratit další haldu peněz za jeho šikovnost! To byl jednou natrženej dráp, po druhý zase natržený ucho, po třetí zlomenej zub….škoda mluvit. Ještě že rodinná rada uznala, že to nevede k ničemu a ukončili tak jeho agilitní kariéru.

Gerry tedy dál v agility pokračuje s Týnou, ale nevím nevím. Žádné zkoušky zatím nedělal. Necháme se překvapit.

 Draco, až si to budeš číst, neuraz se, ale agility není sport pro tebe a doufám, že až si to celé přečteš a podíváš se na ty sumy, že z  toho nedostaneš záchvat. Jen loni jsi jich měl 128….

Ale jinak si kluci vedou fajnově, jen co je pravda. Musím sama uznat, že když jsem sčítala klady a zápory, tak vynaložení takových horentních sum na to, aby zazářili ve světle slávy, opravdu stál za to.

Ale o tom příště, protože za chvilku dorazí Vojta ze školy, tak aby neutrpěl šok z toho, že Barča umí psát na počítači, jdu se stočit dolů do obýváku na svůj kobereček.

Zatím se mějte všichni moc fajnově a prosím za všechny městské psíky : nesolte ty chodníky ! Díky !

                                                                                                                                                                                                    

****************************************************************************************************************************************************************************************************

 

 

TAK ZDE JSOU TY NOVINKY   smiley

 

Půl páté ráno….za okny tma…v domě konečně klid po bujarém večírku na oslavu Silvestra, posledního dne v roce a na oslavu přicházejícího Nového roku 2013.

V nastalém tichu jsou jen slyšet měkké kroky někoho, komu se rozhodně ještě nechce spát. V dopadajícím světle z pouliční lampy se v místnosti zaleskly dva světlé body. Mejzí… Čtyřnohý člen rodiny, nejmladší ze čtyř. Hlavičkou mu prochází různé lumpárny, ale nakonec si lehne k další chlupaté kuličce schoulené pod stolem…Baruška…nejstarší ze čtyř…psí dáma v nejlepších letech. Z druhé strany místnosti se ozvalo zašustění a už přichází jako stín druhý v pořadí…Draco. Z pod lavice u stolu se vyplížila další silueta….Gerry…. Lehl si k ostatním a vytvořili tak malou psí skupinku a skoro to až vypadalo, jako by se přišli tajně na něčem domluvit. Chvilku jen tak podřimovali a každý si přemýšlel  o svých psích věcech, když tu Baruška otevřela oči a zvedla hlavu. V jejích očích se zračily dva velký otazníky. Ostatní zpozorněli a čekali, upřeně hledící na Barušku.       

„Kluci, víte o tom , že v tento den si naši páníčkové dávají lidská novoroční předsevzetí?“ řekla Baruška a čekala, jestli někdo bude vědět. Gerry se zamračil, zamyslel se a povídá : „ Myslíš takový to, jak si vždycky něco slíbí a pak to nikdy nedodrží?“

„Nevím co je novoroční to, no …předsevzetí…! Je to dobrý? Dá se to rozkousat? Co je to?“ nedočkavě chrlí jednu otázku za druhou nejmladší z rodiny Mejzí.

Draco zavrtěl hlavou a s nelibostí v hlase odsekl : „A co my s tím Baruš? Místo domu jim chceš ještě hlídat dodržování jejich předsevzetí? Máme lepší věci na práci!“

Mejzí vzrušeně vyskočil na všechny čtyři až se uhodil o stůl a štěknul : „Tak co je to? Dozvím se to? Kde je to schovaný? Půjdu to hledat!“

Baruška zavrčela : „ Mejzí ticho a lehni! Jseš jak pytel blech! Vysvětlíme ti to!

Draco nasadil velevážený výraz a začal : „ No , Mejzí, naši páníčkové, paníčkové všech nás čtyřnohých si dávají na Nový rok předsevzetí. Třeba jako že nebudou jíst sladký nebo že přestanou utrácet za hlouposti a budou šetřit nebo že se třeba budou učit…..“ „ ale někdy si taková předsevzetí nedávaj jen v takový den jako je dnes, ale i v jiný den v roce. To je předsevzetí….“ skočila mu Baruška do řeči.

„A většinou pár dní po takovém předsevzetí si jdou koupit nějakou hloupost, potajmu si z ledničky vezmou kus dortu a učebnici hodí pod polštář…“ řekl otráveně Gerry.

Mejzí se zarazil, chvilku si to nechal procházet hlavou a pak se zeptal : „Tak proč mrhaj drahocenným časem na jejich vymýšlení? To nechápu!“

„Tak to snad ani neví v našem psím nebi!“ uchychtl se Gerry na půl tlamy.

„Dám příklad naší paničky Marcelky“ začal Draco a hned jak si přehodil jednu packu přes druhou a uvelebil se,  pokračoval.. „To předsevzetí bylo taky povedený. Pamatujete si ten den, kdy se rozhodla, že nám udělá psí stránky na internetu?“ Všichni přikyvovali až na Mejzího, který zvědavě naklonil hlavu na stranu a ptá se : „Myslíš na tý malý televizi v podkroví, jak tam běhaj ty obrázky a usilovně tam tu a tam něco ťuká, aby k nim napsala nějaký komentáře?“ „Přesně to myslím.“ potvrdil Draco a veledůležitě si sedl, povýšenecky zvedl nos a pokračoval : „ Noooo, vlastně, tyhle psí stránky, se začali dělat kvůli mně. S paničkou Marcelkou jsme začali chodit do psí školy  a hned od první chvíle bylo jasné, že budu prostě šampión a o šampiónech přece musí vědět celý svět! A ….a“

„Vrrrrr“ ozvalo se od Barušky, která toho vychloubání měla právě dost.

„Ehm…nooo, prostě se o nás VŠECH…“ pokračoval Draco a zase si lehl a hodil si tlapu přes tlapu“…museli dozvědět i ostatní páníčkové našich psích kamarádů, aby věděli jak jsme VŠICHNI dobří a jak se naše rodina pomalu ale jistě rozrůstá. Marcelka se fakt snažila a dala si předsevzetí, že každý týden po víkendu si sedne a napíše všechno co jsme dělali, přidá fotky a tak. A jak to dopadlo?“

„Jak? Zrušili se naše stránky?“ zeptal se nedočkavě Mejzí.

„Ne! Jen místo předsevzetí, že se stránky budou aktualizovat jednou týdně, se aktualizují jednou za měsíc až za půl roku!“ dodal smutně Draco.

Na chvíli se všichni odmlčeli a zase si přemýšleli o svých věcech. Do ticha Mejzí pronesl : „ Proč si lidi dávaj předsevzetí? Jsou lidem na nic.“ a hlasitě vzdychnul.

„Ale možná něco pro nás!“ pronesla klidně Baruška a šibalsky se rozhlédla po ostatních.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Gerry.

„Jako že by jsme si dali předsevzetí? Fakt bláznivý nápad…“ uchychtl se Draco. 

Baruška tajemně pronesla : „Páníčkové to nezvládnou….tak proč by nepomohli jejich miláčci….“ Tajemně pronesla Baruška a bylo na první pohled vidět, jak se jí hlavou prohání nějaký nápad, který pomalu ale jistě dostává tvar! Draco upřeně hleděl na Barušku a snažil se jí přečíst myšlenky. Pak začal pokyvovat hlavou a tiše pronesl : „ Myslíš na to co já?“ „Asi…“ odvětila Baruška a Draco pokračoval : „Když to páníčkové sami nezvládnou…“  „jejich miláčkové jim v tom pomůžou…“ doplnila větu Baruška.

Gerryho pobavený výraz se změnil na velmi soustředěný. Mejzímu to všechno ještě řádně nedošlo a tak vyštěknul, vyskočil na všechny čtyři, uhodil se hlavou o stůl a horlivě ze sebe sypal : „S čím jim pomůžeme? Něco rozkoušeme? Něco vyhrabeme? Kdy? Teď?“

Baruška zavrčela a Draco ho chňapl za kožich a stáhl ho k zemi.

„Mejzí lehni! Vždyť zbudíš celý dům“ vyčítavě zavrčel Gerry.

Mejzí si ihned provinile lehl, dal hlavu mezi tlapy, ale ocasem mrskal nedočkavostí ze strany na stranu a nemohl se dočkat, co se bude dít dál.

Když se Mejzí trochu uklidnil, Baruška vstala a rozhodně k němu pronesla : „já, Draco, Gerry a ty založíme psí redaktorský tým!“

Mejzí vyvalil oči a překvapeně zvedl hlavu : „Uff! My?“

Draco se přidal k Barče : „ Budeme psát do našich psích stránek místo naší paničky Marcelky!“

Z Mejzího vyšlo dlouhé přemýšlivé zavrčení .

„A články tak budou aktuální, protože my máme plno času, kdež to panička je pořád v práci!“ dodal horlivě Gerry.

Z Mejzího opět vyšlo nepřesvědčivé přemýšlivé zavrčení. Baruška, Draco i Gerry byli tím nápadem naprosto nadšeni. Jen Mejzí se tvářil všelijak, pak se dlouze ošíval a nakonec spustil : „ Když budeme za naší paničku psát tu hromadu věcí, nezbude nám čas na kousání…“

Všichni po sobě začali pokukovat a začala jim docházet i ta druhá stránka věci a ne zrovna příjemná. Začali si v hlavičkách přobírat všechna pro a proti. Po chvíli museli i ostatní uznat , že má Mejzí v něčem pravdu.

Gerry se přidal s první myšlenkou co ho napadla : „ a nebude už tolik času na hraní….“   „ a na lenošení …“  řekla Baruška.

„Svatá psí pravda!“ uznal Draco.

Všichni zklamaně svěsili hlavy . Neuběhla snad ani minuta když do toho smutnýho ticha  ozvalo :

„Budeme losovat!“ štěknul Mejzí. „Když bude třeba napsat článek, bude ho psát jen jeden a losovat budeme vždy ráno při snídani. Kdo poslepu první vytáhne žlutou granuli, vyhrává redaktorský křeslo v podkroví na celý týden!“ Šibalsky se usmíval na překvapené osazenstvo.  Všichni nevěřícně hleděli na nejmladšího člena rodiny a neměli slov.

Po chvíli Draco znalecky pronesl „ Teda Mejzí! Z tebe ještě jednou bude pan PES! Vymyslel jsi to geniálně!“

„Gratuluju, Mejzí, zachránil jsi první psí redaktorský tým na světě!“ vesele pronesl Gerry, usmívající se zas od ucha k uchu s vyplazeným jazykem.

Baruška čenichem žďuchla Mejzího do tváře a zavelela : „Ujednáno! Ráno se sejdem u misek a budem losovat o křeslo na příští týden ! A teď do hajan!“

Gerry a Draco se tiše vyplížili z pod stolu a vyrazili směr ložnice. Baruška se rozvalila v kuchyni na Dracově dece a Mejzí zalezl do pokoje ke své paničce, ale už teď věděl, že neusne!

A tak nejen že první den v tomto roce 2013 jsme byli svědky prvního psího předsevzetí na světě, ale i založení prvního psího redaktorskýho týmu. A doufejme, že dostojí svého předsevzetí a budou na svých stránkách psát a psát a nezpozdí se víc, než bude nezbytně nutné.

Vyvstává už jen jedna jediná poslední otázka….kdo si vytáhne zítra tu žlutou granuli…..

                        

*****************************************************************************************************************************************************************************************************

********************************************************************************************************************************************************************************************************

 

LEDEN

*******************************************************************************************************************************************************************************************************